No jo, jen nevím, proč někdy se mi ta příloha objeví přímo jako obrázek a někdy jen jako rozklikávácí odkaz
Neprší. Stále ta voda visí ve vzduchu, ale nic dolů nepadá.
Haló, prosím, vy tam nahoře, mohli byste zase zapnout takové to žluté.. kulaté, svítí to.... někteří se tím i živí....no, jak se to jenom..... jo - SLUNCE-ŽBLUNCE....
Ráno jsem viděla z autobusu, jak nějaký chlapík prodává konvalinky, tak jsem si nechala ujet přípoj a koupila si jeden pugét. Jo, konvalinky.... přičichla jsem k nim a vyhrkly mi slzy. Ach mami, vždycky mi tě připomenou tvé zamilované...
Ale vážou se k nim i jiné vzpomínky.
"Maturitní konvalinky na památku od předsedy třídy" konstatoval kdysi třídní maturantů, kterým jsme dělaly s kámoškou hostesky, když jsme dostaly obrovskou kytici. Tolik konvalinek pohromadě už jsem pak nikdy nedostala, nešly skoro pobrat. Koukali po nás tenkrát venku i v autobuse. Kytice voněla a opravdu budila celou cestu domů pozornost, protože konvalinky se vážou spíš do malých kytiček.
No jo, kdeže loňské sněhy/konvainky jsou. A navíc od takového šikovného kluka, jakým tenkrát ten předseda třídy byl