No ono je několik cest, ta co popisuhe luca je určitě schůdná ale příjde mi ještě více pro vyvolené než určitý asketizmus.
Já to vidím tak že pro lidi pohodlné, lenivé se slabší vůlí, mezi které patřím je schůdnější cesta askeze. Protože pro mně jedno uklouznutí znamená skoro nezadržitelný pád.
Jinak souhlasím poslouchat tělo a tak podobně. Ale nejdříve se nějak člověk musí propracovat k tomu aby dokázal rozlišit kdy volá tělo a kdy je to chtíč. A k tomu je imho opět vhodná cesta askeze. Ale pouze můj názor.
S tou askezí máš určitě pravdu - já to tak nějak měla cca 20 let a až poslední rok se mi začíná dařit to "nenásilí na vlastní osobě". Pokud jsem totiž tu askezi nevydržela, ujela jsem a nastal ten nezadržitelný pád - jak trefně říkáš - nedokázala jsem se z toho vyhrabat pár měsíců. A připadá mi, že to je skutečně jen v hlavě... Ale každý to má prostě jinak a musí si hledat sám
díky. Mluvíte mi z duše, oba, každý po svém. já samozřejmě to své tělo miluju a je mi v něm báječně a chci, ať je to tak do skonání (mýho) světa...
tudíž si naslouchám celá léta - myšlenkám, hmotám, ale k tomu baštění, ono opravdu je dobré se poučit a ztracenou intuci zmítanou nepřirozenými chutěmi, na kterých jsme vyrostli, trochu vyškolit. to zelené a míň sladka mě tak nerozhazuje. mám pocit, že se ze mě stává králík. Vidím trávu a mám chutě. to můžu říct jen vám tady...bo jinak jen tajně stříhám ušima
no a frutarianství vůbec nezavrhuji, posečkám, uvidím. Dvd, mám to ale jako Ty, vybočení a katastrofa, protože mě to odstřelí do obžera, což nechci, ale odolávám chabě. Na raw s více zeleným a salátů a s minimem tuků je mi klidněji, .
no a s tím báglem a touláním se mimo obchody to jsem tu už řešila a řeším taky často. přesně vím, jak dumám, co s sebou, ať nekolabuju, ať funguju a ať nenesu tunu... mají to ti vzduchožravci přeci jenom nejlíp
