jan buka

[Jindra]

Honzo dík za Tvoje pěkné stránky - oslovily mne, navíc dík za můj objev knihy "Moc přítomného okamžiku" díky právě Tvým stránkám. Přítomný okamžik je něco, čím bych se rozhodně měl zabývat, abych tak řešil některá svá psychická traumata z minulosti.

K půstu držím palce! Já třeba dneska držím jen jedničku, ale mám pocity, jako by probíhal už třetí den, nějak mi to úplně "nesedlo" (pocity slabosti, ale jde to)

Dík za Tvůj inspirativní půst a opakuju, držím palce

[cepheus]

*

[jan buka]

To: xHardCorex - děkuji upřímně za varování, mohu vás všechny ujistit, že jsem četl včera do tří hodin do rána opětovně diskuzi na půstu.cz a rozhodně nemíním návratovku nějak podcenit. Začínám jí opravdu vnímat jako to nedůležitější období na celém postění. Může to končit i velice zle ...

To: Jindra - taková pochvalná písmenka se opravdu velmi hezky čtou (mému egu), díky za to , že jsem mohl někoho dalšího inspirovat i tématem Přítomného okamžiku. Celá kniha je na mém webu myslím velmi transparentně ke čtení. strávil mnoho set hodin nad úpravou a stylem stránek a zdá se, že semínko padlá na úrodnou půdu.
Pro případné zájemce nabízím bezplatné osobní konzultace i případné konferenční hovory na Skype (Nick: janbuka) právě k tématu Přítomný okamžik a Ego - mé falešná já ...

A teď už se dostávám k mému dnešnímu poslednímu dni sedmidenního hladovění - postění:

Den probíhal opět v pohodě bez jakýchkoli problémů. Klystýrky si už druhý den nedělám (ani nemám nějak potřebu očisty tlustého střeva). Ranní Néti sice proběhlo v pohodě, ale rozjelo mi docela časté nucení na zbavování se hlenů smrkáním i pliváním (snad nikoho tímto nepobuřuji...). trvalo to asi tři hodiny, bylo to trochu otravné ...
Pití vody jsem opět toho moc nedal, jen jsem usrkával po doušcích, ale popravdě - spíše kvůli divnému, lepivému pocitu v ústech.
Odpoledne jsme s půstujícm kamarádem opět dali krátkou procházku sice v slunném, zato však dnes velmi mrazivém zámeckém parku.
No a pak jsme si vychutnali zapomenutou činnost, jít si nakoupit potraviny na návratovku. Pečlivě jsem vybíral, občas přivoněl a nakonec koupil košík s račaty, dvě červené papriky, sáček čerstvého zeleného špenátu a hlavně malou cuketu. Hledal jsem i výhonky chřestu, ale ani v Albertu ani v Kauflandu neměli. Lehce jsem si spařil, odhadem hrst zeleniny, naaranžoval na talíř trochu svátečně a labužnicky vychutnával první sousta ...Jedl jsem v 18:00 hod a teď je 19:00 hod a jsem v pohodě. Přiznám se, že nejvíce mi zachutnala cuketa a pak rajčata. Paprika ani špenát nebyly tak úchvatné. Ale musím RadceS poděkovat za opravdu zajímavý tip na cuketu. Voněla, byla chutná i krásné šťavnatá ... Nyní už jen vnímám, jak mi pozvolna žaludek pracuje.


Mé dnešní naměřené hodnoty:
TK: 130/84 mm Hg Puls: 82 /min Váha: 77,4 Kg (měřeno po prvním jídle v 18:00 hod) Tlak mi nějak malinko poskočil nahoru i s pulsem, tělo zřejmě zaregistrovalo první jídlo ...

[Pavluska]

(Platí 100-násobně v případě návratovek).

rozhodně. Jinak pokud je někdo spokojený s džusovým půstem (jako hodně zastánců v usa) nebo zeleninovými šťávami, a dosahují léčebných účinků, beru to jako zajímavé info a ukládám v hlavě. Dřív jsem to odsuzovala. tak asi tak.

Honzo, skvělá návratovka, i s fotografií.

[Sweetie]

Nejdůležitější je se nepřejídat, udržet si malé porce velikosti hrsti...

Mam za sebou len jednodenny post ale je to pre teba ako postara, ktory postuje dlhsi cas o to dolezitejsie. Napr ja som si dal jeden pomaranc a bolo to na zaludok trocha vela. A to po jednom dni.

Kazdopadne drzim palce

ty jsi nejaka citlivka:) to ja uzavrela 36 (hodin) vodnim celym melounem.

[Sweetie]

Jene, blahopreju, obdivuju vuli!
osobne jsem presvedcena, ze zvykani do tekuta je tou spravnou navratovkou. tak at je hladkeho prubehu:)

[jan buka]

Děvčata, moc děkuji za pozitivní ohlasy ...
Už se těším, až se zase pustím do vitapapání - půst mě hodně naladil

[Lidka]

pridavam se k chvale cuketky v navratovce. Navic pokud je ze zahradky...
Naparena je sladoucka a neagresivni.
Po patnacti dnech pustovani jsem nesnedla ani centimetr ctverecni, jedna hrst mi pripadalo v prvnich dnech neskutecne moc. Zato jsem to sousticko jedla asi dele nez jini cely obed
No ale po nekolika dnech se zaludek roztahl....

[Samira]

...jedna hrst mi pripadalo v prvnich dnech neskutecne moc. Zato jsem to sousticko jedla asi dele nez jini cely obed
No ale po nekolika dnech se zaludek roztahl....

Rovnaka skusenost
A paprika (i ked to bola krasna sladucka cervena kapia) mi tiez nesla dolu krkom.

Inak - blahozelam k postu!

[jan buka]

Děkuji děvčata za ohlas i potvrzení mého pocitu z papriky po půstu. Asi obsahuje některé složky, které umí bezproblémově rozkládat jen "rozjeté" trávení, nebo metabolicky - tipově "silní" jedinci ... Já už papriku (ani napařenou) do návratovky nedávám (alespoň ne pro první dny).

Jinak ještě několik informací z návratovky.
Překvapila mě dnešní váha v poledne. Další denní pokles na 76,8 kg. Tedy o 0,6 kg za den. A to jsem do sebe dal první návratové jídlo v 18 hod (viz foto výše) večer a druhý den ráno dvě malá jablíčka (bože ta byla úžasná) a teď v poledne jsem si udělal opět oběd tentokrát už jen pár koleček cukety s polovinou rajčete, opravdu jen lehce (2 min) napařené nad párou. Samozřejmě již bez papriky a cítím se lehčeji.
Zdá se mi však, jakoby tělo jaksi pokračovalo v půstovém režimu, protože zřejmě tato umírněná návratovka dává signál tělu jen na postupný přechod do "normálního" režimu. Někde jsem i četl na netu, že právě proto je návratovka důležitější než půst, protože právě spouští pomalou regeneraci buněk za dobíhajícího detoxu.
Tělo má tak čas dokončit započatou práci. Něco jako při tvrdém restartu počítače. Když vypnete počítač vytažením přívodní šňůry, můžete počítat s případnými následky (poškození softwaru - ztráta dat a pod.) - naproti tomu řízené (postupné) vypnutí , např. uspáním, přechodem do pohotovostního režimu, vypnutím je naprosto bezpečné ...
Prostě vše má svůj čas i já dodávám i své tempo...

[Samira]

Ak si dobre spominam, tak v navratovke som schudla dve kila, az potom to pozvolna zacalo stupat.

[Lidka]

Prvni tyden navratovky jsem se fyzicky citila hur nez prvni tyden (zedvou) pustu

[jan buka]

Prvni tyden navratovky jsem se fyzicky citila hur nez prvni tyden (zedvou) pustu

Lidko, vypadá to, že jsi zřejmě ten půst neukončila úplně nejlépe. Nejtěžší je udržet naše chutě na uzdě. Nevím o tvém půstu ale zhola nic konkrétního, jen spekuluji nad příčinou ... (to my muži děláme)
To je ale mimochodem právě i tak trochu moje téma, protože se zabývám, mj. osobním růstem a pracuji již mnoho let na svém egu. Prostě vím, že nemám skutečný hlad a svou chuť jen s úsměvem pozoruji, neztotožňuji se s ní. Ta chuť nejsem já ... Dnes již umím být jen jakýmsi nezaujatým pozorovatelem ... Já jsem ten, který dělá poslední volbu, ne má disfunkční mysl (ego)... Všechno se pak daří mnohem lépe zvládat, jak říkám často lidem kolem mne, ne silnou vůlí (to je jen boj uvnitř mysli a boj vždy jen posiluje ego), ale opravdu svobodnou volbou mého pravého já (vědomí)...
Trochu jsem asi odbočil, omlouvám se, ale považoval jsem to za vhodné vyjádřit ...
Věřím, že pokud se odkloníme ze "správné" cesty, tak dostáváme ty správné signály k návratu.
(Pavel z půstu.cz by ti dokonce poradil opakovat menší půst i s návratovkou a udělat jej prostě tentokrát lépe)

To Samira: Potvrzuješ mi mé zkušenosti a domněnku, že tělo v půstu prostě pokračuje, pokud se dělá návratovka "rozumně" ...

[Samira]

Hmmmm, myslim, ze Lidka ukoncila post dobre. Ani mne nebolo prve dni navratovky dobre. Trvalo, kym sa mi nastartoval metabolizmus a pocity slabosti boli pomerne vyrazne. Myslim, ze Lidka hovorila prave o tomto... Zavidim tym, ktori po poste naskocia hned a netrapia ich pocity nevolnosti, kamenneho zaludku a pod.

[Samira]

To Samira: Potvrzuješ mi mé zkušenosti a domněnku, že tělo v půstu prostě pokračuje, pokud se dělá návratovka "rozumně" ...

Ja to chudnutie v navratovke beriem bohuzial ovela pragmatickejsie. Ak prijem kJ je mensi, nez vydaj, tak dochadza k chudnutiu, a to pri navratovke rozhodne plati. Hybem sa, dusevne pracujem, dycham, ... a tak mi hrst naparenej zeleniny nepokryje potrebu kJ.
Ale iste je, ze pocas navratovky sa este daco zotrvacnostou v tele deje (biely povlak jazyka zmizol asi dva tyzdne po ukonceni postu, divne vysmrkavanie hlienov a pod tiez...)

[Lidka]

Lidko, vypadá to, že jsi zřejmě ten půst neukončila úplně nejlépe.

kupodivu jak jsem si po tydnu trochu zahresila, bylo mi lip
to bylo asi tim ze se zastavil proces cisteni, uz jsem tolik blaha nevydrzela
Ta slabost byla tim, ze nejsem zkusena pustarka a prvni tyden pustu mi bylo fajn, ale ten druhy jsem byla na odpis a krivka klesala v navratovce postupne zpatky k normalu
To, ze mas vyresene chute je parada, dost zavidim,
hluboce by me zajimalo, proc nekdy podlehame i dost nechutnym chutim.

[Panda]

... Dnes již umím být jen jakýmsi nezaujatým pozorovatelem ...

To bych se chtěl také časem lépe naučit, zatím jen nezaujatě pozoruji jak tělo při návratovce do sebe tláská co se dá a dívím se že se mu chce pak z toho trpět. (a zrovna jako na potvoru když mu přeju utrpení tak se pak nic neděje)

[jan buka]

Hmmmm, myslim, ze Lidka ukoncila post dobre. Ani mne nebolo prve dni navratovky dobre. Trvalo, kym sa mi nastartoval metabolizmus a pocity slabosti boli pomerne vyrazne. Myslim, ze Lidka hovorila prave o tomto... Zavidim tym, ktori po poste naskocia hned a netrapia ich pocity nevolnosti, kamenneho zaludku a pod.

Milá Samiro,

Ty máš přesné informace jak ukončila Lidka svůj půst? Schválně se neptám Lidky, protože jsi naznačila, že to možná víš ... v dobrém ...
Víš, my se kolikrát bijeme za druhé a přitom netušíme, jestli máme všechny informace. Myslím, že konec Lidky půstu předal Lidce nějaké informace - reakci na nájezd návratovky a tomu je třeba se průběžně přizpůsobovat. Jakým jídlem a v jakém množství začala svou návratovku? To jsou jen některé opravdu klíčové otázky, které nastartují celý další průběh. Asi všichni víme, jak je důležité dobře začít ... Možná i proto Pavel z půstu s enormními půstovacími zkušenostmi radí lidem, jak mají návratovku začínat, jak přesně a jakou zeleninu mají použít, jak přesně jí upravit, jak přesně jí prožvýkat a proslinit atd. je toho ještě mnohem více, co je pro úspěšný start návratovky ... proto mě opravdu zaskočilo tvé tvrzení, že snad Lidka zakončila svůj půst správně ... víš, možná to vypadá, že jsem takový trochu "šťoural", ale mě se v životě opravdu osvědčilo, dělat věci, prostě jen jak se mají ... opět v dobrém, doufám, že tě můj tón nepobuřuje, to bych nerad, nechci si na nic hrát ...

Mou životní filozofií je, že na této úžasné planetě nejsme proto, abychom nějak trpěli. Pokud tomu tak je, je něco v nepořádku. Pro mě z toho plyne jednoduše, když mě cokoli při návratovce bolí (neberu únavu), je třeba něco dělat jinak. Na půstu.cz jsou podle mne odpovědi na většinu myslitelných otázek kolem půstování, proto jsem i já čerpal hlavně odtamtud. Řídím se navíc svým přirozeným instinktem (opět forma mého pravého já - vědomí) a věř mi, dnes už téměř nevím o tom, že jsem držel nějaký půst. Mám za sebou teprve den návratovky. Jsem o pár kilo lehčí, cítím se jak mimino a věřím, že vše i nadále bude probíhat prostě skvěle ...

[Panda]

Mou životní filozofií je, že na této úžasné planetě nejsme proto, abychom nějak trpěli. Pokud tomu tak je, je něco v nepořádku....

Asi bych si měl nejdříve přečíst Tvé stránky a filozofický postoj než tohle napíšu, tak se omlouvám za neinformovanost - asi obráceně, asi tu nejsme proto, abychom si užívali, ale aby nás nejdříve utrpení přivedlo k vývoji a poznání, vedlo po cestě vývoje, a pak až teprve k "užívání" si vnitřní dokonalosti které dosáhneme. Čili pokud někdo trpí, tak to jen znamená že ještě nedokončil svou cestu a má ho ještě život stále co učit, ne? A v podstatě - konce cesty k dokonalosti nikdo není schopen nikdy dosáhnout, vždy je co se učit, takže vždy se každý bude setkávat s chybami a následky.

[jan buka]

Lidko, vypadá to, že jsi zřejmě ten půst neukončila úplně nejlépe.

kupodivu jak jsem si po tydnu trochu zahresila, bylo mi lip
to bylo asi tim ze se zastavil proces cisteni, uz jsem tolik blaha nevydrzela
Ta slabost byla tim, ze nejsem zkusena pustarka a prvni tyden pustu mi bylo fajn, ale ten druhy jsem byla na odpis a krivka klesala v navratovce postupne zpatky k normalu

Lidko, analyzovat tvou návratovku mi nepřísluší, nevím co , kdy a jak jsi jedla, ani nejsem žádným odborníkem na návratovky, také se vracím ze sedmičky poprvé, ale snažím se velmi pozorně naslouchat těm, co jsou v tom už hodně daleko. Musíš si prostě v tom pralese informací vybrat ty ušité právě pro tebe. Není to zase tak těžké ...
Jen snad ještě na okraj.
Je možné, že se ti ta návratovka tak na 100% nepovedla právě proto, že jak sama a upřímně přiznáváš, že tvá slabost je v tom, že prostě nejsi zkušená půstařka ... Je dobré to vždy přiznat, aby si náhodou někdy někdo naše řádky nepřečetl později a nabyl pak třeba mylného dojmu dojmu, že půst je vždy něco ukrutného ... Já si to totiž ani trochu nemyslím. Je třeba se umět informovat a dát přípravě alespoň několik hodin samostudia příslušného tématu na netu ... a samozřejmě se tím pak také opravdu a na 100% řídit ...

To, ze mas vyresene chute je parada, dost zavidim,
hluboce by me zajimalo, proc nekdy podlehame i dost nechutnym chutim.

Tak je už pro mě zajímavější téma na diskuzi, ale nevím, jestli to patří sem na stránky mého deníčku. Mě to nějak nevadí, jen, že by to mohlo zajímat více lidí a ne každý se prochází všemi deníčky ...
Ale, abych vás neodbyl, něco trochu i zde prozradím.
Je to malá exkurze do našeho nitra. Asi vás nepřekvapí, že se každý čas od času s kýmsi ve své mysli bavíme. Povídáme si často tak nějak i pro sebe. Analyzujeme, kritizujeme, posuzujeme okolí. Můžeme to nazvat naším rozumem - myslí. Potud je vše ok.
Mysl je náš úžasný nástroj pro styk s venkovním světem. Ano je to nástroj, nic víc, nic míň ... To přirovnání k nástroji je poměrně výstižné, protože, když třeba malujeme obraz, používáme štětec (nástroj). Když obraz domalujeme, štětec vyčistíme a odložíme. Opět je vše zatím ok.
A teď zpátky k naší mysli (našemu úžasnému nástroji). Použijeme ji pro řešení různých problémů, spočítáme si výplatu a já nevím , co ještě ... no a pak ...

A tady je právě ten zakopaný pes.
Mysl totiž nevypneme! Lépe řečeno ona se ani nenechá - nechce se jí, mršce ... A protože jede a jede tak sama nabyla dojem, že je důležitější než ten, kdo jí používá a převzala "opratě" našeho života. Začínáme se řídit rozumem (myslí).
Pro mnohé to zní možná i docela samozřejmé ... vida, jak si nás už ochočila ...kde zůstal ten úžasný nástroj? Stal se z něj tyran, parazit, který pro svou neustálou činnost používá naši vzácnou energii ... Z naší úžasné mysli se stala patologická (nemocná) mysl - nazveme jí třeba Ego. Omlouvám se, ale neumím to zkrátit ...
Ale stručně. Toto malé a nemocné já (ego), které drtivá většina z nás nosí a živí "v sobě" je právě důvodem toho, proč nejsme pány ve svém domě (těle). Proto dostáváme neodolatelné chutě na jídlo v návratovce, ikdyž víme, že nám to možná ublíží ... proto pijeme alkohol, ikdyž víme, že nás pomalu zabíjí, proto bereme drogy, kouříme, přejídáme se, zůstáváme v nevhodném zaměstnání, s nevhodným partnerem, atd ... Za to vše je zodpovědný náš milovaný parazit - ego.
Tady bych to asi ukončil, protože by následovalo, jak si toto vše uvědomit a jak s touto situací dál pracovat - co s tím dělat, abych byl opět pánem svého života já ...

Více informací o této problematice jsem shromáždil na svých stránkách, které jsem nazval: Pohodový život. Odkaz je dole - www

[Pavluska]

Tak je už pro mě zajímavější téma na diskuzi, ale nevím, jestli to patří sem na stránky mého deníčku.

Patří! a jdu mrknout na Tvoje stránky.

[jan buka]

Mou životní filozofií je, že na této úžasné planetě nejsme proto, abychom nějak trpěli. Pokud tomu tak je, je něco v nepořádku....

Asi bych si měl nejdříve přečíst Tvé stránky a filozofický postoj než tohle napíšu, tak se omlouvám za neinformovanost - asi obráceně, asi tu nejsme proto, abychom si užívali, ale aby nás nejdříve utrpení přivedlo k vývoji a poznání, vedlo po cestě vývoje, a pak až teprve k "užívání" si vnitřní dokonalosti které dosáhneme. Čili pokud někdo trpí, tak to jen znamená že ještě nedokončil svou cestu a má ho ještě život stále co učit, ne? A v podstatě - konce cesty k dokonalosti nikdo není schopen nikdy dosáhnout, vždy je co se učit, takže vždy se každý bude setkávat s chybami a následky.

Tato úvaha mi připomíná trochu myšlenku budhistů. Totiž že musíme sklízet karmu za své minulé činy. Musíme absolvovat nekonečné kolo znovuzrození. A co když to tak úplně není. Vždyť jsme mohli mnoha lidem ublížit a udělat to z neznalosti. Proč trestat dítě, které rozbije sklenic? Ono si nejspíš jen hraje ... Jen jako příměr.
Možná namítneš, že je ti vysvětlení této hluboké otázky nějak vnitřně blízké, dá se to pochopit ... A zde už se projevuje naše ego. Chceme to mít vše vysvětlené. Všechno to chtění je projevem ega. Je jasné, že toho víme stále více ... ale přivedlo nás to do klidu, naplnilo nás to? Jsme šťastnější...? Myslím, že ne. Chceme vědět stále více... myslíš, že to někde končí? Myslím to chtění...? Já jsem také velmi zvídavý a zajímá mě, jak to vše je, ale pak si záhy uvědomím, že je vše jen honba za větrem ... prostě nikdy nebudeme u cíle.
Ale jen nekritizoval. Nabízím alternativní přístup k poznání sebe sama a všech otázek okolo.
Místo poznat sám sebe - být sám sebou. Ty nejdůležitější odpovědi na nás nečekají venku, ale uvnitř ... prostě a jednoduše být sám sebou a nic dalšího. Odříznout minulost i budoucnost (to jsou stejně jen iluze). Být v přítomnosti plně soustředěn a být sám sebou. tady už nemá ego prostor na žádné spekulace a analýzy a otázky typu, co kdyby ... Půst je mimochodem pro ego docela nepříjemná situace, proto nás někdy na konci chce za to potrestat ... pokud tě ovšem ještě ovládá ...
Možná i proto došli Budha i Ježíš po 40 dnech hladovění k prozření ...
Do tohoto stavu tě však nikdo nemůže přivézt ... je to jen na každém z nás ...
Chceme-li prožívat karmu a řídit se tímto "logickým" názorem .. nikdo nám v tom asi nezabrání ...

PS. Malá poznámka na okraj. Nic se tu neučíme. Všechno víme. Jen si na to musíme "vzpomenout". Naše podstata je totiž nekonečné a vševědoucí vědomí. Prostě si stačí uvědomit, že to vše už máme a vždy jsme to měli. V tomto věčně přítomném okamžiku ... Je to zároveň návrat k našemu pravému já ...

[Panda]

Tato úvaha mi připomíná...

Mohl bych si tu u Tebe v deníčku ještě malinko zadiskutovat? (nikdo si totiž jinak se mnou nechce hrát )

Cítím jeden zásadní rozdíl v pohledu v tomhle - jsem plně přesvědčený, že my lidé ani jiné živé bytosti nejsme jako samostatné jednotky a že tedy neexistuje ani "já na pozadí" čili jak se označuje "poslední pozorovatel". Vše živé ve skutečnosti tvoří jednu živou bytost, protože vědomí všech živých forem jsou spolu propojena skrze prostor a čas. Fyzické tělo je nositelem rozumu a uvědomění si sebe sama, zatímco to něco jako společná duše je jakási substance tam někde na pozadí, která uvádí život do pohybu. Ne to jen něco co ovlivňuje naše chování na fyzické úrovni. Neurony mozku jsou prostředníky umožňující propojení společného vědomí bytostí na nevědomé úrovni a tím vlastně vytváří existenci této životní substance.

Tím že např. při meditaci přecházíme od našeho vědomí k podvědomí, přibližujeme se více k této duševní společné substanci. Ta není nositelem vědomí ani informací, informace získávané intuicí a podvědomím ve skutečnosti získáváme jednak od jiných bytostí (např. telepatie, soucítění) a jednak skrze čas a prostor. Pokud např. cítíme že nám hrozí nebezpečí, vnímáme tím naše budoucí vědomí skrze čas a to nám umožní zvýšit pravděpodobnost existence v pro nás výhodnější alternativě realit.

No a náš vývoj - vůbec nemám na mysli karmu, ta je podle mne hloupost, protože neexistuje duše jako jednotka a nemůže tedy procházet karmickým vývojem, opět se jedná o vnímání vědomí jiných bytostí jindy v čase. Náš životní vývoj slouží k tomu, že - protože jsme součástí celkového životního organismu - se tím vyvíjí život jako celek. Naše zkušenosti a vývoj slouží k vývoji života jako celku až postupně k nejvyšší životní formě (která je mimochodem Bohem).

[Sweetie]

...jedna hrst mi pripadalo v prvnich dnech neskutecne moc. Zato jsem to sousticko jedla asi dele nez jini cely obed
No ale po nekolika dnech se zaludek roztahl....

Rovnaka skusenost
A paprika (i ked to bola krasna sladucka cervena kapia) mi tiez nesla dolu krkom.

Inak - blahozelam k postu!

no protoze jsi ji nerozkousala natoz nerozzvykala, tak se pak nediv ze to telu trva to zlliquidovat:)
re Lidka, aspon ze ta mrtva hmota setrvala v ustech dele a stacila se trochu natravit.
ale osobne mam zkusenost jen s nejedenim a trochu s vitarianstvym.

[jan buka]

Tato úvaha mi připomíná...

Mohl bych si tu u Tebe v deníčku ještě malinko zadiskutovat? (nikdo si totiž jinak se mnou nechce hrát )

Milý Pando,

nemám s diskuzemi na duchovní témata nejmenší problém, jen nevím, zdali by nebylo lepší si dát někde spolu malé setkání nad čajíkem, nebo tak něco ... Otevřel jsi mnoho zajímavých témat a na všechny bych mohl nějak reagovat. Jen si myslím, že bychom zde za chvíli psali sáhodlouhé elaboráty, ve kterých se už pak všichni vzájemně začneme ztrácet ...
Vidím, že jsi se zabýval podobnými tématy jako já, jen jsi možná čerpal z jiných zdrojů ...
Jen na úvod cítím, že mám jiný pohled na pojmy jako jsou vědomí, náš vývoj i vývoj života jako takového ...
Ale bude to opravdu na delší povídání. Opravdu se s tebou i rád sejdu, myslím, že mi určitě budeš mít co sdělit ...
pokud jsi netrpělivý už nyní, můžeš se podívat na některé semináře od Eckharta Tolleho na mých stránkách. Jsou v sekci "video - okénka".
Občas i někdy zajíždím do Mostu, tak snad tomu nic nebrání ...

[jan buka]

A paprika (i ked to bola krasna sladucka cervena kapia) mi tiez nesla dolu krkom.

No protoze jsi ji nerozkousala natoz nerozzvykala, tak se pak nediv ze to telu trva to zlliquidovat
re Lidka, aspon ze ta mrtva hmota setrvala v ustech dele a stacila se trochu natravit.
ale osobne mam zkusenost jen s nejedenim a trochu s vitarianstvym.

Milá Sweetie,

musím se přiznat, že i já s tím pořádným žvýkáním stále ještě trochu bojuji ...
V každém případě papriku nezavrhuji, mám ji docela v oblibě, jen v této návratovce ji chci prostě ještě zatím vynechat ...

Jinak termín : zlliquidovat se mi opravdu líbí ...

[Samira]

A paprika... mi tiez nesla dolu krkom.

no protoze jsi ji nerozkousala natoz nerozzvykala, tak se pak nediv ze to telu trva to zlliquidovat:)

Jeeeeej, Ty si bola so mnou v kuchyni? Ver mi, ze ked som mikrosusto makkej rajciny zula asi pol hodinu, tak ani papriku som nezhltla po troch tyzdnoch nejedenia bez rozmyslu...
Slovne spojenie "nesla mi dolu krkom" som pouzila obrazne (asi sa nepoucim, ze v pisanom prejave sa nesmu pouzivat metafory), takze sa pokusim znova: pri pohlade na papriku mi pripadala nejedla, tazka, oblizla som ju, kustik ochutnala a vedela som, ze nebude mojim startovacim jedlom.
Je zaujimave, ze uz tolko ludi mi povedalo, ze paprika im po poste nesedi, pripadne ze ju nejedia vobec.

Ty máš přesné informace jak ukončila Lidka svůj půst?

Myslim, ze nieco naznacila vo vlaknach postu, nieco do SZ pre mna, ale mas pravdu, vlastne neviem. Tak, ako Sweetie nevidela moje startovacie jedlo, ja som nevidela Lidku pocas jej dvoch tyzdnov navratovky.
Napriek tomu jej verim, lebo moje pocity sa v mnohom zhoduju s tymi jej. Naposledy sa zmienila o tom, ze az v okamihu "zhresenia" sa jej ulavilo a bolo jej lepsie. Podobne az ked som sa ja odputala od dogmy jedno naparene zeleninove jedlo za den a upravila si to podla seba (ale to som tu uz pisala) a pridala ryzu (co rozhodne nie je ani naparena zelenina a ani vita), az vtedy sa mi ulavilo. Tesi ma, ze Ty si to zvladol v pohode. Mozno je to i dlzkou postu...nemyslis? Po styroch dnoch postenia som nastartovala zaludok asi po pol dni, po 3 tyzdnoch to trvalo dajake 3-4 dni.

opět v dobrém, doufám, že tě můj tón nepobuřuje, to bych nerad, nechci si na nic hrát ...

V ziadnom pripade, si vo svojom dennicku a vidis - pomohol si mi v pohlade na vec, ze kazdy ma kopat za seba.
Skoda, ze nedebatujeme vo vlaknach postu, mohli si to tam precitat viaceri, nie kazdy cita vsetky dennicky.

Mou životní filozofií je, že na této úžasné planetě nejsme proto, abychom nějak trpěli.

Neviem, ako sa dalej niesla vasa debata o tomto vyroku, len som ju prebehla ocami a nemam silu, cas, zaujem a ani dostatok nasprtanej literatury na adekvatnu reakciu, len za seba jednu vetu: Bez trosky trpenia by som nedala ani post a ani nevydrzala navratovku. Bez toho, aby ludia trpeli sa myslim nehybu vpred. Ale nechcem sa velmi zamotavat do takychto hlbokych uvah.

[cepheus]

*

[buc11]

Jinak pokud je někdo spokojený s džusovým půstem (jako hodně zastánců v usa) nebo zeleninovými šťávami, a dosahují léčebných účinků, beru to jako zajímavé info a ukládám v hlavě.

Přesně tak, mimo půst taky šťavím o106, jelikož "zdravotně půstovat" se nedá nepřetržitě. Je to hodně silný "lék" a podle toho je potřeba s ním nakládat.
Asi tak bych to viděl taky ..

souhlas
jene, ted nemam cas a prostor tak si to filosofikum prectu az doma, urcite mi to bude blizke
asi sem vcil mimo, strucne PMN utrpeni neexistuje, tvorime si ho jen v nasich hlavach
a to zes dal saunu a v pohode preckal je naopak skvely, a znamena. ze si muzes smele pricist 1.4 dne

[Renáta]

strucne PMN utrpeni neexistuje, tvorime si ho jen v nasich hlavach

Buc, asi vravíš o zdravých ľuďoch. Inak by mi to pripadalo ako veľké "zjednodušenie pojednania o utrpení"... Lebo poznám, žiaľ, mnoho detí i dospelých, ktorí napriek tomu, že to v hlave majú v poriadku, trpia neskutočne a nijako si to sami nezapríčinili a ani nič moc proti tomu utrpeniu spraviť nemôžu (napríklad také deti s ochorením motýlích krídel - http://www.debra-slovakia.org/index.php ... &Itemid=68 )

A, Sami, nežer už tú papriku aj so stopkami, bodaj by ti potom šla dolu gágorom
Tieto návratovky, to je sranda. Nie sme cez kopírák, tak každému, čo jeho je. Tisíc ľudí, tisíc návratoviek.

[jan buka]

jene, ted nemam cas a prostor tak si to filosofikum prectu az doma, urcite mi to bude blizke asi sem vcil mimo, strucne PMN utrpeni neexistuje, tvorime si ho jen v nasich hlavach a to zes dal saunu a v pohode preckal je naopak skvely, a znamena. ze si muzes smele pricist 1.4 dne

Láďo,

Tak to si s radostí těch pár dnů navíc za tu saunu přičtu ... dík ...
A teď vážně. Byl jsem po té sauně opravdu unavený, ale to bylo vše, žádné jiné negativní projevy ... Příště bych ji ale asi už vynechal, nebo možná zvolil mírnější formu. Střídal jsem totiž slanou páru se suchou. Do studené vody jsem neskákal ale jen se sprchoval ... Ale je nakonec možné, že i ta sauna mi něco na detoxu přidala, kdoví ... Nicméně zátěž pro půstující organizmus to je a souhlas s názorem Pandy, že jde tak trochu o hazard.

K tomu utrpení se vidno musím vrátit trochu blíže. Pojďme si definovat slova utrpení a bolest, abychom si je významově nezaměňovali ...

Bolest
Bolesti se zřejmě nikdo nevyhne, prostě existují takové životní situace a teď to myslím obecně, kdy nás bolest upozorní na to, že je třeba něco dělat, změnit, přijmout, atd. Bolest je vlastně náš nejlepší učitel. Jsou lidé, kteří bolest necítí, ale ti to v životě nemají zrovna jednodušší. Viděl jsem tuhle nějaký pořad v Tv. Neustále se totiž pozorují, jestli se neřízli a pod. Buďme tedy rádi, že tento "nástroj" máme a bolest občas cítíme ... v dobrém, tímto se v bolesti nijak nevyžívám, nejsem ani maso ani sado ... to je samozřejmě opět další extrémní záležitost.

Utrpení
Utrpení je stav mysli. Vysvětlím. Pro mnoho lidí je význam slova utrpení takový, že se jedná o strašnou a možná dlouhotrvající bolest.
Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Bolest nám indikuje momentálně nepříznivou situaci a utrpení pak odmítání existující reality.
Pojďme k těm dětem. Všimli jste si děti nijak netrpí? Ano, mají bolesti, možná intenzivní, ale ve chvíli, kdy bolest povolí se dokáží dál radovat a smát. Tuhle jsem viděl Natalku (popálenou romku), která se s jizvami ve tváři usmívala a vesele doma skotačila. Takových podobných příkladů kolem sebe jistě najdete celou řadu.
Na druhou stranu snad denně vidíme kolem sebe dospělé lidi, kteří jen slyší, jaké nemoci na ně mohou čekat a už se jim obličej změní starostmi o budoucnost. Myslí stále dokola na to nejhorší, tím oslabují svou imunitu a neskutečně začínají trpět, protože svět je jiný, než by oni chtěli...

Shrnutí: Nejsme tu , abychom trpěli, děláme si to sami ...
Utrpení - disfunkční mysl, která energeticky vysává svého hostitele. Děláme si to vše sami horší, než to ve skutečnosti a reálně je ...
Pokud si někdo myslí, že to bez utrpení v životě nejde, tak to právě jeho disfunkčí mysl obhajuje svůj výtvor ...

PS. Pravdou je, že utrpení stejně jako bolest může "probouzet", ale probudit se dá i jinak. Je nekonečné množství způsobů, proč si vybírat zrovna utrpení ... Jedna "rada" závěrem, utrpení lze "vypnout" v tomto okamžiku. I toto je téma mých stránek ...

[Jindra]

Milý Pando, nemám s diskuzemi na duchovní témata nejmenší problém, jen nevím, zdali by nebylo lepší si dát někde spolu malé setkání nad čajíkem, nebo tak něco ... Otevřel jsi mnoho zajímavých témat a na všechny bych mohl nějak reagovat

Čtu tady hodně zajímavej dialog mezi vámi dvěma a to mne taky hodně zajímá a navíc na to zatím rozhodně nemám nějakej ucelenej názor, to bych si rozhodně k čaji přisedl taky Vy se kluci máte, ideální podmínky - bydlíte kousek od sebe, to já bych to měl 250 km.

[Jindra]

Jinak ještě několik informací z návratovky ... Zdá se mi však, jakoby tělo jaksi pokračovalo v půstovém režimu, protože zřejmě tato umírněná návratovka dává signál tělu jen na postupný přechod do "normálního" režimu. Někde jsem i četl na netu, že právě proto je návratovka důležitější než půst, protože právě spouští pomalou regeneraci buněk za dobíhajícího detoxu.
Tělo má tak čas dokončit započatou práci

jj, návratovka je mnooohem těžší než půst samotnej. Jíst jen hrstku je - aspoň pro mne - těžší než si dát mísu salátu.

K tomu "půstovému režimu", jak jsi ho zmínil, píše Partyková: "Během léčebného hladovění s pitím vody se tuky štěpí především na nenasycené mastné kyseliny, které jsou základem většiny hormonů, vitaminů a jiných biologicky aktivních látek. Tuky jsou během hladovění také zdrojem energie pro fyziologickou práci buněk. Nejvíce tuků přijímají buňky po ukončení hladovění v období přechodu na normální stravu. Tuky přijaté během prvního až druhého dne přechodu na normální stravu jsou však opětně vyloučeny do krevního oběhu. Pro první dny období přechodu na normální stravu nejsou tuky v organismu potřebné a jejich požití ve formě smetany, tuků, ale i tvarohu je naopak pro organismus jedovaté."

[Renáta]

Ad bolesť a utrpenie. Som len obyčajná baba, nemám moc času a vlastne ani chuti vnikať hlboko do filozofických debát a vzdelávať sa v tomto smere. Môj pohľad na túto záležitosť je celkom intuitívny. Myslím, že tak, ako sa na človeka má prihliadať ako na celistvú bytosť pri liečbe chorôb (čo západná medicína stále nerobí), tak je pre mňa vecou celistvého prístupu aj otázka bolesti a utrpenia - skrátka sa tieto dve "kategórie" dajú ťažko oddeliť, lebo idú ruka v ruke. Myslím, že pri bolesti pociťuješ utrpenie - i keď sú dozaista rôzne druhy utrpenia (teraz myslím na tie, ktoré sa spájajú s bolesťou) -utrpenie môže byť naplnené radostnou nádejou (napr. pri pôrode) alebo môže byť hoci beznádejné (napr. pri onej chorobe motýlích krídel). A či je to stav mysli, je vcelku jedno. Jasné, že utrpenie možno pociťovať aj bez bolesti telesnej. No, nejdem sa v tom ďalej špŕtať. Prajem všetkým krásny deň bez bolesti a utrpenia.

[jan buka]

Jinak ještě několik informací z návratovky ... Zdá se mi však, jakoby tělo jaksi pokračovalo v půstovém režimu, protože zřejmě tato umírněná návratovka dává signál tělu jen na postupný přechod do "normálního" režimu.

jj, návratovka je mnooohem těžší než půst samotnej. Jíst jen hrstku je - aspoň pro mne - těžší než si dát mísu salátu.

K tomu "půstovému režimu", jak jsi ho zmínil, píše Partyková: "Během léčebného hladovění s pitím vody se tuky štěpí především na nenasycené mastné kyseliny, které jsou základem většiny hormonů, vitaminů a jiných biologicky aktivních látek. Tuky jsou během hladovění také zdrojem energie pro fyziologickou práci buněk. Nejvíce tuků přijímají buňky po ukončení hladovění v období přechodu na normální stravu. Tuky přijaté během prvního až druhého dne přechodu na normální stravu jsou však opětně vyloučeny do krevního oběhu. Pro první dny období přechodu na normální stravu nejsou tuky v organismu potřebné a jejich požití ve formě smetany, tuků, ale i tvarohu je naopak pro organismus jedovaté."

Jindro, úvodem, rád bych tě k tomu posezení pozval, ale zatím na mou nabídku posezení Panda ještě nereagoval. Ale pokud to máš takhle daleko ... Byl by to asi drahý čajík ...
Jinak Partyková PMN ví o čem píše, jen se přiznám, byl jsem před lety v Praze osobně na její přednášce i s mým kamarádem Harrym (spolupůstovník), mimochodem se opravdu jmenuje Jindra. A z té přednášky jsme tedy ani jeden moc nadšený nebyli. Zdálo se mi, jakoby nevěděla o čem mluví, bylo to velmi neucelené, chaotické, jakoby byla nervózní, prostě asi neměla svůj den ... ale kniha je skvělá, tak tomu moc nerozumím... psala ji vůbec ona? Ne, to byla jen spekulce ...
Jinak by mě zajímalo, zda mluví Partyková o tucích obecně (během návratovky) nebo myslí jen ty živočišné (nasycené) ... Já už dal včera avokádo s rajčetem, neskutečně lahodná kombinace a žádná negativní reakce organizmu. V Kaufu jsou tento týden v akci za 10 Kč a jsou opravdu skvělá ... mnam ...
Jinak s Harrym sledujeme změny i ve svých chutích. Hříšné potraviny jsou nám nějak proti srsti už při pomyšlení na ně, probouzí se zřejmě naše původní - zdravé instinkty...
Nechci, aby to znělo, jako klišé, ale jsem i nadále jak fyzicky tak duševně v nebývalé pohodě a užívám si úžasné přítomnosti ...

[Renáta]

strucne PMN utrpeni neexistuje, tvorime si ho jen v nasich hlavach

No, ešte by som čosi k tej tvorbe utrpenia vo vlastnej hlave (teda toho utrpenia, ktoré sa nespája s vlastnou bolesťou). Rozmýšľala som nad tým, že máš kus pravdy, Buc. Nie každý dokáže utrpenie "odstrihnúť". Tebe sa to zrejme aspoň na chvíľku podarilo v čase, keď si bol "na cestách" vtedy, keď bolo s Tvojou manželkou zle (hoci len ty sám vieš, čo sa ti v hlave šrotilo, keď si bol mimo domova..). Toto sa mne nepodarilo a som si vedomá neblahého vplyvu na moje zdravie. Človek zrejme potrebuje určitú dávku egoizmu (a to nemyslím ako čosi hanlivé, ale skôr sebazáchovné), aby dokázal "vypnúť" a pobrať sa kdesi relaxovať, keď má doma blízku dušu v ťažkej chorobe. Ja som to nedokázala a ani by som to nechcela dokázať, napriek tomu, že viem, že to, čo sa dialo u nás, keď mi zomierala mama, malo na mňa dlhodobé následky. Akosi to mám v sebe vyhodnotené tak, že niekedy sú prednejší tí druhí ako ja. Asi rada trpím

[Panda]

...ale zatím na mou nabídku posezení Panda ještě nereagoval....

No... u mne jsou posezení časově nereálná, takže se omlouvám.

[jan buka]

... otázka bolesti a utrpenia - skrátka sa tieto dve "kategórie" dajú ťažko oddeliť, lebo idú ruka v ruke. Myslím, že pri bolesti pociťuješ utrpenie - i keď sú dozaista rôzne druhy utrpenia (teraz myslím na tie, ktoré sa spájajú s bolesťou) -utrpenie môže byť naplnené radostnou nádejou (napr. pri pôrode) alebo môže byť hoci beznádejné (napr. pri onej chorobe motýlích krídel). A či je to stav mysli, je vcelku jedno. Jasné, že utrpenie možno pociťovať aj bez bolesti telesnej. No, nejdem sa v tom ďalej špŕtať. Prajem všetkým krásny deň bez bolesti a utrpenia.

Milá Renáto,
Vypadá to možná jako hra se slovíčky, ale mezi těmito výrazy je opravdu podstatný rozdíl. Správně cítíš, některá spojení mezi bolesti a utrpením, ale jdeš na to jen z jedné strany, jaksi jen rozumově.
Bolest může krátká a intenzivní fyzická záležitost, ale nemusí způsobit hned utrpení. Na druhou stranu můžeš trpět i bez zjevné bolesti (to je bohužel stav většiny naší populace). Utrpení je totiž stavem mysli, naší choré mysli - ega. Mezi hlavní vlastnosti ega patří, že prostě miluje "utrpení". Je to takový stav ochromení buněk v celém těle, neodehrává se to tedy jen v hlavě a říznutém prstu. Utrpení je nástroj ega k získání naší plné pozornosti a tím nám odebírá vzácnou energii. Ego žije z toho, že mu věnujeme svou plnou pozornost. Nasloucháme všem obavám i planým nadějím, abychom nakonec zjistili, že je vše docela jinak. Zajímavé ale je, že existuje jeden okamžik, ve kterém utrpení nemá živnou půdu a mizí. Kdy je ten okamžik? Právě nyní. Ano právě tento okamžik (ostatně jediný reálný "čas") je právě tím místem, kde se odehrává vše podstatné. Ostatní jsou jen iluze. Minulost i budoucnost jsou jen v našich představách, vzpomínkách a snech. Naší plnou a vědomou pozornost si zaslouží jen tento přítomný okamžik. Pak totiž zjistíme, že vše je už dokonalé, jaké to je. Utrpení je pouze v naší mysli vykonstruovaná chiméra (hrůzostrašná představa).
Všimněte si, že jsem napsal v "naší" mysli. Jiný člověk, naší životní situaci - utrpení, totiž nemusí nutně vnímat stejně...
Bolest je tedy pouze pomíjející fyzickou záležitostí, kdežto utrpení trýznivým projevem naší choré mysli na naše celé tělo i "duši". Jakmile si toto uvědomíme, jsme opět kousek dál na cestě za osvobozením.

A jak se tedy zbavíme utrpení?
Už jsem to naznačil. Zaměřme svou pozornost na přítomný okamžik. Schválně, jaké problémy máte v tomto okamžiku? Ne zítra, za týden, ... ale právě nyní...? Tato otázka vás vždy uvede do přítomnosti (vypne neustávající myšlení).
Umění vypínat svou mysl (náš, jinak úžasný nástroj) a žít plně přítomností. To je cesta nejen z našeho utrpení, ale i k vědomému a tvořivému životu...
Vše je mimochodem úžasně popsáno v knize Moc přítomného okamžiku, kterou najdete v e- podobě na mých www stránkách.

[Zdeníno]

Možná by se mohlo doplnit, že pod termínem přítomnost běžný člověk realizuje vzpomínku na věci minulé, nebo předvídání, předpověď, věcí budoucích (čili starost). Přilnutí k těmto dvěma stavům mysli je běžně natolik silné, že tento kolotoč, toto silné ponoření do koloběhu již (jen ve vzpomínkách) neexistující reality a ještě (jen v předjímkách) neexistující reality zcela, a velmi bytelně zahaluje přítomnost. K vymotání se z toho stavu jednoduchá, logická rada stačit nemusí.
Proto Buddha navrhl praktický způsob života, kde bdělost a soustředění jsou jen součástí této cesty:
"http://cs.wikipedia.org/wiki/Ušlechtilá ... lná_stezka"

[jan buka]

Možná by se mohlo doplnit, že pod termínem přítomnost běžný člověk realizuje vzpomínku na věci minulé, nebo předvídání, předpověď, věcí budoucích (čili starost). ... K vymotání se z toho stavu jednoduchá, logická rada stačit nemusí.
Proto Buddha navrhl praktický způsob života, kde bdělost a soustředění jsou jen součástí této cesty ...

Máme tady hezkou duchovní debatu ...

Zdenino, podíval jsem se na ten odkaz. Je to tam pěkně shrnuto. Děkuji ti za tvůj postřeh a tuto zajímavou informaci ...
Nic proti Buddhovo učení, sám ho považuji za hodného následování. Jen si myslím, že pan Eckhart Tolle, prý současný největší duchovní učitel, se snaží celý ten složitý a namáhavý, postupný proces více zjednodušit a nabídnout širšímu spektru lidí. Jde tak nějak přímo k jádru ...
Buddhovo "osmidílná stezka" nemusí být, Zdenino, pro každého ... v dobrém ...
Ale i tato stezka však končí osmým dílem - soustředěním.
Eckhart Tolle se snaží být v přítomnosti tím, že se soustředí právě na tento okamžik. Vyzdvihuje jeho význam nad ostatními ..
Ale nejsou všechny ty předchozí stezky Buddhova učení již obsaženy v té poslední? V soustředění ...?
Pokud se dokážeme opravdu soustředit v tomto okamžiku, na situaci ve které se nacházíme, jsme náhle plně zakotvení ve svém pravém já - vědomí ... a nejsou pak i pochopení, správná mluva, správné myšlení, správné konání, správné živobytí atd. již jakousi přirozenou součástí tohoto hlubokého - nekonečného vědomí...?
Buddha žil zhruba v době před dvěma a půl tisíci lety. Tehdy bylo jistě moudré dávat svým učedníkům jasný návod na to, kudy se ubírat ... I dnes potřebuje spousta lidí podobné návody, nic proti tomu ...
E. Tolle říká, že nás osvícení (výstižněji a lépe - probuzení) nikdo nemůže naučit, k němu přivézt ... prostě se nám to jednou (postupně všem) stane, přihodí ... Jakékoli učení, jakéhokoli náboženství jen může ukazovat (často však bohužel i do slepé uličky). Svou cestou však jdeme každý sám a jen za sebe ... A cesta každého je vždy jiná ...
Pro mě je přítomný okamžik a mé "pravé já" veliké téma ...

Přeji skvělý vitaden i vědomý prožitek tohoto okamžiku ...

[jan buka]

Ještě k návratovce po mé sedmičce ukončené před 5 dny.
Zvyšuji lehce porce napařené zeleniny, kde je mým jednoznačným favoritem cuketa a rajčata. Už jím i celé avokádo. Těším se na další dobroty z vita kuchařky (http://vitakucharka.blog.cz/).
Zaznamenal jsem ochlazení končetin po vypití lisované čerstvé šťávy z jablek a mrkve. Zřejmě koncentrované cukry probouzí ze spánku candidku, mršku ...
Zaměřím se více na zeleninu a chce to jíst opravdu jen, když je hlad. To ale není zrovna vždy jednoduché ...
Jinak se musím pochlubit i pochvalou od Pavla z půstu.cz, což je inspirující a dodává motivaci v pokračování ...
Také jsem zaznamenal ve svém trávení výrazné zlepšení v trávení tuků. Zřejmě se mi lehce pročistily i játra a žlučník, slinivka ...
Tento půst mě vyloženě nadchnul pro další pokračování v budoucnu ...

[Zdeníno]

Nic proti Buddhovo učení, sám ho považuji za hodného následování. Jen si myslím, že pan Eckhart Tolle, prý současný největší duchovní učitel, se snaží celý ten složitý a namáhavý, postupný proces více zjednodušit a nabídnout širšímu spektru lidí. Jde tak nějak přímo k jádru ...
Buddhovo "osmidílná stezka" nemusí být, Zdenino, pro každého ... v dobrém ...
Ale i tato stezka však končí osmým dílem - soustředěním.

Je-li kupř. někdo zvyklý chodit každý večer do hospody, pracuje-li jako náhončí na jatkách, či soutěží-li, kolik svede žen, podepíše se to na jeho duchovní praxi. A naopak, čím méně se bude podobnými činnostmi zabývat, tím více bude k duchovní praxi disponován. Zvyk je železná košile. Buď děsivá svěrací kazajka, nebo skvělé brnění. Neříkám, že bez brnění či jen s holýma rukama nelze zvítězit nad léta cvičeným zkušeným protivníkem, je to ale nepravděpodobné . Tím protivníkem je ego samo, které se zejména v počátcích zuřivě brání, navíc v prostředí celkově značně konzumní společnosti, která nás obklopuje.

Souhlasím, E. Tolle je úžasný v tom, že jeho autentická zkušenost je z naší kultury a dokonce žije v současné době. Jsem velmi rád, že Tolle je.
Nicméně z teoretického hlediska , podle, řekněme mapy (která zobrazuje místa, kde nejsem), buddhistické spisy (vipassana) poukazují dále. Tolle, zdá se, nepřekračuje genitivní vědomí, tj. vědomí něčeho. Tolle vnímá Něco. Budd. teorie má za tímto vědomím něčeho ještě další oblast, která se někdy označuje jako oblast ani vnímání, ani nevnímání, kdy vědomí přestává mít objekt (což však naprosto není stav bez bdělosti, jako na začátku cesty, nebo extáze či autosugesce).
Z křesťanského hlediska, Tolleho já je totožné s Kristovým "dříve než se Abraham narodil, já jsem". Čili je - dle slov apoštola Pavla - s Kristem jedna mysl. Avšak, právě tato mysl je, či má být, subjektem cesty křížové, na jejímž konci je ukřižování.

Nicméně při porovnání teorie s praxí je praxe nezastupitelná. A v té se Tollemu nikterak rovnat nemohu.

[Sinuhet]

Třeba Osho to byl taky dobrý týpek, taky se současné doby i když už nežije

[jan buka]

Všichni to byli velmi zajímaví týpkové ...
Tolle ještě je ...

Zdenino mi napsal:

... Z křesťanského hlediska, Tolleho já je totožné s Kristovým "dříve než se Abraham narodil, já jsem". Čili je - dle slov apoštola Pavla - s Kristem jedna mysl. Avšak, právě tato mysl je, či má být, subjektem cesty křížové, na jejímž konci je ukřižování...

Tato myšlenková konstrukce je myslím příznačně komplikovaná na pochopení a tedy trochu účelově - nepřehledná ...
Kristovo prohlášení: "Dříve než Abrahám byl, já jsem" má zřejmě daleko prozaičtější význam. Setkávají se zde prohlášení ve dvou rozdílných časech. Dříve než Abrahám byl - je prohlášení o minulosti, kdežto prohlášení - já jsem, je evidentně v přítomnosti ... Tolle nám nabízí jasnou interpretaci. Ježíš tím možná chtěl vyjádřit (obrazně) iluzornost pojetí základní iluze - času.
Není žádná minulost ani budoucnost. Je pouze věčné nyní...
Nekonečný čas není pak prohlášením o velikosti této dimenze, nýbrž spíše o jeho neexistenci. Nekonečný čas = žádný čas.
Ještě jednou toto úžasné a probouzející prohlášení: " dříve než Abrahám byl, já jsem". Zkuste si to jen párkrát říci za sebou ...
Nejen že nám to nejde na mysl, ale dokonce to narušuje proud "nutkavého" myšlení. Zdánlivá nelogičnost tohoto prohlášení má totiž v sobě sílu nás přivádět k sobě samým ...
Vše se odehrává v tomto okamžiku ...

Nepřemýšlej nad tím, myslí to stejně pochopit nelze ... mysl "nevědomky" jen neustále zastírá naší realitu (vnucuje nám svůj naučený, "omezený" pohled) a klade další a další otázky, které povedou opět k dalším a dalším ... mysl ve skutečnosti ani nechce znát onu "konečnou pravdu" - odpovědi ...
A proč? Přišla by tak totiž o svou "práci" - svou existenci ...
Tak jako např. lékaři nechtějí lidstvo vyléčit - ale jen stále léčit ...
Stejně tak nekontrolované myšlení chce - nekonečně a dokola jen "přemýšlet" ...

[Zdeníno]

Kristovo prohlášení: "Dříve než Abrahám byl, já jsem" má zřejmě daleko prozaičtější význam. Setkávají se zde prohlášení ve dvou rozdílných časech. Dříve než Abrahám byl - je prohlášení o minulosti, kdežto prohlášení - já jsem, je evidentně v přítomnosti ... Tolle nám nabízí jasnou interpretaci. Ježíš tím možná chtěl vyjádřit (obrazně) iluzornost pojetí základní iluze - času.
Není žádná minulost ani budoucnost. Je pouze věčné nyní...
Nekonečný čas není pak prohlášením o velikosti této dimenze, nýbrž spíše o jeho neexistenci. Nekonečný čas = žádný čas.

Snad ano, šlo by to takto vyjádřit. Myslím ale, že Ježíš nechtěl apriori popírat běžnou zkušenost plynutí času. Pán Ježíš vyjadřuje zkušenost, která ono běžné vědomí plynoucího času transcenduje, čili implicitně v sobě zahrnuje (analogicky úhel 360 st. neeliminuje úhly parciální, neboť jsou jeho výseky).

Avšak hlavně, Ježíšova cesta zde nekončí. Bůh je z hlediska subjektu objekt, tedy od subjektu oddělený nepřekročitelnou propastí subjekt-objektového vztahu. Eli, Eli, lema sabachthani? (Matouš 27:46) ptá se Ježíš svou otázkou poslední. A protože odpověď nedostává, jeho Bohem opuštěný subjekt umírá. Radostnou zvěstí je zmrtvýchvstání, tedy ukázání cesty.
Čili Honzo, Tvoje pohodová cesta je sice cestou, ale nikoli cestou následování Ježíše Krista (srv. Matouš 10:38). Neboť nevede k eliminaci sebe, ale k autoafirmaci, uspokojování sebe.

[jan buka]

... Bůh je z hlediska subjektu objekt, tedy od subjektu oddělený nepřekročitelnou propastí subjekt-objektového vztahu. Eli, Eli, lema sabachthani? (Matouš 27:46) ptá se Ježíš svou otázkou poslední. A protože odpověď nedostává, jeho Bohem opuštěný subjekt umírá. Radostnou zvěstí je zmrtvýchvstání, tedy ukázání cesty.
Čili Honzo, Tvoje pohodová cesta je sice cestou, ale nikoli cestou následování Ježíše Krista (srv. Matouš 10:38). Neboť nevede k eliminaci sebe, ale k autoafirmaci, uspokojování sebe.

Zdenino,

v zásadě s tvým prohlášením souhlasím. Jen se mi to v některých částech zdá opět nějak církevně "účelově" zmanipulované. Cituješ tu na několika místech přímo z Bible. Mohu se přímo zeptat, zda jsi věřící? Myslím katolík nebo tak něco ...
Ano, já se skutečně nesnažím o svou eliminaci,(oddělení se) vymezení se k Bohu. Vnímám to tak, že božskou podstatou jsme my všichni a vše, co kolem existuje (veškerý hmotný i nehmotný svět - vše je vzájemně "zdánlivě nelogicky" spojeno). V podstatě jsme PMN bohy všichni na nejhlubší úrovni ... jen si to všichni ještě neuvědomujeme, teprve k tomuto poznání postupně přicházíme, rozpomínáme se na to, že jsme tím nekonečným a čistým vědomím, které na sebe bere jen různé a pomíjivé formy ...
Z mého pohledu Bůh Ježíše nikdy neopustil, neb byl, je a stále bude jeho nejhlubší podstatou. Stejně jako tvou, mou a všech kolem ...
Myslím, že tvůrci Bible a její pozdější "přepisovatelé" tam na žádost církevních duchovních zařadili účelové pasáže k manipulaci s věřícími. To je dnes již zcela zjevné. Šlo o to, vytvořit mýtus všemocného a trestajícího Boha, který "kamarádí" právě s církevními "duchovními" a samozřejmě poslušnými věřícími ... (šlo tedy o moc a peníze ...)
Fakt, že miliardy lidí v dnešní době ještě stále na svého Boha věří, vypovídá o tom, jak silně se tyto snahy o manipulaci věřících v různých společnostech v nás zakořenily. Mimo jiné snímali i břímě naší osobní zodpovědnosti za náš život ... pro mnohé dodnes - pohodlné řešení ...

Shrnutí:
Zdenino, pokud jsi na nějaké hlubší úrovni věřící člověk (myšleno věřící v nějakou církev), pak zřejmě nenajdeme nikdy úplnou shodu v pohledech na tyto hluboké duchovní otázky.
Já měl osobně to "štěstí", že jsem nebyl v minulosti duchovně "zmanipulován" a že se mi pak záhy dostaly do rukou informace, které mi pomohly se v těchto otázkách jednoduše zorientovat.
Nikoho, smýšlením odlišného tím však dnes neodsuzuji, neb si myslím, že nakonec všichni k stejnému cíli stejně dojdeme ...

[Zdeníno]

Mohu se přímo zeptat, zda jsi věřící? Myslím katolík nebo tak něco ...

Primárně jsem théravádový buddhista . Sekundárně jsem křesťan. Osobně s tím nemám žádný problém. Do žádné církve jsem nikdy nechodil, leč byl jsem pokřtěn, prý, nepamatuji se.

Vnímám to tak, že božskou podstatou jsme my všichni a vše, co kolem existuje (veškerý hmotný i nehmotný svět - vše je vzájemně "zdánlivě nelogicky" spojeno). V podstatě jsme PMN bohy všichni na nejhlubší úrovni ... jen si to všichni ještě neuvědomujeme, teprve k tomuto poznání postupně přicházíme, rozpomínáme se na to, že jsme tím nekonečným a čistým vědomím, které na sebe bere jen různé a pomíjivé formy ...

Asi se shodneme na tom, že abychom byli bohy plně, něco nám chybí, něčeho se nedostává. Řekl bych, že v zásadě můžeme načrtnout dvě cesty k boží plnosti:
1. "otevřou se vám oči a budete jako Bůh" (G 3,5) navrhuje cestu Evě pokušitel v Rajské zahradě skrze konzumaci jablka ze Stromu poznání. "Ono něco, co chybí" se k subjektu (Honzovsky pohodově) přidá.
2. "Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil" (F 2,6-7) je cesta Ježíše Nazaretského. "Ono něco, co chybí", se realizuje tak, že subjekt cesty zemře.
Obě cesty se liší tím, že v prvém případě je osvícení objektem daného subjektu (jako jím vlastněné), kdežto v druhém případě není koho osvěcovat. "Nejhlubší úroveň" žádné osvícení nepotřebuje.

Je zřejmé, že obě cesty se budou co do podstaty a výsledného ráje lišit.

[Panda]

1. "otevřou se vám oči a budete jako Bůh" (G 3,5) navrhuje cestu Evě pokušitel v Rajské zahradě...

Zapomněl dodat, že proces bude trvat statisíce let, či spíše ještě déle. (ostatní jest již mimo mne, takže se více nevmíchávám)

[jan buka]

Asi se shodneme na tom, že abychom byli bohy plně, něco nám chybí, něčeho se nedostává. Řekl bych, že v zásadě můžeme načrtnout dvě cesty k boží plnosti:
1. "otevřou se vám oči a budete jako Bůh" (G 3,5) navrhuje cestu Evě pokušitel v Rajské zahradě skrze konzumaci jablka ze Stromu poznání. "Ono něco, co chybí" se k subjektu (Honzovsky pohodově) přidá.
2. "Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil" (F 2,6-7) je cesta Ježíše Nazaretského. "Ono něco, co chybí", se realizuje tak, že subjekt cesty zemře.

Tak tady, Zdenino, se asi v pohledech zásadně rozcházíme, možná jsme konečně narazili na "jádro pudla" naší diskuze ...

Já si totiž rozhodně nemyslím, že by nám cokoli chybělo k tomu, abychom byli Bohy. Já nějak uvnitř cítím, že jimi už jsme. Nemusíme nic vylepšovat, není totiž co, jsme naprosto dokonalí, už jací jsme.
To jen naše "primitivní" (to není nadávka) mysl, se nám snaží namluvit, že by bylo lepší to či ono. Mít to či ono, prožívat to či ono ... Je to ale jen naše "omezené myšlení", které nedohlédne ani okraj svého vlastního nosu ...
Žijeme ve světě neustále měnících se úžasných forem a jen pošetilá mysl vidí nedokonalost tam, kde "vesmírná inteligence" teprve rozehrává své dech - beroucí galapředstavení nepředstavitelných rozměrů ničím neomezené tvořivé síly ...
Ani v nejmenších náznacích, PMN netušíme, jak se bude představení odvíjet, jaký bude děj, vyvrcholení, závěr ...
Dokážeme skutečně posoudit toto představení jako celek, abychom byli vůbec schopni posuzovat hodnotu a smysl tohoto díla? Podle jakých "primitivních" měřítek ...? Nejen že posuzujeme neposouditelné, ale děláme si už své unáhlené závěry, buď to bude takto nebo takto ... A co když to nebude ani jedno? Nebo to i to? Nebo to i to a ještě něco jiného, netušeného ...?
Jsme, myslím, jako lidstvo, stále ještě ve fázi sílícího zotročení našich myslí ...
Nedokážeme vnímat realitu a stále jen dokola vše hodnotíme, posuzujeme, odsuzujeme ... toužíme po statcích hmotných i nehmotných ...
Ale i v této fázi (nadvlády naší choré mysli) jsme dokonalí. Takto se to přesně musí odehrávat, aby mohlo dojít k "procitnutí". Tuto, dnes zdánlivou, nedokonalost, si uvědomíme až mnohem "později". Až se nám podaří poodstoupit ... až se vymaníme z područí své "přechodně" choré mysli ...
Ale dnes není třeba čekat na cosi v budoucnu. Život je skvělý už v tomto okamžiku. Je dokonalý, jaký je, v každé své fázi. Růže je naprosto dokonalá jako malý výhonek, poupě, rozvinutý květ i usychající rostlinka. Každá tato forma je úžasně dokonalá - nelze ji už vylepšovat. Jak také ...? Kdo by to dokázal "stvořit" lépe? Naše mysl s jejími "omezenými" informacemi?
Omlouvám se, Zdenino, nechal jsem se malinko unést svým pohledem na slovy nepopsatelnou dokonalost vesmíru i všech jeho součástí. Tak to cítím ...
Pokud věříš, alespoň někde v koutku duše na jakéhosi Boha, tak přece musíš cítit, že dokonalost stvoření nemá žádný "slabý" článek.
Co by to bylo za Boha, který dělá takové fatální chyby...?
Co by to bylo za Boha, který musí trestat své neposlušné...?
Co by to bylo za neurotického a ustrašeného boha ...

Shrnutí:
Asi se neshodneme na tom, že abychom byli bohy plně, něco nám chybí, něčeho se nedostává...
Jsme dokonalými Bohy, i když o tom "zatím" nevíme ...

[jan buka]

1. "otevřou se vám oči a budete jako Bůh" (G 3,5) navrhuje cestu Evě pokušitel v Rajské zahradě...

Zapomněl dodat, že proces bude trvat statisíce let, či spíše ještě déle. (ostatní jest již mimo mne, takže se více nevmíchávám)

Pando, klidně se vmíchni ...