Jindra

[Lenuška]

Já pránu v hlavě nemám, ale už se mi párkrát stalo, že jsem na jídlo zapomněla. Ono je tolik zajímavých činností... Byla jsem v tom čase jídlozapomnění nabitá energií neuvěřitelně. Pak jsem zase začala jíst, protože začala rodit třešeň, nebo dozrály maliny. Když držím půst, cítím někdy slabost, je mi zima a tak. Asi to bude v hlavě. Já se rozhodnu pro půst, protože je pátek, ale tělo chce jíst. Když jíst nechce, na jídlo zapomenu, nemám hlad, a mám spoustu energie. A taky nepotřebuju moc spát.

Ráda čtu, že je vše fajn. Tak v tom pokračuj, ahoj L

[Jindra]

Tělo je škodolibý

Mám třeba okoukaný, že když mám ve sklepě hromádku jablek hrušek mrkve švestek a banánů, hlad mne přejde, jídlo nepotřebuju, půstuju snadno
Jak zásoby vyjím, tělo má šílenej strach, že umřeme, a pobízí mne k neustálému ukájení hladu - to se půstovat nedá

Takže jasně, všechno v hlavě

[Jindra]

Hele Jindro, tady řádka cenných knížek Malachova
Když na ně jednotlivě klikneš, dajou se jedna po druhé stahovat do PDF
no parrráda

https://www.lekarenskypetrolej.cz/knihy ... malachova/

[Pavluska]

Mám třeba okoukaný, že když mám ve sklepě hromádku jablek hrušek mrkve švestek a banánů, hlad mne přejde, jídlo nepotřebuju, půstuju snadno
Jak zásoby vyjím, tělo má šílenej strach, že umřeme, a pobízí mne k neustálému ukájení hladu - to se půstovat nedá

jo to je trefny

[Hugo z Hor]

Tělo je škodolibý

Mám třeba okoukaný, že když mám ve sklepě hromádku jablek hrušek mrkve švestek a banánů, hlad mne přejde, jídlo nepotřebuju, půstuju snadno
Jak zásoby vyjím, tělo má šílenej strach, že umřeme, a pobízí mne k neustálému ukájení hladu - to se půstovat nedá

Takže jasně, všechno v hlavě

Mám to taky tak. Jen ale ty hromádky nesmí být moc velké, neb si tělo řekne, že se to může zkazit,
když je toho tolik a pak se půstuje ještě hůř, než když nic není

[Jindra]

tak tu mám dnes narozeniny. tu na vitoušovi. přesně před kolika... devíti, ne? před devíti roky jsem 27/11 tenhle web objevil a pak se pomalu startovaly ooobrovský neskutečný změny. jsem úplně jinej člověk. takovej hezkej veselej optimistickej jsem bejval, a dneska - zabručenej protiva ))
nééé, doufám je to naopak
jsem svým osobnostním vývojem nadšenej. ale neusínám - ještě mám hodně práce, a to je fajn

hrome jak já to oslavím... jó, jasně - pár zákuskama z datlový pasty. Během deseti minut mám hotovej tácek zákusků
(recept? z datlový pasty krájím nožem tenkej plátek a z něj vykrajovátkem na vánoční cukroví vykrojím srdíčka)

život je krásnej!

[Seraf]

[Pavluska]

Na oslavu dobry, ale to slozeni toho vyrobku z odkazu (nemyslim polozku mlete datle, ale ten zbytek - glukozovy sirup a sorban draselny - i kdyz proti plisnim je asi potreba)... Na druhou stranu asi furt lepsi nez vetsina klasickych sladkosti.

Teda ja jsem rejpal.
A sama ted ujizdim na varenych ryzovych nudlich.

Hezky to oslav!!!

[Jindra]

to slozeni toho vyrobku z odkazu (nemyslim polozku mlete datle, ale ten zbytek - glukozovy sirup a sorban draselny - i kdyz proti plisnim je asi potreba)

týýýjo, teď na to koukám. ano, přesně tyhle jsem od Petra (to je jeho web) koupil (ještě s šesti kilama mandlí, héééč)
tak kde je pravda? Na webu má tohle (co píšeš), přímo na výrobku je složení jen a jen datle, nic víc

Jdu ho sprdnout
(toho Petra)

[Pavluska]

To uz je skoro jak na obalech jinych vyrobku, kde je verze obsahu atd v ruznych jazycich a v ceske verzi jako ciste nahodou neni napsano, ze zbozi pochazi s Polska. Protoze polske zbozi v CR fakt popularni neni, tak to Cechum neprelozime (ackoli ve vsech ostatnich jazycich to pod slozeni napisou). To me vytaci, protoze to co Polaci dodavaji do nasich retezcu, to je nekdy opravdu k nepozreni a nestiti se i veci s lepkem vydavat za bezlepkovy. To bych brutalne pokutovala.

No u te datlove pasty asi resili, jak to zabezpecit proti plisnim. Plisne jsou taky sajrajt.
Kazdopadne cukrovi ji clovek vyjimecne.

[Jindra]

tak né, je to dobrý. Petr mi napsal, že mívá od různých výrobců. Já jsem skutečně dostal to, co zrovna měl - čistě z datlí
(idyž to má maličko nádech po rumu - jak kdyby jím pastu konzervovali? vůbec nevadí, rumové aroma my rádi)

[Jindra]

Věřím, že jsem chlap. Spolehlivej, nebojácnej. No... snad.

Jenže se zas blíží ty Vánoce.

Každý rok změknu. Je to pro mne citlivé období.

Období, kdy myslím především na všechny děti. Nejradši bych se strhal, aby byly všechny, všecičky děti moc moc šťastné, veselé, usměvavé (samozřejmě ocaď pocaď, žádné přehnané rozmazlování ) Není nad smějící se dětský oči. Jakmile slyším Lennona a jeho So this is Christmas (nevím, jak se píseň jmenuje), zaslzím taky. Vždy. Neudržím se. Lennon a Vánoce. Kolik jsem toho jen s oběma zažil. Beatles... atentát na Lennona... a ten text... "tak tohle jsou ty Vánoce..." Eh, jsem naměkko.

Letos to bude těžký. Když jdu manželku obejmout, sotva se jí dotknu, odchází. Při polibku otočí hlavu, takže "přistanu" jen na tváři. Je tak chladná. Né - hraje chladnou. Ona chladná není. Nechápu, proč si na ni „musí“ hrát. Ona je nesmírně citlivá dušička. Hodná dušička. Laskavá dušička. Proč si hraje na siláka? Ach jo.
Ne, na Vánoce chlap nejsem. Jsem měkota. Ááále, ty doby, kdy jsem "věděl", že chlapi nebrečí, jsou pryč. Jo jo, aj chlapi brečí. Aj chlapi prožívaj city.

Letos netuším, co s Vánoci provedu. Velmi se bojím, že se psychicky složím. Už Vánoce samotné jsou pro mne dost citlivé. Do toho žena, která se ke všem lidem okolo chová tak normálně a mile, ale ke mně naopak jak k nepříteli. Mám strach, že ty Vánoce nedám. Vánoce jsou krásný – ale v rodinách, kde to funguje. Já letos nevím, co dělat. Pokud budu doma hrát divadlo (dokonce i divadlo sám před sebou), jak se máme s ženou rádi, ale cítit její ledový chlad, bude to na mne obrovský psychický tlak. Nejsem stroj, potřebuji druhého obejmout, pohladit, políbit, pomazlit se. Jenže nemám s kým. Ba co hůř - mám vedle sebe manželku, která mi dává pěkně najevo, jak nestojím za její pousmání. To je horší, než být sám.
Ne, nelituju se. Vlastně maličko možná jo, abych byl upřímný. Ale jen maličko.

Takže mne napadá zatím jediné, jakkoli blbé řešení, ale nic lepšího nemám. Prostě vemu roha. Zdrhnu. Odjedu… co já vím, zhruba tak na dny 23. až třeba 28. prosince kamkoli pryč. Uvažoval jsem, že potřebuju makat - u práce (a ještě lépe současně v nějakém kolektivu) nemá člověk tolik času deptat se přemejšlením o životě, takže nejlíp na farmu. Pár jich znám. Pokud nevymyslím nic lepšího, pobudu na farmě, kde je pobyt za práci, což miluju (mám zkušenost, tyhle pobyty mám za sebou, jo jo - to je můj životní styl, farma se zvířaty a práce kolem toho, to mne baví). Jednak nebudu v tom psychickým presu, kterej by mne doma čekal, jednak pomůžu při práci na farmě, což mne moc baví a uspokojuje. Jo, pěknej plán. Musel bych ale těžce makat, abych večer padl vysílením, to je mi jasný a na to musím pamatovat. Protože jak večer člověk lehne do postele a začne uvažovat nad životem... nad životem, kterej jsem si tak těžce zpackal... to je strašný, že člověk nemůže zdrhnout sám před sebou. Svědomí máš pořád s sebou. před vlastním svědomím se neschováš. Jo, je to spravedlivý, ano.
Tož zatím vidím svý letošní Vánoce jako ty nejhorší dny v životě, který mne čekají. Vypadá to, že žena už zůstane ve své pozici, kdy vyzařuje jen averzi a chlad. Před dvěma třemi týdny mi řekla (pokolikáté už), že chce rozvod. Tentokrát prý definitivně. Ještě že děcka nijak netrpí - o našem vztahu nevztahu ví, takže "pohoda", fakt žijeme naoko moc fajn, v pohodě, klidu, vzájemném pomáhání. A jak jsem rád, že aspoň mladší syn (13) za mnou chodí pro krátké chlapské pohlazení i obejmutí. Jak sladké chvíle tohle jsou!!

Dřív to u nás bylo naopak. Já byl egoista, hnusnej chlap (no, hnusnej je zbytečně silný slovo), kterej na druhých rád hledal chyby a rejpal do nich. Moc dobře to vím, moc dobře si to uvědomuju. Vše přiznávám. Před pár roky mi ale došlo, že neotravuju jen druhé lidi, ale díky energetickým vibracím se mi veškeré mnou vyzařované negativní energie zase vrací a já tedy otravuju i sám sebe. No má to logiku, má to smysl? Jistěže ne! Takže jsem o sobě moc a dlouze přemýšlel. Kolik jen mám za sebou knížek, seminářů, youtube přednášek, diskusí... a dneska je ze mne jiný člověk (což jsem šťasten). Ne, nechlubím se, jen konstatuji svou velkou radost a uspokojení nad takovým životem. Nad takovou proměnou.
A manželka? Ta byla plná Lásky, dobroty, pohody. Navzdoty protivovi, s kterým v mé osobě žila, táhla pohodu v rodině. Skutečně se za ta léta stydím, ale dnes nemohu jinak, než jen konstatovat, že takhle to u nás bylo. Čas nevrátím, jen se za vše velmi stydím. Rozhodně jsem mohl žít lépe (ale taky hůř). No a dnes... tak, jak já překlopil během několika posledních roků z protivy do usměvavého optimisty (aspoň doufám, že do usměvavého optimisty), manželka naopak z Lásky do Ega. Bolí mne to, nechápu. Místo aby se po mé změně konečně sešli dva lidé plní Lásky, žena mi zas unikla tím, že opustila své srdce a nechává se vést egem. Ach bože, co mi tohle má dát?? Nechápu!

Vím, opravdu moc dobře vím, že to vše jsem si do života sám přitáhl. Nemám s tímto pochopením nejmenší problém. Spoustu věcí (i nedobrých) jsem si přál nebo přivolával v době, kdy jsem ještě o nějakém vesmírném zákonu přitažlivosti neměl potuchy. Jasněže se to časem všechno vyplnilo. Bohužel.
Ale proč, proč mi žena zrcadlí to, jak jsem se k ní před 15 lety choval já? Už jsem si to moc dobře uvědomil, už se tak nikdy chovat nechci.
A teď se tak chová ona.
Proč mi to zrcadlí? Proč?
Tohle opravdu nechápu... Jasně, asi mi to ještě pořád něco má dát... ale co?

Proč mi žena zrcadlí něco, co jsem už pochopil? Nebo zrcadlí proto, že jsem právěže nepochopil? Nedaří se mi na toto odpovědět, ačkoli tak rád nad životem přemýšlím...

Jindro Jindro, je ten život ale krásnej, viď

[Panda]

Jindro a možná je dobře občas zcela zásadně změnit svůj život. Někdy se člověk váže na staré koleje až moc silně a zbytečně. Změna života přináší nové cesty vývoje a poznání. Před lety jsem hodně váhal nad svým rozvodem a dnes jsem moc rád že k tomu došlo, zcela zásadně mi to převrátilo život k lepšímu. Ve starém životě člověk ustrne a zastaví se ve vývoji. Změna přinese hodně pozitivního, všem, i když to někdy zpočátku považují za tragédii.

[Pavluska]

Souhlasim s Pandou... Ja mam sice co mluvit, i pres vselijake obdobi jsem stale s partnerem, ale je to predevsim diky posunum a snaham obou stran (a pak take trosku zasahu vyssi moci). Jinak si to predstavit neumim. Jeden clovek v paru nemuze dlouhodobe brzdit a sabotovat.

Souhlasim i s tim, ze Vanoce jsou proste napor v podobnych situacich! Moc rozumim a znam neco podobneho. A jakkoli desive to zni, tak si taky myslim, ze unik je vysvobozeni. Ale ne kazdy je toho schopen. Podle me o Vanocich se prilis veci nevyresi...to co uz davno bubla pod poklickou, to vybuchne nebo se clovek pretvaruje a zere mu to strasne energie.
Ja z podobneho duvodu spoustu let Vanoce nesnasela. Ty vsechny "povinne" veci, usmevy... Mluvim i z pozice byvaleho ditete. Deti tohle vsechno vnimaji.
Pokud ovsem "utect", tak ne jako vyhnanec. Ale za necim krasnym. A to klidne muze byt i ta farma, kterou zminujes.
Zeptala bych se deti, jak moc by jim to vadilo. Nejsou zas tak male. A uz davno vi, ze vsechno neni ok.

Ja zas zcela uprimne doufam, ze letos na Vanoce neuvidim tchyni!

[Háně]

Ahoj Jindro

já teda Vánoce ráda nemám, asi jak píše Pavluška, to přetvařování a tak...navíc mi moc nedává smysl slavit tento křesťanský svátek - když narození Ježíše pro mě významné není, měla bych slavit jen proto, že to tak dělají i ostatní? Na ulicích se vraždí kapři, spousta lidí si neodpustí uříznout, vystavit si v obýváku a ošklivě ozdobit strom, kterému by to tak slušelo v lese teď se toho účastním kvůli rodičům ( ), ale do budoucna plánuji Vánoce neřešit a slavit spoustu jiných věcí, v tomhle období například slunovrat. To ale není předmětem této diskuze.

Každopádně tak za tři,čtyři, nebo nejpozději snad pět let určitě budeš moct přijet na vánoce na mojí farmu máme s Přémou docela plány, tak kéž by nám to vyšlo.

Asi mi moc nepřísluší se vyjadřovat k tvojí manželské situaci, jsem ještě docela malinká, ale něco mě přece jen napadlo - proč se tvoje manželka může takhle chovat. Mně se občas stává taková věc, že když se můj partner najednou v něčem zlepší, zejména v tom, co byla dosud moje doména, nebo co bych chtěla umět, jaká bych chtěla být....tak místo, abych si to užívala, začnu vyvádět a uzavřu se do sebe a snažím se mu to všemožně překazit. Ne že bych tohle chtěla dělat, je to takový zlozvyk, naštěstí ti kluci to zatím vždy brali s humorem, protože vědí, že to tak nemyslím, a že to je můj vnitřní boj takže možná jestli to taky nemůže být ten případ. I když je divné, že by takováhle prkotina dokázala přerůst v tak vážnou věc.

[Jindra]

Jindro a možná je dobře občas zcela zásadně změnit svůj život. Někdy se člověk váže na staré koleje až moc silně a zbytečně. Změna života přináší nové cesty vývoje a poznání. Před lety jsem hodně váhal nad svým rozvodem a dnes jsem moc rád že k tomu došlo, zcela zásadně mi to převrátilo život k lepšímu. Ve starém životě člověk ustrne a zastaví se ve vývoji. Změna přinese hodně pozitivního, všem, i když to někdy zpočátku považují za tragédii.

Děkuju!
No, vážu se, ano, cítím totiž zodpovědnost, no. Starší kluk (18) už je za vodou, dospělák. Ale tenhle 13letej je v citlivým období, no. Mám potřebu bejt u něj a tvořit z něj chlapa. Manželka z něj dělá citlivou holčičku, to přece nejde. (stručně řečeno)
Rozvod nechci, ale už začínám "měknout", protože chápu, že - jak tu všichni píšete - tohle je prostě vězení, brzda, stagnace. Jo, naprd

No a ještě... s ženou spolu máme děti. To je pro mne obrovsky silné pouto. Cítím hlubokou úctu k ženě, která mi/nám dala děti. I tohle je z mé strany zatím silná brzda rozvodu.

No a ještě... hrome je blbý, že jsme dovolili náš vztah takhle vyvinout, protože jinak mi žena dost vyhovuje. Skoro vitariánka, podobný zájmy (takový to duchovno, meditace, sport, náhledy na život... ... ...), jo a nevoní se, nemaluje šminkama, nelakuje nehty, no super... asi jsou to pro život kraviny, ale kde (tady na venkově... protože nejsme v Praze, že jo) seženu takovouhle babu, která není tuctová? No Navíc plus minus v mým věku?

[Jindra]

Souhlasim s Pandou... Jeden clovek v paru nemuze dlouhodobe brzdit a sabotovat.

Souhlasim i s tim, ze Vanoce jsou proste napor v podobnych situacich! Moc rozumim a znam neco podobneho. A jakkoli desive to zni, tak si taky myslim, ze unik je vysvobozeni. Ja z podobneho duvodu spoustu let Vanoce nesnasela. Ty vsechny "povinne" veci, usmevy... Mluvim i z pozice byvaleho ditete. Deti tohle vsechno vnimaji. Pokud ovsem "utect", tak ne jako vyhnanec. Ale za necim krasnym. A to klidne muze byt i ta farma, kterou zminujes.
Zeptala bych se deti, jak moc by jim to vadilo. Nejsou zas tak male. A uz davno vi, ze vsechno neni ok.
Ja zas zcela uprimne doufam, ze letos na Vanoce neuvidim tchyni! :)

Děkuju!
Přesně jak píšeš: utíkám, abych měl klid. Hlavně psychickej (fyzickej naopak nehledám, rád makám). Mně úplně stačí Vánoce, abych měl depku, nepotřebuju k tomu ještě "tichou domácnost" :-)))

Hledám hledám... kamarád staví dům, na farmě se taky běhá kolem stáda ovcí... Vláďa Bohm staví hobití domek... poptávám se, jo jo. Taky to musí bejt něco, kam se jakš takš dostanu, když nám auto rozbil syn :-)))

Přeju Ti společné kafíčko s tchýní až někdy na jaře, když jsou všichni po zimě tak ňák pozitivnějš naladění. Snad bude i ona :-)

[Jindra]

Ahoj Jindro
já teda Vánoce ráda nemám, asi jak píše Pavluška, to přetvařování a tak...
Každopádně tak za tři,čtyři, nebo nejpozději snad pět let určitě budeš moct přijet na vánoce na mojí farmu máme s Přémou docela plány, tak kéž by nám to vyšlo.
Asi mi moc nepřísluší se vyjadřovat k tvojí manželské situaci, jsem ještě docela malinká, ale něco mě přece jen napadlo - proč se tvoje manželka může takhle chovat. Mně se občas stává taková věc, že když se můj partner najednou v něčem zlepší, zejména v tom, co byla dosud moje doména, nebo co bych chtěla umět, jaká bych chtěla být....tak místo, abych si to užívala, začnu vyvádět a uzavřu se do sebe a snažím se mu to všemožně překazit. Ne že bych tohle chtěla dělat, je to takový zlozvyk, naštěstí ti kluci to zatím vždy brali s humorem, protože vědí, že to tak nemyslím, a že to je můj vnitřní boj takže možná jestli to taky nemůže být ten případ. I když je divné, že by takováhle prkotina dokázala přerůst v tak vážnou věc.

Ahoj brouku, děkuju
Jééé, krásná zmínka o farmě - moooc přeju, ať to vyjde. Taky to chci, ale zatím netuším, jak. Ale ten život u Kutáčků, však víš, to je prostě moje (smajlík se srdíčkem neumím, tak ho vkládám slovem)
I tadyhle hledám na Vánoce možnost farmaření...

To je zajímavé, to Tvoje vyjádření k mé manželské situaci. Není to možná úplně od věci...

[Pavluska]

... nepotřebuju k tomu ještě "tichou domácnost" ))


Přeju Ti společné kafíčko s tchýní až někdy na jaře, když jsou všichni po zimě tak ňák pozitivnějš naladění. Snad bude i ona

To je z myho uhlu pohledu nejhorsi. Tiche dusno. Brrrrr.


No, u me tchyne je vcelku jedno jak je naladena. Jen ji absolutne nedavam a ani o lepsi vztah nestojim, jakkoli tvrde to zni.
Predchozi maminky partneru mi nevadily, protoze chtely pro sve deti to nejlepsi, a z toho uhlu pohledu se daly lehce chapat a mit rada. S jinym zornym uhlem se nedokazu ztotoznit a vcitit se do toho.
Jeste jsem to napsala moc hezky a jemne.

[Pavluska]

... ale kde seženu takovouhle babu, která není tuctová? No Navíc plus minus v mým věku?

Pokud udelas pro zachranu vztahu maximum a presto to nepujde, tak stejne nic jineho nezbyde. Osobne si teda rikam, jak moc vazne to zena mysli, kdyz o rozvodu mluvi, ale zadost teda asi jeste nepodala. Zda to neni jen krik, volani o pomoc.

Jinak to co vyzarujeme, to pritahujeme, takze bych se pripadneho noveho vztahu nebala, ze nenastane. A obcas se daji znovu dohromady byvali manzele, kdyz zjisti, ze to tak zle nebylo.
V pripade noveho vztahu bych si dopredu neblokovala ani zeny, ktere se obcas namaluji atd. Mam mezi kamaradkami spoustu nadhernych bab, a nektere to s makeupem dokonce az prehani (doma teda ne), takze bych si na prvni pohled jako chlap myslela buhvico, a presto jsou napr. hodne sportovne zalozene, zajima je zdrava vyziva a dokonce i duchovno (tim zajmem myslim skutecny zajem, ne jen ze je neco moderni.... s takovymi se nastesti nestykam) atd. A naopak. Nektere me kamaradky (nebo spis zname) makeup nikdy, ale otevrene necemu alternativnimu v podstate nejsou a jidlo typu burtgulas (kdyz to prezenu)....


Kazdopadne drzim pesti a preji co nejhezci Vanoce, v ramci moznosti.
Pohlad za me pripadne nejakou kozu na farme. ")

[Jindra]

Osobne si teda rikam, jak moc vazne to zena mysli, kdyz o rozvodu mluvi, ale zadost teda asi jeste nepodala. Zda to neni jen krik, volani o pomoc.

je dost dobře možné, že je to takhle, jak píšeš - jen volání o pomoc (protože ne, žádost nepodala, jen o tom mluvila). Co v takovém případě mám dělat...

(hm, přesně na tohle se raději zeptám ženy, až přijde... nikdo to neví líp než ona, co se jí honí hlavou...)

Děkuju za Tvá slova výše. Děkuju.
Je to tak fajn, když vlezu do stáda a teď ty kozy a ovce na Tebe koukaj, jdou k tobě, žďuchaj do Tebe, abys je podrbala za krkem a na hřbětě a prostě Tě maj rády, jsou rády, že za nima přijdeš. No jo - asi bych si teda měl pořídit psa. Ten je taky šťastnej, kdyč páníček přijde domů.
Ne ne. Já chci rozumnou ženskou, která je svá, která komunikuje, ví co chce, ve vztahu dává i bere.
Především ale, která se usmívá. (jejda, jestlipak to ale umím já??)
Ale teď bych možná spíš měl chtít klid a jen tak uvažovat nad životem, což já rád. Ještě valím ven do temnýho lesa.

[Pavluska]

treba by byl pes fajn...
Neznam nic antistresovejsiho nez stene! A postupne z nej roste super partak na sport, do lesa, na tury (kdyz nezvolis civavu).
Kozy jsou taky super. No a vlastne vsechna zvirata.

A ano, Tva zena vi nejlip, po cem vola a co chce (i kdyz v pripade nas zen obcas i ne... )

[Háně]

Já teď chodím jednou týdně na procházky s kamarádky koníkem - ne na něm, mám ho na vodítku a je to paráda
nejradši mám všechny kopytníky, od koní, přes kozy, ovce, jeleny, oslíky,....a přítel jednou prohlásil tak roztomilou větu: "až budeme mít domeček, tak první co já udělám, až přijdu z práce bude, že se pomazlím s ovečkou."

[Jindra]

treba by byl pes fajn...
Neznam nic antistresovejsiho nez stene! A postupne z nej roste super partak na sport, do lesa, na tury (kdyz nezvolis civavu).
Kozy jsou taky super. No a vlastne vsechna zvirata.

A ano, Tva zena vi nejlip, po cem vola a co chce (i kdyz v pripade nas zen obcas i ne... )

ááále prosím Tě: vždyť Ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou (Wilde Oscar Fingal O´Flafertie Wills)

[Jindra]

no u mne tedy překvapivá pohoda
minulé roky mi okolo Vánoc specielně tenhle můj milovaný Lennon vždycky těžce rozhodil psychiku
pokaždý to bylo takový... takový smutný a krásný zároveň. holt jsem si zaslzel, no

ale letos nic. pohoda. dokonce si tu písničku sám broukám 20x za den. jupííí
říkám si, čím to asi je... jestli jsem citově ochladl a tolik na mne písnička nepůsobí, anebo jestli mne vztah s manželkou posílil až tolik, že už dříve stresující situaci beru v pohodě. nevím, co z tohoto dvojího je pravda, či je to od každého něco. Citově jsem doufám neochladl, ale zato tutově vím, že tohle manželství mne poslední dva tři roky velmi velmi utužilo, psychicky posílilo. Dokonce si říkám, že to je hlavní smysl toho, proč jsem právě ji v této inkarnaci potkal (a jsem jí za to velmi vděčný). Byly to silný chvíle, který mne měly posilnit, páč jinak bych se buď složil a byl na práškách, nebo bych přece jen dokončil ten skok z našeho mostu tady.

Takže fajn - písnička, o níž jsem věděl, že mi dá zabrat, se mi stala přítelem. kónečně. po kolika letech.

Doma pohoda. Je šíleně fajn, že žijeme krásně, v pohodě, žádné spory, hádky. O rozvodu mluvíme otevřeně a i před dětma - prostě stejně, jako třeba o tom, co bude zítra k obědu. To jsem rád, protože obvykle se tohle spojuje s osočováním, hádkama, vzájemným ponižováním. Občas k tomu má žena sklony, ale protože chci udržet úroveň, tak v takových případech hned diskusi končím s tím, že budeme pokračovat jindy, ale hlavně v klidu. Manželky si vážím, za náš společný život jsem opravdu vděčný a ani dnes se nenechám vyprovokovat k tomu, abychom se navzájem ponižovali nějakými narážkami. Což ona občas ujíždí - její silné ego mne moc mrzí a bolí. Kdyby ho nebylo, jak bysme spolu byli bezva dál a dál. Specielně nad tímhle ještě taky často usilovně přemýšlím - jestli nějaké komunikační překlady neprovádí naopak ego moje. Jestli naopak já něco špatně nechápu, necítím. Jestli mne naopak moje ego nevrhá do nějakýho mýho virtuálního světa. Jenže si na to dávám bacha a zcela vědomě se řídím svým srdcem... což by tedy měla být láska, ne ego, no...
Dneska jsme se byli rodina parádně projít ven, dělali blbinky, povídali si. Hm, pohoda. Proč jen tu visí ten mrak rozvodu, ch jo.

Jé, dost chmurnejch slov a myšlenek. To mě nebaví a naopak mi to bere energii. Néé, takhle néé. Od teďka vesele

Vánoce mne nebaví, pokud nemám dárky pro druhé. Takže: dárky už mám, letos mne to tedy bavit bude (ale pod stromeček je asi dám, až přijdu dom... cca 28/12, hádám). Jo houby, pro staršího nemám nic. Jenže co klukovi v osmnácti. Peníz, jasně, ať si udělá radost sám... A vůbec - rozhodl jsem se, že letošní Vánoce budou fajn a že budu veselej, takže právě proto letošní Vánoce budou fajn a budu veselej. Jasná věc. Tuhle filozofii jsem si ověřil před měsícem na plese. Tančení a společenský oblečení beru jako nutný zlo, ovšem před synovým stužkovacím plesem jsem se rozhodl a nastavil tak, že to bude príma večer a že s ženou supr zatancuju. No a vyšlo to ještě líp, než jsem čekal/plánoval. Já, netanečník, byl s ženou první tančící pár na parketě (zcela neuvěřitelné, fakt), skvělá zábava, povídání s ženou, no prostě byli jsme tam jeden pro druhého. Takový ples jsme spolu ještě neměli. Skvělý. Tančili jsme skoro pořád a až do úúúplného konce.
Takže fakt jo - jak se člověk nastaví, tak to potom má.
Chceš to mít fajn? OK, budeš to mít fajn.
Chceš bejt naštvanej? OK, budeš tedy otrávenej (a Tvý okolí taky).
Jo, takhle to v životě funguje.
Kudla že já to nevěděl dřív

No, už to teda vím a snažím se to využívat. Snažím se permanentně nastavovat optimisticky, vstřícně, nápomocně. Ostatně - denně si to ověřuju třeba, když dělám školu se synem. Chvílema je to "boj" s jeho pubertou, ale schválně jsem ten "boj" dal do uvozovek, protože dělám vše pro to, aby to právěže žádnej boj nebyl, protože moc dobře vím, že v takovým případě bysme oba dva jen a jen prohráli. Neexistuje vítěz. A že to dělám aspoň jakš takš dobře vidím na tom, když pak za mnou syn přijde a chlubí se, jakou třeba postavil vymakanou loď z lega (a že je to fakt sofistikovaný dílo, jj), anebo mne sám zve na společnou procházku ven. Kdyby mě nebral jako parťáka, tohle by přece nedělal.

Jo. Život je krásnej a co jsem si přivolal, to mám. Takže mi nezbývá, než na to přivolané bejt hrdej a brat z toho maximum toho, co mi to má dát do budoucnosti. Učit se z toho.
Jen starší generace asi plně rozumí slovům našeho starého dobrého "přítele", která zní "Učit se, učit se, učit se". Ani rejši nebudu upřesňovat, kdo tohle řekl

Skvělej den nám všem přeju.

[Jindra]

PS teďko jsem si dal mojeho Lennona na youtubku a poté naskočila další moc pěkná. neznám, teď už jo, fajná. díky
https://www.youtube.com/watch?v=3KK6sMo8NBY

[Jindra]

akorát ještě pokud jde o tu moju osobu, tak nad sebou uvažuju, jestli taky třeba není všechno krapet jinak
jestli jako to moje ego mi nemaže med kolem huby, já si spokojeně žiju v dojmu, jakej jsem přetransformovanej hodnej vzornej kluk, přitom ale třeba je to jináč

tož aj toto se mi honí hlavou, když tak uvažuju nad vším, co si do života přivolávám/přitahuju
jestli prostě náááhodou nemám růžový brejle a ego září radostí, jak krásně a levně mne oblbuje
nevím... prostě i tohle mne napadlo

[Panda]

Přesně tak, správný postřeh. Stačí si rozpomenout na svá sebehodnocení v minulosti:

před 10 lety: "Před 5 lety jsem byl pěkný parchant, ještě že teď už jsem OK".
před 5 lety: "Před 5 lety jsem byl pěkný parchant, ještě že teď už jsem OK".
nyní: "Před 5 lety jsem byl pěkný parchant, ještě že teď už jsem OK".

A pak si vzpomínky interpolovat do budoucnosti. Ano, vždy si budeme myslet o minulosti že jsme byli hnusní a v přítomnosti že jsme už dobří a to si budeme myslet i o současné době, tudíž i teď jsme parchanti. A vždy budeme.

Má nás to naučit, že jako lidé jsme tvorové chybující a nedokonalí a vždy takoví budeme. Máme sami sebe takto přijmout s pokorou, odpustit si své chyby a přijmout že jsme nedokonalí v současnosti, minulosti i budoucnosti. Přijmout své chyby, pochopit je (proč jsme je udělali) a odpustit si je. Stejně tak jako pochopit a odpustit chyby u jiných lidí, protože všichni jsme stejně nedokonalí a chybující. Jen ego maskuje, zakrývá nám pravdu a tvrdí nám, že jsme dokonalí a jen ti ostatní jsou s chybami. Což i znamená nehledat příčiny současného špatného stavu u jiných, ale především na prvním místě u sebe.

A přemýšlet nad příčinami, které k těm chybám vedly, nejen u nás ale i u jiných - lidé nechybují sami od sebe z důvodu že by byli zlí, ale protože je k tomu přivedly okolnosti jejich života. Proto není důvod se na někoho zlobit za jeho chyby, ale chápat je (proč se staly) a tedy i odpustit. To samé platí o chybách jiných lidí stejně jako o vlastních chybách.

[Jindra]

rozumný to muž
velmi správně řečeno

já tohle sice znám, ale zapomínám, zapomínám
díky za zopakování. neuškodí

velmi rozumně řečeno! díííky

[Pavluska]

... schválně jsem ten "boj" dal do uvozovek, protože dělám vše pro to, aby to právěže žádnej boj nebyl, protože moc dobře vím, že v takovým případě bysme oba dva jen a jen prohráli. Neexistuje vítěz.

kez by takovi byli vsichni rodice.


A take souhlas s Pandou.

[Háně]

Já jsem to tento rok vymyslela s dárky úplně bezvadně, musím se pochválit Letos budu téměř všechny dárky kupovat na dobročinným bazárku pro azyl pro zvířátka vytřídila jsem obří tašku věcí, co jsou krásné, ale nepoužívám je, to jim do toho bazárku daruju - to je dárek pro mě ode mě. A pro rodinu tam nakoupím krásné věci od jiných lidí, a všechny penízky půjdou na krmení, bydlení a ošetřování těch, co si to 100% zaslouží. No a některé dárky samozřejmě vyrábím, jako vždy, letos jsem malovala velký obraz a budu vyrábět náramky pro kamarádky.

[Pavluska]

Trosku podobne jsem obdarovavala minuly rok.
Letos jsem potrebovala koupit konkretni prakticke darky, ale stejne se to nese aspon v duchu ekologie a nektere firmy ze svych trzeb prispivaji na charitu. Tak aspon neco...

Hm, velky obraz. To smekam.

[Jindra]

... schválně jsem ten "boj" dal do uvozovek, protože dělám vše pro to, aby to právěže žádnej boj nebyl, protože moc dobře vím, že v takovým případě bysme oba dva jen a jen prohráli. Neexistuje vítěz.

kez by takovi byli vsichni rodice

ano, kéž by. moc bych to všem rodinám přál

[Jindra]

Přesně tak, správný postřeh. Stačí si rozpomenout na svá sebehodnocení v minulosti:
před 10 lety: "Před 5 lety jsem byl pěkný parchant, ještě že teď už jsem OK".
před 5 lety: "Před 5 lety jsem byl pěkný parchant, ještě že teď už jsem OK".
nyní: "Před 5 lety jsem byl pěkný parchant, ještě že teď už jsem OK".

no jsem moc rád, že mne tahle sebereflexe napadla
trochu se v tom šťourám… a jasně, že ještě pořád mám co vylepšovat

[cepheus]

nyní: "Před 5 lety jsem byl pěkný parchant, ještě že teď už jsem OK".

.. tudíž i teď jsme parchanti. A vždy budeme.

Proto není důvod se na někoho zlobit za jeho chyby, ale chápat je (proč se staly) a tedy i odpustit.

Jeeee, to je hezky sepsano ) ..

[cepheus]

A nasledne Slunickarske "odpusteni" v praxi:) ..
-------------------------------------------------------
Pando, prosim o trvale smazani VSECH prispevku trvale zabanovaneho/zruseneho uctu Cef na Tvem foru .
Dekuji .

[cepheus]

Jindro a možná je dobře občas zcela zásadně změnit svůj život. Někdy se člověk váže na staré koleje až moc silně a zbytečně. Změna života přináší nové cesty vývoje a poznání. Před lety jsem hodně váhal nad svým rozvodem a dnes jsem moc rád že k tomu došlo, zcela zásadně mi to převrátilo život k lepšímu. Ve starém životě člověk ustrne a zastaví se ve vývoji. Změna přinese hodně pozitivního, všem, i když to někdy zpočátku považují za tragédii.

Ona to tragedie (selhani) totiz zustava se vsemi dusledky pro zucastnene do budoucna, ne ze se to tak jevi jen zpocatku .

https://www.novinky.cz/zena/styl/457332 ... aznil.html

"Otec je pro rodinu zdrojem ochrany a jistoty. „Táta má pro dítě tři dary. Prvním je pozvednutí, kterým symbolizuje přijetí dítěte po narození: jsem tvůj otec. Druhým darem je doprovod při přechodu od chlapce k muži nebo od dívky k ženě. Ten je nejdůležitější. A třetím darem je požehnání do života: žehnám, aby se ti dařilo, abys pokračoval v mém životě, abys pokračoval v naší rodinné linii. Kde jsou muži, kteří by tyto dary dětem dávali?

Znáte někoho? Já ne. Hledám vnitřní poctivou mužskou sílu. A nic nevidím. Táta symbolizuje řád a limit. Požadavek a zátěž. Ale hlavně by měl být pevnou a spolehlivou oporou. A nejlepší, co se může rodině stát, je, když dítě zažije mámu a tátu jako pevný a spolehlivý pár. To je skoro jako zázrak: základní opěrná deska našeho života. Když rodiče drží pohromadě."

[phisto]

Ahoj Jindro,

nevím, zda si vůbec můžu dovolit ti tady cokoliv psát, když mě prakticky neznáš - jsem spíš osoba čtivá, nežli sdělující, ale mám k tomu tvému manželskému tématu taky pár postřehů, tak se vtírnu

Jak se ptáš, proč se to děje zrovna teď, když už jsi "hodný", tak mě napadlo, že tě prostě doběhla minulost. Jak jsi uvedl, nechoval ses pěkně ke své ženě, a tím spíš, že na to zřejmě často myslíš, je současná situace něco jako trest, který sis, jak si sám uvědomuješ, přitáhl. Ano, je v tom sice i onen podivný paradox "dávám světu dobré, a vrací se mi bolest", ale můžeš to svým způsobem pochopit tak, že tě právě v tomto "osvíceném" rozpoložení dotyčná situace má prověřit: "dokážu zůstat nadále dobrý, i když tolik strádám?" Tak bych se k tomu postavila já (mně se tohle totiž děje běžně).

Možná právě tím, že se snažíš o empatii a vyjít své ženě co nejvíc vstříc, to ona najednou nedokáže zpracovat, je to pro ni neznámá a nejistá půda, která jí třeba vyhovuje jen částečně, protože pořádně neví, jak si s ní poradit. Nebo si naopak díky tvému novému já uvědomila všechna ta minulá příkoří - sám píšeš, že často dělá různé narážky - já tomu rozumím tak, že je v ní hodně hněvu, a možná se dost zlobí i sama na sebe, že si to nechala líbit.

Třeba to chce jen čas, emoce mají svůj vývoj, teď se hněvá, až ten hněv zpracuje, zjistí, že má to, co chtěla a není důvod z vašeho vztahu utíkat. Možná je ale ten hněv silnější, a bohužel ji přetaví v někoho, kdo si současnou možnou pohodou prostě ocenit nedokáže, pak je asi čas se rozejít... Není ještě možnost promluvit si se s ní, v čem je zakopaný pes, a zda se to dá vůbec řešit jiným způsobem, než rozvodem?

Každopádně držím palce, ať je to co nejméně bolestivé pro všechny, zejména pak pro děti.

[Jindra]

Ahoj phisto,

naopak - děkuju za názor. Je to o to zajímavější, že mne tedy asi neznáš, přesto velmi trefně popisuješ moji situaci a běh mých myšlenek! Fakt jo. Díky.

[Jindra]

Ale že ten čas letí, že?
Vita nevita. Letííí.

Ahoj děcka,
jo, jsem raw pořád a počítám, že zůstanu trvale. Jasná věc. Když vidím, jak tělo na přirozené stravě funguje... byl bych blázen, kdybych se toho vzdával.
Je mi 55, ale pocitově polovina. No neni to výhra? Pro mne ano.

Jen ten půst už delší dobu nebyl. Není potřeba, ale tělo ho myslím si kdykoli vítá, takže to bych zas rád zapojil, já flink.
Jenže půstuj, když je raw food tááák dobrej.

[Hugo z Hor]

Ahoooj Jindo,

jojo, čas letííí

já teď z raw polevil, nabral jsem i nějaké to (deseti)kilečko
Ale zase taková hrůza to není. Nicméně na raw mi bylo významně lépe, takže je čas zase být hodnej a vrátit se do starých dobrých kolejí, ovšem s novými poznatky a zkušenostmi


Kdysi jsem tady měl i svůj deníček, kdoví, kde ho je konec
A taky si aktualizuju svoje údaje, jsou už nějakou dobu neaktuální

[Jindra]

Ahoooj Jindo,
jojo, čas letííí
já teď z raw polevil, nabral jsem i nějaké to (deseti)kilečko

Cože? Desetikilečko? Okej, stane se, ale pracuješ na opRAWě, že jo

[Jindra]

Týýjo… když už jsem zavítal, zvopáknu to svoje poslední:

„Ahoj děcka,
jo, jsem raw pořád a počítám, že zůstanu trvale. Jasná věc. Když vidím, jak tělo na přirozené stravě funguje... byl bych blázen, kdybych se toho vzdával. Je mi 57, ale pocitově polovina. No neni to výhra? Pro mne ano.“

Co nového… v jídle je základem raw food, jasný, ale silně koketuju už i s pránou. Ono to s ní není tak těžké a vědecké, jak jsem myslel. Byl jsem (a ještě budu) na akcích se skvělou Mončou Kunovskou, ta je u nás v Česku nepochybně naprostou jedničkou po všech stránkách, velmi příjemným překvapením však pro mne byl poslední dobou mladý lektor Martin Ruman, který k práně vede zase jináč. Máme tady ještě víc lektorů, s nimiž se vídám, či je alespoň internetově sleduju, ale tyhle dva aktuálně jedu nejvíc.

Chytly mne mentální techniky, takže už čtvrtým rokem dělám kvantové regresní terapie dle Dolores Cannon. Úžasná věc, kde se člověk díky přímému spojení s Univerzem dozví cokoliv, naprosto cokoliv. Tomuhle se do budoucna míním věnovat víc a víc a víc.
http://kvantovaregresniterapie.wz.cz/

Zatím se živím hlavně jazykovýma korektúúúrama, to už pěkných roků.
http://jdvor.wz.cz/

A samozřejmě, samozřejmě: zdravý životní styl. Kolem toho je hafo hafo aktivit.

Nějak se mnou přestala rezonovat moja manaželka. Loni v únoru odešla (nijak extra to nekomentovala) a letos v únoru jsme měli rozvod (lásky plný, zůstáváme skvělí přátelé beze sporů či tahanic, což jsem hrdý). Tož z toho radost vůbec nemám, byla – a je – to skvělá žena, ale evidentně karmický vztah a už jsme si asi předali vše.
Nemám v úmyslu být trvale sám, jinové energie bych v životě chtěl zase po svém boku mít, no časem uvidíme… Aktuálně sám jsem a je to teda taky důležitá fáze, jo jo. Za ten rok samoty mi došlo hooodně věcí. Snad.

Mějte sa šeci fajně