"Na mladém Katalánci je sympatické, že svou „výpravu" po těch nejdrsnějších místech planety nepodniká jen kvůli vlastnímu sebeuspokojení, utvrzení ega či snad kvůli propagaci své oblíbené značky Salomon, ale snaží se i to, aby svým příkladem strhl k pravidelnému sportování i ostatní. Příkladem, že se mu to daří, byl například jeho loňský devítidenní běh přes Pyreneje (délka 850 kilometrů, překonání 44 000 výškových metrů). Zájem o to, aby ho mohli doprovázet, mělo přes tisíc běžců, ale z logistických důvodů bylo vybráno jen 22 Jornetových fanoušků (pochopitelně ho doprovázeli jen na části trati). Když se novináři jednoho z nich zeptali, proč se na tento běh vydal, setkali se s údivem. „Vždyť je to přece velká čest běžet s Kilianem. Je to, jako když se sen stane skutečností," opáčil jim pak 46letý Santiago Alvarruiz z Valencie.
Na Kilianově pyrenejském běhu bylo typické i to, že si ho zjevně vychutnával. „Vždy se objeví tam, kde ho nečekáme. Obvykle si vybírá ty nejzajímavější stezky a neběží po nějaké přímé linii. Obdivuje se přírodě, občerstvuje se horskými bylinami, napije se z potůčků," prozradil jeden člen logistického týmu. Lidé, kteří na různých kontinentech běželi po Kilianově boku, tvrdí, že na něm nikdy není znát únava a běží stejně lehce a přirozeně, jako dýchá. Navíc je kdykoliv schopen komentovat něco zajímavého, co uviděl v okolí, aniž by měl problém ze sebe po mnoha hodinách běhu dostat souvislou větu. Ve skutečnosti je ale i španělský fenomenální běžec člověkem z masa a kostí. Právě loni v červnu se to projevilo i v Pyrenejích. Osmý den, kdy chtěl do cíle urazit zbývajících 110 kilometrů, ho náhle postihly problémy se svaly v lýtku, které se začaly smršťovat (nejpravděpodobnější příčinou byla momentální dehydratace). Kilian i přes tyto problémy pokračoval, i když z jeho tváře bylo možné vyčíst značnou únavu. Nakonec se ale nechal přesvědčit a pro onen den běh večer ukončil. Obecně ale podobnými svalovými problémy nestrádá, i když, jak říkají lidé, kteří ho znají: „Potřebuje velmi málo vody a při běhu téměř nejí. Vypadá to, jako by získával sílu z hor."
Něco na tom být může. Katalánské Pyreneje, kde vyrůstal, byly pro Kiliana od nejranějšího dětství prostředím, v němž se cítil jako ryba ve vodě. „Ještě než jsme se sestrou udělali první krůčky, měli jsme už za sebou první kilometry na lyžích. Sport pro nás byl hrou a vlastně jediná zábava. V létě jsme běhali po horách a přes lesy, v zimě tam jezdili na lyžích. V pěti letech už jsme měli na kontě několik třítisícovek," vzpomíná ve svém blogu.
V každém případě ale platí, že španělský sportovec si dokáže jít za svým cílem se vší rozhodností a s maximálním nasazením. Patrick Leick z firmy Salomon vzpomíná, jak za ním Kilian přišel v roce 2008 a řekl mu, že chce absolvovat ultra-trail kolem Mont Blancu (UTMB). „Řekl, že chce závod běžet a že by ho měl vyhrát. Byl jsem, řekněme, překvapen jeho sebedůvěrou, ačkoliv to neznělo jako chvástání, ale spíše jako prosté konstatování skutečnosti," líčí manažer. Kilian nakonec v tomto závodě (166 km, 9400 metrů převýšení) skutečně zvítězil a zopakoval si to i o rok později."
http://www.ioutdoor.cz/Lide/Pribehy/842 ... an_Jornet/
Jsem utkaný tělem matky, otcem i potravou je mi samotný Vesmír, tudíž tajemství, nad nímž si lámou hlavy nejslovutnější vědecké kapacity... Povahou tedy jsem a zároveň nejsem, jsem vším a zároveň ničím...