tímto si zakládám si svůj deník, kam sem tam přispěju, aby mne to donutilo něco dělat. Dnes jsem prodělal své první hladovění 36h a musím říct, že přestože jsem čekal devastující následky na mé (ne)fungování, nestalo se tak. Hlad nemám, vlastně ani chutě. Sakra, vždyť já se cítím doopravdy dost dobře. No zpátky k tématu. Jde o můj první pokus, takže mi prosím neházejte pod bachor, že 36 hodin nic není
. Navíc jsem archetyp člověka, který se v knihách, které momentálně čtu(Malachov detoxikace, Partyková-Hladovění) vyskytuje v kolonkách jako odstrašující příklad.Jím každé 3 hodiny, v noci se budím a musím jít vybrat tu magicky mrazivou bílou velekrabici, což činím s radostí každý den. Zeleninu jsem viděl naposled u Vietnamce na pultu a instinkty zavelely na úprk před tímto neznámým objektem. A vůbec, přes skutečnost, že nejsem kuřák a po pivu, potažmo veškerém alkoholu, se nechutí oklepu jak rosol, je má životospráva dost bídná.
Před několika měsíci jsem si začal své zdeformované zdraví řešit vyhledáváním informací na vlastní pěst. Stalo se tak po mnoha návštěvách doktorů, kteří mi buď dali bobule na spolknutí, anebo různé mastičky. Samozřejmě to bylo vše k ničemu.
- jsem často ospalý a bez energie
- mám velice špatnou pokožku (loupu se jak cibule, póry stále zanesené, hrozivě vyhlížející akné na zádech vypadajíc jak ohnivý kruh v Pacifiku atd.)
- časté deprese střídající radosti, nicméně nevylučuju, že možná jen trpím maniodepresivní psychózou..
- jak jsem se z knížek dozvěděl, tak už trpím několikaletou zácpou
- zkusil jsem pár klystýrů s urinou a asi tam někde mám pořádnou zátku, protože i po příkladném provedení a přípravě se toho do mě moc nevešlo a ani moc nevyšlo.
- mám několikaletý, stálý, silně bílý povlak na jazyku, který myslím také nebude známkou zdraví
- dnes jsem napočítal jen o 168 více vlasů než má Děd vševěd(trochu přeháním), ale počítám, že to se zachránit nejspíše nedá
- ne není mi 60, ale pětadvacet…(tři tečky tady mají zřejmý smysl)
Jsem posledním rokem na vysoké a bohužel stále bydlím s rodiči, kteří jsou na tom podle mne daleko hůře(čti běžní 50-60níci) a jakékoli mé snahy jsou z jejich strany úspěšně zhaceny. Poslouchat od pečovatelské maminky neustálé: „a proč nejíš, bude ti špatně, a co sis to zase přečetl za blbosti“ je opravdu ubíjející. Tatínek vypije asi 3 skleničky vody týdně-ano týdně, ne denně, mimochodem nejde mi na rozum odkaď vodu bere-pravděpodobně jí saje ze vzduchu, protože pije sem tam trochu piva, ovoce zelenina nic...no to jsem trochu odbočil. A ten samý tatínek se kouká na mé snahy o zjišťování informací o detoxikaci a zdravé stravě s posměškem. Budu mít hold dost těžké chvilky, dokud se nedostanu ze spárů rodičů, což učiním až koncem příštího roku. Tento ohavný, špatně strukturovaný a polonemocný příspěvek je zde můj první; když úvod, tak pořádný Ale pro dnešek by mohlo být mému láteření konec.
Veď si musím nechať nejaké predsavzatie do nového roka.
Ešte som si to ani nepredsavzala a už hľadám, ako z toho vybrusliť 
Fuj, tá predstava slanej vody. No, spravím to len preto, aby som pozdvihla u Buca kredit nás neschopníkov a dosiahla úroveň 80-ročnej babičky. A možno sa mi to zapáči ako Pandovi a nabudúci rok mi Ježiško donesie už len soľ na šanku 
/th_2327-sorciere-tux.jpg)