Advid - deníček
Moderátor: hugo
Re: Advid - deníček
Tak sem zase něco napíšu. Nechodil jsem sem, protože bych si tady připadal blbě, když jsem jedl samé hnusoty. Vždycky jsem si ráno řekl, že "ode dneška", ale pak se to v průběhu dnes nějak zvrtlo, až se to večer úplně po***. Tedy ne, že bych si dal tlačenku, to zase ne, ale třeba fazole v chilli omáčce a pak hermelína a podobně. Tak nějak jsem to sváděl na to, že při sportu tak, jak ho dělám já, se stejně nedá udržet 100%(ani 99% ). Když se mi třeba dařilo jíst podle svých představ, tak jsem pak třeba šel v sobotu dlouhý běh, přijel z něho vlakem a na nádraží si koupil koláček. No a když už jsem si dal koláček, tak už to bylo jedno - no prostě samé výmluvy ) Věděl jsem, že by mi pomohl půst, ale jedničky moc nepomáhaly a delší by mi kolidovaly s tréninkem.
Až cca před měsícem, když nastala melounová sezóna, jsem si řekl dost a zkusil zase 100% (resp 99%, protože jsem jedl i buráky, tahini a kešu oříšky + sportovní výživu) Dva dny se mi dařil, pak byl den blbec, pak zase 9 dní v kuse a pak jsem byl večer v hospodě a dal jsem si vařené brambory. Ráno jsem vstal zase s předsevzetím nesklouznout a jel jsem na kolo.
Pak si jen pamatuji, že mi bylo cestou zpět divné, kam mi zmizel bidon s telefonem, penězi, klíčem, duší a blikačkou a že mám vypnuto měření tepovky. Taky mě bolela hrudní páteř, ale přičítal jsem to první delší jízdě v hrazdě (časovkářská řidítka, na kterých se "leží") Tak jsem dojel domů a protože jsem byl bez klíče, šel jsem k sousedce pro vodu. Pak přišla domů mamka a ptala se, kde jsem si odřel obličej. To jsem nevěděl a když jsem jí potřetí řekl, že jsem byl u sousedky pro vodu, tak jsme jeli do nemocnice. Hned si mě tam nechali, protože CTčko ukázalo naštípnutý výběžek prvního hrudního obratle. Ostatní vyšetření byla v pořádku, ale na trasu, kudy jsem jel, jsem si nevzpomněl doteď. Ale je to záhada. Podle tachometru jsem ujel 60km, ale pulsmetr jsem vypnul po 34 minutách, pak jsem ho zase po dvou hodinách zapnul a pak zase po 7 minutách vypnul. Podle toto to vypadá, že jsem boural už po té půlhodině a pak 2 hodiny byl v bezvědomí, pak se rozjel domů, al po chvíli ho vypmul, protože to nemšlo cenu). Ale po tom pádu jsem ho musel vypnout ručně, protože sám se nevypne. A kdybych pak jel domů, tak to nedá 60km. No fakt záhada.
V nemocnici jsem nahlásil vegetariánskou stravu, což bylo jednou rizoto z rozvařené rýže (nejdřív mi ale cpali filé s bramborem) a pak křenová omáčka s houskovým knedlíkem. Byl jsem rád, že žiju a jídlo jsem až tak neřešil. Kromě té jejich stravy jsem měl od rodičů spoustu ovoce, tak se to dalo. Spolupacoše jsem zpacifikoval hned na začátku a pak se ještě na něco ptali, ale opatrně. )
Z nemocnice už jsem doma a dnes zase 100%raw food. Do toho počítám(i když mi to není úplně po chuti) a sportovní gely, tyčinky a podobně (samozřejmě jen při dlouhém sportovním výkonu). Prozkoumám, jak to dělá raw ironman Brendan Brazier, ale pochybuji, že by v našich podmínkách bylo možné během několikahodinového výkonu doplnit pohodlně energii z raw. Navíc si myslím, že i přes to, že je to chemie, tak o je jen zlomek příjmu a tak moc se neděje. Je to nepřirozené, ale to je dlouhý triatlon taky a vzdávat se ho nehodlám. Aspoň zatím ne. Ten úraz mi měl něco říct a myslím, že vím co. Nejsem žádný sportovní fanatik. 1,5-2 hodiny sportu denně (průměr) považuji za optimum.
Ještě bych chtěl říct, že bez dobrot od Terezky bych byl asi ztracen navždycky. Na sraz bych jel moc rád, ale musím být měsíc v límci a vycházky sice mám, ale čím míň možného nebezpečí hnutí s páteří, tím lépe. ještě bych chtěl poprosit ty, kteří mají moje (už neplatné) telefonní číslo, aby mi na mail nebo vzkazem poslali své číslo. Moje se ještě
bude měnit, pak dám vědět.
Až cca před měsícem, když nastala melounová sezóna, jsem si řekl dost a zkusil zase 100% (resp 99%, protože jsem jedl i buráky, tahini a kešu oříšky + sportovní výživu) Dva dny se mi dařil, pak byl den blbec, pak zase 9 dní v kuse a pak jsem byl večer v hospodě a dal jsem si vařené brambory. Ráno jsem vstal zase s předsevzetím nesklouznout a jel jsem na kolo.
Pak si jen pamatuji, že mi bylo cestou zpět divné, kam mi zmizel bidon s telefonem, penězi, klíčem, duší a blikačkou a že mám vypnuto měření tepovky. Taky mě bolela hrudní páteř, ale přičítal jsem to první delší jízdě v hrazdě (časovkářská řidítka, na kterých se "leží") Tak jsem dojel domů a protože jsem byl bez klíče, šel jsem k sousedce pro vodu. Pak přišla domů mamka a ptala se, kde jsem si odřel obličej. To jsem nevěděl a když jsem jí potřetí řekl, že jsem byl u sousedky pro vodu, tak jsme jeli do nemocnice. Hned si mě tam nechali, protože CTčko ukázalo naštípnutý výběžek prvního hrudního obratle. Ostatní vyšetření byla v pořádku, ale na trasu, kudy jsem jel, jsem si nevzpomněl doteď. Ale je to záhada. Podle tachometru jsem ujel 60km, ale pulsmetr jsem vypnul po 34 minutách, pak jsem ho zase po dvou hodinách zapnul a pak zase po 7 minutách vypnul. Podle toto to vypadá, že jsem boural už po té půlhodině a pak 2 hodiny byl v bezvědomí, pak se rozjel domů, al po chvíli ho vypmul, protože to nemšlo cenu). Ale po tom pádu jsem ho musel vypnout ručně, protože sám se nevypne. A kdybych pak jel domů, tak to nedá 60km. No fakt záhada.
V nemocnici jsem nahlásil vegetariánskou stravu, což bylo jednou rizoto z rozvařené rýže (nejdřív mi ale cpali filé s bramborem) a pak křenová omáčka s houskovým knedlíkem. Byl jsem rád, že žiju a jídlo jsem až tak neřešil. Kromě té jejich stravy jsem měl od rodičů spoustu ovoce, tak se to dalo. Spolupacoše jsem zpacifikoval hned na začátku a pak se ještě na něco ptali, ale opatrně. )
Z nemocnice už jsem doma a dnes zase 100%raw food. Do toho počítám(i když mi to není úplně po chuti) a sportovní gely, tyčinky a podobně (samozřejmě jen při dlouhém sportovním výkonu). Prozkoumám, jak to dělá raw ironman Brendan Brazier, ale pochybuji, že by v našich podmínkách bylo možné během několikahodinového výkonu doplnit pohodlně energii z raw. Navíc si myslím, že i přes to, že je to chemie, tak o je jen zlomek příjmu a tak moc se neděje. Je to nepřirozené, ale to je dlouhý triatlon taky a vzdávat se ho nehodlám. Aspoň zatím ne. Ten úraz mi měl něco říct a myslím, že vím co. Nejsem žádný sportovní fanatik. 1,5-2 hodiny sportu denně (průměr) považuji za optimum.
Ještě bych chtěl říct, že bez dobrot od Terezky bych byl asi ztracen navždycky. Na sraz bych jel moc rád, ale musím být měsíc v límci a vycházky sice mám, ale čím míň možného nebezpečí hnutí s páteří, tím lépe. ještě bych chtěl poprosit ty, kteří mají moje (už neplatné) telefonní číslo, aby mi na mail nebo vzkazem poslali své číslo. Moje se ještě
bude měnit, pak dám vědět.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Držím palce, ať jsi brzy fit.
Re: Advid - deníček
To je úplný masaker.
Re: Advid - deníček
chmmm, čéče, tos to ještě trumfnul, významné je to pozizakončení, osobně v tom zásah shůry nevidím, má jiný potíže, syn sestry ženy proved neco podobnýho s autem, nám to až dnes sdělila
Re: Advid - deníček
Dělám co můžu.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
coz mi pripomina jak sem usnul na zachode (v noci), spadnul z misy a knockoutoval se o futra dveri. nasi vylekani. sanitka (prijela ta super rychla, pak auto s doktorem a pak jeste jedna normalni) behem chvile na miste. hh vedel sem prd co se delo. noc v nemocnici a pak jeste jedna. vsechny vysetreni co dou udelat (mozku, krve a tak). nasi mi nahrnuli banany do nemocnice (ooooooo dik jim). ze stravy uvolnen. hh vsichni doktori okolu uplne hypnotizovali ty stroje a doufali, ze neco najdou, ze krev bude spatna a tak....bohuzel pro ne nic nenasli a museli me pustit domu. jinymi slovy od rijna na syrovem ovoci a zelenine (zatim zadne avo ani orechy, seminka) a porad ziju "v norme" hhh sry za debilni post ale snad se to aspon trochu hodi.
Re: Advid - deníček
Do mě zase dnes taťka s manželkou tlačili, že si myslí, že kdybych jedl "normálně", tak se to třeba nestane. Jasně, že ne. To bych totiž měl 80kg, z hospody bych nešel v jednu po třech, ale ráno po šesti a kupovat si silniční kolo by mě ani nenapadlo.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
lol v podstate cokoliv se hodi...že kdybych jedl "normálně", tak se to třeba nestane
Re: Advid - deníček
Jak jsem si to tady přečetla, tak mě dnes výjimečně přepadla chuť na něco vařeného, což se mi běžně nestává. To něco bylo pivo, takže naštěstí motivace nedat si byla i to, že jsem sloužila jako odvoz a tak nepřicházelo v úvahu. Jinak po několika písničkách v pogu jsem si znovu uvědomila, jak mi intenzivní pohyb dělá dobře...ale musí to být něco, co mě baví
Re: Advid - deníček
a pivo se vari jo? Teda krome toho ze je vetsinou pasterizovane, tak se vyrabi jenom fermetaci (kvasenim) ne ?
Re: Advid - deníček
No vita určitě není
- Hugo z Hor
- Příspěvky: 934
- Registrován: pon kvě 28, 2007 23:33
- Bydliště: Vrútky
Re: Advid - deníček
Pivo se vaří vždy, ovšem ta pasterizace právě pravidlem být nemusí - viz pivo Bernard. Schéma výroby mají na stránkáchdvdmchl píše:a pivo se vari jo? Teda krome toho ze je vetsinou pasterizovane, tak se vyrabi jenom fermetaci (kvasenim) ne ?
Já nevěřím, že Bůh neexistuje. Já vím jistě, že neexistuje. A díkybohu, že neexistuje ... [OSHO]
Re: Advid - deníček
tak to este celkom dobre dopadlo. ze si teda neostal v tom bezvedomi /ci polovedomi/ pedalovat doteraz. to si uz dnes /pri tvojej kondicke/ mohol byt niekde v juhovychodnom mongolsku.
Re: Advid - deníček
Já taky. A jak psala Hofikos, hlavně s radostí.Advid píše: 1,5-2 hodiny sportu denně (průměr) považuji za optimum.
Jinak já mám ještě z puberty zlomené žebro a dodnes špatně srostlé, aniž by kdokoli (včetmě mě) věděl, kdy a jak se to stalo.
Člověče, dávej na sebe pozor.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Advid - deníček
Budu. A díky za odkaz v sekci hudba.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
vím už o tom od jinud, takže už jsem se vypsala jak ti držím Daví palce abys byl v pořádku jinde je to fakt záhalada....
jojo to také znám, někdy jsem měla pocit, že kdyby jelo auto narazilo mi do hohy a zlomilo ji, tak za to, že mi narazilo do té nohy by mohla moje strava....Advid píše:Do mě zase dnes taťka s manželkou tlačili, že si myslí, že kdybych jedl "normálně", tak se to třeba nestane. Jasně, že ne. To bych totiž měl 80kg, z hospody bych nešel v jednu po třech, ale ráno po šesti a kupovat si silniční kolo by mě ani nenapadlo.
- přesnědvdmchl píše: lol v podstate cokoliv se hodi...
Re: Advid - deníček
hm...pěkný. A co že sis všecko polámal ? Přeju brzký vyzdravení...
Re: Advid - deníček
Mám jen naštíplý výběžek prvního hrudního obratle a malou frakturku v houbovitém těle obratle. Kdybych jedl všechno, bylo by to horší.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Však se uzdravíš a budeš užívat radostných chvilek!
Re: Advid - deníček
To já si užívám radostných chvilek i tak. Bolí o už trochu méně. Poznám to tak, že už si můžu bez bolesti navlíknout ponožku ve stoje. Teď mám právě radostnou chvilku s třešněmi a pak budu mít ještě s melounem. A taky praktikuju Terezčin způsob léčby (hodná páteř, krásná páteř ).
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Tak to pak bude i třetí radostná chvilka.Advid píše:Teď mám právě radostnou chvilku s třešněmi a pak budu mít ještě s melounem.
Terezčina léčba nezní vůbec zle.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Advid - deníček
Mám zase to svoje původní číslo (777 571 ...), tak kdo si mě opravil, ať si mě opraví zpátky. ) Bylo to zdarma a nárok na takovouhle výměnu je 5x do roka. To mám ještě rezervy.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Test:
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Jupí, funguje to.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Advid píše:Test:
no ještě, že jsi nám sem dal tuto fotku, jinak bychom zapomněli jak vypadáš, co jsi změnil svůj obrázek u jména
Re: Advid - deníček
No právě. )
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Ale vam to slusi spolu s tim tvorem na plakate
Vyhrazuji si svate pravo na omyly!
Re: Advid - deníček
To je vyfocené přesně tak, jak by fotka neměla vypadat (sloupy z hlavy a tak..
Chameleón mi hlídá záda a když jedu pomalu, tak mě lechtá ocáskem na břiše.
Chameleón mi hlídá záda a když jedu pomalu, tak mě lechtá ocáskem na břiše.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
ja myslel ze ses ted jako jeste porad v sadre a ty si zatim cyklis po baraku...
Re: Advid - deníček
To je foceno před tou bouračkou.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Teď jsem ještě hezčí.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
Advid píše:Teď jsem ještě hezčí.
Re: Advid - deníček
hare lama heheFiona píše:No, vidime Hare llama
Whenever you feel sad just remember: there are a billions of cells in your body and all they care about is you.
Re: Advid - deníček
To, tak ti jsi ve skutečnosti už zdravý! Ta sádra bude jen kosmetická paráda.
Včera jsem si na tebe vzpomněla, když jsem z auta mávala Ještědu. Liberecko je moc hezké.
Včera jsem si na tebe vzpomněla, když jsem z auta mávala Ještědu. Liberecko je moc hezké.
Re: Advid - deníček
Odhalila jsi mě.
Ano, mně se tu taky moc líbí.
Ano, mně se tu taky moc líbí.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“
Re: Advid - deníček
surprise(trochu vypada radioaktivne ale čo narobiš):
- Přílohy
-
- lama.gif (13.61 KiB) Zobrazeno 15771 x
Whenever you feel sad just remember: there are a billions of cells in your body and all they care about is you.
Re: Advid - deníček
Ta je na mě moc blikavá.
„Jde o to, Fletchere, že se svá omezení snažíme překonávat postupně, v určitém řádu. Prolétávání skálou přijde na řadu až někdy později.“