Takova povsechna nespokojenost s zivotnim stylem, pocit, ze by vsecko melo byt jinak. Jeee, ja placam. Blbe se to vysvetluje. Proste me cesticka dovedla k nejake krizovatce, bodu, kde trosku rekapituluju, hodnotim, neco uz vim, ale chci vedet a poznat mnohem vic a taky spoustu veci ve svem zivote zmenit. Tu druhou pulku bych rada ve znameni radosti, lasky, harmonie. Zdravi. Prvni se mi az tak uplne nepovedla, nicmene naucila jsem se, co jsem se naucit mela a ted stojim tady. Toz tak.Pred par tydny jsem, pri priprave na delsi pust, narazila na tyhle stranky a od te doby jsem na nich tezce zavisla. Netreba komentaru, coz?
Momentalne ziju druhym rokem v Irsku, ale uz se pomalu vracim domu. Mam to trosku jinak, nez Cisilko, dvd, Fiona. Nejsem svetobeznicky typ
urcite bych si nezvykla zit jinde, nez doma. Mam tam hodne silne hacky, hlavne na me ceka takova mala blondata prisera pubertalni 
. Prijeli jsme sem jako typicti vychodoevropsti zlatokopove 
. Doma jsme si poridili dum nasich snu. Beskydy, polosamota, baracek z roku 1921, obrovsky pozemek, les za domem, maliny, boruvky.....no a tak nejak jsme se rozhodli, ze chceme, aby to vsecko bylo co nejdriv opravdu nase a ne banky, protoze jeden nikdy nevi. A ze kdyz nebudeme muset behat jak veverky v kolecku, abychom byli schopni ustat hypoteku, udrzbu domku a vsechno kolem, budeme mnohem svobodnejsi.Takze lip obetovat dva tri roky. Ne vsecko vyslo, jak jsme si malovali, ale docela to pomohlo. Ja jsem mela jeste o duvod vic. Ta krize, nespokojenost s tim, jak to vsechno vedu. Potreba nejakeho zastaveni, potreba vypadnout z danych mantinelu, odstupu. Doma jsem pracovala jako pani socialni na MU. Napred jako kuratorka. Prace pro me byla neskutecne vycerpavajici, boj s vetrnymi mlyny, resp. s tuposti nadrizenych, pres kterou nejel vlak. Lidem se dalo pomahat jen v mezich paragrafu, vyhlasek a papir s razitkem byl dulezitejsi, nez clovek za nim. Pak jsem nejakou dobu distribuuovala soc. davky potrebnym. Take velmi povznasejici a uspokojive. V podstate totez, co vyse receno.Vcelku nikoho nezajimalo, ze si pro davky jezdi dobre obleceny typek v bouraku a jemu je na rozdil od zoufalce, ktery nema na rohlik davku priznat muzu, protoze ma spravne podklady pro zadost.Kolegyne vesmes nechapaly, proc se vztekam a proc chci vypadnout. Vzdyt mame do duchodu jistou zidli, penzicka taky bude.....Me ale z predstavy, ze si zvyknu a budu tou spravnou urednici z rozsezenou , sorry, rozsezenym zadkem, popijejici kaficko, fakt jimal des. Muj muz to mel dost podobne. Takze to tak nejak dozralo k bodu, kdy jsme se rozhodli vypadnout z toho vseho, vypadnout z mesta. A odjet sem, aby nas sen o tom, ze budeme zit, jak se nam libi, delat praci, ktera nas bude uspokojovat a vubec...mel sanci.Mimochodem, s tou praci: moc by se mi libilo, kdyby treba Terezka potrebovala distributora lifefoodu pro Severni Moravu, joj
Dneska mam, coby pako, co neumi poradne anglicky, za sebou karieru mycky nadobi, utiracky prdelek stariku a starenek s Alzheimerem a demenci, uklizecky hotelovych pokoju. A nevadi mi to. Vadi mi tady jine veci, ale o tom mozna nekdy priste. Dyl uz se mi tu byt nechce, Kaca na podzim zacina posledni rok zakladky a to uz chci byt s ni. A vubec, dal by to asi uz moc nefungovalo. Prestoze jsem se snazila, abychom se plus minus co tri mesice videli, ona tady nebo my doma, skypujem, volame si, je to uz dlouho a citim, ze je nejvyssi cas se vratit. Dalsi duvod, ktery me tlaci k navratu je opet ma ratolest, nejstarsi, ktera krome toho, ze se o dum stara studuje, mmch do kvetna to byly DVE vysoke skoly, leze po skalach, semotamo pracuje, cestuje.....Je stejne silena jako ja, ale daleko silnejsi, odvaznejsi a tvrdsi v dobrem slova smyslu.Ale uz bych mela prevzit stafetu zodpovednosti za teplo domaciho krbu ja. Posledni z mych milacku je v Dublinu se mnou. No,se mnou. Bydli na opacnem konci mesta se slecnou a sem tam da vedet, ze zije. Hned tak se pochopitelne domu nechysta.
Jeeee, jak ja uz s tam tesim
Oba s muzem jsme mestske deti, znacne neprakticti a neprilis sikovni. Bude to jedno velke dobrodruzo.Nejspis se co nejdriv pozvu na navstevu k Bucovi, ktery to na sve hroude tak krasne vede, nacerpat neco malo inspirace a moralu. Co rikas, Buci?
A moc se tesim, ze vas poznam osobne vic
.Jsem to dnes pekne prepiskla, cas koncit. Priste uz tak ukecana nebudu, mozna.
Zpetne vidim jak to bylo obohacujici, videt svet trosku z jine perspektivy, ovsem tehdy jsem z toho byla dost zdeptana. O par mesicu pozdeji mi muj nynejsi sef polozil pri prijimacim pohovoru nad mym CV otazku - "Proboha, a jaktoze s timhle profilem uklizite?" Bylo mi jasne ze tenhle pohovor je v haji a ze uz neni co ztratit... "No, jednou jsem se to uklizeni prece musela naucit..." Melas videt jak se mu rozjasnila lice, misto jsem dostala, a sefik dodnes dava tuhle hlasku sem tam k dobru jako vtip tydne. Az si preju, abych tu situaci tehdy taky byvala videla tak humorne jako on 
: Tipovala bych ti tak do třicítky 
. Už se za tebe těším, až budeš zpátky v Beskydech, co píšeš o zázemí, vypadá to jako skutečný ráj!!! Tak třeba se tu někdy potkáme 
. Hlavne, ze uz se vam to chyli, v Cechach je krasne 
Jsem byla vyrizovat vselike zalezitosti na uradech. Priserne frustrujici, otravne, fuj. Kam se hrabe ceska byrokracie a chaos na irskou. Proc by veci mohly slapat jednoduse, kdyz se daji delat slozite. Navic je na vsecko straaaaaasne moc casu. K tomu prelidnene centrum Dublinu, cesta povestnym dublinbusem / cekej, snad dojedes / v dopravni spicce. No a kdyz jsem nakonec vytocena, ustvana i nastvana narazila na slovensky obchod, s radosti jsem sobe zakoupila nejakou tu parenicu, baleni tvaruzku.......Jeste porad to slo zastavit, porad to slo mit pod kontrolou. Ale po ceste domu jsem jeste musela nakoupit svemu choti neco k veceri, taky jsem to musela nachystat. No, nebudu to protahovat. Vysledek: sest karamelovych susenek, 2 chleby s maslem, kafe a jako bonus prosim ( !!!!!!!!) plechovka sladkeho kondenzovaneho mleka. No comment. Prosim nekamenovat, neutesovat, nic. Jen jsem se potrebovala vykecat. Mmch, zdravim, Fllowie, jestli se sem dostanes 
