dvdmchl: To, co řikáš s tim lvem, se vztahuje k prostředí tu, tohle prostředí má svůj způsob harmonie a tam lvi patří. Z mýho úhlu pohledu je to způsob nedokonalej a disharmonický je to jen v porovnání s těmi modely přírody, kde dravci nejsou, je to vše dost relativní.
Co se týče myšlenky, že smrtí nic nekončí, že je pro lenochy, to tak podle mě neni. Pro mě to znamená, že tim víc se člověk musí snažit a neztrácet čas, protože pro lenivé hrozí, že nestihnou všechno to, co sem na tuhle planetu přišli udělat.
dgm: Mám na to svůj náhled, ale nejsem si nim jistej, takže řeknu, že nevim. Podle všeho, co se ke mně dostalo, je ale vtělení do zvířete po absolvování života v lidskym těle velice vzácný, pokud se vůbec děje. Nicméně ta možnost existuje. Některý východní nauky to ale prezentujou jako něco běžnýho při negativnim chování, tak to podle mě ale neni...
Renáta: S tim souhlasim. Čim dýl je to utržený, tim menší životní energie. Časem to umře, když se to nesní. Čerstvý je nejlepší, materiály o energiích potravin jsem taky četl. I některý vařený podle nich vykazujou jistou aktivitu. Nebránim se tomu, protože je to podle mě tak nějak.

Marketový věci určitě nejsou na úrovni jako vlastní výpěstky nebo bio, to je taky zcela logický. Píšu to zjednodušeně, takže to, že jsem napsal, že až vařením to umírá, není celá pravda.
Dokonce jsou názory, že tu energii si tam může člověk do jistý míry sám nahnat, když veme to daný jídlo, poděkuje za něj Stvořiteli nebo do něj posílá chvíli pozitivní energii nebo s tim uděla něco jinýho, co mu sedí. Někdo mi vyprávěl i o vědeckym pokusu, kde něco takovýho ověřovali a že to fungovalo, ale nevim detaily a nehledal jsem to a nechci mystifikovat. Jen řikám, že něco takovýho prej je... Musel bych věnovat čas a hledat důkazy.
veri: Samozřejmě, že na myšlenky reagují (podle mě), jsou lidi, co si s nima povídají jako ty a vnímají je nejen na úrovni pocitů, ale dokonce i slova (i když i ty slova vzniknou jako převedený pocity). Třeba v knížce Doreen Virtue - Léčení s vílami, si autorka povídá trochu se stromy...
Jak reaguje pampeliška na myšlenku snězení, to nevim.

Já totiž nevim, jestli rostliny ten princip znají. Každopádně já za věci, který trhám, těm rostlinám občas i děkuju a prosím je o ně před utrhnutím. Kdybych trhal pampelišky (to teď v zimě nehrozí), tak bych jim v myšlence vysvětlil, co se s nima stane a poprosil je o tělo. Fruitarián by ti ale třeba řekl, že nejlepší je jíst jen plody a že i trhání listů je poškození rostliny bez ohledu na to, jestli se stane či nestane tvojí součástí. I když podle toho, co jsem napsal, to tak, že by to bylo poškozování, zřejmě neni. Každopádně je podle mě pravda, že úplně nejharmoničtější je jíst jen plody - to bych ale považoval pro tuhle planetu za zbytečnej extrém, pokud to člověku nepřijde v jistym momentě jeho vývoje naprosto přirozený a opravdu to necítí jako to pravý pro sebe. Ono podle mě i jíst čistě syrový bez jakýhokoliv vařenýho neni nějak nutný, rozhodující je ten vysokej podíl syrový stravy.
Seraf: Chápu tvůj pohled. Mohl bych říct jen, že ok, že každej má svůj názor, ale nedá mi to k tomu něco podrobně neříct. Minimálně pro ostatní, který by to zajímalo, když už jsi zmínil channeling (tahle kniha ze který sem hodil miniúryvek ale není získána touhle metodou). Myslim totiž, že nad pravdivostí či nepravdivostí informací obecně je dobrý se vždycky hodně rozmejšlet, zvlášť když věci mimo tuhle planetu sem nepřídou jinak, než nanejvýš pochybnými metodami (který dost lidí neuzná nikdy), přece jen nezjistíme jen tak v běžnym životě, jak se žije jinde. Je to prostě tak, takže mít v hlavě rezervu, že to není pravda, je při zkoumání nutnost.
Je fakt, že vychannelovaných (pro ty co neví, channeling je telepatická komunikace s vyššími bytostmi) nesmyslů a polopravd je plnej internet i knihkupectví. Channeling to opravdu připomíná, často vychannelovaný věci vypadají podobně. Tahle, jak už jsem řekl, neni vychannelovaná, bylo to údajně osobní setkání s nima (knihu sem pak hodim celou ke stažení, ať si věrohodnost či zajímavost každej zhodnotí sám), ale kdybych hodil úryvek z jiný, ta by třeba byla napsána jinou metodou a četl jsem i knihy získaný channelingem. Tahle konkrétně byla napsána v 50. letech, kdy nic takovýho jako channeling neletělo a ne každej desátej nadšenec doma pracoval s krystalama (i když každej si channeluje jinak), nadšeně komunikoval s kdečim a řikal, že má sdělení od super bytostí a tehdy ani nebyl internet, kde by to všichni prezentovali, jako je to dneska běžný.
Každopádně channeling sám o sobě neni špatnej. Byla tak napsána spousta knih na nejrůznější duchovní témata (třeba i ta Doreen Virtue, co jí čte Sluníčko, komunikuje s anděly a píše s jejich pomocí některý knihy, což je v podstatě channeling). Některý knihy od Doreen (ty co jsem četl) mi celkem sedí, ale obecně je taková metoda přímý komunikace s jinými bytostmi pro hodně lidí průšvih, protože jejich vlastní úroveň je nízká a tak kvalita příjmu je nízká (čistota příjmu záleží na celkový čistotě jedince) a napojujou se spíš na bytosti temný (odpovídající frekvenci těla příjemce) a pak dostanou taky sice krásně logický info a lahodí to uším, ale neni pravdivý a vede to člověka někam daleko pryč od podstaty jeho života. Pak si myslí, jak je daleko a ve skutečnosti jsou někde hluboko (někteří).
Když koukám na ty některý stránky o tom teď, kde o channelingu píšou, tak tam nemají ani základní podmínky (člověk třeba nesmí pít, kouřit, jíst maso a dělat tunu dalších věcí, který dramaticky rozladí frekvenci těla, což pak zabrání napojení na čistý bytosti díky frekvenční nekompatibilitě), takže se pak asi často napojí na nějaký bytosti, co si hrajou jak sou hodný a přitom jim dávají lži. Ty lidi pak dostávají třeba nějaký věštby (pozitivní bytosti nikdy nepředpovídají budoucnost a nedávají žádná konkrétní data, protože ví, že to vyplývá z životních voleb lidí a neni to daný předem) a jiný podivný informace, co by jim pozitivní bytosti nedali. Samozřejmě tam figuruje i ten sebeklam, že si člověk může domyslet něco z vlastní hlavy a řikat, jaký super textíky vykontaktoval.
Často i autor, co psal touhle metodou pěkný věci, může poklesnout a začít psát nesmysly, znám takový. Vůbec to nemusí jít pro čtenáře poznat logicky, že to neni pravda, člověk na to musí použít cit - většina lidí používá jen logiku nebo když používají i intuici a vyvinutou jí moc nemají, tak se chytí do pasti. Naopak někteří lidé zase odmítají vše, co si nelze osahat, no takoví duchovní literaturu a podobnou nečtou vůbec. Od toho vyciťování pravdy má člověk intuici, aby zjistil, jestli mu daná informace sedí nebo ne. Popravdě většina zdrojů o čemkoliv, co je k mání, pravdivá neni, vše je potřeba prověřovat. Někdy tam je jedna věta pravdivá, další ne a různě na přeskáčku, někdy pár slov mimo apod. Zlomky pravdy slouží jako návnady, že to člověk zbaští celý. Žádnej zdroj neni pravdivej úplně, to v tomhle prostředí je skoro nemožný, jsou však zdroje, kde je pravdy třeba 90%. Máte to jako s knihama o výživě, kolik autorů zmiňuje pravdu? Tak asi tolik autorů na jiných polích přinese pravdu v jiných oblastech. Hodit vše do jednoho pytle jen proto, že to vzdáleně připomíná něco, co mi nesedělo, je podle mě velice krátkozraký. Je třeba hodně dobře vybírat, zvlášť dneska, kdy má každej patent na pravdu a svoje nejlepší informace a nejlepší metody. Takže odmítnout všechny takový informace v podstatě může bejt mnohdy bezpečnější, aby člověk nebyl něčim pomaten - koneckonců informace odjinud opravdu nejsou vůbec potřeba, každýho vede jeho život sám a jeho vlastní vnitřní hlas a každej má svojí cestu – někteří se ale ztratí a informace se pak hodí a některý informace se hodí jen pro zajímavost, lidi jsou přece zvídavé bytosti. Řeknu jen, aby každej dělal, jak myslí a věřil tomu, co se mu intuitivně zdá, protože nikdo jinej v tom nikomu konkrétně neporadí. Pravdivost informací se definitivně ověří vždy až jejich praktickou aplikací a to co píšu zrovna tam jsou hlavně zajímavosti a ne prakticky uplatnitelný informace. Kromě toho samozřejmě můžu třeba plácat blbosti a bejt z těch, co tu pravdu vůbec nemá.

Vše je možný.
Hm no napsal jsem v minulym příspěvku pár vět a už to můžu upřesňovat hodně dlouho, co teprve až napíšu celou esej. >:-)

To je právě ten problém. Co člověk, to postřeh, sice stručnej, ale dá se na něj odpovídat dlouhosáhle. Proto nerad o něčem píšu/mluvim k více lidem, nejradši to dělám individuálně. Pak se můžu přizpůsobit chápání jedince a případně přestat včas a nic neřikat, když to dotyčnýho nezajímá nebo naopak říct úplně vše, když to někoho hodně zajímá. Budu si fakt muset dobře promyslet, jak to pak podat.
