hihi, taky jsem ten zrovna článek četla.Lenuška píše: Cesta letadlem byla nepříjemná. Bylo sice krásně vidět, ale za mnou seděl nějaký neposedný kluk, a stále kopal do sedadla. Když jsem našla jeho obutou nohu v mezeře mezi našimi sedadly, přibližně ve výši očí, už jsem se neudržela a nohu jsem mu zasunula zpět do jeho řady. Vysloužila jsem si za to maminčin zamračený pohled. Už se nadechovala, že něco řekne, ale mrskla jsem po ní takové oko, že raději spolkla slinu. Následovalo pár minut klidu, pak to začlo znovu. Z připravené knížky jsem za 3h přečetla 2 stránky >:-) . Shodou okolností vyšel článek od nějakého švédského psychologa, že benevolentně vychovávané děti jsou spratci, a že do rodiny demokracie moc nepatří... no, mne už se to netýká, a papouškovi demokracii také netrpíme. I když by to tu ráda vzala do svých drápků a vedla to sama
Mám podobné zkušenosti a i závěry - dítě za to nemůže, ale rodiče ano. Teda většinou. Letěla jsem z usa něco kolem deseti hodin do evropy a celou tu dobu malé dítě (rok a půl staré) vedle mne bolely uši, takže mocně řvalo/brečelo.... to se dá pochopit, ale když jsem pak vystupovala z letadla, měla jsem pocit, že jsem byla celou dobu ve středověké mučírně. Let to byl velmi dlouhý a měla jsem poprvé chuť se v letadle opít. ") Nebo ho strávit na wc apod. Tatínek dítěte byl super a když zrovna vytrvale neřvalo, tak jsme se stačili pobavit o věcech, které nás oba zajímali, protože byl "z oboru".... ale většinou byla jen hlasitá produkce dítěte. Matka dítětě seděla o uličku vedle, s dalšíma 2 staršíma dětma a evidentně taky vyznávala volnou výchovu, ale možná byla jen neskutečně unavená, protože vypadala totálně hotová a děti jí skákaly po hlavě... Paní byla Němka a letěli navštívit rodiče. Takže i důvod cesty jsem chápala, ale moje utrpení se tím prostě moc nezmenšilo.
Až jednou zavedou v letadlech část pro matky s dětmi a já se té části budu moct vyhnout, budu asi lítat ještě víc. Ale zatím mám docela bobky z delších letů....
Nic proti dětem...
Jinak nevychované děti, které mne nějak omezují apod. (dejme tomu případ kdy jsem jela na pohovor ve slušném oblečení a dítko naproti mne v metru mne okopávalo zabahněnýma botičkama a matka se usmívala), napomínám rovnou, protože na to až to napadne matku, už nečekám.. nemusela bych se nikdy dočkat. ")