Listy (a malá k tomu)
Moderátor: hugo
Listy (a malá k tomu)
Tak už se tu nějakou dobu pohybuju, nejdřív jako pozorovatelka, nějaký ten pátek už i jako občasná kecalka v různých diskuzích. A teď jsem se konečně odhodlala vytvořit si vlastní deník.
Na úvod stručně „jídelní“ curriculum vitae: Od patnácti let jsem z etických důvodů vegetariánka (to už je víc než půl mého života). Během té doby jsem prodělala období různé „zdravovýživové“ intenzity, někdy jsem to „žrala“ víc, někdy míň – to většinou. Hodně jsem pekla z celozrnné mouky (tedy nikdy jsem nepekla hodně, ale vždy jen z CZ, jinou mouku jsem doma nemívala), ale sem tam nějaký smažáček v hospodě mi nedělal problém. A to raději nemluvím o jiných škodlivých látkách, silně poškozujících tělo. Čas od času jsem si říkala, že když jsem vegetariánka z etických důvodů, tak bych z úplně stejných důvodů měla být veganka, ale nikdy se mi nepodařilo mléčné výrobky a vejce odbourat úplně. V minulých letech jsem se v rámci dlouhodobé přípravy na těhotenství snažila o nějaké detoxikační diety, taky jsem jeden čas držela každý týden jednodenní půsty, ale těch jsem pak nechala, protože jsem moc hubla, což jsem tedy vážně neměla zapotřebí. Pořád jsem ale hledala, co je vlastně to „správné“. Dost mě oslovovala i makrobiotika, vypadá to jako moc pěkně propracovaný systém, navíc se mi na tom líbila proměna stravy dle ročních období a zásada jíst místní plodiny (s tím jsem se nějak myšlenkově nepopasovala dodnes, ale na raw prostě z domácích zdrojů vyžít nedokážu ). Ale stejně nejsem taková kuchařinka, aby mě bavilo trávit tolik času v kuchyni. Po porodu dcery (před rokem) šly všechny zásady pryč, čokoládu jsem jedla ve velkém, prostě úlet. No a pak to odněkud (ehmmm, hlavně od dgm) přišlo. O vitariánství jsem tedy věděla už dávno, poprvé jsem se s tím setkala hned na začátku 90. let, ale v takové té formě syrového čehokoliv (včetně mléčných výrobků a obilí), takže nějaké vzorové jídelníčky se snídaní z čerstvě pomleté teplou vodou zalité pšenice a obědem z máčené rýže mě teda opravdu neoslovily. Při dalším setkání jsem byla příliš ovlivněná sympatiemi k makrobiotice. No ale nějak to nakonec uzrálo. Neměla jsem to rozhodně tak, jako někteří zde – blesk z čistého nebe – „To je to, co celou dobu hledám!“:idea:. Naopak jsem se rozhodla se zdravou dávkou skepse k tomu přistoupit jako k experimentu na vlastním těle. Začala jsem někdy v říjnu, velmi pozvolna. Nejdřív jen ovocné snídaně a večerní salát s chlebem a pomazánkou. Pak se vloudilo nějaké to raw i do oběda (třeba rýže s rajčaty a mladou cibulkou) a pak to stále narůstalo. Původně jsem neplánovala rychlý přechod na raw, říkala jsem si, že zima je k tomu poměrně nevhodná a navíc jako kojící matka jsem nechtěla příliš radikálně měnit stravu. Takže jsem chtěla jen navýšit podíl ovozelu a na raw přejít na jaře, budu-li mít ještě chuť. Ale šlo to nějak rychleji. Takže teď už mám většinu dní 100% raw, ale jednou za několik dní si dám nějaký úlet (možná i proto, abych si dokázala, že nic NEMUSÍM), v lepším případě třeba nějakou zeleninovou polívku u rodičů, v horším chleba. Ale hlavu si z toho nedělám, stejně jedu rychleji, než jsem plánovala.
Mám roční dceru, která toho moc nesní, hlavně ji pořád zajímá kojení, jídlu obvykle moc nedá. S příkrmy jsem začala úplně tradičně – vařená zelenina, rýže... Ale přešla jsem na raw i u ní, takže jí ovoce, zeleninu a začínám zavádět i ořechy a semínka. Zároveň ale vím, že už to nepůjde v naší vařácké rodině udržet dlouho a budu muset na raw rezignovat. Ona sama toho ještě moc nevyžaduje, ale nedávno, když jsem „povolila“ dát jí brambory, tak z nich byla nadšená. Takže mám představu, že se budu snažit, aby jedla co nejvíc raw, ostatní-vařené pokud možno „zdravě“... No snad půjde nějaký kompromis. A až bude mít víc rozumu, sama se rozhodne, co chce. Pečivo a maso ještě neměla.
Reakce okolí jsou vesměs negativní, navíc mi stále někdo předhazuje, jak jsem hubená (jsem teď cca 3 kg pod svou dlouhodobou normální váhou, ale ta byla nízká už tak; tolik co teď jsem měla naposledy na základní škole), jenže já hubnu od porodu kontinuálně a po změně stravy už jsem zhubla jen 1 kg. Sama sobě se moc nelíbím (lezoucí žebra jsou vidět i zezadu), ale myslím, že nepřiberu, dokud budu kojit. Cítím se ale dobře. Až překvapivě dobře na to, jak strašně málo spím (po nocích pracuju, pokud zrovna nevisím na internetových diskuzích – těch šílených časožroutech). Manžel – vařák a masožrout – nechápe, ale už si zvyká. Nejhorší je moje matka. Nemyslí to zle, je na ní vidět, že má o mě strach, ale dělá to fakt špatně. Už mě to moc nebaví poslouchat. Ale co se dá dělat, jen vytrvat a ukázat, že se takhle žít dá – a velmi příjemně! V což tedy doufám. I když samozřejmě občas mívám pochybnosti, jestli má něco takového vůbec cenu, jestli to není přílišné a zbytečné sebeomezování (ještě jsem nezapomněla, jak jsem měla některá jídla ráda - hmmm třeba taková dobrá pizza nebo mexická směs nebo zapečené brambory nebo některé polívky hmmmmmm). Uvidím, co přinese budoucnost, ale mám pocit, že jsem se už příliš zadrápla a že i kdybych u vita nevytrvala, tak mi stejně zůstane ve stravě vysoký podíl raw. Je to prostě dobré a šťavnaté, mňam!
Na úvod stručně „jídelní“ curriculum vitae: Od patnácti let jsem z etických důvodů vegetariánka (to už je víc než půl mého života). Během té doby jsem prodělala období různé „zdravovýživové“ intenzity, někdy jsem to „žrala“ víc, někdy míň – to většinou. Hodně jsem pekla z celozrnné mouky (tedy nikdy jsem nepekla hodně, ale vždy jen z CZ, jinou mouku jsem doma nemívala), ale sem tam nějaký smažáček v hospodě mi nedělal problém. A to raději nemluvím o jiných škodlivých látkách, silně poškozujících tělo. Čas od času jsem si říkala, že když jsem vegetariánka z etických důvodů, tak bych z úplně stejných důvodů měla být veganka, ale nikdy se mi nepodařilo mléčné výrobky a vejce odbourat úplně. V minulých letech jsem se v rámci dlouhodobé přípravy na těhotenství snažila o nějaké detoxikační diety, taky jsem jeden čas držela každý týden jednodenní půsty, ale těch jsem pak nechala, protože jsem moc hubla, což jsem tedy vážně neměla zapotřebí. Pořád jsem ale hledala, co je vlastně to „správné“. Dost mě oslovovala i makrobiotika, vypadá to jako moc pěkně propracovaný systém, navíc se mi na tom líbila proměna stravy dle ročních období a zásada jíst místní plodiny (s tím jsem se nějak myšlenkově nepopasovala dodnes, ale na raw prostě z domácích zdrojů vyžít nedokážu ). Ale stejně nejsem taková kuchařinka, aby mě bavilo trávit tolik času v kuchyni. Po porodu dcery (před rokem) šly všechny zásady pryč, čokoládu jsem jedla ve velkém, prostě úlet. No a pak to odněkud (ehmmm, hlavně od dgm) přišlo. O vitariánství jsem tedy věděla už dávno, poprvé jsem se s tím setkala hned na začátku 90. let, ale v takové té formě syrového čehokoliv (včetně mléčných výrobků a obilí), takže nějaké vzorové jídelníčky se snídaní z čerstvě pomleté teplou vodou zalité pšenice a obědem z máčené rýže mě teda opravdu neoslovily. Při dalším setkání jsem byla příliš ovlivněná sympatiemi k makrobiotice. No ale nějak to nakonec uzrálo. Neměla jsem to rozhodně tak, jako někteří zde – blesk z čistého nebe – „To je to, co celou dobu hledám!“:idea:. Naopak jsem se rozhodla se zdravou dávkou skepse k tomu přistoupit jako k experimentu na vlastním těle. Začala jsem někdy v říjnu, velmi pozvolna. Nejdřív jen ovocné snídaně a večerní salát s chlebem a pomazánkou. Pak se vloudilo nějaké to raw i do oběda (třeba rýže s rajčaty a mladou cibulkou) a pak to stále narůstalo. Původně jsem neplánovala rychlý přechod na raw, říkala jsem si, že zima je k tomu poměrně nevhodná a navíc jako kojící matka jsem nechtěla příliš radikálně měnit stravu. Takže jsem chtěla jen navýšit podíl ovozelu a na raw přejít na jaře, budu-li mít ještě chuť. Ale šlo to nějak rychleji. Takže teď už mám většinu dní 100% raw, ale jednou za několik dní si dám nějaký úlet (možná i proto, abych si dokázala, že nic NEMUSÍM), v lepším případě třeba nějakou zeleninovou polívku u rodičů, v horším chleba. Ale hlavu si z toho nedělám, stejně jedu rychleji, než jsem plánovala.
Mám roční dceru, která toho moc nesní, hlavně ji pořád zajímá kojení, jídlu obvykle moc nedá. S příkrmy jsem začala úplně tradičně – vařená zelenina, rýže... Ale přešla jsem na raw i u ní, takže jí ovoce, zeleninu a začínám zavádět i ořechy a semínka. Zároveň ale vím, že už to nepůjde v naší vařácké rodině udržet dlouho a budu muset na raw rezignovat. Ona sama toho ještě moc nevyžaduje, ale nedávno, když jsem „povolila“ dát jí brambory, tak z nich byla nadšená. Takže mám představu, že se budu snažit, aby jedla co nejvíc raw, ostatní-vařené pokud možno „zdravě“... No snad půjde nějaký kompromis. A až bude mít víc rozumu, sama se rozhodne, co chce. Pečivo a maso ještě neměla.
Reakce okolí jsou vesměs negativní, navíc mi stále někdo předhazuje, jak jsem hubená (jsem teď cca 3 kg pod svou dlouhodobou normální váhou, ale ta byla nízká už tak; tolik co teď jsem měla naposledy na základní škole), jenže já hubnu od porodu kontinuálně a po změně stravy už jsem zhubla jen 1 kg. Sama sobě se moc nelíbím (lezoucí žebra jsou vidět i zezadu), ale myslím, že nepřiberu, dokud budu kojit. Cítím se ale dobře. Až překvapivě dobře na to, jak strašně málo spím (po nocích pracuju, pokud zrovna nevisím na internetových diskuzích – těch šílených časožroutech). Manžel – vařák a masožrout – nechápe, ale už si zvyká. Nejhorší je moje matka. Nemyslí to zle, je na ní vidět, že má o mě strach, ale dělá to fakt špatně. Už mě to moc nebaví poslouchat. Ale co se dá dělat, jen vytrvat a ukázat, že se takhle žít dá – a velmi příjemně! V což tedy doufám. I když samozřejmě občas mívám pochybnosti, jestli má něco takového vůbec cenu, jestli to není přílišné a zbytečné sebeomezování (ještě jsem nezapomněla, jak jsem měla některá jídla ráda - hmmm třeba taková dobrá pizza nebo mexická směs nebo zapečené brambory nebo některé polívky hmmmmmm). Uvidím, co přinese budoucnost, ale mám pocit, že jsem se už příliš zadrápla a že i kdybych u vita nevytrvala, tak mi stejně zůstane ve stravě vysoký podíl raw. Je to prostě dobré a šťavnaté, mňam!
Re: Listy (a malá k tomu)
Ahoj Listy,
vidis, spis me prekvapilo, ze denicek jeste nemas. krasny uvod. preji ti, abys ve svem denicku nasla svuj 'kout' kam se muzes vzdycky zasit az ti varaci budou moc protivny.
me jen fascinuje, jak vsichni prisli na vitarianstvi tak brzo, uz v devadesatych letech, a ja, takovej neustalej zvidavec co se spravny zivotospravy tyce, objevim walkera az v roce 2007. no ale jeste ze tak.
vidis, spis me prekvapilo, ze denicek jeste nemas. krasny uvod. preji ti, abys ve svem denicku nasla svuj 'kout' kam se muzes vzdycky zasit az ti varaci budou moc protivny.
me jen fascinuje, jak vsichni prisli na vitarianstvi tak brzo, uz v devadesatych letech, a ja, takovej neustalej zvidavec co se spravny zivotospravy tyce, objevim walkera az v roce 2007. no ale jeste ze tak.
Re: Listy (a malá k tomu)
Ahoj Listy, skvělý úvod. Už se těším na další příspěvky.
Sweetie: Já "raw" objevila v 15ti, když jsem jedla par jablek denně a večer půl okurky. To byl takový nesmělý příjemný záblesk nějakého vita (prý anorex., ha). Ale úmysl byl jen zachovat si postavu do přiléhavých šatů v tanečních. Chich. Podle fotek aspoň vyšel. Pak jsem se nějakým hnusným omylem zvrtla v makrobio a tím si oddálila poznání skutečné raw stravy. Škoda, ale hlavně, že někdy. Tak a už tu nebudu Listy zaclánět.
Sweetie: Já "raw" objevila v 15ti, když jsem jedla par jablek denně a večer půl okurky. To byl takový nesmělý příjemný záblesk nějakého vita (prý anorex., ha). Ale úmysl byl jen zachovat si postavu do přiléhavých šatů v tanečních. Chich. Podle fotek aspoň vyšel. Pak jsem se nějakým hnusným omylem zvrtla v makrobio a tím si oddálila poznání skutečné raw stravy. Škoda, ale hlavně, že někdy. Tak a už tu nebudu Listy zaclánět.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Listy (a malá k tomu)
Jak zaclánět? Deníček přece není od toho, abych si do něj psala jen sama...
Díky.
Díky.
Re: Listy (a malá k tomu)
Hezké vyprávění. Celkem se mi zdá, že tak nějak s vývojem to měla většina, tedy na vzácné výjimky. S vita jsem se seznámila asi v té době jako ty. Prošla si různé stravovací režimy, myslím, že experimenty na různých polích jsou součástí mého růstu, ale nakonec byla moudrost mého těla větší a přivedla mně zpátky k vita. Dneska už nepotřebuju nikomu nic dokazovat, protože každý, kdo mě zná delší dobu, vidí, že nyní prospívám nejlépe...Tak ti přeju hodně vyrovnanosti a děkuji ti za inspiraci v kuchyni pro mého partnera...
Re: Listy (a malá k tomu)
mne taky povazovali za anorektika kdyz jsem jedla jabka a salaty asi od dvaceti. jenze jen kvuli zachovani dokonale postavy, zila jsem v presvedceni ze si odpiram, v tom je to. tento ocistovaci zivotni styl pocinaje walkerem mi teprve osvetlil stav veci.Pavluška píše: Sweetie: Já "raw" objevila v 15ti, když jsem jedla par jablek denně a večer půl okurky. To byl takový nesmělý příjemný záblesk nějakého vita (prý anorex., ha). Ale úmysl byl jen zachovat si postavu do přiléhavých šatů v tanečních. Chich. Podle fotek aspoň vyšel. Pak jsem se nějakým hnusným omylem zvrtla v makrobio a tím si oddálila poznání skutečné raw stravy. Škoda, ale hlavně, že někdy. Tak a už tu nebudu Listy zaclánět.
Re: Listy (a malá k tomu)
Jak je vlastně "vitariánství" staré? Já četl knížku "Syrová strava" z roku 1984 a slovo virariánství se tam vůbec neobjevuje a mám dojem, jakoby to v té době teprve vznikalo, protože tam jsou používané i potraviny označované vitariánstvím jako nevhodné (např. klíčené obilí).
Re: Listy (a malá k tomu)
Lišti, tak si tu taky, to už ale nejde stíhááááááát
Tak vítej a taky ti sem občas něco napíšu. Jsi moc dobrá, že zvládáš více dní po sobě 100%. Já mám myslím rekord 3-4 dny, obvykle totiž hřeším malinko denně
Tak vítej a taky ti sem občas něco napíšu. Jsi moc dobrá, že zvládáš více dní po sobě 100%. Já mám myslím rekord 3-4 dny, obvykle totiž hřeším malinko denně
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
No, tak já walkera taky považuju za vitariána a ten to praktikoval už na začátku 20.stol. A Hippokrates taky přeci prosazoval půsty i přirozenou syrovou stravu. Možná se tomu ještě vitariánství neříkalo. Ale i tak existují různé modifikace vitariánství, každý si prostě musí najít to ideální pro sebe, takže přesně "ono" vitariánství asi definovat nelze a tím pádem ani přesně jeho "objevení".. Walker tomu taky možná neříkal vitariánství, ale raw foodism, nevím, nečetla jsem jeho knížky v eng.Panda píše:Jak je vlastně "vitariánství" staré? Já četl knížku "Syrová strava" z roku 1984 a slovo virariánství se tam vůbec neobjevuje a mám dojem, jakoby to v té době teprve vznikalo, protože tam jsou používané i potraviny označované vitariánstvím jako nevhodné (např. klíčené obilí).
Krása a vitalita jsou dary přírody pro toho, kdo se řídí jejími zákony. (da Vinci)
Re: Listy (a malá k tomu)
Já se m v žádným jazyce než čeština nebo slovenština neslyšel nějakou verzi slova vitarián.. není to náš název pro "Raw foodist" ?
Moje kresby, kdyby někdo měl zájem : http://fuujincz.deviantart.com
Re: Listy (a malá k tomu)
To je fakt, díval jsem se teď i na internet a vždy se vyskytují jen názvy vegetarian a vegan a když už tak je k nim jen jako třetí varianta raw. Takže - kdo jse to označení vymysleli tady na serveru, přiznejte se!
Re: Listy (a malá k tomu)
neni to uplne vymysleny, viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Johnny_Lovewisdom ale tech nazvu je vic, kazdy pro trosku jinou skatulku...ale kdo by chtel bejt ve skatulce
Re: Listy (a malá k tomu)
Ale nevědomky v tom raw jedeš teda dlouho. Já se pak stihla zacpat hafem obilnin jakože zdravých makrobio snídaní. Fuj!!! Vstala jsem celkem čerstvá a pak tahle bomba, po které mi bylo zle. Ještě, že jsem se do toho pak přestala nutit.Sweetie píše:mne taky povazovali za anorektika kdyz jsem jedla jabka a salaty asi od dvaceti. jenze jen kvuli zachovani dokonale postavy, zila jsem v presvedceni ze si odpiram, v tom je to. tento ocistovaci zivotni styl pocinaje walkerem mi teprve osvetlil stav veci.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Listy (a malá k tomu)
to neboj.listy píše:Jak zaclánět? Deníček přece není od toho, abych si do něj psala jen sama...
Díky.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Listy (a malá k tomu)
Já několik měsíců, ale kde ty "loňské" sněhy... tak teď můžu počítat na dny nebo týdny. Ale věřím, že tělo ví a až bude možnost s dostatkem chutného ovoce atd, naskočí zase do lepšího levelu.s.arik píše:Jsi moc dobrá, že zvládáš více dní po sobě 100%. Já mám myslím rekord 3-4 dny, obvykle totiž hřeším malinko denně
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Listy (a malá k tomu)
No zrovna dneska jsem se moc nepochlapila. Vařila jsem pro muže zelňačku a pak jsem ji pořád chodila ochutnávat do hrnce, až jsem si řekla, že nebudu takhle blbnout a naložila jsem si rovnou celou misku. A jelikož u mě dost často funguje kumulace hříchů, tak jsem si pak ještě dala u mámy koláč s mákem a tvarohem. Ale beru to s nadhledem, však časem bude líp. Mák byl přeslazený, ale mňam, budu si muset udělat zase nějaké makové koule.
Pavluško, já se zrovna po kaších k snídani cítila dobře a krásně mě nasytily na celé dopoledne. (ale já mohla splácat cokoliv v libovolném množství a bylo mi good - pokud to nebylo moc sladké, případně ještě mastné k tomu - takové ty dorty s máslovými krémy, blééé, to jsem nikdy nedokázala sníst víc než malý kousek)
Pavluško, já se zrovna po kaších k snídani cítila dobře a krásně mě nasytily na celé dopoledne. (ale já mohla splácat cokoliv v libovolném množství a bylo mi good - pokud to nebylo moc sladké, případně ještě mastné k tomu - takové ty dorty s máslovými krémy, blééé, to jsem nikdy nedokázala sníst víc než malý kousek)
Re: Listy (a malá k tomu)
Já dnes po dlouhé době taky vařila, tátovi večeři ... Zapečené brambory s brokolicí a sýrem ... Docela mi to smrdělo a to jsem to dřív měla ráda ... s tymiánem a bazalkou ... No ochutnávky byly - do pusy, rozžvýkat, zhodnotit, vyplivnout a vypláchnout vodou pusulisty píše:No zrovna dneska jsem se moc nepochlapila. Vařila jsem pro muže zelňačku a pak jsem ji pořád chodila ochutnávat do hrnce, až jsem si řekla, že nebudu takhle blbnout a naložila jsem si rovnou celou misku.
Ale chutnalo mu to, tak dobrý
Až se naučíš hladit zraněnou dlaní,smát se když slzy tečou a rozdávat všechno a neztratit nic,pak poznáš,jak je život krásný a krásné je žít..
Re: Listy (a malá k tomu)
Tak makový koláč to byl můj hit.... přiznám, zavzpomínala jsem na šťavnatý mák. Asi před deseti lety (ježiš, ano, deseti, stárnu) jsme jely s kámoškou nějakým posledním autobusem odněkud a koupily si dohromady makový závin a jedly ho tak, aby řidič neviděl. A jak jsme se předbíhaly v tom, kdo si jaký kousek s kolika procenty máku uloupne. Chutě coby sociální vzpomínky, to zná asi každý. Jenže člověk pak to dříve oblíbené jídlo ochutná po letech a zjistí, že už je chuťově jinde. Kdyby mi někdo nabídl vyzrálé oblíbené ovoce a na druhé straně makový závin, vyhrálo by asi ovoce, ne proto, že je zdravější, ale že je šťavnatější. Jinak nedávno jsem seděla u stolu, kde byly jídla, která jsem dřív opravdu s nadšením jedla a mě smrděly tak, že jsem nebyla schopná v klidu jíst své téměř vita. Někdy mi něco ale ještě voní a vím, že ještě chvíli bude, protože větší část života a jeho styl co se týče jídla se nedá úplně vymazat.
Kaše na snídani: Když už jsem je do sebe natlačila a vsugerovala, že je to dobré, další milník přišel při zavazování bot. Mlčím.
papa, už mě bolí oči.
Kaše na snídani: Když už jsem je do sebe natlačila a vsugerovala, že je to dobré, další milník přišel při zavazování bot. Mlčím.
papa, už mě bolí oči.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Listy (a malá k tomu)
aha, zhodnotit a vyplivnout, to mě ještě nenapadlo! vždycky když vařím pro manžela něco, co je potřeba ochutnávat, tak si říkám, že těch pár soust mě nezabije.
Re: Listy (a malá k tomu)
No já jsem na tom asi tak, že to zhodnotím "jo, má to ty chutě, které vařákům (a mě dřív) chutí, je to správně přesolený, konzistence kašovitá bez života, tak je to dobrý" a pliv ! To by se mému tělu nelíbilolisty píše:aha, zhodnotit a vyplivnout, to mě ještě nenapadlo! vždycky když vařím pro manžela něco, co je potřeba ochutnávat, tak si říkám, že těch pár soust mě nezabije.
Až se naučíš hladit zraněnou dlaní,smát se když slzy tečou a rozdávat všechno a neztratit nic,pak poznáš,jak je život krásný a krásné je žít..
Re: Listy (a malá k tomu)
Jojo šťavnatost je super! Když jsem po nějaké době vynechání pečiva dostala hroznou chuť na chleba a dala jsem si, tak mi za prvné nechutnal (což bylo ovšem z velké části tím, že objektivně nebyl nic moc) a za druhé mi připadal strašlivě suchý. Ale jinak suché ještě pořás zvládám. Občas jím i nemáčené ořechy, sušené datle a rozinky, vitaplacky... Akorát je po tom velká žízeň.Pavluška píše: Kdyby mi někdo nabídl vyzrálé oblíbené ovoce a na druhé straně makový závin, vyhrálo by asi ovoce, ne proto, že je zdravější, ale že je šťavnatější.
Nejím zrovna moc zdravě, přespávám se před spaním a špatně kombinuju. Ale člověk nemůže chtít všechno najednou, už takhle je velký kus cesty za mnou (no a velký přede mnou).
Co bych ale hodně potřebovala zlepšit, je pohyb. Jediný můj pohyb je chůze, a to ještě většinou po městě (někdy toho teda naťapkám opravdu dost). Po větší přestávce jsem zase začala chodit na břišní tance, ale už mě to neospokojuje tolik jako dřív. Potřebovala bych něco dynamičtějšího. Říkám si, že bych na jaře mohla začít s během (jste mě tady pěkně nablbali ), ale nevím nevím jak nějaká pravidelná aktivita bude u mě fungovat. Navíc nutnost nechat hlídat dceru... Ne že bych tu možnost neměla, ale raději ten čas využívám jinak. No uvidím. Taky jsem přemýšlela o spinningu, ale nějak se nemůžu odhodlat to zkusit.
Re: Listy (a malá k tomu)
Taky plivu , nastesti varim jen vegansky, nic jineho bych v me kuchyni, a uz vubec ne v me puse, nesneslak.winky píše:No já jsem na tom asi tak, že to zhodnotím "jo, má to ty chutě, které vařákům (a mě dřív) chutí, je to správně přesolený, konzistence kašovitá bez života, tak je to dobrý" a pliv ! To by se mému tělu nelíbilolisty píše:aha, zhodnotit a vyplivnout, to mě ještě nenapadlo! vždycky když vařím pro manžela něco, co je potřeba ochutnávat, tak si říkám, že těch pár soust mě nezabije.
Re: Listy (a malá k tomu)
no tak maso zásadně neochutnávám. solím odhadem, on si to kdyžtak manžel upraví. stejně nedělám žádné složitosti - tak max. nějaké kostky masa nebo plátky na pánvi a nebo kus kuřete v troubě. to se ochutnávat nemusí.
Re: Listy (a malá k tomu)
sarik ja z tebe nemuzus.arik píše:Lišti, tak si tu taky, to už ale nejde stíhááááááát
Re: Listy (a malá k tomu)
kdyz pominu opice, tak treba bible, pak taky Wandmaker ten se narodil 1916Panda píše:Jak je vlastně "vitariánství" staré? Já četl knížku "Syrová strava" z roku 1984 a slovo virariánství se tam vůbec neobjevuje a mám dojem, jakoby to v té době teprve vznikalo, protože tam jsou používané i potraviny označované vitariánstvím jako nevhodné (např. klíčené obilí).
Re: Listy (a malá k tomu)
no počkej, bible - tam to sice bylo tak na začátku, ale pak je v bibli povolené jíst i maso, takže já bych bibli jako extra propagátora vita stravy zas tak nebrala, ne?
Krása a vitalita jsou dary přírody pro toho, kdo se řídí jejími zákony. (da Vinci)
Re: Listy (a malá k tomu)
Jé, makové koláče! Na makovém pečivu jsem dříve míval hodně závislost, s tím možná ještě budu trochu bojovat.
Listy jestli můžu doporučit (a trochu se budu opakovat), tak stačí jen tu chůzi změnit na rychlou chůzi, jít tak rychle co zvládáš - a pokud možno se u toho i dynamicky hýbat a ne jen strnulá chůze. Zkrátíš si čas pochůzek a současně děláš pro své tělo hodně, protože tento pohyb už docela rozproudí tělo - a pokud nachodíš takto pár km denně tak už se můžeš bez jiného sportu i obejít. (teď mě napadá že možná chodíš s kočárkem, tak v tom případě nevím zda to lze takto realizovat)listy píše:...Co bych ale hodně potřebovala zlepšit, je pohyb. Jediný můj pohyb je chůze, a to ještě většinou po městě (někdy toho teda naťapkám opravdu dost)....
Vlastně mě nakonec zajímal hlavně ten název vitariánství a ten, jak jsem pochopil, je skutečně docela mladý (dvdmchl díky za link!).Sweetie píše:kdyz pominu opice, tak treba bible, pak taky Wandmaker ten se narodil 1916Panda píše:Jak je vlastně "vitariánství" staré?...
Re: Listy (a malá k tomu)
hlásí se další makomil!Pavluška píše:Tak makový koláč to byl můj hit.... přiznám, zavzpomínala jsem na šťavnatý mák. Asi před deseti lety (ježiš, ano, deseti, stárnu) jsme jely s kámoškou nějakým posledním autobusem odněkud a koupily si dohromady makový závin a jedly ho ...
měla jsem kdysi období nudlí s mákem, dělala jsem si porci denně po dobu snad jednoho roku
no a makové záviny, to jsem si na svačinu kupovala ty velké a snědla je sama na posezení.
jednou jsem přišla na návštěvu a nabídli mi makový závin, já radostně přikývla....jaké bylo mé zklamání, když mi donesli na talířku dva tenké plátky!!! myslela jsem, že všichni lidé jedí jako já - popadnu 400g závin do ruky a koušu, dokud není
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
Jó jó jsem další! Makovej závin bych si s kámoškou koupit nemohl, protože by byla chudák hladová, nedal bych jí ani za mák Makový závin jsem si kupovával (takový ten s 50% náplní, ten byl hodně poctivej!), ale pak snížili obsah náplně jen na 30%, to už bylo slabý. Pak jsem narazil na web vitarian a s vařenými pečenými pokrmy byl konec, takže si teď hledám recepty na nepečené makové věci. Abych přiznal, mák ani nemusím mlít, je dobrý mletý i nemletý. Mňaaam!
Dokud jíš jen na hlad, je to v pohodě. Nepodléhej chutím!
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid
Re: Listy (a malá k tomu)
My měly samozřejmě taky ten půlkilovej co vzpomíná šarikJindra píše:Makovej závin bych si s kámoškou koupit nemohl, protože by byla chudák hladová, nedal bych jí ani za mák
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Re: Listy (a malá k tomu)
Já bych se nedělila ani o ten půlkilový...v jídle jsem šílený sobec, nějak se o něj neumím dělit.
Jindro, makové kuličky si dělám moc ráda Máčený mák, rozinky, kokos, nějaký ořech když je...mňám.
Jindro, makové kuličky si dělám moc ráda Máčený mák, rozinky, kokos, nějaký ořech když je...mňám.
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
Jé, makový závin, ten mi také nedělal problémy zdlábnout 400g na posezení - nejlépe s kefírem. Škoda že teď při vita stravě mi mák už jaksi přestal chutnat - nebo jsem jen nepřišel na to jak ho vhodně konzumovat, takže ještě budu zkoušet si ho namlet a přimíchat k ovoci.
Re: Listy (a malá k tomu)
Pando, ve vitakuchařce je recept od listy na raw jablečný štrůdl. Jistě by šel udělat tentýž s mákem.
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
Jo dík, ale asi nesmím nad těmito věcmi raději přemýšlet při půstu, protože teď bych už jedl cokoliv.s.arik píše:Pando, ve vitakuchařce je recept od listy na raw jablečný štrůdl. Jistě by šel udělat tentýž s mákem.
Re: Listy (a malá k tomu)
A kolikátý den (pokud vůbec) tě přechází hlad a chuť? Mne provázel hlad celou minulou trojku. Jedničky samozřejmě vždy kručí v břiše a bolí žaludek. Delší půsty neznám...Panda píše:Jo dík, ale asi nesmím nad těmito věcmi raději přemýšlet při půstu, protože teď bych už jedl cokoliv.s.arik píše:Pando, ve vitakuchařce je recept od listy na raw jablečný štrůdl. Jistě by šel udělat tentýž s mákem.
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
U mne obvykle nejhorší 2. den půstu, kdy mi nejvíce kručí v břiše, ale zrovna tento půst jsem to měl nejhorší 3. den (včera) kdy byl největší hlad a chutě, dnes (4. den) už docela v pohodě a jen slabě - podle literatury by měl být hlad jen první 3 dny. Ale mírný pocit hladu a občasné kručení mě během mých dosavadních 8 dnů nepřešly nikdy.s.arik píše:A kolikátý den (pokud vůbec) tě přechází hlad a chuť? Mne provázel hlad celou minulou trojku. Jedničky samozřejmě vždy kručí v břiše a bolí žaludek. Delší půsty neznám...
Re: Listy (a malá k tomu)
S.ariku, prosím tě prozraď mi, jak to děláš, že vypadáš, jak vypadáš ? Já jsem sice taky docela hubená (spokojenost), ale vidím na sobě každý oříšek a musím to furt hlídat a to hodně běhám a cvičím (vzniklo to hlavně proto, abych se nemusela omezovat v množství jídla)hlásí se další makomil!
měla jsem kdysi období nudlí s mákem, dělala jsem si porci denně po dobu snad jednoho roku
no a makové záviny, to jsem si na svačinu kupovala ty velké a snědla je sama na posezení.
jednou jsem přišla na návštěvu a nabídli mi makový závin, já radostně přikývla....jaké bylo mé zklamání, když mi donesli na talířku dva tenké plátky!!! myslela jsem, že všichni lidé jedí jako já - popadnu 400g závin do ruky a koušu, dokud není
Ty jsi fakt stejný zvířátko jako já Já se o jídlo zásadně nedělím a když by mi ho chtěl někdo vzít, nedejbože v něm bránit, tak umím být hodně agrasivní ... A ani nemluvím, jak jsem nepříjemná, když mám hlad ... První den půstu lepší se ke mě raději nepřibližovat na 2 metry...Já bych se nedělila ani o ten půlkilový...v jídle jsem šílený sobec, nějak se o něj neumím dělit.
Až se naučíš hladit zraněnou dlaní,smát se když slzy tečou a rozdávat všechno a neztratit nic,pak poznáš,jak je život krásný a krásné je žít..
Re: Listy (a malá k tomu)
Někde jsem četla, že to závisí na rychlosti metabolismu, takže s tím nic neuděláš, ale nevím, nakolik je to pravda. Na mě oříšky taky nemají vliv, nepřibrala jsem ani tehdy, kdy jsem jich jedla kvanta.
Ale co jsem byla na vařeném - měla jsem jakoby období, kdy jsem tloustla víc a kdy míň, přitom jsem jedla stejně co do množství...
Ale co jsem byla na vařeném - měla jsem jakoby období, kdy jsem tloustla víc a kdy míň, přitom jsem jedla stejně co do množství...
Krása a vitalita jsou dary přírody pro toho, kdo se řídí jejími zákony. (da Vinci)
Re: Listy (a malá k tomu)
K.winky,
to záleží prostě na metabolismu. Já byla hubenější vždycky, mohla jsem sníst několik čokolád, piškoty, buchty, záviny, pečivo a bůček v jednom dni...po celý týden nebo rok, vlastně celých prvních 22 let mého života...a nic
Jsem ráda, že se o jídlo neumí dělit i někdo jiný, já jsem fakt extrém, je mi líto se dělit i s milovanými lidmi, dcerou, manželem...kolikrát si něco jím "tajně", jen abych to mohla sníst všechno a hned a celé
Samozřejmě chlapovi často uvařím nebo koupím co má rád a jsem k němu svým způsobem štědrá. Ale to se týká hlavně toho, co sama nejím nebo mi to není vzácné
to záleží prostě na metabolismu. Já byla hubenější vždycky, mohla jsem sníst několik čokolád, piškoty, buchty, záviny, pečivo a bůček v jednom dni...po celý týden nebo rok, vlastně celých prvních 22 let mého života...a nic
Jsem ráda, že se o jídlo neumí dělit i někdo jiný, já jsem fakt extrém, je mi líto se dělit i s milovanými lidmi, dcerou, manželem...kolikrát si něco jím "tajně", jen abych to mohla sníst všechno a hned a celé
Samozřejmě chlapovi často uvařím nebo koupím co má rád a jsem k němu svým způsobem štědrá. Ale to se týká hlavně toho, co sama nejím nebo mi to není vzácné
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
fuuuj s kočárkem! ten u nás používají jen prarodiče. já zásadně nosím. chodím dost rychle, mě to jinak nebaví. ale s 9 kg vepředu a 10 kg ovozelu na zádech je to trošku náročnější. jsem ráda, že se hýbu aspoň takhle, ale žebra se mi tím neobalej.Panda píše:(teď mě napadá že možná chodíš s kočárkem, tak v tom případě nevím zda to lze takto realizovat)
Re: Listy (a malá k tomu)
Byla jsem dnes celý den pryč, malá byla u mé mámy a k obědu dostala brambory s mrkví. No když nic horšího... Ale samozřejmě mi to máma významně vzkázala po manželovi a jak prý malá dlabala. A ten se toho hned chytil, že jí teda mám vařit a že bych ji do svého experimentu nemusela zatahovat až tak, protože chudinka malá nemá možnost výběru. Tak to asi budu muset jako výběr praktikovat - dostane vařené brambory/rýži (nic jiného rozhodně zatím ne), k tomu vařenou a syrovou zeleninu a ať si vybere.
Re: Listy (a malá k tomu)
Babička krmí malou "normálně" - cca 50% raw, 50% nesolené vege obědy. Jednou týdně mi to neva. Ale taky mě pořád uhání, kdy malá začne s masem
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
Jinak taky mám rychlou chůzi ráda, ale taky nosím dítě na břiše a její nohy mi už mírně překáží tak chodím pomaleji...ať už je léto, budu nosit na zádech a pošlapu rychleji
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
Na břiše - to musí být strašně náročné na páteř, ne? Na zádech bych to chápal víc, ale tam asi chybí ten kontakt.s.arik píše:Jinak taky mám rychlou chůzi ráda, ale taky nosím dítě na břiše a její nohy mi už mírně překáží tak chodím pomaleji...ať už je léto, budu nosit na zádech a pošlapu rychleji
Re: Listy (a malá k tomu)
To je o zvyku, my s listi nosíme dennodenně od narození. Nejdřív to má tři kilča, to ani nepoznáš, a pak ten ranec kontinuálně nabývá na váze, záda si zvykají...po roce mají děcka cca 9-11 kil.
Výhody předního nošení jsou veliké, dá se tak kojit, dá se dítě polozapnout pod bundu nebo kabát, vidíš děcku do tváře, jak se cítí....když mu padá čepice, spravíš, v autobuse nebo tramvaji si normálně sednu na sedátko, jako bych dítě ani neměla.
Na zádech se nosí spíše těžší děti, co se nekojí každou chvíli...a taky v létě, aby nebylo třeba to krytí bundou.
Výhody předního nošení jsou veliké, dá se tak kojit, dá se dítě polozapnout pod bundu nebo kabát, vidíš děcku do tváře, jak se cítí....když mu padá čepice, spravíš, v autobuse nebo tramvaji si normálně sednu na sedátko, jako bych dítě ani neměla.
Na zádech se nosí spíše těžší děti, co se nekojí každou chvíli...a taky v létě, aby nebylo třeba to krytí bundou.
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
sari, když budeš v létě nosit na zádech, tak kde poneseš těch 10-15 kg ovozelu??? (pořídíš si kolečkovou tašku? )
Re: Listy (a malá k tomu)
Já myslela, že opravdu tohle mám jen já šokuje mě, jak mi mluvíš z duše ... Od malička jsem k jídlu hrozně připoutaná ... Pamatuju si, když jsem chodili třeba s našima na návštěvy a na stole bylo třeba nějaké jídlo, celou dobu jsem se jen třásla a čekala, až mě hostitelé pobídnou ke konzumaci Je jedno, jestli je to vařené nebo vita, vztah k tomu mám pořád stejný ... A hlavně pořád hledám a vymýšlím různé recepty, abych oblažila svoje chuťové buňky, ale čím víc tohle řeším, tím víc na jídlo myslím ... Přistihnu se snad milionkrát za den, jak vymýšlím recept ... Možná je to k smíchu, ale dost mi to omezuje život ... Na vita jsem taky hlavně proto, že když ulítnu a přejím se a přetláskám vším možným (což už tolik nedělám - naštěstí), tak to aspoň bylo vita a tělo to straví v pohodě a nejsou žádné velké následky ... Ale když jsem byla schopná sníst na střídačku ovocné knedlíky s máslem, tvarohem, smetanou a hromadou cukru na střídačku s krajícem s tlustou vrstvou rybičkové pomazánky ve třech kolech.... A když jsem ještě bojovala s váhou, tak se k tomu přidaly slušné výčitky ... Už jsem na tom ale líp ... Kolikrát se mi ale i teď stane, že třeba chci udělat mámě radost, ať přijde z práce a udělat jí třeba sluněnku nebo nějakou raw ňaminu a než přijde, tak si to rozmyslím a sním to sama Doufám taky v to, že půsty mi pomůžou, vždy si říkám, že si odpočinu i myšlenkově, že nebudu muset přemýšlet co si za hodinu nebo k večeři dám a víc se ponořím do jiných záležitostí, ale když to realizuji, tak zjistím, že stejně mám v hlavě jen plánování návratovky ... No a jak se pak dá takhle dýl na půstu vydržet ?Jsem ráda, že se o jídlo neumí dělit i někdo jiný, já jsem fakt extrém, je mi líto se dělit i s milovanými lidmi, dcerou, manželem...kolikrát si něco jím "tajně", jen abych to mohla sníst všechno a hned a celé
Samozřejmě chlapovi často uvařím nebo koupím co má rád a jsem k němu svým způsobem štědrá. Ale to se týká hlavně toho, co sama nejím nebo mi to není vzácné
Až se naučíš hladit zraněnou dlaní,smát se když slzy tečou a rozdávat všechno a neztratit nic,pak poznáš,jak je život krásný a krásné je žít..
Re: Listy (a malá k tomu)
Se vším souhlasím, jako bys psala o mně fakt, úplně přesně!!!k.winky píše: Ale když jsem byla schopná sníst na střídačku ovocné knedlíky s máslem, tvarohem, smetanou a hromadou cukru na střídačku s krajícem s tlustou vrstvou rybičkové pomazánky ve třech kolech.... A když jsem ještě bojovala s váhou, tak se k tomu přidaly slušné výčitky ...
Až na ten "detail", že já měla váhu vždycky stejnou, hubeňour...
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
Lišti, v ruce, nebo batoh na břiše Ale poslední dobou se mi daří nakupovat chytře , buď jdeme s chlapem do Tesca, pak on vyfasuje batoh na hory a já nesu jenom Mirku a cestou zpět jednu dvě tašky s křehčím lehčím zbožím......anebo počkám až je chlap doma, nechám Mirku s ním a jdu nakoupit jenom se psem do Alberta, ten je blíž a nebojím se před ním uvázat psa - před Tescem bych psa nenechala ani pět minut...listy píše:sari, když budeš v létě nosit na zádech, tak kde poneseš těch 10-15 kg ovozelu??? (pořídíš si kolečkovou tašku? )
Ať mi to plkání přinese užitek a ostatním taky!
Re: Listy (a malá k tomu)
Předpokládám, že se nejedná o stejný důvod jako u nás - možnost, že by ho "někdo" sněd (místo - Most / Chánov).s.arik píše:... před Tescem bych psa nenechala ani pět minut...