Celkem spokojeně jsem si teď třetí rok žila ve veganství. Když mi bylo 17, poznala jsem lidi, kteří se stravovali jinak, než jsem doposud byla zvyklá. Začala jsem zjišťovat informace, ptala jsem se...až jsem propadla vegetariánství. Po roce nejedení masa jsem si říkala, tak jo...je na čase zkusit veganství,..Myslela jsem si, že to bude jen krátkodobá záležitost..věděla jsem, že maso už jíst nikdy nebudu, ale u veganství jsem si tím nebyla jistá. Jenomže po nějakém čase objevování mi najednou veganství velice vyhovovalo. Přicházela jsem na stále nové věci, cítila jsem se velice dobře, atd... Dva roky jsem byla spokojená a neměla jsem žádnou potřebu to hnát dál. V podstatě v mém okolí bylo veganů dost, vitarián ovšem ani jeden... Proto mi vždycky přišlo absurdní stravovat se syrovou stravou. Až...jednoho dne... před necelým měsícem jsem se setkala s člověkem, na kterého nikdy nezapomenu. A zde byl bod zlomu, kdy jsem si uvědomila, že veganství je sice moc fajn, ale můžu se posunout dál. Viděli jsme se všeho všudy dvakrát a za tu krátkou dobu mi ukázal spoustu nových věcí. Od té doby ve mne hlodala myšlenka. V podstatě jsem se rozhodla včera. Začnu zlehka, nechci to přehánět, ale těším se.
Na všechno, co mě čeká nového...
