Pavlína

[Pavlína]

Zakládám tedy svůj deníček a celý vývoj napíšu najednou, aby to bylo celistvé. Ale konečný výsledek ještě nemám, protože musím na sobě dál pracovat.
Shrnu jen pár základních info o mě – to co už jsem psala na půst.cz – mám dětskou obrnu a špatně funkční lymfatický systém a z toho vyplynulo zadržování vody, otoky, tloušťka, ekzém, extrémní močení (snad nevadí, že píšu až takhle)… Pak taky nefungoval cyklus a z hormonálního rozvratu jsem měla bolesti hlavy, zad (poznala jsem, že se to pravidelně opakuje v souvislosti s tím), dále jsem měla různě po těle hnisavé furunkly, které jsem si někdy musela nechat na chirurgii řezat. Otoky mě tlačily na mé už tak vratké nohy a tím se mi taky porušovala rovnováha, dále oční problémy – šilhání, špatné vidění na dálku a nakonec psychické problémy – nejistota atd. Možná jsem toho měla ještě víc, ale je toho tolik co odstraňuju, že už mi za tu dobu ze vzpomínek i něco vypadlo a to je vlastně dobře.

[Pavlína]

Doktoři mě vždycky jenom vynadali, že jsem tlustá a že s tím mám něco dělat. Hledala jsem pomoc všude možně od léčitelů, po „přírodní léky“, různé rehabilitace a nevím co ještě. Nebyla to ale taková pomoc co by měla nějaký zásadní účinek. Pouze mi to vyluftovalo peněženku a dalo jistotu, že „tudy ne“. Pak jsem si pořídila počítač a začala hledat dál. Zastavil mě půst. To co vyšlo v Pavlově knize už tady znovu rozepisovat nebudu, ani si ty podrobnosti už nepamatuju, prostě pořád jdu dopředu. Jen to nejde tak rychle. A taky to nechce rychlost, chce to poslouchat své tělo a vzájemně spolupracovat.

[Pavlína]

Je pravda, že jsem při té cestě udělala spoustu chyb, ale právě z těch se člověk učí, takže si je nevyčítám. Největší chyba byla se solí, kdy jsem po půstu do sebe cpala slaná rajčata a zapíjela to hektolitry vody a stále dokola a pak jsem byla oteklá jak balón a celé tělo bylo tvrdé. To už bych nikdy nechtěla zažít. Musela jsem najet na novou návratovku, což byl děs, protože jsem měla málo zkušeností a tělo nebylo zvyklé hladovět a byla jsem z toho úplně hotová – psychicky i fyzicky jsem se cítila „rozložená“. Ale nevzdala jsem to. Pokračovala jsem v dalších půstech, nejprve šly dost za sebou, ale nebyly to pořád 21-čky, taky kratší, různě dlouhé, podle toho jak jsem to vydržela.

[Pavlína]

Postupně se všechny možné problémy začaly srovnávat, ale třeba se taky vracely a pak zase mizely.
Například ekzém se mi ztratil a pak se zase rozšiřoval do mokvajících pupenců na rukou v místech, kde jsem ho nikdy neměla. Nebo se mi srovnaly oči a pak se zase rozhodily. Nejhorší byly boule plné odpadků z nefunkčního lymfatického systému. Velikánské vaky se zpočátku rychle odvodnily, ale byly bolestivé a tvrdé. Byly po celém těle – zateklé oči, ruce jak zápasník, břicho vyduté, nohy jako slon, na zádech boule… Pak byly povislé a nakonec visely jako měkké pytle to jak půstem ubýval ze mě ten nejhorší odpad.

[Pavlína]

Dělala jsem ale jednu chybu a to, že jsem se nehýbala. Bylo to málo nechat pracovat jen půst. Ale nebyla jsem zvyklá na nějaký velký pohyb, protože obrna člověka hodně omezí, takže jsem si řekla,
stejně nic nemůžu, tak co. Pak tak samovolně mi došlo, že bych se měla alespoň pokusit.
Tak jsem si vzala takovou kladku (nevím jak to popsat) je to náčiní na cvičení pro tělesně postižené a při lehu na posteli se dá nohama jakoby šlapat na kole s pomocí rukou.
Začátky byly krušné, všechno mě bolelo a chůze, kterou jsem měla z půstů zlepšenou se zhoršila, nohu jsem táhla za sebou víc než před půsty. Psala jsem Pavlovi do mailu SOS. Měl pravdu – řekl mi,
že se nemám divit, když jsem léta nechala tělo zatuhlé…

[Pavlína]

A teď kousek přeskočím. Mám problémy ve vztahu s osobou mě hodně blízkou a to už dávno . Nechci to rozebírat hlouběji, je to moje hodně bolavé místo. Tento problém mi brzdil a stále ještě brzdí můj vývoj a posun, ale pracuju na něm a vím, že už jsem právě díky půstům taky pokročila.
Takže z něho vyplývala další chyba, kterou jsem dělala a snažím se jí přestat dělat a myslím, že už se mi to taky trochu daří – ne půst, ne návratovka, ale období mezi půsty se pro mě stalo jakýmsi kolotočem ze kterého jsem neuměla vystrčit ani jednu nohu, natož vystoupit. Vlastně to byl ten kolotoč ve kterém jsem se točila už předtím bez přestávky. Půsty ho alespoň zabrzdily.
Při každém psychickém vypětí jsem to řešila jídlem. To mě uklidnilo, ale vlastně jsem si nepomohla, protože to co jsem půstem a dobrou návratovou polepšila jsem v mezidobí zase přibrzdila.

[Pavlína]

Dříve před půsty jsem psychická vypětí řešila stejně, jinak jsem jedla oproti „normální české kuchyni“ docela zdravě – minimálně masa cca 1 porce za měsíc až dva, ovoce a zelenina dušená i syrová. Když ale přišlo vypětí, kterému jsem se vždycky snažila předejít a vyhnout jak to jen šlo, tak jediné co mi pomohlo bylo právě jídlo. A jídlo koncentrované – jako čokoláda, dorty, nebo slané věci – ty méně nebo obojí dohromady. Do toho jsem většinou brečela a to hodně to vysilovalo. Opět jsem otekla a byla naprosto na dně. Přestala jsem cvičit…
Půst jako takový mi hodně dával a pomáhal mi to zdolávat, a vždycky jsem se dostala někam, kde mi bylo krásně, věděla jsem, že jdu správně a pak rána a další pád… Bolí to, když člověk nachází takové krásné nové možnosti a nemůže si je vychutnat a jít v klidu dál. Někomu brzdí půsty lidé, kteří jim ho neschválí a někomu zase vyvolávání napětí, hádek a stresů…

[Pavlína]

Po takovém „rozbití vnitřního člověka“, pláči, bezmoci a stresu, po nadupání se sladkou (slanou) drogou otupělé tělo a duše zůstane stát a hojí si rány a vzpamatovává se. To bylo ať už před započetím mých půstů nebo v období jejich průběhu stejné.
Je ale pravda, že s přibývajícím časem už dokážu se tolik nevysilovat, nepřikládat „stresorovi“ takovou váhu a prostě v poslední době konečně cítím znatelný posun vpřed. Najednou jsem začala vidět jinak složení stravy a začala jsem si u vás daleko více číst než dřív. Dřív jsem jen tak nakoukla, líbilo se mi to, ale necítila jsem víc. Taky jsem začala chodit pravidelně 2x týdně plavat a pochopila, že to je pro mě to správné, protože jen cvičení na posteli na kladce bylo dobré pro začátky, teď už potřebuju víc.

[Pavlína]

Zkusila jsem si „nanečisto“ asi měsíc před Vánoci dělat živé snídaně – banány nebo máčenou pohanku, strouhaná jablka + něco dalšího – různě jsem to všechno střídala a k večeři salátky, oběd zůstával zatím teplý, bezmasý. Cítila jsem nádherný příval energie, nový směr a dobrou cestu pro mě.
Miluju Macu od Terezky, smíchaná s banánem ta nahořklá chuť smíchaná s tou sladkou…
Prostě pokračuju po cestě, kterou jsem se vydala a vím, že mám ještě kus před sebou. Nenechám se odradit, protože kdo jednou na tuhle cestu vstoupil už nechce jít zpátky. Teda já určitě nechci .

[dgm]

Je, Pavli, vitej tady a dik za pekne rymovane predstavovani...
Znam te z knizky i z pustu, z techto dnesnich prispevku tryska odhodlani to nezabalit, tak do toho !!

[Katarína]

Vitaj, velmi inspirativny dennicek, tiez drzim palce.

[k.winky]

Taky držím palce, je vidět, že máš spoustu vůle a odhodlání bojovat ... Taky tě moc obdivuji za půsty, zatím jsem se dál jak k trojce nedostala, ale vím, že to je jen v mojí hlavě ... Přeju mnoho úspěchu a kroky už jen vpřed !

[awa]

Budu moc ráda, když budeš upřímně psát své pocity a zážitky a veršíky, ať už budou jakékoliv...,že to nevzdáš a podělíš se s námi.
Víš, zrovinka dneska byl tvůj deníček pro mě motivující a zastyděla jsem se nad svými pseudoproblémy.
Vítej mezi námi....

[dvdmchl]

Pane jo, clovek si hladi bolave kolinko po sobotnim joggingu a pak si precte zaznam takoveho obrovskeho zapasu. Bych se mel stydet asi.
Pavli drzim palce a rozhodne nas informuj jak pokracujes.

[Pavlína]

Děkuju, děkuju, děkuju ... všechna slova mě pohladila, tak hezky jste mě mezi sebe přijali .

Není proč se stydět, každý má svůj život a svoje trápení a každého něco bolí. Někdo má toho víc, někdo míň hlavní je si vždycky všechno v sobě nakonec srovnat a najít pozitivní pohled. Dělám to tak a je to moje osvědčená metoda.

Teď se mám mnoho co učit od Vás, těším se na to, pořád čtu a moc se mi to líbí. Až mě mrzí, že jsem nepřišla dřív... ale můj posun přišel tak jak přijít měl, jsem ráda, že přišel .

[Renáta]

Pavlínka, posielam ti pohladkanie. Také, ako keď hladkám svojich synov, keď už spia a sladko odfukujú. Čo na tom, že sú už veľkí. Pohladkať potrebuje každý z nás. Keby som mala dcérku, bola by som šťastná, keby bola ako ty. Si statočné, príma dievča.

[Pavlína]

Děkuju Ti Renátko, pohlazení je to co moc potřebuju. Pohladila jsi mě po duši, krásně - děkuju.

[Renáta]

To som veľmi rada. Myslím na teba. Keď som objavila kedysi Pavlov pôst, bola si mi veľkým vzorom a stále si. Tak sa veľmi teším, že si prišla.

[Pavluška]

Pavli, opravdu si zasloužíš obdiv! Jsi statečná bojovnice, což vím již ze staré diskuze Půstu (novou již nečtu, protože stěží stíhám/nestíhám vitariana). Skvělé, že období mezi půsty bude u tebe místo tučných tepelně zpracovaných jídel ovozel a spol. Moc ráda tě tady vidím.

Pohyb je na bezkonkurenční i na psychiku.

[Pavlína]

Pavluško, to jsem zjistila - že pohyb je návykový a příjemný...
Děkuju Ti taky za milá slova.

[RadkaS]

Jeste jednou Te Pavlinko vitam ! V tech versich mi to moc neslo . Jsem rada, ze jsi tady mezi nami. Moc dobre si Te z Pustu pamatuju, Tvoje odhodlani na me udelalo hluboky dojem. Byla a stale jsi pro me velkym vzorem. Moc si Te vazim. Je moc dobre, ze jsi tu a ze jsi tu ochotna ostatnim povypravet, jake zdravotni problemy muze jeden mit a ze i tehdy to jde ... a ze i tehdy jsou uspechy ... .
Dalsim duvodem, proc jsem rada, ze jsi tu je ten, ze vim, ze Ty to das a ze to pro Tebe bude veelky krok dopredu. Uvidis, jak to na syrovym pujde daleko lepe nez na varenym.
Syrove ovoce ma cistici funkci. Takze si umis predstavit, co se asi deje po pustu... Pust sam o sobe spousti cisteni a po pustu ovoce podporuje cisteni... To znamena, ze uz se nedostanes do tech meziobdobi mezi pusty >:-) . Holka, je to mazec! Chce to jen vytrvat a nenechat se vystrasit kde cim.. ale co Ti budu povidat, Ty to vis z pustu nejlepe . Vitej!

[Pavlína]

Děkuju Ti Radko, jste na mě všichni tak hodní... Právě to mě zaujalo a tak nějak "nakoplo", že ovozel čistí a uzdravuje, takže postupně se do toho dostanu. Potřebuju čas.

[Android]

Taktéž vítám a pamatuju z knížky půstu. Držím palce v tvojí cestě. Pozitivní pohled je jedna z nejdůležitějších věcí při jakymkoliv trápení. Důležitý je se ptát, co to člověka může naučit, kam se může posunout, co mu to může dát. Prostě to brát jako příležitost ke zdokonalení se a hledat cesty. Hlavně propojit vnější prostředky léčení i s vnitřními změnami, zkrátka transformovat celou bytost, což už stejně víš, jak je vidět. Taková kopa problémů může dát člověku obrovský vnitřní růst, pokud to dokáže zužitkovat a právě ten vnitřní růst je podle mě to, co si člověk ze života v těle odnese.

[Pavlína]

Android, píšeš to úplně přesně. Právě ty problémy mě dovedly na cestu pokory, půstů a dál až sem. Uvědomila jsem si, že vlastně obdivuju všechny půstaře a vitariány, kteří neměli žádný problém a dostali se na tuto cestu, našli jí a jdou po ní. Řekla bych, že to zaslouží veliký obdiv.
Lidé s problémy mají dvě možnosti - buď brečet a cítit se nespravedlivě ublížení a stále jen mluvit o tom stejném a v tom se utápět.
Nebo hledat a nevzdat se, protože pak se nachází postupně spousta souvislostí a otvírá se úplně jiný pohled na celý život a taky ty problémy nejsou pak pociťovány jako křivda - tedy alespoň já je tak necítím - naopak, daly mi směr a cíl, který bych bývala vůbec nehledala.

[Pavlína]

Už jsem se zmiňovala na půstu, než se moje problémy zhoršily natolik, že jsem doslova padla na kolena - fyzicky a poté i psychicky, byla jsem povrchní až hrůza. Nejdůležitější pro mě byly věci a být in. I když jsem se tak vlastně vůbec necítila dobře, silou jsem se snažila dohonit všechny další povrchní okolo sebe a dokázat jim, že se jim vyrovnám, aby mě brali...
Když si na to dneska vzpomenu, musím se smát sama sobě. Neposlouchala jsem své vnitřní pocity, které mi jasně říkaly - tohle přece nejsi Ty, sundej si tu nepohodlnou maškarádu, smyj si ty ulepené luxusní šminky, zuj ty boty ve kterých sotva lezeš, sundej si prstýnky (na každém prstě jeden až dva a
na krku dva až tři řetízky), které mi byly nepříjemné. A navrch ještě pořádnou dávku luxusního parfému a samozřejmě dlouhé nalakované nehty, které mi všude překážely… Nechybělo na mě nic, jen rozum.

[Pavlína]

Pak to šlo postupně. Horšil se můj zdravotní stav, protože jsem vůbec nic nedělala s tělem jako takovým ani s nitrem. Pak už jsem nepotřebovala poslouchat žádný vnitřní hlas. Měla jsem dva úrazy na té horší noze a ty mě tělesně postupně zdeformovaly. Musela jsem si vzít hůl a pak už ani sama jsem nedokázala dojít před dům. A začalo to naskakovat ještě víc - vadný lymfatický systém nedostatkem pohybu se zhoršil, začaly otoky a boule, další problémy - bolesti kolene po druhém úrazu se tíhou těla zvrhly do stále zhoršující se artrózy a to byl ten doslovný pád na kolena. Noha se mi podlamovala. A ž pak jsem pochopila, že to všechno (věci, které byly mým životním pilířem) musím hodit do popelnice a začít jinde. Proto tolik obdivuju všechny, kteří dokázali přijít k půstům a vitariánství aniž by měli problém. To bych určitě nedokázala. Zůstala bych tou povrchní kačenou…

[Seraf]

Lidé s problémy mají dvě možnosti - buď brečet a cítit se nespravedlivě ublížení a stále jen mluvit o tom stejném a v tom se utápět.
Nebo hledat a nevzdat se, protože pak se nachází postupně spousta souvislostí a otvírá se úplně jiný pohled na celý život a taky ty problémy nejsou pak pociťovány jako křivda - tedy alespoň já je tak necítím - naopak, daly mi směr a cíl, který bych bývala vůbec nehledala.

ano ano, to byla moje motivace. Přesně jak to píšeš Ty. Měl sem dvě možnosti a vybral sem si tu druhou.

[Pavlína]

[epony]

Ahoj Pavli, mam radosť, že forum sa obohatilo o dalšieho zaujimaveho človeka Teším sa na inšpiratívne príspevky. (apropos, tiež som Paulina)

[Katarína]

To nam je predsa jasne, nie?

P.S.: To bol len vtipek, nedalo mi nerypnut si do Epony , viem, ze vela dalsich ludi to tu nevie.

[Pavlína]

Jsi milá Epony, budu zase psát dál, ale pořád mám co číst, přímo to hltám a říkám si, že se sama sobě divím, že jsem nezačala dřív. Mám křestní jméno sice jiné, ale současně se zdrav.problémy, které zde i na půstu otevřeně ventiluji dost nápadné na to, abych byla lidmi, kteří se ošklibují nejen nad půsty poznána a po tom ani tochu netoužím. Tady jsem si mohla splnit svůj sen - mě se totiž jméno Pavla nebo Pavlína moc líbí a litovala jsem, že se tak nejmenuju.
Už to mnohokrát to bylo probíráno, jakmile se člověk něčím liší - myslím tím ve způsobu stravování nebo stylu života vůbec, je to pro většinu něco absolutně nepochopitelného, chtějí to vědět, vysvětlovat, ale okamžitě to odsuzují a snaží se dokázat, že je to špatně. To unavuje.

[dvdmchl]

chtějí to vědět, vysvětlovat, ale okamžitě to odsuzují a snaží se dokázat, že je to špatně

Moje dnesni teorie pravi, ze to delaji ze strachu. Boji se ze kdyby to bylo dobre tak by treba i oni sami museli neco tak strasneho....
Resenim je obcas pred nimi ulitnout a ukazat jim ze jsi chybujici clovek, ze nejsi robot, pak zase budes jejich a tvoje odchylka uz bude jen zdrojem obcasnych vtipku, nicmene zustane respektovana.

[Pavlína]

Úplně přesně, dělají to ze strachu - nechtějí to vyzkoušet, ale přitom se tomu chtějí dostat na kloub, aby si mohli potvrdit, že to jejich zajeté je opravdu to pravé ořechové. Řekla jsem, že jsem se vším skončila a mám celkem klid. Protože moje různá stádia v půstu, boule, menší boule, převisy, otoky, různě se střídající se nedaly ničím vysvětlit a vždycky jakákoli změna byla na mě viditelná pro okolí, aby se mohly opět "vracet k tématu do hloubky" - já jsem přesně věděla proč to tak je, kde je chyba, ale pokud nezkusili, nemohli to chápat. Tak jsem se pomyslně zase zasunula do jejich řad a jedu si dál po svém a v klídku.

[Fiona]

Vim o cem mluvis. Je to tezsi, pokud mas zdravotni problemy. Staci abys jen kychla, a nejeden clovek v tvem okoli dojde k zaveru, ze to mas "z toho" Ze mas problemy od detstvi a ze se tvuj stav v posledni dobe zlepsil, to je pro mnohe jaksi nepodstatne.
Mam ale za to ze situace se zlepsi, az zacnou byt videt viditelne vysledky. Aspon pro lidi co te znaji a zalezi jim na tobe. Oni se ve skutecnosti boji jen toho, aby nebyli taky zmanipulovani nejakym nesmyslem. Coz se da chapat

[Pavlína]

Fiono, zdravím Tě ,
napsala jsi to taky úplně přesně.

[Pavluška]

jedu si dál po svém a v klídku.

[Pavlína]

Pavluško, Ty máš každou chvíli jiný obrázek . Když jsem sem kdysi nahlížela, tak si pamatuju, že jsi měla takového sloníka a já si ho tak zafixovala a patřil k Tobě, že prostě u jména Pavluška se mi vždycky vybavil právě tenhle obrázek. To víš sloní paměť .

[epony]

To nam je predsa jasne, nie?

P.S.: To bol len vtipek, nedalo mi nerypnut si do Epony , viem, ze vela dalsich ludi to tu nevie.

[Pavluška]

Pavluško, Ty máš každou chvíli jiný obrázek.. .

To sem koukáš, Pavli docela dlouho. Slon byl snad hned po pandě či tak nějak. Mám ráda změny téměř ve všem.

[Pavlína]

No nakoukla jsem vždycky a zase tiše zmizela...nic do hloubky a nemyslela jsem si, že bych se k raw někdy dopracovala. Mě se to stává často, že něco nakousnu, pak to odložím, najednou "se mi rosvítí" a objevím Ameriku . A pak si říkám, že jsem tak jasnou věc neviděla dřív, jak je to možné?

[awa]

No nakoukla jsem vždycky a zase tiše zmizela...nic do hloubky a nemyslela jsem si, že bych se k raw někdy dopracovala. Mě se to stává často, že něco nakousnu, pak to odložím, najednou "se mi rosvítí" a objevím Ameriku . A pak si říkám, že jsem tak jasnou věc neviděla dřív, jak je to možné?

To je věc zrání a připravenosti....

[Pavlína]

Ano vím, že je to věc zrání máš úplnou pravdu Awo, já jsem tu větu myslela tak, že říkám sama sobě jak je to možné, že jsem ty souvislosti neviděla .

[awa]

Ano vím, že je to věc zrání máš úplnou pravdu Awo, já jsem tu větu myslela tak, že říkám sama sobě jak je to možné, že jsem ty souvislosti neviděla .

Jej, já to taky myslela v dobrém...mně se stává tak často, že už to beru jako součást svého života. Včera pro představu...jak je možné, že jsem ve dvacíti nechápala kvantovou fyziku a dnes je to pro mě fascinující obor, který chápu v souvislostech...tomu říkám slepičí starosti...

[Pavlína]

Teda Tě fakt obdivuju, nedovedu si vůbec představit něčemu tak vzdálenému porozumět... No jo, ale je to o tom co jsme tady výše zmínily.
A já přece vím, že jsi to myslela v dobrém

[Katarína]

Tu predsa vsetci myslia vsetko v dobrom.

[Sweetie]

ahoj Pavlino,
az ted jsem si precetla tvuj denicek od zacatku. pani, to je darda. velmi si cenim, ze se s nami delis o sve zivotni uskali. diky za pripomenuti pravdy, ze pohyb je dulezity.clovek by se opravdu mel denne poradne zapotit a rozpohybovat lymfu.
tvoje prispevky se mi krasne ctou, se vsim souhlasim. Preji uspesnou cestu a uz ted se tesim, jak tvuj denicek bude plny pozitivnich zmen na tvem zdravi. pises si docela pravidelne, ja bych si sem taky uvadela, co jsem treba denne snedla, jestli jsem cvicila. on si clovek zpetne uvedomi i na tomhle, jakej dela pokrok.
mej se krasne

[Pavlína]

Ahoj Sweetie, určitě sem budu psát, zatím držím půst a čtu, takže pomalu se zapojím do diskuzí (když budu mít co říct ). Ale tady většinou má k tématům člověk co říct, když se zajímá o zdravý životní styl.
Momentálně jsem smutná, protože se nám zrovna před chvílí rozbil destilátor, nadestiloval půlku a ostatní voda byla pod ním .
Bez destilky budu ztracená - na těch 11 dní půstu co mě ještě čeká vodu budu mít, ale my ho používáme i na klíčky do freshlifu, tam je přímo napsané, že se musí použít destilka, aby se neucpaly trubičky.
Do opravy se posílá do Českých Budějovic a než přijde zpět - jestli ho vůbec opraví... Jestli ne, tak musíme vypláznout skoro 11.000,-
za nový... Ach jo.

[Sweetie]

pani, ty mi davas, 11 den na pustu. to je jasny, ted si nic vypisovat o pohybu nebo strave nemuzes
a jak to probiha? jaky mas pocity, jak se meni fyzicno psychicno.. treba jestli chodis spat, jestli te neco neboli..moc me to zajima.
dufam ze to s destilatorem dobre dopadne, to je palka. a ty at neumres zizni,kdyz se delis s klickama.

[k.winky]

Ahoj Pavli, jsi pro mě hrozně inspirující, já se zatím dál jak k jedničkám nedopracovala ... Třeba džusová pětka, ale to se nedá vůbec brát jako půst ... přijde mi úžasné dostat se takhle daleko, ty jo 21 je to je fakt paráda ... A jak takové půsty prožíváš, jak se cítíš třeba už ke konci, povídej, přeháněj, moc mě to zajímá a jsem si jistá, že se Sweetie nejsme jediné Jak dlouho vůbec půstuješ ? Jak dlouho ti trvalo dostat se takhle daleko ?

[Pavlína]

Napíšu později, teď běžím shánět vodovodní baterii - ale tu už máme rozbitou déle a je to plánované. Destilátor se rozjel - hurá - ťukám...
Jen jsem nakoukla, jsem už na vitarian.cz asi závislá