TVX - vzorový deníček vzorného otce
Moderátor: hugo
Já si sebou nic neberu. Budu střídat vodu a vodu plus banány a pomeranč. Ani s ionťákem experimentovat nebudu. Jen pokud bude vedro, tak si na start vezmu vodu a po startu se poleju. Ne pobleju.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Tak se podělím o můj první Maraton.
Začalo to už v sobotu, kdy jsme s Davidem s kamarádkou jejíž jsem zapoměl jméno, Vlastou a Anežkou prozkoumali Maraton-Expo a poté se plavili na šlapadlech - prima den před závodem.
Večer doma mi nevyšlo příliš spaní, díky odjezdu a hoení nohou jsem usnul až o půlnoc a ještě párkrát vstával k dětem, takže mi ráno v šest nebylo nejčerstvěji. Při rozcviččce vypadlo rameno ale zasese vrátilo, naštěstí, Pravděpodobně jsem ne/udělal nejlépe nalivše do sebe půllitr ředěný celerový šťávy (možná jsem díky tomu tak nevnímal pak to vedro) půllitr melounu a půllitr hroznovína. Přikládám tomu, že se tak moje zácpa změnila prozměnu v flatulenci spojenou částečně s průjmm který mě honil prakticky celý závod "c)
V 8:00 na Staromáku, akorát jsem stihnul převlečení a uložení věcí a po vzoru profíků promazání třecích ploch včetně prstů nohou, které to díky tomupřešžily lépe jak jindy. V kapse vazelína, 20 datlí, 10 čokobobů, mapka, gel na masírování, 6 kapesnbíčků a špendlíky co tam během závodu všechno rozpíchaly.
Záchod jsem stihnul jen na malou, nešťastně jsem zvolil totiž frontu před WC kde kdosi strávil 10 minut a tak jsem velkou vzdal... a vyrazil na masage, tam naštěstí volno ale nestihnul jsem sraz se sluníčkem. Náhoda? tomu chtěl že jakile jsem vyrazil opožděně na sraz šlo akorát proti mě tak jsem se zařadili a vyběhli a já se za něj zase zavěsil jako při půlce, nenápadně, jako špión, jen jsem se uklidňoval že ho vidím někde před sebou, přeci jen vím, že na něj je spoleh a ví jak na to "c)
Tak asi až do 10 km. pak jsem mo ztratil ale tušil jsem že jsem mu utekl.
Od začátku jsem držel stolici doufaje ve WC na občerstvovačkách, kteréžto ale bylo jen někde v krlíně 2x plné a já naivně rozhodnul, že použiju nějaký další, kterélae už až docíle NEBYLO. Běželo se prima až na to, že jsem prostě držel obsah tlačníkuaby mi neutekl... Hudba příjemná, okolí hudba dost rušila tempo a náladu. Čas tak na 4 hodiny a tempo vyhovující, žádně jedení, žádné pití, jen jednou omočení rukou.
V podolí jsem už nevydržel a zaběhnul jako jiní do křoví, kde jsem svému částečně plynnému břemenu ulevil a hned se běželo ještě líp. Až do 30km pohod, jen se kumulovala druhá várka. Na 30.Km jsem uvažovalzda slušna použiju nějakou benzinku ale jsa motivován podobnými nešťastnáky v přilehlých křovích, obšťastnil jsem svou stolicí i plynem jakési místní Smíchovské houští.
Nevím, zda nastal nějak zlom obecně nebo zda tlačení a sed na bobku dodělal částečně unavené svaly ale od té doby nohy začaly zlobit. Hlavně nazy kolem kolen. Někdy od 20km jsem zkusil vodu, zkrmit pomeranč, posléze banán - vybral jsem si neoloupanej neb všechny byly dost zelený a po oloupání tonelze určit kterej je kterej. Pomalinku jsem to soukal a žul jak píše buc až na vodu, pak jsem zkusil taky datel ale ten vyžadova přidat vodu...zkusil jsem 2 ale nic moc, příliš hutné. Od třicítky už to byly problémy, kolena stagnovala, tak jsem místama šel, u občerstvovaček jsem se ládoval pomerančema, vysávaje šťávu, banány jsem zavrhnul a občasněco loknul. Odhaduju že jsem měl lokat víc a dřív, neb jsem celej závod ani potom nemočil. O nějakých 34 kdesi směrem na Palmovku už začala kolenová agone, takže indiánský běh, střídal jsem to s rychlou chůzí. Díky hubnosti pánve a dlouhým nohám jsem tak zvládal udržovat občas i stejné tempo s unavenými běžci. Hudba dělá divy, do určité míry dokáž udržovat dorou náladu. kupodivu to není problém, nějak si prostě problémy neberu osobně a spíš je řeším než si stýskám, možná i proto, že pěšky nejdu sám, dokonce dost pěších docházím.
Čekám, kdy mě začnou dorážet ti, které jsem předběhnul a po střízlkivém zhodnocení stavu jsem rád, že jsem si naběhnul a teď nespadnu tak hluboko. Většinou je mi jedno jak rychle běžím, do určité míry - nohybolí stejně. První mě na cca 36ce zachytil Láďa vodič na 4:30, znám ho, tak jsme prohodili slovo ale neudržel jsem ho... podle mě to šibal se skupinkou hnal na 4:20, minimálně.
Tady někde se mi kouslo i dýchání, snad držením útrob či nedokonalým krmením přestávají plíce chtít dýchat a bránicí nedokážu hnout, prostě už vydejchám jenom rychlou chůzi a při ní cvičim rukamaaby sem hrudníku pomohl a když se tělo sebere tak kousek běžím.
Pavlína vedoucí na 4:30 ale ta vypadala žejde přesně mi utekla za moment taky... V tunelech z Palmovky na Republikumám pocit,žev dálce vidím dotahující Sluníčko, to narozdíl ode mne vypadá že stále jen běží. Míjíme záchodky, jediné na trati, neb se tím místem běží 2x, kosek potom mě za posledním tunelem kde jsem se probral, dobíhá Sluníčko. rý, mě nemohlo dohnat, čemuž se mi nechce věřit a tak běžíme spolu, přechod z chůze do běhu odhalil, že pravé koleno se rozhodlo zkrátit ještě mírně hybnou vzdálenost a stává se ze mě najednou skoro inavlida...
Do cíle přesně 2km. Sluníčko drží tempo a už mu asi nestačím, neb mi musím zase na chvíli krokem.
V zatáčce s Revoluční doufaje v zázrak či co to jsem do sebe otočil asi 2 deci Nealkopiva. Vidím, že Sluníčko na mě počkalo, za zatáčkou asi 20 metrů koukám a mává, že jako sebou mám hodit, že to dáme spolu... Cíl je vidět v dálce a takové nabídce nešlo odolat tak jsem ani nevim jak rozhejbal co se dalo a k cíli už jsem spolu uháněli (pokud se to tak dá nazvat (ale byla to rychlost kterou bych nedoufal že ještě dnes vůbec kdy vypotim)) k cíli asi 500 metrů v dálce... V cíli ani nevim co se dělo, konec útrap, za cílem v uličce čítadlo času jakožte dle mě pěkná nepravedlnost, neb člověk za čárou většinou počítáže jev cíli a pak odpočine a teprve jde dál kde to sebere čas, závěrečné focení, krmení ovocem, omdlívací pocity ze slunce na hlavu (při závodu to kupodivu nevadilo) tak stín, masáže (mam prej pěkný nohy (podle mého ohledání pár kilo snad i během běhu zhubly))
Sebrání bagáže a cesta domů... na Palmovce 2 veliký saláty v picérce, 3 piva z nichž část nealko a půlka houbopicy.
Doma dobrý... koupel a relax.
Poučení pro příště:
dávat si pozr na krmení a to jak před a tak při běhu, zatim mě vždy zlobily střeva. U půlek se to snese, Ale maraton je tragedie, navic rozhozeny traveni dela vedlejsi problemy a zamezuje dobremu krmeni pri zavodu.
krmit se nějak od 20km a naučit se mít přehled co a jak krmit aby to tělo dobře bralo, zjištěno, že když žaludek zlobí, teče juice i voda až do střeva kde se jen válíanic nedělá a překáží.
Před závodem si dát opravdu něco delšího, několkrát 22 prostě nestačí.
líp vyřešit balíčky poslední záchrany a netahat ssebou tolik datlí nebo je netahat vůbec či je nějak zapracovat jako ty nevitagely co do sebe ládujou ostatní.
A taky dík Sluníčku, že mě tak pěkně bez chůze v cíli dotáhlo "c)
Začalo to už v sobotu, kdy jsme s Davidem s kamarádkou jejíž jsem zapoměl jméno, Vlastou a Anežkou prozkoumali Maraton-Expo a poté se plavili na šlapadlech - prima den před závodem.
Večer doma mi nevyšlo příliš spaní, díky odjezdu a hoení nohou jsem usnul až o půlnoc a ještě párkrát vstával k dětem, takže mi ráno v šest nebylo nejčerstvěji. Při rozcviččce vypadlo rameno ale zasese vrátilo, naštěstí, Pravděpodobně jsem ne/udělal nejlépe nalivše do sebe půllitr ředěný celerový šťávy (možná jsem díky tomu tak nevnímal pak to vedro) půllitr melounu a půllitr hroznovína. Přikládám tomu, že se tak moje zácpa změnila prozměnu v flatulenci spojenou částečně s průjmm který mě honil prakticky celý závod "c)
V 8:00 na Staromáku, akorát jsem stihnul převlečení a uložení věcí a po vzoru profíků promazání třecích ploch včetně prstů nohou, které to díky tomupřešžily lépe jak jindy. V kapse vazelína, 20 datlí, 10 čokobobů, mapka, gel na masírování, 6 kapesnbíčků a špendlíky co tam během závodu všechno rozpíchaly.
Záchod jsem stihnul jen na malou, nešťastně jsem zvolil totiž frontu před WC kde kdosi strávil 10 minut a tak jsem velkou vzdal... a vyrazil na masage, tam naštěstí volno ale nestihnul jsem sraz se sluníčkem. Náhoda? tomu chtěl že jakile jsem vyrazil opožděně na sraz šlo akorát proti mě tak jsem se zařadili a vyběhli a já se za něj zase zavěsil jako při půlce, nenápadně, jako špión, jen jsem se uklidňoval že ho vidím někde před sebou, přeci jen vím, že na něj je spoleh a ví jak na to "c)
Tak asi až do 10 km. pak jsem mo ztratil ale tušil jsem že jsem mu utekl.
Od začátku jsem držel stolici doufaje ve WC na občerstvovačkách, kteréžto ale bylo jen někde v krlíně 2x plné a já naivně rozhodnul, že použiju nějaký další, kterélae už až docíle NEBYLO. Běželo se prima až na to, že jsem prostě držel obsah tlačníkuaby mi neutekl... Hudba příjemná, okolí hudba dost rušila tempo a náladu. Čas tak na 4 hodiny a tempo vyhovující, žádně jedení, žádné pití, jen jednou omočení rukou.
V podolí jsem už nevydržel a zaběhnul jako jiní do křoví, kde jsem svému částečně plynnému břemenu ulevil a hned se běželo ještě líp. Až do 30km pohod, jen se kumulovala druhá várka. Na 30.Km jsem uvažovalzda slušna použiju nějakou benzinku ale jsa motivován podobnými nešťastnáky v přilehlých křovích, obšťastnil jsem svou stolicí i plynem jakési místní Smíchovské houští.
Nevím, zda nastal nějak zlom obecně nebo zda tlačení a sed na bobku dodělal částečně unavené svaly ale od té doby nohy začaly zlobit. Hlavně nazy kolem kolen. Někdy od 20km jsem zkusil vodu, zkrmit pomeranč, posléze banán - vybral jsem si neoloupanej neb všechny byly dost zelený a po oloupání tonelze určit kterej je kterej. Pomalinku jsem to soukal a žul jak píše buc až na vodu, pak jsem zkusil taky datel ale ten vyžadova přidat vodu...zkusil jsem 2 ale nic moc, příliš hutné. Od třicítky už to byly problémy, kolena stagnovala, tak jsem místama šel, u občerstvovaček jsem se ládoval pomerančema, vysávaje šťávu, banány jsem zavrhnul a občasněco loknul. Odhaduju že jsem měl lokat víc a dřív, neb jsem celej závod ani potom nemočil. O nějakých 34 kdesi směrem na Palmovku už začala kolenová agone, takže indiánský běh, střídal jsem to s rychlou chůzí. Díky hubnosti pánve a dlouhým nohám jsem tak zvládal udržovat občas i stejné tempo s unavenými běžci. Hudba dělá divy, do určité míry dokáž udržovat dorou náladu. kupodivu to není problém, nějak si prostě problémy neberu osobně a spíš je řeším než si stýskám, možná i proto, že pěšky nejdu sám, dokonce dost pěších docházím.
Čekám, kdy mě začnou dorážet ti, které jsem předběhnul a po střízlkivém zhodnocení stavu jsem rád, že jsem si naběhnul a teď nespadnu tak hluboko. Většinou je mi jedno jak rychle běžím, do určité míry - nohybolí stejně. První mě na cca 36ce zachytil Láďa vodič na 4:30, znám ho, tak jsme prohodili slovo ale neudržel jsem ho... podle mě to šibal se skupinkou hnal na 4:20, minimálně.
Tady někde se mi kouslo i dýchání, snad držením útrob či nedokonalým krmením přestávají plíce chtít dýchat a bránicí nedokážu hnout, prostě už vydejchám jenom rychlou chůzi a při ní cvičim rukamaaby sem hrudníku pomohl a když se tělo sebere tak kousek běžím.
Pavlína vedoucí na 4:30 ale ta vypadala žejde přesně mi utekla za moment taky... V tunelech z Palmovky na Republikumám pocit,žev dálce vidím dotahující Sluníčko, to narozdíl ode mne vypadá že stále jen běží. Míjíme záchodky, jediné na trati, neb se tím místem běží 2x, kosek potom mě za posledním tunelem kde jsem se probral, dobíhá Sluníčko. rý, mě nemohlo dohnat, čemuž se mi nechce věřit a tak běžíme spolu, přechod z chůze do běhu odhalil, že pravé koleno se rozhodlo zkrátit ještě mírně hybnou vzdálenost a stává se ze mě najednou skoro inavlida...
Do cíle přesně 2km. Sluníčko drží tempo a už mu asi nestačím, neb mi musím zase na chvíli krokem.
V zatáčce s Revoluční doufaje v zázrak či co to jsem do sebe otočil asi 2 deci Nealkopiva. Vidím, že Sluníčko na mě počkalo, za zatáčkou asi 20 metrů koukám a mává, že jako sebou mám hodit, že to dáme spolu... Cíl je vidět v dálce a takové nabídce nešlo odolat tak jsem ani nevim jak rozhejbal co se dalo a k cíli už jsem spolu uháněli (pokud se to tak dá nazvat (ale byla to rychlost kterou bych nedoufal že ještě dnes vůbec kdy vypotim)) k cíli asi 500 metrů v dálce... V cíli ani nevim co se dělo, konec útrap, za cílem v uličce čítadlo času jakožte dle mě pěkná nepravedlnost, neb člověk za čárou většinou počítáže jev cíli a pak odpočine a teprve jde dál kde to sebere čas, závěrečné focení, krmení ovocem, omdlívací pocity ze slunce na hlavu (při závodu to kupodivu nevadilo) tak stín, masáže (mam prej pěkný nohy (podle mého ohledání pár kilo snad i během běhu zhubly))
Sebrání bagáže a cesta domů... na Palmovce 2 veliký saláty v picérce, 3 piva z nichž část nealko a půlka houbopicy.
Doma dobrý... koupel a relax.
Poučení pro příště:
dávat si pozr na krmení a to jak před a tak při běhu, zatim mě vždy zlobily střeva. U půlek se to snese, Ale maraton je tragedie, navic rozhozeny traveni dela vedlejsi problemy a zamezuje dobremu krmeni pri zavodu.
krmit se nějak od 20km a naučit se mít přehled co a jak krmit aby to tělo dobře bralo, zjištěno, že když žaludek zlobí, teče juice i voda až do střeva kde se jen válíanic nedělá a překáží.
Před závodem si dát opravdu něco delšího, několkrát 22 prostě nestačí.
líp vyřešit balíčky poslední záchrany a netahat ssebou tolik datlí nebo je netahat vůbec či je nějak zapracovat jako ty nevitagely co do sebe ládujou ostatní.
A taky dík Sluníčku, že mě tak pěkně bez chůze v cíli dotáhlo "c)
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
Tak maraton mě nikoli umořil, jak jsem čekal, to bylo jen dočasné, včera jsem nemohl usnout, tak jsem šel spát až o půlnoci... probudil jsem se sám v půl páté... čerstvej, sice tělo bolelo ale taková ta vnitřní hnací síla byla oproti jiným dnům v plné zbroji, radost ze života atd...
Tak jsem hned popadnul kolo a buď jsou na kole vážně v práci jiné svaly nebo maséři odvedli skvělou práci ale dojel jsem bez problému a dokonce to mělo i odpich, schody v práci daly pocítit že nohy trochu bolí ale nic hroznýho , takže mam radost...
Teprve teď se mi hodně věcí rozleželo po té Maratonové kocovině, narozdíl od jiných kocovin, mi teprve teď dochází, že jsem dokázal něco co by mě před pár letuy ani nenapadlo a že to bylo vážně prima.
Ještě se zintenzivnil pocit radosti z těla a láska k němu přičemž v tom vedou samozřejmě milované nohy "c)
Tak jsem hned popadnul kolo a buď jsou na kole vážně v práci jiné svaly nebo maséři odvedli skvělou práci ale dojel jsem bez problému a dokonce to mělo i odpich, schody v práci daly pocítit že nohy trochu bolí ale nic hroznýho , takže mam radost...
Teprve teď se mi hodně věcí rozleželo po té Maratonové kocovině, narozdíl od jiných kocovin, mi teprve teď dochází, že jsem dokázal něco co by mě před pár letuy ani nenapadlo a že to bylo vážně prima.
Ještě se zintenzivnil pocit radosti z těla a láska k němu přičemž v tom vedou samozřejmě milované nohy "c)
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
Petře, gratuluji k tvému 1. maratónu 
(nevěděl jsem že je to tvůj 1.). Ten tvůj průběh mi silně připomíná můj jediný maratón. Taky jsem měl od 30. km problémy, ale ne s energií, ale jako ty s vazama (tříslo) a taky jsem nemohl asi 5-7km pořádně běžet a házel jsem indiánštinu. A taky jsem se rozeběhl až na konci. Akorát jsme tedy neměl ty tvoje žaludeční problémy. To muselo být dost nepříjemný. No v každým přípůadě jsi se asi doslova PROBOJOVAL do cíle.
(nevěděl jsem že je to tvůj 1.). Ten tvůj průběh mi silně připomíná můj jediný maratón. Taky jsem měl od 30. km problémy, ale ne s energií, ale jako ty s vazama (tříslo) a taky jsem nemohl asi 5-7km pořádně běžet a házel jsem indiánštinu. A taky jsem se rozeběhl až na konci. Akorát jsme tedy neměl ty tvoje žaludeční problémy. To muselo být dost nepříjemný. No v každým přípůadě jsi se asi doslova PROBOJOVAL do cíle.Nevědomost je tak lehká!
Tak v sobotu Prčice, s mezicestama na bus a spol cca 32 km a tak 1/4 s různýma dětma na zádech a měl jsem teda večer doma celkem dost "c)
Naposledy upravil(a) tvx dne pon kvě 21, 2007 10:26, celkem upraveno 1 x.
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
tvx píše:jěště zpětně k pomaratonu... týden po něm jsem se cpal a cpal a cpal... tak skoro dvojitá konzumace oproti období před ním, teď už zase stabilizace...
Já nejvíc.Sluníčko píše:no já asi dva dny, také to stála zato....
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Tak mě pořád bolí pravé koleno, začalo to po maratonu. Naprosto stejné místo jako minulý rok na levé noze, tak snad je to nějakej průvodní jev či co a odbolí si to já se posunu dál.
I tak to pořád zkoušim rozklusávat a rozcházet.
Udělal jsem si radost a po roce či dvou plánování konečně doběhnul-dokulhal ráno do práce, sice jsem asi polovinu šel ale nějak se to dalo, použil jsem objevenou místní sprchu pro uklízečky, pěkně se vysušil, převlíknul a tak zasel první semínko tak snad se k tomu budu dokopávat i nadále, doteď mi to přišlo jako nepěkná cesta a nepohodlné a čučící lidé cestou ale nakonec jsem trasu prodloužil necivilizovanou zńou a bylo to prima, dokoce jsem potkal asi 4 běžence a hromadu cyklistů. Trasa naměřena jako 12,5km.
hodí se mi to hlavně teď, když musim s Anežkou do školky a to nemůžu na kole. Budu běhat pěkně od školky do práce, to bude odhadem do deseti km "c)
I tak to pořád zkoušim rozklusávat a rozcházet.
Udělal jsem si radost a po roce či dvou plánování konečně doběhnul-dokulhal ráno do práce, sice jsem asi polovinu šel ale nějak se to dalo, použil jsem objevenou místní sprchu pro uklízečky, pěkně se vysušil, převlíknul a tak zasel první semínko tak snad se k tomu budu dokopávat i nadále, doteď mi to přišlo jako nepěkná cesta a nepohodlné a čučící lidé cestou ale nakonec jsem trasu prodloužil necivilizovanou zńou a bylo to prima, dokoce jsem potkal asi 4 běžence a hromadu cyklistů. Trasa naměřena jako 12,5km.
hodí se mi to hlavně teď, když musim s Anežkou do školky a to nemůžu na kole. Budu běhat pěkně od školky do práce, to bude odhadem do deseti km "c)
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
http://www.modrykonik.cz/forum/show.php ... upOffset=0
a jejda, standa uzamcen, propusteni na kauci zamitnuto..
a jejda, standa uzamcen, propusteni na kauci zamitnuto..
Tak jsem si nechal v praci namontovat na okna ochranne folie abych se tu pez leto nepekl a neprisel o zrak a ted zase nevim, jestli z toho nebudu mit deprese, neb pohled z okna je takovej jako by venku bylo permanentne hnusne, tak nejak sedo... horni ventilacku jsem nechal dat bez folie a ted kdyz vidim ten rozdil...
no, uvidim jak se s tim srovnam, celkem me ta zmena ne zcela mile prekvapila... mozna kdyby to teba spon bylo pozitivne kolorovany a ne sedy... a co teprve az bude zima, no... zere to prej 60-70% svetla...
no, uvidim jak se s tim srovnam, celkem me ta zmena ne zcela mile prekvapila... mozna kdyby to teba spon bylo pozitivne kolorovany a ne sedy... a co teprve az bude zima, no... zere to prej 60-70% svetla...
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
Tak jsem konečně na radu Terez vyrazil do ORP centra na Podbabě a nechal si skouknout rameno - jasnej verdikt je že operace - cokoli jiného je naprosto nanic... Velice příjemný a profesionální přístup, skoro jako by člověk byl snad někde v zahraničí "c)
Jako skvělé mi přijde jak je to vymušlené, že se zabývaji komplexně jedním okruhem v jednom místě a mají spolu tak těsné vazby, takhle nějak by to asi mělo vypadat.
Cestou jsem zakoupil v zelenině 4 kila jahod domácích českých kilo á 55 kč a v recepci věnoval za pohlídání recpeční jejich misku, neb jí tam dělaly chutě... při té příležitosti mi opět došlo jak jsou lidé zvyklí pořád za všechno platit a nějak nedokážou překousnout, že by jim jen tak někdo cicí něco dal... Jaká je to radost a bohatství moci něco úspěšně darovat... stejně jako dostat darem...
Předběžně někdy v Srpnu-záží jdu na operaci toho ramene. Někde na kladně. Doufám, že to tam nějak přežiju těch pár dní a že mi nechaj se tam krmit po svym a nějak to přežiju, přeci jen řezání do těla se bojim jak čert kříže...
jinak, díky Terez za radu...
Jako skvělé mi přijde jak je to vymušlené, že se zabývaji komplexně jedním okruhem v jednom místě a mají spolu tak těsné vazby, takhle nějak by to asi mělo vypadat.
Cestou jsem zakoupil v zelenině 4 kila jahod domácích českých kilo á 55 kč a v recepci věnoval za pohlídání recpeční jejich misku, neb jí tam dělaly chutě... při té příležitosti mi opět došlo jak jsou lidé zvyklí pořád za všechno platit a nějak nedokážou překousnout, že by jim jen tak někdo cicí něco dal... Jaká je to radost a bohatství moci něco úspěšně darovat... stejně jako dostat darem...
Předběžně někdy v Srpnu-záží jdu na operaci toho ramene. Někde na kladně. Doufám, že to tam nějak přežiju těch pár dní a že mi nechaj se tam krmit po svym a nějak to přežiju, přeci jen řezání do těla se bojim jak čert kříže...
jinak, díky Terez za radu...
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
Tak přeju, aby se to operací krásně srovnalo a už nezlobilo. A předtím se toho neboj, nalaď se pozitivně. Pokud máš ověřené, že není jiný způsob než operace, těš se na ni, že tě z toho dostane a věř, že to bude ok.
Teď mě napadlo, jak rozdílně reagují lidé na ovoce a zeleninu.. představ si že bys recepční daroval pórek..
Taky ráda dávám i dostávám ovoce. V jižních zemích se mi líbí, že třeba něco k nákupu přibalí zadarmo, na to se zvyká dobře.
Teď mě napadlo, jak rozdílně reagují lidé na ovoce a zeleninu.. představ si že bys recepční daroval pórek..
Taky ráda dávám i dostávám ovoce. V jižních zemích se mi líbí, že třeba něco k nákupu přibalí zadarmo, na to se zvyká dobře.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
S tim rozlišovánim ovoce a zeleniny...někteří lidé si myslí, že když jim zdravě, že jim hlavně zeleninu, nenapadne je, že jim hlavně ovoce...a třeba na návštěvě dostávám krájenou zeleninu a přitom by stačilo bohatě jablíčko...bylo by to bez práce a měla bych ještě větší radostPavluška píše:Teď mě napadlo, jak rozdílně reagují lidé na ovoce a zeleninu..
už jsem to říkala, nechytlo se je fakt, že ovoce spoustu lidí vnímá jen jako zákusek.hofikos píše:S tim rozlišovánim ovoce a zeleniny...někteří lidé si myslí, že když jim zdravě, že jim hlavně zeleninu, nenapadne je, že jim hlavně ovoce...a třeba na návštěvě dostávám krájenou zeleninu a přitom by stačilo bohatě jablíčko...bylo by to bez práce a měla bych ještě větší radostPavluška píše:Teď mě napadlo, jak rozdílně reagují lidé na ovoce a zeleninu..
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
šak to je taky důvod proč jsem v orp centru ještě porát p roce a půl vedena jako inventář a docházím tam na rehabilitace, ačkoli bych svému ramenu víc pomohla kdybych si na něj našla čas sama než těch 20min tam jednou týdně a půlhodina v zácpě...ale tos zřejmě neviděl mého fyzioterapeuta....tvx píše:Tak jsem konečně na radu Terez vyrazil do ORP centra na Podbabě a nechal si skouknout rameno - jasnej verdikt je že operace - cokoli jiného je naprosto nanic... Velice příjemný a profesionální přístup, skoro jako by člověk byl snad někde v zahraničí "c)
Jako skvělé mi přijde jak je to vymušlené, že se zabývaji komplexně jedním okruhem v jednom místě a mají spolu tak těsné vazby, takhle nějak by to asi mělo vypadat.
Cestou jsem zakoupil v zelenině 4 kila jahod domácích českých kilo á 55 kč a v recepci věnoval za pohlídání recpeční jejich misku, neb jí tam dělaly chutě... při té příležitosti mi opět došlo jak jsou lidé zvyklí pořád za všechno platit a nějak nedokážou překousnout, že by jim jen tak někdo cicí něco dal... Jaká je to radost a bohatství moci něco úspěšně darovat... stejně jako dostat darem...
Předběžně někdy v Srpnu-záží jdu na operaci toho ramene. Někde na kladně. Doufám, že to tam nějak přežiju těch pár dní a že mi nechaj se tam krmit po svym a nějak to přežiju, přeci jen řezání do těla se bojim jak čert kříže...
jinak, díky Terez za radu...
taky bych někdy v září měla na operaci ale pickovi se do šrouba nechce a navíc už jsem byla dřív vedena v motole tak pujdu na traumačku do motola...tam jediná naděje ohledně stravy je moje sestra co tam pracuje, snad mě před nima trochem uchrání. kladno by bylo asi lepší volba, jenomže australský šrouby nechce dělat jen tak někde, nehledě na potřebné rozměry šroubováků..
Kolo
tak jsem se po jakémsi stereotypním zatuhnutí zase včera probudil.
žena odjela s holkama k Vranýmu pobejvat u vody tak mě napadlo je tam večer překvapit. GPS mapa ukázala úplně jinou cestou než jsem jel kolem 33km a to byla i hodnota kteroui kolo naměřilo "c)
Sláva cyklostezkám a všem kdo se prohání na koelch a bruslích a těm co víří vody aby naše vláda věděla že o cyklostazky v Praze zájem JEEE.
Rychlost jserm udržoval kolem 25-30km v hodině takže jsem se opravdu dost zapotil a tralo mi to tam něco přes hodinu.
Nábřeží je pohodička, po povodních krásně opravené, pak cesta do Podolí kde jsem vzpoměl na Maraton a místa kde jsem si ulevil... kdesi mezi Podolím a Zbraslaví pak šílenej provoz kol a bruslí, je to tam snad nějakej jejich ráj či co, měl jsem co děšlat abych se ukličkoval...
Voda prima jen dole ledová a po posezení v baru kde šílený barman odmítal vydat limetky neb je potřebuje na mochito k němuž ale namá mátu... divní lidé.
Zase cesta domu, kolem desáté, v půl dvanácté pak doma, cesty prázdné, řeká úžasná, nasvětlení taky...
a ani jsem se moc neunavil a dokonce to domu jelo snad ještě líp, verčerka v půl jedné a v šest ránu už čerstvo narozdíl od jindy kdy více večer žráno a méně hýbáno, takže to udělalo tělu moc dobře.
Pokud to časově vyjde tak zkusím repete...
Běhání je prima ale na delší vzdálenosti je kolo velká láska "c)
žena odjela s holkama k Vranýmu pobejvat u vody tak mě napadlo je tam večer překvapit. GPS mapa ukázala úplně jinou cestou než jsem jel kolem 33km a to byla i hodnota kteroui kolo naměřilo "c)
Sláva cyklostezkám a všem kdo se prohání na koelch a bruslích a těm co víří vody aby naše vláda věděla že o cyklostazky v Praze zájem JEEE.
Rychlost jserm udržoval kolem 25-30km v hodině takže jsem se opravdu dost zapotil a tralo mi to tam něco přes hodinu.
Nábřeží je pohodička, po povodních krásně opravené, pak cesta do Podolí kde jsem vzpoměl na Maraton a místa kde jsem si ulevil... kdesi mezi Podolím a Zbraslaví pak šílenej provoz kol a bruslí, je to tam snad nějakej jejich ráj či co, měl jsem co děšlat abych se ukličkoval...
Voda prima jen dole ledová a po posezení v baru kde šílený barman odmítal vydat limetky neb je potřebuje na mochito k němuž ale namá mátu... divní lidé.
Zase cesta domu, kolem desáté, v půl dvanácté pak doma, cesty prázdné, řeká úžasná, nasvětlení taky...
a ani jsem se moc neunavil a dokonce to domu jelo snad ještě líp, verčerka v půl jedné a v šest ránu už čerstvo narozdíl od jindy kdy více večer žráno a méně hýbáno, takže to udělalo tělu moc dobře.
Pokud to časově vyjde tak zkusím repete...
Běhání je prima ale na delší vzdálenosti je kolo velká láska "c)
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
to jo , také mu zpětně přicházím na chuť, než jsem začala běhat, tak jsem jezdila opravdu hodně na kole, ale potom jsem se přestěhovala do Prahy a kolo nebylo a pomalu začal běh a te´d naposledy když jsem byla na chatě(květen) jsem se byla projeta a opět mě to zase chytlo. Je to dobré i pro tělo to střídání... někdy běh, jiné dny kolo (a další plavání)
, také mu zpětně přicházím na chuť, než jsem začala běhat, tak jsem jezdila opravdu hodně na kole, ale potom jsem se přestěhovala do Prahy a kolo nebylo a pomalu začal běh a te´d naposledy když jsem byla na chatě(květen) jsem se byla projeta a opět mě to zase chytlo. Je to dobré i pro tělo to střídání... někdy běh, jiné dny kolo (a další plavání)
Triatlonistka SluníkSluníčko píše:to jo
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
já plavu už odmalinka ale neni pořádně kde, chlor nerad a pak rameno... uvažoval jsem, že bych do práce plaval, ale to už by byl asi fakt úlet... na Palmovku busem a pak plaval proti proudu až k hlávkovu mostu, cestou proběhnul peřejema a tak...
Nejste někdo dostatečnej blázen na plavání třeba kolem Střeleckýho ostrova?
Nejste někdo dostatečnej blázen na plavání třeba kolem Střeleckýho ostrova?
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
Cestou domu z Vranýho jsem v zatáčce zbořil auto... prostě mi to na blbým mokrým asfaltu uteklo + v protisměru byli dost uprostřed a o tovíc jsem teda točil... a trefil jsem hned dvě protijedoucí auta za sebou.
Naštěstí se nikomu nic nestalo protože se jelo pomalu ale auto asi bude kaput nebo oprava nerentabilní.
Takže mam v oblasti zkušeností zase novej cennej zážitek...
Naštěstí se nikomu nic nestalo protože se jelo pomalu ale auto asi bude kaput nebo oprava nerentabilní.
Takže mam v oblasti zkušeností zase novej cennej zážitek...
"Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu."
I.V.Mičurin
I.V.Mičurin
