Tak asi před hodinou jsem zasedla k počítači u taťky v práci a teprve teď jsem dočetla všechny nové příspěvky, pěkně jste se dnes rozepsali
Dnes ráno po dvou týdnech prázdnin zase vstávání - 4:40 a hybaj obout botky, tričko kraťasy a vyběhnout
Bohužel pořád jen ten trenažer
Už bych tak hrozně chtěla ven, že přemýšlím o tom, že se přidám mezi ty blázínky co běhají i v mrazu a závějích
Kvůli tomu zánětu ledvin jsem nemohla běhat ani posilovat celý týden, tak to dneska byl trochu boj s hlavou ... Vstávání mi problém nedělalo, ale při běhu přišla malá krizička po čtvrtém kilometru, nechápala jsem, to se mi vůbec nevstává, většinou nemám ani po 5km na čele ani kapku potu ... Pak jsem si šla tedy ještě trochu zpevnit biceps
Venku je krásně !! Nechápu, jak jsem zimu mohla nemít ráda a nechápu všechny kolem sebe, jak bědují, co je to venku za počasí, mě přijde, že je tam absolutně krásně
Ten třpytivý sníh ve mě vyvolává euforii, nejraději bych vzala pekáč, vyrazila na kopec a pak šla uplácat sněhuláka
Poslední dobou si připadám jako vrbička ... Všichni kolem mě (rodina i přátelé) mají problémy, následně deprese a neví co s nimi ... Případám si jako mimozemšťan mezi těmi všemi smutnými tvářemi, protože mě zářící úsměv, pohoda a vyrovnanost z obličeje nemizí
Vždy jsem to byla já, ta citlivá, nešťastná uplakaná a najednou jsem já zdrojem síli svému okolí ... Asi je to ze mě cítit, tak za mnou lidé chodí pro rady a častěji vyhledávají moji společnost ... Jsem za to šťastná ... To je to co mě naplňuje ... Když se tak zamyslím moc soukromého života nemám, necítím, ale že by mi to chybělo, cítím, že to tak má být, cítím jako poslaní pomáhat druhým, ukazovat jim cestu a dodávat optimizmus ... Sama před sebou mam sice ještě také dlouhou cestu poznání a zkoušek, ale ráda se podělím o to co jsem zatím získala...
O Vánocích mi po dlouhé době psal můj bývalí přítel ... Hezkou milou zprávu ... Na Nový rok mě k sobě pozval na návštěvu ... Bydlí teď se svojí současnou přítelkyní, ale ta byla zrovna na horách ... Moc hezky jsme si popovídali ... Trochu jsem se toho setkání bála, dříve jsem se mu snažila co nejvíc vyhýbat, protože rána po rozchodu pro mě byla veliká a i když už jsem se cítila dobře, nebyla jsem si jistá, jestli to není tím, že už se nestýkáme ani nejsme jinak v kontaktu a jestli by mi setkání sním neroztrhlo starou jizvu ... Moje poznání bylo více než překvapivé ... Krásně jsme si popovídali, zasmáli se, postěžovali si a bylo mi s ním moc hezky, možná i hezčeji než dřív ... Uvědomila jsem si, že ho pořád Miluji ! Možná to zní divně, ale ne jako muže, ale jeho duši ... Že ho miluji nesobeckou upřímnou Láskou ... Nemusíme se vídat, ale přesto mě v srdci hřeje jeho existence, jeho štěstí je i mým ... Je to zvláštní pocit, ale moc hezký ... I on se mi svěřil, že je rád, že i po tom všem si spolu můžem tak hezky povídat, že mě má rád a že pro něj hodně znamenám....
Mívám dost často pocity že v mém srdci je tolik Lásky, že to ani nedokážu unést, ale s radostí jí rozdávám kolem sebe ... Dřív jsem byla majetnická a snažila se každého k sobě připoutat ... Už jsem ale pochopila, že to nebyla Láska, ale jen moje nedůveřa v sama sebe...
Když jsem si zakládala deníček, tak jsem neměla v plánu sem psát takové věci, ale od čeho je to přece deníček
Cítím se teď dobře, když jsem to hodila černé na bílé a ještě hlouběji si vše uvědomuji...
Až se naučíš hladit zraněnou dlaní,smát se když slzy tečou a rozdávat všechno a neztratit nic,pak poznáš,jak je život krásný a krásné je žít..
Chutě pořád jsou ale zvládám je bez problémů, říkám si že 4 měsíce jsou pořád chvilka a že časem přejdou i ty chutě ... Vím že bych se pak necítila dobře a hlavně proč ? Zklamat se jen kvůli chvilkovému pocitu v ústech ? Mám silnou vůli a mám moc ráda svoje tělo a duši na to, abych je kvůli rozmaru týrala, v tomhle mám jasno 
A jelikož mě mamina ukecala abych šla slavit s ní, že se s tímhle rokem musíme řádně rozloučit, tak jsem podlehla ... Minulý rok jsem přestala kouřit, tenhle přestávám pít, takže naposledy a pořádně 
vím že je to na mě, ale prostě jakmile se napiju, tak mě chytá moje žravá a pak mi je jedno co jím 
Tak, keď ten žalúdočný mozog mlčí, tak to využívam 
Viel Spass...
naštěstí tam nebyla 
