Fórum VitRawian.eu

náš šéf má dobrejsmyslpro humor, tak vás obšťastním jedním jeho mailem, výhledově čekám vita-vtipy ale i jiné zábavě se meze nekladou.

-------------
Provedli jsme ja a kolega XXX castecnou deratizaci spolecne lednice v
kuchynce s nasledujicim vysledkem:
- vyhozeny byly potraviny s dobou trvanlivosti rocniky 2004, 2005 a 2006
- vyhozeny byly vsechny neprosle potraviny se zelenou plisni (delka chlupu
vetsi nez 5 mm)i bilou plisni (delka chlupu vetsi nez 8 mm)
- limonady dobrych rocniku 2003,2005 a 2006 byly vylity a plastove lahve
vyhozeny

Pokud by nekdo trpel problemem, ze jsem mu vyhodil nejakou zamilovanou
potravinu, necht se u mne prihlasi, potravinu mu nahradim v puvodni
hodnote vcetne castky, kterou by mu zaplatilo narodni muzeum za odkoupeni
do sbirek potraviny nasich predku, pripadne nase nizsi houby.

S pozdravem

Miru zdar

YYY

PS: Kolega se v tomto tydnu pokusi odmrazit dobsinskou ledovou jeskyni na
mrazaku
-------

predevcirem tu bol na navstevu chlapik a rozpraval historku co sa stala nedavno v presove v jednom kasine. chlap tam prisiel, na automate prehral cez 20tisic, nacoz odisiel z herne prec. vratil sa asi o 15 minut s kuklou na hlave, polozil tasku na prepazku, vytiahol z nej kolt s tym ze chce vsetky peniaze co ma zenska v kase. kasarka mu dala vsetko co mala a chlap cely naradosteny vybehol z herne do tmy nevedno kam. o minutu a pol vola kasarka na policiu ze mali ozbrojeny prepad. policajt sa jej pyta> a ako ten muz vyzeral?
..no taky vyssi s kuklou na hlave, ak sem pridete mozem vam ukazat aj jeho fotku lebo si na prepazke nechal tasku s dokladmi..

http://youtube.com/watch?v=6G5UGybYN-E

Korespondence o mýdle

Toto je skutecná korespondence jednoho londýnského hotelu s jedním z hostu. Hotel se nakonec rozhodl uverejnit dopisy v Sunday Times:

Vázená slecno pokojská,
prosím nenechávejte v mé koupelne zádná hotelová mýdla. Privezl jsem si své vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Odneste prosím tech sest nepouzitých mýdel z policky pod lékárnickou a také ta táz mýdla ze sprchového koutu.
Prekázejí mi.
Dekuji,
S. Berman

Vázený pokoji 635,
nejsem Vase pravidelná pokojská. Vase pokojská má dnes volno a bude zpátky ve ctvrtek. Odnesla jsem 3 hotelová mýdla ze sprchového koutu, jak jste pozadoval. Tech 6 mýdel jsem odnesla z policky, aby Vám neprekázela. Dala jsem je na krabici s papírovými kapesnícky, pro prípad, ze byste zmenil názor. Pridala jsem pouze 3 nová mýdla, protoze mám instrukce od vedení nechávat na kazdém pokoji 3 mýdla denne. Doufám, ze nyní je vse v porádku.
Kathy, pokojská

Vázená slecno pokojská - doufám, ze jste moje pravidelná pokojská. Zrejme Vám Kathy nerekla o mém upozornení ohledne hotelových mýdel. Kdyz jsem se vcera vecer vrátil do svého pokoje, zjistil jsem, ze jste pridala 3 malá mýdla Camay na policku pod lékárnickou. Budu zde v hotelu bydlet 14 dní a privezl jsem si své vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Nebudu tedy potrebovat tech 6 malých mýdel na policce. Prekázejí mi, kdyz se holím, cistím si zuby atd. Odneste je, prosím.
S. Berman

Vázený pane Bermane,
assistant manager, pan Kensedder, me dnes ráno informoval, ze jste mu vcera vecer telefonoval a nebyl jste spokojen s hotelovým servisem na svém pokoji. Pridelila jsem Vasemu pokoji novou pokojskou. Prijmete mou omluvu za zpusobené nepríjemnosti. V prípade dalsích problému me, prosím, kontaktujte, osobne vse vyresím. Volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.
Dekuji.
Elaine Carmen
provozní

Vázená paní Carmen,
není mozné Vás telefonicky kontaktovat, protoze odcházím z hotelu ráno v 7:45 a vracím se v 17:30 nebo 18:00. Proto jsem vcera vecer volal panu Kensedderovi. Vy jste jiz odesla. Jen jsem pana Kenseddera pozádal, zda by mohl neco udelat s temi hotelovými mýdly. Ta nová pokojská, kterou jste mi pridelila, si musela myslet, ze jsem nový host, protoze pridala 3 nová mýdla do lékárnicky, spolu s pravidelnou dodávkou 3 mýdel do sprchového
koutu. Za pouhých 5 dní zde jsem jiz nashromázdil 24 hotelových mýdel.
Proc mi to deláte?
S. Berman

Vázený pane Bermane,
Vase po pokojská, Kathy, byla instruována, aby prestala dávat mýdlo do Vaseho pokoje a vsechna prebytecná mýdla odnesla. V prípade dalsích dotazu prosím volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.
Dekuji,
Elaine Carmen,
provozní

Vázený pane Kenseddere,
Moje toaletní mýdlo zn. Dial chybí. Vsechna mýdla byla odnesena z mého pokoje, vcetne mého vlastního toaletního mýdla zn. Dial! Vcera vecer jsem se vrátil pozdeji a musel jsem volat hotelového sluhu, aby mi prinesl 4 malá mýdla Cashmere Bouquet.
S. Berman

Vázený pane Bermane,
informoval jsem nasi provozní, Elaine Carmen, o Vasem problému s mýdly. Nechápu, proc nebylo zádné mýdlo ve Vasem pokoji, protoze nase pokojské mají kazdý den nechávat 3 hotelová mýdla v kazdém pokoji. Situaci okamzite napravíme. Prijmete, prosím, mou omluvu za zpusobené nepríjemnosti.
Martin L. Kensedder
Assistant Manager

Vázená paní Carmen,
Kdo proboha dal 54 malých mýdel Camay do mého pokoje? Kdyz jsem se vcera vecer vrátil, nasel jsem 54 mýdel. Nechci 54 hotelových mýdel Camay. Chci moje vlastní jedno toaletní mýdlo zn. Dial. Uvedomujete si, ze tu mám 54 mýdel? Jediné, co chci, je moje mýdlo Dial. Prosím, vratte mi moje mýdlo Dial!
S. Berman

Vázený pane Bermane,
stezoval jste si na prílis mnoho mýdla ve Vasem pokoji, takze jsem je nechala odnést. Pak jste si stezoval panu Kensedderovi, ze nemáte zádné mýdlo, takze jsem je osobne vrátila. To znamená, 24 hotelových mýdel Camay, která byla odnesena a 3 nová mýdla. která máte dostávat kazdý den. Nevím nic o 4 mýdlech Cashmere Bouquet. Vase pokojská, Kathy, zrejme nevedela, ze jsem Vaze mýdla jiz vrátila a také prinesla 24 hotelových mýdel Camay plus
3 nová mýdla. Nevím, jak jste prisel na to, ze nás hotel dává na pokoje velká mýdla zn. Dial. Podarilo se mi najít jedno velké mýdlo Ivory, které jsem nechala ve Vasem pokoji.
Elaine Carmen
provozní

Vázená paní Carmen,
rád bych Vás krátce informoval o nejnovej1ím stavu zásob mýdla na mém pokoji. K dnesním dni eviduji: na policce pod lékárnickou- 18 mýdel Camay ve 4 sloupeccích po 4 a 1 sloupecku po 2. Na krabici s papírovými kapesnícky- 11 mýdel Camay ve sloupeccích po 4 a 1 po 3. Na kosi na prádlo 1 sloupecek se tremi mýdly Cashmere Bouquet, 1 sloupecek 4 hotelových mýdel Ivory a 8 mýdel Camay ve 2 sloupeccích po 4. V lékárnicce- 14 mýdel Camay ve 3 sloupeccích po 4 a 1 sloupecku po 2. Ve sprchovém koute- 6 mýdel Camay, velmi vlhkých. Na severovýchodním rohu vany- 1 mýdlo Cashmere Bouquet, lehce pouzité. Na severozápadním rohu vany - 6 mýdel Camay ve 2 sloupeccích po 3.
Az bude Kathy uklízet muj pokoj, pozádejte ji, prosím, aby vsechny sloupecky mýdel byly pekne vyrovnané a peclive oprásené. Dále ji upozornete, ze sloupecky s více nez 4 mýdly mají tendenci se kácet. Dovoluji si navrhnout, ze parapet okna v loznici je nevyuzitý a muze tedy být skvelým místem pro budoucí dodávky mýdla. A jeste jedna vec- obstaral jsem si nové velké toaletní mýdlo zn. Dial, které nyní uchovávám v hotelovém trezoru, aby nedoslo k dalsím nedorozumením.
S. Berman

http://www.biofest.cz/

stánky s ovozel jsou tam taky ...

člověk píše:http://www.biofest.cz/

Volanty taky můžu...ale je to daleko

člověk píše:http://www.biofest.cz/

stánky s ovozel jsou tam taky ...

takže se tam chystáš, ju?

Nee,šak Ty víš že nee...,ale jel bych

Honza píše:Korespondence o mýdle

člověk píše:Nee,šak Ty víš že nee...,ale jel bych

vím

Vážená pojišťovno,
> > odepisuji na Váš dopis, kde jste mě žádali o upřesnění mého úrazu.Do
> > oznámení úrazu jsem uvedl, že jsem si úraz způsobil sám. Jsem
> > zaměstnán jako zedník a zmíněný den jsem pracoval zcela sám na
> > stavbě domu. Po dokončení mi zbylo asi 250 kg cihel na střeše.
> > Sešel jsem tedy dolů,tam jsem přes kladku vytáhl nahoru po laně
> > prázdný sud, do něhož jsem hodlal uložit zbývající cihly. Lano jsem
> > dole pevně zabezpečil a šel jsem na střechu naložit cihly do sudu.
> >
> > Po naložení všech cihel jsem sešel opět dolů, abych spustil sud s
> > cihlami. Ve smlouvě máte uvedeno, že vážím pouze 75 kg. V momentě,
> > kdy jsem lano odvázal a držel jen v ruce, jsem se ujistil o
> > působení gravitace.
> >
> > Výše jsem napsal, že sud, který sám o sobě váží 25 kg, byl naložen
> > 250 kg cihel. Jak si jistě domýšlíte sami, moje váha 75 kg nemohla
> > udržet tak těžký sud a než jsem si to uvědomil, byl jsem v prudkém
> > pohybu vzhůru a sud, který byl na úrovni střechy, naopak v prudkém
> > pohybu dolů. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se setkal s
> > protipohybujícím se sudem, což vysvětluje tu zlomeninu lebeční a
> > lícní kosti a vykloubení ramene. Dále jsem pokračoval směrem vzhůru,
> > až jsem se zastavil s prsty v kladce. I přes velkou bolest jsem se
> > však držel lana.
> >
> > V tom samém momentě sud s cihlami dopadl na zem a rozbilo se mu dno.
> >
> > Výše jsem napsal, že sud sám o sobě váží 25 kg a já, jak máte
> > uvedeno ve smlouvě, 75 kg. Působení gravitace pokračovalo dále, a
> > jak si jistě domyslíte, situace, kdy já se 75 kg jsem nahoře a sud
> > vážící pouze 25 kg dole, nemohla setrvat.
> > A tak jsem se v mžiku ocitl v prudkém pohybu dolů a prázdný sud v
> > prudkém pohybu naopak nahoru.
> >
> > Zhruba na úrovni třetíhopatra jsem se opět setkal se sudem,
> > tentokrát prázdným. To vysvětluje zlomeniny obou kotníků. Dále jsem
> > pokračoval směrem dolů, kde jsem prudce narazil na zem, což
> > vysvětluje ta rozdrcená kolena a pánev. V bolestech a bez vůle jsem
> > pustil lano, na jehož druhém konci přes kladku visel prázdný sud
> > beze dna vážící 25 kg.
> >
> > Působením gravitace se ocitl v prudkém pohybu dolů, přesně do míst,
> > kde jsem bezvládně ležel. To vysvětluje ta tři zlomená žebra.
> > Doufám, že jsem vám poskytl Vámi požadované informace. Na další
> > zajímavou spolupráci se těší...
> >
> > Váš klient.

takový úraz-to dá ale práci

Honza píše:Vážená pojišťovno,...

... chudák

The Meatrix Films

Tedy:

...

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě

(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do

hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

myslel som ze vacsinu casu sa tam zenske makeapuju..

Pavluška-tak to je super příběh-jsem se chechtala jak divá, manža se chechtal se mnou, neb si myslel, že se směju Krausovi v televizi....radši jsem ani nic nevysvětlovala...

Nechcete jít někdo místo mně ráno ke státnicím? Nák sem si na to nenašla čas...

to je slovní spojení,jakože si Ti nemůže stát-nic...

, držím palce

já se toho taky vubec nebojim. jen bych to potřebovala udělat..

u tebe se celkem nebojím že by jsi to nezvládla

taky držím palečky!!!

Tereza píše:Nechcete jít někdo místo mně ráno ke státnicím? Nák sem si na to nenašla čas...

ajaj, držím palce!

Honza píše:
Tereza píše:Nechcete jít někdo místo mně ráno ke státnicím? Nák sem si na to nenašla čas...
ajaj, držím palce!

Rovněž, rovněž! Zlom jim vaz!

děkuji všem, ale záměrně jsem to umístila do tohoto fora, páč mi to přijde spíš jako vtip, chodit tam téměř bez přípravy...

máš být aspon na co hrdá

já bych v tom mohla lžet jak chtěla a stejně by mi to k ničemu nebylo

Tereza píše:děkuji všem, ale záměrně jsem to umístila do tohoto fora, páč mi to přijde spíš jako vtip, chodit tam téměř bez přípravy...

Já jsem si říkala, proč to asi umísťuješ do fóra o vtipech. Šla bych tam i místo Tebe, ale, když je podmínkou udělat zkoušku, tak to nejde. V každém případě budu na Tebe myslet.

Tereza píše:Nechcete jít někdo místo mně ráno ke státnicím? Nák sem si na to nenašla čas...

...já bych klidně šel..., ale budu jen stát - a - nic...

Držím palce, určitě to dáš.

Tereza píše:děkuji všem, ale záměrně jsem to umístila do tohoto fora, páč mi to přijde spíš jako vtip, chodit tam téměř bez přípravy...

Ono záleží od školy. Ja som šiel tiež bez prípravy a za 1. Až sa hambím akú ľahkú školu som mal...

i já držím palečky

, třeba bude štěstěna stát při Tobě!!!

no, požádala jsem si....

jinak ale nabídka stále platí, za tejden ještě jedny, nehlaste se všichni...

Tak já se tedy nehlásím.

Letí letadlem rus , američan a čech a pochopitelně debatují. Jde kolem pilot,uvidí je,plácne se do čela a povídá : ,, To ne,zase vy tři..."

On a ona v posteli
Ona: Miluješ mě můj drahý?
On: Samozřejmě a ty?
Ona: Miluji Tě nade vše na světě.
On: A můžu tě o něco poprosit?
Ona: Ovšem, udělám pro Tebe cokoliv.
On: Nevyvolávej mě zítra z matiky.

PŘEKLADATELSKÝ OŘÍŠEK ...

Skákal pes...

normálně česky:

Skákal pes přes oves,
přes zelenou louku.
Šel za ním myslivec,
péro na klobouku.
Pejsku náš, co děláš,
žes´tak vesel stále, nevím sám,
řek´bych vám,
hop a skákal dále....

Ostravák:

Skače čuba přes obile
šibko hupe přes luku.
Za ňu chachar v kamizole
fájne brko v klobuku.
Kaj se vališ, co se chlameš,
co se ščuřiš jako cyp?
Prd ti řeknu, take zname
a zas vali do kajsik.

Brňák:

Bere čokl glajze grýnó
hópe lúpink přes Kajzec.
Za nim kópe plótve rýnó
plotňák jégr na Oltec.
Co se pecní, těžké lochec?
Kvaltuj fligny, haltni vály.
Žádné ánunk, čokl borec
migne cemrem a de pali.

nadstrážmistr Policie ČR:

Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku. Na konci ulice Polní jsme zjistili osobu mužského pohlaví konající chůzi po poli spolu s jeho psem, který skákal přes ječmen proso obilí. V osobě byl námi zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů. Oba jevili známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec k dotyčné věci doznal, že pes skáče proto, že se nažral tzv. trávy. Provedli jsme zajištění obou pachatelů a sdělení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187 tr.zák.

jsme Tě dlouho neviděli

Sluníčko píše:jsme Tě dlouho neviděli

Skoro každý den prolítnu diskuse (hlavně, jestli nebude zase nějaký sraz, na který bych se mohl těšit

Chodím na internet pouze v práci a časově to stačí, tak na to pročtení.

no tak to se máš na co těšit

, určitě jsi si všiml, že bude u Tvx

Redakce CykloServer.cz, 5.9.2003 13:44

Do redakce nám poštovními bity (nebo byty?) přišel článek, jehož
autora se dosud nepodařilo vypátrat. Jeho přečtení bylo natolik silným
zážitkem,že jsme se rozhodli vás o něj neochudit. Zveřejňujeme jej vědomě
jako
anonym a vyzýváme autora, nechť se přihlásí. Rádi jej odměníme. A teď už
čtěte jedním dechem...

Jak sem jel Krále Šumavy

Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha
teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik
netlačí,
rozhodl sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější
sportovní zážitek svého života.
Celá akce začala poměrně nevinně. Barevným letáčkem zobrazujícím
šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém barevném
cyklistickém dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl
doprovázen lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek v technicky
náročném
terénu.
Propagační materiál dále popisoval nezáživné podrobnosti jako
převýšení(několik km), profil tratě pro zdravé cyklisty (?), dále již
zajímavější rockové skupiny, pivo a gulášek v cíli. Nabízel dokonce i dvě
varianty závodu: krátkou (78 km) a normální (100km).
Dnes už nejsem schopen pochopit, že v jakémsi sportovním oparu(možná
naladěn pravidelným sledováním Branek bodů vteřin?) jsem vážně
zvažoval stokilometrovou variantu. Byl jsem snad i pod vlivem vzpomínek na
nedávných 45 km na silničním kole po hladkém asfaltu, z mírného kopce s
větrem
v zádech? Kdo ví. Ale co, přeci se napoprvé nebudu přepínat, řekl
jsem si,a nakonec zaškrtl KRÁTKOU variantu. Při pozorném čtení dále
pochopíte,
že právě v tu chvíli jsem se pravděpodobně podruhé narodil.

Fáze nultá - příprava

Po důkladné analýze svého cyklistického vybavení jsem
zhodnotil,že jsem nebarevně sladěný a veskrze málo sportovně vypadající.
Toto se
nejevilo jako větší problém, a o pár dní (a tisíců kč) později jsem při
pohledu do
zrcadla v první vteřině myslel, že stojím v těsném zákrytu za Lance
Armstrongem
Po této operaci nastala důležitá fáze holedbání, během které všichni
kamarádi,známí, příbuzní, jejich známí a příbuzní byli dopodrobna
seznámeni s
tím,jaký že jsem to chlapák, když se účastním velkolepého závodu v
drsném terénu. Pravda, při letmém pohledu na internet jsem zjistil, že
podobných chlapáků je v republice ještě cca 3,5 tisíce, to mne ale ještě
více
utvrdilo v tom, že závod bude hračkou i pro nesportovní veřejnost, a že
tedy
dopoledne si sjedu toho Krále a odpoledne si hodím lehký tenísek.
Kolo jsem řádně umyl a pro větší efekt polepil barevnými samolepkami
typu "I love triatlon" a "no pain, no gain". Myslím také, že jsem
byl jediným účastníkem s vyžehlenými puky na cyklistických šortkách.
Prostě - v předvečer závodu jsem byl ready.

Fáze první - před startem

Příjezd na místo závodu proběhl bez problému, slunce svítilo a
vyleštěné kolo na střeše služebního vozu vysílalo do okolí mnohoslibující
pablesky.
Už parkování se ale ukázalo být menší výzvou (s ohledem na další průběh
dne však zanedbatelnou), jelikož parkovací plocha náměstí nejmenovaného
městečka, soudě dle bílých čar na dlažbě, byla dimenzována přesně na
8 vozů.
Okolo sedmé ráno se nás tam sjelo několik tisíc. Poté, co jsem po
půlhodině ježdění našel parkovací místo v rákosí asi 3 km od města snad
stojí
za zmínku to, že již v té chvíli jsem zacítil první lehké známky únavy.
Odmontování kola ze zahrádky, navlečení lesklého dresu, přičísnutí
vlasů navlhčeným hřebenem a lehká projížďka zpět na místo registrace byla
už pouhá rutina. Taktéž namontování plastového čísla na mé kolo (promo
model
z Tesca za 5990,-) bylo docela snadnou záležitostí.
Poté jsem se snažil protlačit se na náměstí, kde se mezitím již formoval
hučící dav větrem ošlehaných horalů a mužatek všech věkových
kategorií.
Již na první pohled bylo zřejmé, že na místo v první, ale ani padesáté
startovní řadě nedosáhnu, a že tedy boj o stupně vítězů mě bude od počátku
neférově ztížen. Když jsem následně zaujal poměrně netaktickou pozici hned
vedle prodejny dámského prádla v zadní části náměstí, jen se závistí jsem
mohl sledovat šťastnější účastníky protřepávajíce svalstvo o cca půl
kilometru přede mnou. Uklidnilo mne ale, že kola mnohých nebyla zdaleka
tak
čistá a barevná, jako to moje. Zde malá příhoda:
Při zaujímání startovní pozice jsem nechtěně zavadil šlapkou o
lýtko Diskobola stojícího vedle mne. Promiňte, špitl jsem. Odpověď
hrdelním hlasem mne měla varovat: "Neřeš vole, co je pod pět stehů se
nepočítá."

Fáze druhá - start

Konečně zazněl výstřel. Očekáváte-li dramatický popis prvních
metrů závodu, budete zklamáni jako jsem byl já. Ještě dalších cca 5 minut
jsem totiž stál na místě, poté opatrně vedl kolo mezi masou tlačících se
a různě nasedajících závodníků. Po nasednutí a ujetí asi 5ti metrů jsem po
nárazu do jakési stařeny (co ta tady mezi námi špičkovými atlety proboha
dělá,napadlo mne) jsem poprvé spadl. ¨

Fáze třetí - závod

Ti z vás, co někdy viděli tisíce cyklistů deroucích se kupředu,
by asi byli vykuleni méně než já. Při jízdě na kole jsem totiž zvyklý
vidět jednak na zem, jednak dále než 5 cm před sebe. Toto bohužel možné
nebylo.Jen podle nárazu řidítek do dlaní navlečených do křiklavě červených
rukavic jsem pochopil, že jsem poměrně brzy opustil (tehdy jsem ještě
netušil že navždy)asfaltovou cestu, a vydali se vstříc kořenům, šutrům a roklím.
Na asi pátém kilometru jsem podle barevného hada vinoucího se do
prudké stráně přede mnou odhadl, že se pohybuji někde na 300.-500. místě.
Toto zjištění bylo pro mne v tuto fázi závodu prudkým zklamáním, neboť
během svého holedbání známým jsem tvrdil, že přeci jdu na první stovku!
Navíc na mne každou chvíli někdo ze zadu štěkl "pravo!" a pak zase "levo!"
a já se postupně propadal hlouběji do startovního pole. Začínal jsem se také
lehce potit, což mne rozladilo, neboť jsem chtěl vypadat přitažlivě na
cílové fotografii.Po 15 kilometrech jízdy do prudkého kopce proti slunci
(občas prostřídaného krátkým ale zato velmi příkrým sjezdem po kořenech či
kamenech vyschlého potoka) jsem pochopil, že musím poprvé změnit taktiku.
Tato změna proběhla z "Umístit se" na "Dokončit". V tuto fázi závodu se
tento cíl zdál poměrně reálný, neboť ani já, ani nikdo jiný okolo ještě
nekrvácel, nezvracel ani nebrečel. Jenom snad někteří volili ostřejší slova,
když za pomocí zubů a nehtů již po sedmé měnili duši či řetěz. Asi měli
levná kola. Na třicátém kilometru se objevila první občerstvovací stanice.
Konečně přišla má šance na lepší umístění!! Vychytrale jsem ostrou jízdou
minul desítky závodníků, co zastavovali, nabírali iontové nápoje, banány,
pomeranče, či energetické tyčinky. Já pouze dopil v jízdě poslední
zbytek zteplalé žluté limonády z cyklistické láhve, a vrhl se vstříc
nejdelšímu stoupání závodu mnohakilometrovému krpálu vedoucímu kamsi do
mraků. Teplota v tu chvíli dosahovala asi 30 stupňů a na mne po chvíli začala
doléhat první krize. Zhruba od této této chvíle pro mne závod ztratil
přesné kontury.To,co se odehrávalo dál, se pokusím slepit ze vzpomínek přes své
vnímání v jakési mlze, z útržkovitých záblesků paměti, a z vyprávění
ostatních. Po několikakilometrovém stoupání v ostrém slunci jsem soudě
podle kamzíků, orlů a nízkých ohnutých stromků byli na samém vrcholu
Šumavy. Slunce rvalo a vzduch řídnul. Teď měly přijít ty táhlé sjezdy,
které snad slibovaly relaxaci a slastný odpočinek! Nestalo se tak. Nebudu vás
zdržovat popisem těchto částí závodu, možná si jen zkuste představit jízdu
prázdným korytem divoké řeky, ve sklonu vodopádu, do které bouře nanesla
kořeny, kusy stromů a lidských těl. Odvaha některých borců při sjezdech
byla šokující,za řevu a řinčení součástek se řítili do údolí, zatímco já (a
nebyl jsem sám) jsem vedl kolo dolů po srázu mezi stromy a kapradím, a střídavě
si otíral krvácející rány a slzy. Sjezdy byly proloženy prudkými
stoupáními po podobném povrchu, kde již o cyklistice nemohlo být ani řeči.
Nevím,jak se ve sportovním slangu nazývá tlačení kola do srázu. Jsem si
ale jist, že mnohakilometrová chůze v cyklistických botách (pro necyklisty:
střevíce s kusy ostrého železa přišroubovaného k podrážkám) nebude do
budoucna patřit k mým oblíbeným kratochvílím.
Přišel čas na další posun v taktice z "Dokončit" na "Přežít". Druhá
občerstvovací stanice mne již uvítala bez větších nároků na umístění.
Odhodil jsem pomlácené a zabahněné kolo a spadl bezvládně do kádě s
iontovým nápojem. Přišla však nečekaná komplikace! Díky naprostému
vyčerpání (Naprostému ? Ó,jak jsem se pletl, byli jsme teprve na padesátém
kilometru) žaludek odmítal cokoliv přijmout! Při zvracení jsem ale koutkem oka
zahlédl, že v předklonu či kleku je i mnoho spolubojovníků, to mne uklidnilo.
Někteří dokonce vypadali, že již nežijí, soudě podle polohy jejich těl a
křečovitých grimas obličejů. Asi 15 minut jsem poté ležel na zádech, občas se napil, ublinkl, znovu
napil, až jsem do sebe násilím vpravil něco tekutiny. Na jídlo jsem
si netroufl, tak jsem si alespoň nacpal do propocené kapsy pár
energetických gelů. Poslední fáze boje o život mohla začít.
Podle propočtů v této chvíli zbývalo necelých 30 km závodu.
Slovo závod již používám ve velmi volném kontextu, neboť skuteční
závodníci byli již v ten moment na stadionu, poslouchali zmíněné rockové kapely, popíjeli
pivečko, a pozvolna se po vyhlášení vítězů všech kategorií rozjížděli
do svých domovů. My ostatní bojujíce o umístění ve třetí tisícovce jsme
se však dále rvali o život.
Z 24 převodových stupňů mě fungovalo již jenom 8, což však nehrálo
roli, neboť při chůzi vedle kola přehazovačka Shimano Ultegra často ke
slovu nepřijde. Zadní brzda byla také již jenom pro okrasu, což mne dále
diskvalifikovalo i při sebemenších sjezdech. Přední brzdu jsem totiž
po čtyřech pádech levým loktem na šutry přestal požívat. Při krátké
odpočinkové pauze (kterou jsem čerpal každých asi 500m) mě letmý
pohled na hodinky varoval, že odpolední tenis již nestihnu, neboť jsem na
trase už nějakých šest hodin.
Očima jsem propaloval svůj cyklometr, který jako jedna z mála
věcí na mém kole z Tescoletáčku ještě fungovala, a přes slzy odpočítával
kilometry. Konečně!! 76 77 78 79?? Co to? Kde je stadion? Hudba?
Na 80. kilometru, uprostřed hlubokých šumavských hvozdů mě došlo, že
letáček byl pouhým propagačním trikem, a že organizátoři závodu vzdálenost
pouze odhadli, s odchylkou plus minus pár kiláků, no a co??
V tu chvíli mně přešla chuť žít. Narval jsem do sebe poslední odporný
sladký gel a byl připraven každým metrem zkolabovat. Na zhruba 83.
kilometru jsem konečně v dálce uviděl polní cestu. A po ní i silnici
vinoucí
se mezi domy v dáli! Na 85. kilometru byl definitivní konec.
Vklopýtal jsem, ne nejel jsem, neboť cílová rovinka byla opět do
kopce na stadion, ne nepodobný Venclovskému po jeho památném pokoření
průlivu.
Rozdíl byl pouze v té změti trubek co jsem vláčel za sebou. Nálepka
"no pain-no gain" visíc z rámu volně flirtovala ve větru a já věděl,
že počet účastníků v příštím ročníku bude pouze 3499.

Epilog

Správný chlap má zkusit alespoň jednou v životě opravdovou
bolest.
Alespoň se to tak říká. Ženy mají porod. My máme Krále Šumavy.

-Sportem ku zdraví?!Odpovězte si sami.