Jinak to se mnou vypadá asi tak, že maso nejim dva roky, pak jsem různě experimentovala s různými knihami, až jsem se nakonec díkybohu seznámila s vitariánstvím.. problém je ten, že, ač mi raw maximálně vyhovuje, bydlím s rodinou-ještě nejsem plnoletá, a na raw jsem vždycky tak týden, a pak mě různé vypomínky na "šťastnou" dobu dětství, kdy jsme celá rodina večeřeli kuře s bramborama a bez salátu
a taková ta rodinná "pohoda" stáhnou zpět. A pak mě trvá zas tak týden, než najdu sílu a motivaci znovu přesedlat... tak držte palečky 
cítím se po nich báječně, skvělá příprava na půst! teď jsem si jen uvědomila, že bude mít sestřička devatenáctiny a já jí slíbila vitariánský dort( celé rodin móóóc chutnají 
) bude to výzva, ale já s půstem nehnu, na to jsem moc tvrdohlavá 
a když si vzpomenu na třešně.. celé léto jsem byla na chalupě, a moje rána vypadaly asi tak, že jsem vyběhla do rosy hezky na boso, probudila psici(celkem brutálně, ona je hroznej spáč 
Aspoň v tom zas nejsem sama.
vlastně bych tomu snu měla poděkovat, jako bych si prožila zkušenost nanečisto, a můžu se z ní poučit a nikdy takovou blbost neudělat.. jejda, už ani nevim, co plácam, to zas nebude mít hlavu ani patu 
díkybohu ale nemám moc potřebu vody, dneska jsem vybumbla asi litr a půl, to je asi padesát korun na den. zkusím ještě oběhnout další lékárny, ale už jsem byla v pěti a furt 
bylo to celkem těžké to psychicky zvládnout, ale možná i díky půstu jsem tak po minutě vypoklonkovala rozhořčené a sebelítostné myšlenky a nahradila je láskyplnými(např, miluji svého tatínka, odpouštím mu a vůbec se na něj nezlobím, plně ho chápu, vím, v jakých poměrech byl vychován a co do něj odmala hustili za nesmysly, a na to, jak byl vychován(prarodiče jsou hodní, ale v mnoha směrech neskutečně omezení, a to se netýká jen papání) udělal úžasný skok k lepšímu, a navíc je hodný, jak se o mě bojí(i když to pramení za zabedněného přesvědčení o škodlivosti destilky 
)a řekla mu takovou "milosrdnou lež", že s destilkou končim, ať se vůbec nebojí. a mému milému tatíkovi spadl asi kámen ze srdce a usmál se.. cítila jsem takový soucit a něhu, viděla jsem v něm toho vyděšeného ušatého kluka z fotek, on se o destilce neměl dozvědět, já tím rodinu vůbec nezatěžuju, ale on sám tím přesvědčením deptal sebe, ale jak říkám-nikdo ho to nenaučil, tak jak se má zbavit omezujícího strachu, že? uuf, dobře to dopadlo 
