Jinak... o průběhu terapie nevim, co napsat... když to bylo jen pár prvních sezení, tak to šlo, pač se plavalo jen po povrchu... jenže teď, třetí tejden, už se zajelo i do hloubky a emoce jsou tak hluboký, že se o tom nedá ani mluvit (asi něco, jako když se dalajlámy zeptáte "co je to buddhismus?"
)...tak snad aspoň něco ze života... opil jsem se s kamarádama v hospodě, načež se mě někdo zeptal, kdy přesně jsem se rozešel s bejvalkou (někdy teď to totiž bude akorát rok)... načež jsem v opileckym rozmaru neváhal a napsal jí smsku "ahoj, nevis, kdy presne sme se rozesli? Ja abych vedel, kdy to mam s kamaradama oslavit."... to se jí patrně asi dotklo, a tak mi odepsala, že "jestli hodlam vyuzivat jeji cislo jen na podobny blbosti, tak at si ho radsi smazu"... na to jsem jí odpověděl, že "jiny vyuziti uz v nem opravdu nevidim" a smazal jsem si ho... (ráno mi bylo samozřejmě trapně a smutno, ale na druhou stranu se mi i, nevim proč, ulevilo, že už se nemusim nutit do budování ňákýho jako-přátelství).
...salátu zdar... (a Pandovi dík za knížky)
), tak se mi přihodila zajímavá věc... dneska jsem si byl po ňákym tom dni lenošení zase zaběhat a když jsem doběh (cca 5 km), tak jsem dostal strašnou chuť na zelený... čekal bych ňáký sejry, maso, nebo jinou bílkovinovou bombu, ale vono ne... nevim, jestli to je tim, že prospěšnost syrovýho mam v hlavě už tak "zabetonovanou", ale každopádně mě to překvapilo... udělal jsem si teda salátek z hlávkáče, špenátu, okurky a rajčete, na to trochu bazalky, kari (je tohle koření vita-košér?) a olivovýho oleje... mňam, dlouho mi nic tak nechutnalo...
...)
No, blázon 
...nicméně, stejně mi je mnohem líp, než na co jsem byl u hladovky zvyklej, takže zatim to běží možná i trochu líp, než jsem doufal... nicméně čekám, že pravý testy odhodlanosti mě určitě teprve čekaj...
No těpic