Teď už se z toho asi nevymluvím
No, Zuzu, teoreticky jo, ale on je les velký a kdo si to má pamatovat
Freestyle - Tady může probíhat nekontrolovatelný chaos!
Moderátor: hugo
Myslim, ze by to melo byt na www.lidovky.cz nebo se mylim?
to Tereza, Zuzi...no nevím jestli na www.lidovky.cz vycházejí i komplet celé články z páteční přílohy... Pokud to tam nebude není problém to alespoň naskenovat a hodit to na net. Když tak se o to postarám. To slibuji 
to RadkaS: Problém je, že v pátek budu za hranicemi, ale snad to moje žena nezapomene koupit - dostane úkol
to RadkaS: Problém je, že v pátek budu za hranicemi, ale snad to moje žena nezapomene koupit - dostane úkol
Nevědomost je tak lehká!
Mno, tak tu máme pátek a jen co vycucnu tu hromadu rajčátek, tak sednu na Prasáka (ehm.. to je moje kolo:) a hurá zakoupit Lidovky, bych se o nás dozvěděla něco nového A když už budu ve městě, vezmu to přes Václava/k a stavím se u Zdeňka na čerstvou šťávičku. Těším se, až se tam jednou potkáme, <B>tvx</B> !
Přeju všem pohodový konec pracovního týdne a sluníčkový víkend*
A když už budu ve městě, vezmu to přes Václava/k a stavím se u Zdeňka na čerstvou šťávičku. Těším se, až se tam jednou potkáme, <B>tvx</B> !Přeju všem pohodový konec pracovního týdne a sluníčkový víkend*
..Raw is food..
..God is good..
..God is good..
Už jste viděli skřítka? Ehm.. vlastně Skřítka?? Po včerejší velice pozitivní "recenzi" tvx na tento filmový počin bych ráda šla - dnes v kině Světozor v 19.15! Je to ve Vodičkově ulici 
Můžeme se sejít už dřív u Zdeňka na ščávu a společně pak vyrazit za kulturou!
pozn. - opakování, matka moudrosti! Proto připomínám, že obchod se ZV Máta je dole v metru st. Můstek, na rohu Václaváku a právě Vodičkovy ulice..
Můžeme se sejít už dřív u Zdeňka na ščávu a společně pak vyrazit za kulturou!pozn. - opakování, matka moudrosti! Proto připomínám, že obchod se ZV Máta je dole v metru st. Můstek, na rohu Václaváku a právě Vodičkovy ulice..
..Raw is food..
..God is good..
..God is good..
Barvičky
Přiznám, že z vícero důvodů jsem zde zprvu toto téma nechtěl načínat. Hlavně jsem váhal z toho důvodu, aby se někdo "nepředběhl" a nezačal pak sytit egonka a škatulkovat a tím se stahovat do zbytečný slepěuličkový pasti...
Tak tedy dnes jenom nakousnu: Nejen různé duchovní spisy se zmiňují o auře všeho živého, ale již před pár desítkami let vyvinuli ruští manželé Kirilianovi vysokofrekvenční způsob fotografování, pomocí něhož lze vyfotit auru člověka. Tím směrem se zde zatím rozepisovat nechci. Je dobré začít od začátku. Jistě že jsem, jako většina z vás, četl o auře, ale napadá mě, že než se zde spustí ať už jakákoliv debata na toto téma, chci říct to málo, co zkoumám já a pokusit se našemu případnému společnému bádání dát rozumný a hlavně praktický směr. Nevím přesně z praxe (pouze z knih), jak velká bývá běžně aura a nevím z osobní zkušenosti přesně jaká barva co znamená. Je taky možný, že se barvy někdy drží více stále a za jiných okolností se mohou rychle měnit... nevím. Co ale bude pravda, že každá barva něco znamená a že tuto barvu vyzařuje vše, co má tzv. vitální energii a že vyzařování má zřejmě směrem od středu více vrstev. Já vidím jen tu první, která je podobná plynu, mlze, duze... a zatím mě po těch pár let nenapadalo tu schopnost nějak rozšiřovat. Někteří vidíte mnohem více, tož se podělte, chcete-li.
A teď konečně k té praktičtější části: jde o to, že tímhle způsobem si (jak mi tu kdosi taky už radil), můžeme kontrolovat například skutečnou živost plodů, neb podle mě se plíseň apod. začne projevovat až jako důsledek ztráty života v sobě ale proces té ztráty začíná už dřív. Rovněž tak lze vidět i barvičky stromků a rostlinek na záhoncích, což by se po určitém dalším pochopení a rozvinutí mohlo stát praktickou pomůckou při pěstování. Lze vidět i barvičky lesa, kopců, krajin, zvířat, člověka jako jednotlivce ale i součtovou barvu davu lidí atd. Ale nám jde o plody a časem uvidíme, kam naše vzájemná výměna zkušeností doplyne. Až se dopátráme řeči barev nejen z literatury, ale ze zkušenosti, která bude opakovaná !!! a ze všech možných úhlů probádaná !!!, pak bude snad lépe. Jen jedno VELMI důležité upozornění: vypadá to jako milá a zajímavá hra.... no, třeba i je, ale může to být bod, od kterého se věci v našem životě mohou začít směřovat jinam-a to třeba i do oblastí, kde je nutné mít promyšleno, resp. procítěno vše kolem soucitu (zcela zrealizované vegetariánství atd.). V opačném případě já osobně nikomu nedoporučuju dříve cokoli zkoušet a jak říkám, nechtěl jsem se zde rozepisovat, ale je to natolik praktické, že to zkusím.
Tož na začátek zkusme na sobě: v poměrně světlé místnosti natáhneme ruku před sebe (asi 50cm), prsty u sebe, dlaň vzhůru hřbetem k sobě, nejlépe asi se světlou stěnou v pozadí a díváme se těsně nad okraj prstů,asi tak, jako do trojrozměrných obrázků..., nezaostřujeme, ale přitom se soustředíme, mno, těžko popsat. Po čase uvidíme zářivou, či méně zářivou barvu jako lehký éter kolem těla. Stejný způsob pak využíváme k pozorování např. pomeranče - ten mi svítí tmavě modře... Navrhuji, až vyzkoušíme všechny plody, sdělit si zkušenost s jejich barvami, rozdíl v plodech bio a nebio, narušenou barvu v místě plísně či poškození plodu atd. Pak zkusíme co je možno dalšího. Jen prosím - nedělat to, když nejsme se vším všudy kladně naladěni. Samozřejmně nejde o žádnou kdovíjakou mystiku (např kovové lžíce drží taky na každém druhém či třetí člověku), je to přirozená a obyčejná věc, ale opakuji, že nevíme čeho je to začátek u každého jednoho z nás a proto připomínám úctu ke stvoření a k Prameni stvoření, což je asi to stejný, jen v jinak pro nás viditelný podobě. Jistě jste tu mnozí, kteří se usmíváte, protože vnímáte 100x víc (sdělte...), ale píšu zde těm, kteří ještě neokusili ani to málo. Těším se na sdílení poznatků. p.s.: a až někdy v supermarketu uvidíte někoho, jak soustředěně čučí na pomeranč, budete vědět, že je to čtenář vitastránek
Tak tedy dnes jenom nakousnu: Nejen různé duchovní spisy se zmiňují o auře všeho živého, ale již před pár desítkami let vyvinuli ruští manželé Kirilianovi vysokofrekvenční způsob fotografování, pomocí něhož lze vyfotit auru člověka. Tím směrem se zde zatím rozepisovat nechci. Je dobré začít od začátku. Jistě že jsem, jako většina z vás, četl o auře, ale napadá mě, že než se zde spustí ať už jakákoliv debata na toto téma, chci říct to málo, co zkoumám já a pokusit se našemu případnému společnému bádání dát rozumný a hlavně praktický směr. Nevím přesně z praxe (pouze z knih), jak velká bývá běžně aura a nevím z osobní zkušenosti přesně jaká barva co znamená. Je taky možný, že se barvy někdy drží více stále a za jiných okolností se mohou rychle měnit... nevím. Co ale bude pravda, že každá barva něco znamená a že tuto barvu vyzařuje vše, co má tzv. vitální energii a že vyzařování má zřejmě směrem od středu více vrstev. Já vidím jen tu první, která je podobná plynu, mlze, duze... a zatím mě po těch pár let nenapadalo tu schopnost nějak rozšiřovat. Někteří vidíte mnohem více, tož se podělte, chcete-li.
A teď konečně k té praktičtější části: jde o to, že tímhle způsobem si (jak mi tu kdosi taky už radil), můžeme kontrolovat například skutečnou živost plodů, neb podle mě se plíseň apod. začne projevovat až jako důsledek ztráty života v sobě ale proces té ztráty začíná už dřív. Rovněž tak lze vidět i barvičky stromků a rostlinek na záhoncích, což by se po určitém dalším pochopení a rozvinutí mohlo stát praktickou pomůckou při pěstování. Lze vidět i barvičky lesa, kopců, krajin, zvířat, člověka jako jednotlivce ale i součtovou barvu davu lidí atd. Ale nám jde o plody a časem uvidíme, kam naše vzájemná výměna zkušeností doplyne. Až se dopátráme řeči barev nejen z literatury, ale ze zkušenosti, která bude opakovaná !!! a ze všech možných úhlů probádaná !!!, pak bude snad lépe. Jen jedno VELMI důležité upozornění: vypadá to jako milá a zajímavá hra.... no, třeba i je, ale může to být bod, od kterého se věci v našem životě mohou začít směřovat jinam-a to třeba i do oblastí, kde je nutné mít promyšleno, resp. procítěno vše kolem soucitu (zcela zrealizované vegetariánství atd.). V opačném případě já osobně nikomu nedoporučuju dříve cokoli zkoušet a jak říkám, nechtěl jsem se zde rozepisovat, ale je to natolik praktické, že to zkusím.
Tož na začátek zkusme na sobě: v poměrně světlé místnosti natáhneme ruku před sebe (asi 50cm), prsty u sebe, dlaň vzhůru hřbetem k sobě, nejlépe asi se světlou stěnou v pozadí a díváme se těsně nad okraj prstů,asi tak, jako do trojrozměrných obrázků..., nezaostřujeme, ale přitom se soustředíme, mno, těžko popsat. Po čase uvidíme zářivou, či méně zářivou barvu jako lehký éter kolem těla. Stejný způsob pak využíváme k pozorování např. pomeranče - ten mi svítí tmavě modře... Navrhuji, až vyzkoušíme všechny plody, sdělit si zkušenost s jejich barvami, rozdíl v plodech bio a nebio, narušenou barvu v místě plísně či poškození plodu atd. Pak zkusíme co je možno dalšího. Jen prosím - nedělat to, když nejsme se vším všudy kladně naladěni. Samozřejmně nejde o žádnou kdovíjakou mystiku (např kovové lžíce drží taky na každém druhém či třetí člověku), je to přirozená a obyčejná věc, ale opakuji, že nevíme čeho je to začátek u každého jednoho z nás a proto připomínám úctu ke stvoření a k Prameni stvoření, což je asi to stejný, jen v jinak pro nás viditelný podobě. Jistě jste tu mnozí, kteří se usmíváte, protože vnímáte 100x víc (sdělte...), ale píšu zde těm, kteří ještě neokusili ani to málo. Těším se na sdílení poznatků. p.s.: a až někdy v supermarketu uvidíte někoho, jak soustředěně čučí na pomeranč, budete vědět, že je to čtenář vitastránek
Zdeněk
Žij a nech žít !
Žij a nech žít !
Jo, to jsem Ti "radil" já, podle mě extrémě praktický. Já sice zatím vidím prt, ale pracuju na tom. Doporučuji všem zatím trénovat citlivost rukou, což bude fakčit většině. Od toho se bude vyvíjet sensitivita směrem nahoru.
http://www.reiki-cz.com/ostatni/techniky/Cv_ruce.htm
Zajímejte se taky o druhou čakru a vůbec vyrovnanost všech. Doporučuji taky Barbaru A. Brennan:
http://www.reiki-cz.com/ostatni/technik ... i_aury.htm
Hodně štěstí.
http://www.reiki-cz.com/ostatni/techniky/Cv_ruce.htm
Zajímejte se taky o druhou čakru a vůbec vyrovnanost všech. Doporučuji taky Barbaru A. Brennan:
http://www.reiki-cz.com/ostatni/technik ... i_aury.htm
Hodně štěstí.
Novojičínsko
Když se teď tolik plánují srazy, nemohl by být i nějaký menší někde na Novojičínsku pro místní? Kolik lidí sem vůbec chodí z této oblasti?
No, já taky nejsem 100%ní vitarián, občas jsem si dal pizzu, dokonce i se šunkou , ale doufám, že před týdnem to bylo už naposled - vůbec mi to nechutnalo, vlastně jsem to tehdy spíš jedl, abych si to už úplně zprotivil a víc takové věci nejedl. Taky mi teď, jak už začíná léto, přijde, že se mi nechce jíst jiné věci než živé.
A ty jíš jak? A to New Jersey znamená Nový Jičín nebo jsi v Americe?
, ale doufám, že před týdnem to bylo už naposled - vůbec mi to nechutnalo, vlastně jsem to tehdy spíš jedl, abych si to už úplně zprotivil a víc takové věci nejedl. Taky mi teď, jak už začíná léto, přijde, že se mi nechce jíst jiné věci než živé.A ty jíš jak? A to New Jersey znamená Nový Jičín nebo jsi v Americe?
Barvy ne-e
Ja barvy nevidim, jen "energetickej kour", obcas rozeznam proudy energie, nebo vidim takovy jemny svetlo vsude. Ale jen obcas, nejak to moc nevyhledavam. Jen kdyz cejtim, ze se mi to rozjizdi, tak koukam, jestli neco nahodou neuvidim
Food is just fuel — what you do with your life is what matters!
http://www.fredericpatenaude.com/
http://www.fredericpatenaude.com/
Ja s tim nesekl.. `stale verim v syrovou stravu.Pouze ji na sobe neaplikuji. Bylo to pro me moc svazujici v hodne vecech, proto jsem s ni prestal.. Vydrzel jsem to 1rok +- 3dny.. Hodne sem se naucil a vim i ze kdyz budu mit jakykoliv problem nebude pro me problem se z5 vratit..Ondra G píše:Hmm, jestli to správně chápu, tak jsi asi sekl se syrovou stravou, že? Co tě k tomu vedlo?
Telo se vycistilo.. To uz jen z duvodu ze ma vaha sla hodne nahoru . Sla nahoru jeste vice nez kdyz jsem se preziral pred syrovkou (drive max 55kg ale cirka stale kolem 53kg NEKOLIK LET!!) ted mam po roce na varene 60kg.
Ok se necitim, ale zvyknul jsem si. Hlavne spolecensky to pro me asi nebylo moc dobre.. Spolecnost to nebyla ochotna prijmout...
Hodne sem se naucil a vlastne i potrdil ze kdyz jsme psali tyto stranky ze pravda v tom je . Jen staci to zkusit a hledat...
Co se tyce zdravi tak predtim rok bez nemoci 2*me bolela hlava jinak nic. ted se to obratilo. Ale i tak je to pro me spolecensky prijatelnejsi..
Drzim vsem pesti a verte STOJI ZA TO TO VYZKOUSET.. aspon ten jeden rok aby jste se mohli podivat za sebe zdali je to ono co hledate nebo ne...
(jeste dodatek - byl jsem striktni vitarian, abstinent a nekurak!)
Nenechte tyto stranky padnout
Bylo to hodne hodin prace.....vitarian.cz rulezzzz..
-
marie pavelkova
- Příspěvky: 35
- Registrován: čtv lis 25, 2004 19:34
- Bydliště: Ostrozska Lhota, CR/Great Dunmow, Uk
Ja musim rict, ze ja sem to s vitarianstvim (to sem este netusila, ze se to tak menuje, jela sem zkratka podle Walkera; odesla sem dokonce tehdy i z mediny, procez sem s tym, co se tam pak uci, nesouhlasila) pred osmi lety po roce taky vzdala hlavne kvuli tomu tlaku spolecnosti, vetsiny. Nezvladla sem to proste. Vycitala sem si to teda hrozne, ale ted vidim, ze jinak to proste v mem zivote ani jit neslo. Nebyla sem asi na tenhle pro vetsinu fakt zivtne-stylovy extrem pripravena. Beru to ted proste jako lekci. Od te doby, co sem ale prestala, neni dne, kdy bych o syrovce a vsem, co je s tim spojeno, nepremyslela, rozhodne chci znovu zacit. Uz ale pripravena. Ten spavny moment prijde ve spravny cas. Prejte mne stesti a hodne hodne kuraze!!
To bylo asi dost velky presvedceni, kdyz jsi kvuli tomu odesla z mediciny. Na druhou stranu bych uvitala, kdyby ve zdravotnictvi pracovali lide, kteri alespon trochu tem pozadavkum tela rozumeji a jsou tudiz nakloneny vitarianstvi. Pak by se clovek nemusel stresovat, kdyz uz by do te nemocnice z nejakeho duvodu musel.
Striktní jako 100%ní? Ty jo, to jsem zvládnul vždycky maximálně na týden dva. Já nevím, ale možná je právě v tomhle chyba - když jsem třeba skoro dva týdny vydržel být úplně raw, tak jsem se musel trochu, nebo někdy i hodně , přemáhat. No a nějak vynucené stravování mi na psychiku moc vhodné nepřijde - ten pocit přemáhání, nepohody bude jen narůstat a nakonec to podle mě nevyhnutelně vede k tomu, že člověk se na to vykašle. "Stojí mi vůbec to za to?" Nebo se aspoň bude cítit dost blbě, ale vitariánství je o tom, aby se člověk cítil dobře, ne? Takže takové přemáhaní je možná dokonce proti-vitariánské, myslím.
Teď to beru tak, že hlavně se chci cítit fajn, být v pohodě - jím sice tak z 90% (nebo možná i víc) syrovou stravu, ale občas si dám i masitou pizzu a už si to tak moc nevyčítám - nechci si to vyčítat vůbec. Sami rozhodujeme, jestli je sklenice poloprázdná nebo poloplná - je výhodnější smýšlet "Jéé, super, měl jsem super zdravé jabko!" nebo "Blee, už zase jsem měl pizzu? To jsem blbeček!"? Podle mě to první. Sice si teď někdo třeba může říct "A proč by ta sklenice nemohla být plná?", ale to by mě zajímalo, co to je "úplné zdraví" a jestli vůbec existuje - nemůžeme být vždycky o něco zdravější a vyhnout se něčemu škodlivému?
Třeba když dosáhneme 100%, tak potom se budeme zajímat o původu daného ovoce, zeleniny..., pak se dokonce přestěhujeme do nějaké méně smogem zamořené oblasti ČR (i když není toto třeba pro zdraví důležitější než strava?), no a pak se můžem třeba odstěhovat do pralesa. Ne, že bych rovnou přemýšlel o stěhování, ale myslím, že jsem kdysi nabíral takovouto tendenci. Taky mohu vidět, že jsem ostatní jídlo odsuzoval, i když jsem si to třeba ani moc nepřipustil. A co je hlavní - člověk se sice vždycky chce cítit dobře, ale potom nezačne vidět prostředky pouze jako prostředky, ale i jako cíle. No a jsem rád, že medituju - již se takové strunulé pózy rozpustily a nyní, již bez nich nebo alespoň s alespoň hodně oslabenými, jsem celkem dost vitarián (jak v procentech, tak třeba v tom, že trochu cvičím), ale nějak na tom neulpívám a když mi třeba včera byl nabídnut sirup, tak jsem to klidně vypil - ani ne kvůli sobě, abych byl "společenský", to myslím, že opravdu ne, ale jeden sirup mě přece nezabije (takhle jsem kdysi opravdu uvažoval - negativní věci jako úplně negativní a pozitivní jsem neviděl) a taky jsem hlavně nechtěl ty lidi urazit. A chutnalo mi to, stejně jako mi chutná pizza. Možná, že mé tělo není dostatečně pročištěné, a proto mu to chutná, ale proč si to neužít?
Chtěl bych prostě hlavně říct, že pokud se z vitariánství, myslím jako z "konzumování POUZE syrové rostlinné stravy" stane cíl a ne prostředek k tomu, aby se člověk cítil líp a třeba i mohl lépe fungovat pro ostatní, tak to moc k dobrým věcem nepovede.
Já nevím, ale možná je právě v tomhle chyba - když jsem třeba skoro dva týdny vydržel být úplně raw, tak jsem se musel trochu, nebo někdy i hodně , přemáhat. No a nějak vynucené stravování mi na psychiku moc vhodné nepřijde - ten pocit přemáhání, nepohody bude jen narůstat a nakonec to podle mě nevyhnutelně vede k tomu, že člověk se na to vykašle. "Stojí mi vůbec to za to?" Nebo se aspoň bude cítit dost blbě, ale vitariánství je o tom, aby se člověk cítil dobře, ne? Takže takové přemáhaní je možná dokonce proti-vitariánské, myslím.Teď to beru tak, že hlavně se chci cítit fajn, být v pohodě - jím sice tak z 90% (nebo možná i víc) syrovou stravu, ale občas si dám i masitou pizzu a už si to tak moc nevyčítám - nechci si to vyčítat vůbec. Sami rozhodujeme, jestli je sklenice poloprázdná nebo poloplná - je výhodnější smýšlet "Jéé, super, měl jsem super zdravé jabko!" nebo "Blee, už zase jsem měl pizzu? To jsem blbeček!"? Podle mě to první.
Sice si teď někdo třeba může říct "A proč by ta sklenice nemohla být plná?", ale to by mě zajímalo, co to je "úplné zdraví" a jestli vůbec existuje - nemůžeme být vždycky o něco zdravější a vyhnout se něčemu škodlivému?Třeba když dosáhneme 100%, tak potom se budeme zajímat o původu daného ovoce, zeleniny..., pak se dokonce přestěhujeme do nějaké méně smogem zamořené oblasti ČR (i když není toto třeba pro zdraví důležitější než strava?), no a pak se můžem třeba odstěhovat do pralesa. Ne, že bych rovnou přemýšlel o stěhování, ale myslím, že jsem kdysi nabíral takovouto tendenci. Taky mohu vidět, že jsem ostatní jídlo odsuzoval, i když jsem si to třeba ani moc nepřipustil. A co je hlavní - člověk se sice vždycky chce cítit dobře, ale potom nezačne vidět prostředky pouze jako prostředky, ale i jako cíle. No a jsem rád, že medituju
- již se takové strunulé pózy rozpustily a nyní, již bez nich nebo alespoň s alespoň hodně oslabenými, jsem celkem dost vitarián (jak v procentech, tak třeba v tom, že trochu cvičím), ale nějak na tom neulpívám a když mi třeba včera byl nabídnut sirup, tak jsem to klidně vypil - ani ne kvůli sobě, abych byl "společenský", to myslím, že opravdu ne, ale jeden sirup mě přece nezabije (takhle jsem kdysi opravdu uvažoval - negativní věci jako úplně negativní a pozitivní jsem neviděl) a taky jsem hlavně nechtěl ty lidi urazit. A chutnalo mi to, stejně jako mi chutná pizza. Možná, že mé tělo není dostatečně pročištěné, a proto mu to chutná, ale proč si to neužít?Chtěl bych prostě hlavně říct, že pokud se z vitariánství, myslím jako z "konzumování POUZE syrové rostlinné stravy" stane cíl a ne prostředek k tomu, aby se člověk cítil líp a třeba i mohl lépe fungovat pro ostatní, tak to moc k dobrým věcem nepovede.
-
marie pavelkova
- Příspěvky: 35
- Registrován: čtv lis 25, 2004 19:34
- Bydliště: Ostrozska Lhota, CR/Great Dunmow, Uk
Diky moc, Ondro, za sdileni svych zkusenosti! Moc to pomuze.Ondra G píše:
Chtěl bych prostě hlavně říct, že pokud se z vitariánství, myslím jako z "konzumování POUZE syrové rostlinné stravy" stane cíl a ne prostředek k tomu, aby se člověk cítil líp a třeba i mohl lépe fungovat pro ostatní, tak to moc k dobrým věcem nepovede.
Ja sem to mela jako cil. To sem ale ani netusila. Tehdy sem ani nemela jakukoli podporu jako ted mam uzasnou v lidech z vitarianu.
Není zač. Rád pomáhám.
A taky jsem rád, že tyto stránky existují. Chtěl bych tímto poděkovat tvůrcům i těm, co to udržují v chodu. Nevím, jestli bych bez nich vydržel být vitarián.
A kdyžtak další zkušenost - včera jsem si večer zase dal pizzu, nyní již to ale nebyl nějak moc můj vlastní, ať již psychický nebo tělesný, návyk, ale spíš návyk v okolním světě - že se to doma občas objednává, no ale to není hlavní. Hlavní je, že jsem potom dostal průjem a neměl jsem ho již tak půl roku snad. Nevím, jestli v tom nyní byly nějaké blbě udělané věci, nebo protože jsem týden nic takového nejedl, ale možná je to taky tím, že ta chlorella GreenWays je nějaká o dost víc účinnější než ta předchozí a prostě to svinstvo z těla vyhnala.
Myslím, že tohle je nejlepší cesta - jít pomalu postupně, v pohodě v mysli, tak pomalu pročišťovat tělo, vidět, jak se cítím líp a taky jak se cítím hůř, když sním něco ne moc zdravého. Je to potom taková přirozená cesta, stejně jako se člověk přirozeně vysmrká, když to potřebuje, a nemusí se kvůli tomu nervovat.
Rád pomáhám.A taky jsem rád, že tyto stránky existují. Chtěl bych tímto poděkovat tvůrcům i těm, co to udržují v chodu. Nevím, jestli bych bez nich vydržel být vitarián.
A kdyžtak další zkušenost - včera jsem si večer zase dal pizzu, nyní již to ale nebyl nějak moc můj vlastní, ať již psychický nebo tělesný, návyk, ale spíš návyk v okolním světě - že se to doma občas objednává, no ale to není hlavní. Hlavní je, že jsem potom dostal průjem a neměl jsem ho již tak půl roku snad. Nevím, jestli v tom nyní byly nějaké blbě udělané věci, nebo protože jsem týden nic takového nejedl, ale možná je to taky tím, že ta chlorella GreenWays je nějaká o dost víc účinnější než ta předchozí a prostě to svinstvo z těla vyhnala.
Myslím, že tohle je nejlepší cesta - jít pomalu postupně, v pohodě v mysli, tak pomalu pročišťovat tělo, vidět, jak se cítím líp a taky jak se cítím hůř, když sním něco ne moc zdravého. Je to potom taková přirozená cesta, stejně jako se člověk přirozeně vysmrká, když to potřebuje, a nemusí se kvůli tomu nervovat.
http://www.doktorka.cz/
Plané rostliny mají vlastní inteligenci!
O tom, že rostliny disponují základní formou myšlení, je přesvědčen akademik profesor Tony Truewas z univerzity ve skotském Edinburghu. Rostliny jsou podle něj schopny hodnotit situaci zhruba na úrovni zvířat. Stejně jako zvěř dokáží předvídat některé živelné katastrofy a mají dokonce paměť, umožňující zaznamenávat děje, které se odehrály v minulosti.
Nedávno překvapilo odbornou veřejnost zjištění německých botaniků, že rostliny reagují na bolest a strach křikem! Ten se totiž vědcům podařilo převést do signálů zachytitelných lidským sluchem!
Skotský vědec profesor Truewas tvrdí, že myšlení rostlin není jen na reflexivní úrovni, jak se dlouho tvrdilo. Rostliny podle něj pohlcují informaci, a poté ji zpracovávají a transformují téměř na stejné úrovni jako zvířata nebo dokonce člověk. Disponují tedy určitou dávkou intelektu.
Zároveň si prý ale nemáme dělat iluze a hledat nějaké vysoké rostlinné IQ v truhlíku za oknem. Jen u rostlin rostoucích planě v přírodě má podle Truewase intelekt možnost plně se rozvíjet. Naši domácí miláčci prý už za generace šlechtění zdegenerovali na skutečně elementární úroveň.
Je-li tomu tak, pak nemůžeme vyloučit, že například šamani přírodních národů opravdu dokáží komunikovat, byť v přeneseném slova smyslu, se stromy, jak tvrdí. Přísloví, že někdo slyší trávu růst, nemusí být ryze alegorické.
Zdroj: Plus
Plané rostliny mají vlastní inteligenci!
O tom, že rostliny disponují základní formou myšlení, je přesvědčen akademik profesor Tony Truewas z univerzity ve skotském Edinburghu. Rostliny jsou podle něj schopny hodnotit situaci zhruba na úrovni zvířat. Stejně jako zvěř dokáží předvídat některé živelné katastrofy a mají dokonce paměť, umožňující zaznamenávat děje, které se odehrály v minulosti.
Nedávno překvapilo odbornou veřejnost zjištění německých botaniků, že rostliny reagují na bolest a strach křikem! Ten se totiž vědcům podařilo převést do signálů zachytitelných lidským sluchem!
Skotský vědec profesor Truewas tvrdí, že myšlení rostlin není jen na reflexivní úrovni, jak se dlouho tvrdilo. Rostliny podle něj pohlcují informaci, a poté ji zpracovávají a transformují téměř na stejné úrovni jako zvířata nebo dokonce člověk. Disponují tedy určitou dávkou intelektu.
Zároveň si prý ale nemáme dělat iluze a hledat nějaké vysoké rostlinné IQ v truhlíku za oknem. Jen u rostlin rostoucích planě v přírodě má podle Truewase intelekt možnost plně se rozvíjet. Naši domácí miláčci prý už za generace šlechtění zdegenerovali na skutečně elementární úroveň.
Je-li tomu tak, pak nemůžeme vyloučit, že například šamani přírodních národů opravdu dokáží komunikovat, byť v přeneseném slova smyslu, se stromy, jak tvrdí. Přísloví, že někdo slyší trávu růst, nemusí být ryze alegorické.
Zdroj: Plus
souhlasím také s tím co bylo psáno o trochu výše. Myslím si, že by měl člověk jíst pro radost a aby mu to dělalo dobrý pocit v těle a psychice, ale i když mu to co sní někdy dobře neudělá jak v jedné nebo druhé stránce, tak se prostě nic neděje, je to opravdu jen pomoc na cestě životem a ne cíl, jen pokusem a omylem si člověk nachází to vhodné pro něj. Začala jsem s vitariánstvím před 11 lety a vůbec si nedovedu představit, že bych tento druh stravování nenalezla, tehdy jsem také nevěděla, že se to takto jmenuje a na jaře když jsem nalezla tyto stránky, jsem byla nesmírně šťastná, že je nás takových, co jí ve větší míře nebo úplně syrovou stravu více. Bez čerstvé stravy bych dneska byla otupělá, silnější, líná, vypadající o dost starší vzhledem ke svým zvyklostem ve stravování, stále naštvaná a nevrlá holka, která žárlí na každého, kdo je úspěšný, protože bych sama neměla vůbec sil něco dělat, protože by mi všechnu sílu vzaly ty knedlí, omáčky a buchty.
Dříve jsem si myslela, že jsem ve stravovaní se syrovou stravou snad sama, nebylo to jednoduché, nikdo z mého okolí takto nejedl, někdy jsem si opravdu připadala jak „ufo“ ale pro mě byly zásadní ty pocity a to co se s tělem dělo. Stále mi bylo lépe, zdravotní problémy se zmenšily, omládla jsem, pleť se zlepšila, vlasy a kůže, vnitřně mi bylo lehčeji, napadaly mě nové nápady, které jsem hlavně dokázala i zrealizovat, měnila se psychika, měla jsem více energie, život začal být krásnější atd ....vždyť to znáte. Měla jsem období na 100% a i období na 90% a období mezi tím. Stále se to mění. Záleží na ročním období, na situacích co řeším v životě….Pro mě nejlepší ideál je tak v průměru na měsíc na 98-100 %, no vlastně na 100%, ale nechci se psát jako 100 %, protože si někdy dám pohanku nebo něco podobného (maso od 1994 nikdy nejím).
Ale ono to s těmi % je jedno, protože prostě člověk by hlavně měl být šťastný. Vitariánství není nějaká přísná disciplína či co, je to jen způsob, jak člověku může být lépe a každý si zařadí dle sebe co mu sedí. Tu přísnou disciplínu si z toho totiž dělá člověk sám, bojí se uvolnit, že se zapomeneme a nají se něčeho vařeného a nebudeme mít sílu vrátit se zpět, ale kdo jednou okusil nějakou dobu na čerstvé a je vnímavý ke svému tělu, se ale ikdyž se mu toto stane dokáže vrátit zpět. Není třeba obav, člověk si jen vnitře musí být vědom svého vnitřního hlasu, který ho vede stále „výš“ protože jak začne upadat tak potom ta možnost nenávratnosti je, to si to člověk sám pro sebe okomentuje, aby se necítil špatně, že trošku upadl a vitariáství naprosto zatratí. To je extrémní případ, do toho nepočítám ty, co sice nejedí tolik čerstvého, ale jsou si vědomi jeho dobrého vlivu na člověka. Někdy jsou opravdu situace, kdy je všechno s člověkem jinak, ale hlavně, že si drží alespoň tu jasnou mysl a je pozitivní.
Byla jsem teď 14 dní na dovolené, kde jsem měla předplacenou stravu, sice vegetariánskou s hodně zeleninou, ale bylo tam i vařené. Jedla jsem co bylo a trochu jsem si podle potřeb vybírala, podle mého standardu to bylo horší, ale nic jsem z toho nedělala. Věděla jsem, že je to dočasné. Teď jsem se vrátila do Prahy a jsem mooooc ráda, že zase pokračuji ve "svém". Už jsem se na to nesmírně těšila. První den je vždy těžší, protože chuťové kanálky jsou trošku zaneseny a jen to čerstvé člověku nepřipadá zas až tak ono, ale druhý den už jsem byla „nastartovaná“ a moooc jsem si pochutnávala. Co mi nejvíce vadilo na dovče, byl ten nedostatek kyslíku v těle z vařeného a s tím související otupělost v hlavě. Kompenzovala jsem to alespoň hodně dlouhými běhy. Mám teď velikou radost ze svých papáníček a zase si jich více vážím. A to jsem na průměrného občana jedla velezdravě, vůbec si už neumím představit stravovat se tak, jako se stravují lidé běžně – samé vařené a minimum čerstvého, když vůbec nějaké čerstvé. Brrrr. To se člověk potom nemůže divit, že jsou lidé málo energičtí, nevrlí, pohodlní, závistiví….Ten kyslík z čerstvého v těle dělá zázraky.
O společenské stránce také něco vím, naštěstí moje rodina si už zvykla a když k nim přijedu, tak pro mě mají připraveno jen to co opravdu jím. A co se týká přátel mám většinou okolo sebe hodně vegetariánů, ale ne úplně všechny. Když si jdu však s kýmkoliv někdy někam posedět, tak většinou chodím do restaurace Malý Budha v ulici Úvoz v Praze a tam mají velmi dobré saláty (nejlepší je tofu salát, zní to sice divně, jako, že je jen z tofu, ale je hlavně plný čerstvé zeleniny a trochu takového jiného tofu, než známe v Čechách, tady já normálně tofu nejím, protože je mi po něm těžko, ale toto je takové kypřejší a není člověku z něj špatně) a i salát s jarními zeleninovými závitky, toto je velice výborné a tak vnitřně čistě připravované jídlo, mají tam celou stránku vegetariánských (tedy spíše veganských) jídel (a hlavně hezkou atmosféru), takže už mi ta společenská stránka nevadí, docela kvalitní saláty však mají už na vícero místech. Asi se mi za ta léta také změnil okruh přátel, už to nejsou zakouřené hospody vyznačující se pivem a párkem, to je potom opravdu těžké, ta silná atmosféra těchto míst člověka "válcuje" a jeden chytá chutě, které by ho za dveřmi hospody ani nenapadly. To se dá přežít jednou za čas, ale častý pobyt věřím, že člověka opravdu "převálcuje".
Pro mě bylo také důležité přečíst si tady o výrobcích osobní hygieny, které jsou přírodní bez chemických látek. Na praní a úklid je již používám dlouhou dobu, ale nějak mi uniklo, že i v kosmetice se „hnuly ledy“ asi je to tím, že až nyní jsem objevila bio krámky s výrobky na pleť, vlasy, zuby….a to hlavně zase díky těmto stránkám, protože tady jsem našla zmínku.
Někdy mi připadá, že každé jídlo má nějakou vnitřní sílu, svoje energie a paprsky, které člověka omotávají, které nás potom ovládají, člověk když si to ale uvědomí, řekne si jdi pryč nemám o Tebe zájem (ale musí to být upřímné z nitra), tak jako když je to jídlo ztratí, člověka ta energie přestane otravovat a je klid. To cítím u dost nezdravých jídel, mají takovou agresivní silnou energii, vtíravou. Na druhé straně čerstvé má jemnou, sladkou a hodnou energii, která se nevtírá a jen čeká a usmívá se, jestli si ji někdo vybere. No je to jak pohádka, ale já to tak nějak cítím. Myslím, že to má potom i stejný dopad na tělo a psychiku.
Například podle své praxe vím, že vedle čerstvého stravování na mě chutě neustále od počátku přicházely, nejprve když jsem začínala tak zpětné chutě na buchty, omáčky…ale najednou se to začalo měnit, přišla zpětná chuť na rýži se zeleninou a už vůbec ne na to předcházející, za čas chuť na pohanku se zeleninou, potom na med a najednou jsem zjistila, že se vše změnilo. Že mě chuť třeba na buchtu nebo omáčku nebo nevím co vůbec nenapadne, jako bych cosi překročila a nějaká jídla mi připadají jako bych měla sníst cihlu, připadají mi, že nejsou vůbec k jídlu, ale nejenom že připadají, já to hlavně vnitřně cítím a to odpadá takový ten pocit, že se přemáhám něco nesníst. Toto když jsem na sobě objevila, tak jsem měla velkou radost. Změnily se chutě v jejich „prazákladu“.
Člověk by měl mít ve svém jídelníčku, původní chutě – sladké, slané, tučné, kyselé, a to hlavně v počátku, než se mu pročistí chuťové kanálky a nalezne vlastní chutě přírodních potravin, ale jakoby je „povýšit“ – místo buchet - hodně sladké ovoce nebo med, tučné – avokádo, olivový olej…atd.
No prostě jezme tak, aby nám to dávalo radost, nekomplikovalo život, učme se naslouchat tělu, nebojme se pokusu a omylu, nebojme se výkyvů, naše nitro nás samo bude vést a říkat nám co je pro nás v danou dobu nejvhodnější. Vlastní zkušenost je nezbytná a nepřenosná, slova na papíře jsou málo, nedělejme si na sebe zbytečně bič. V životě by člověk měl jít pozvolna stále dál a dál a jídlo je jen vedle sportu, meditace atd. jen část z jakéhosi celku, který nám pomáhá jít životem dál a zlepšováním tohoto celku se urychluje a zlepšuje i cesta k dosahování svého konečného cíle.
Jooo a nesmírně děkuji tvůrcům a udržovatelům těchto stránek!!!!! Pomohli mi zlepšit svůj standard stravování (chlorella, zelené, konopné mléko….) a vůbec je to radost vědět i o ostatních.
Dříve jsem si myslela, že jsem ve stravovaní se syrovou stravou snad sama, nebylo to jednoduché, nikdo z mého okolí takto nejedl, někdy jsem si opravdu připadala jak „ufo“ ale pro mě byly zásadní ty pocity a to co se s tělem dělo. Stále mi bylo lépe, zdravotní problémy se zmenšily, omládla jsem, pleť se zlepšila, vlasy a kůže, vnitřně mi bylo lehčeji, napadaly mě nové nápady, které jsem hlavně dokázala i zrealizovat, měnila se psychika, měla jsem více energie, život začal být krásnější atd ....vždyť to znáte. Měla jsem období na 100% a i období na 90% a období mezi tím. Stále se to mění. Záleží na ročním období, na situacích co řeším v životě….Pro mě nejlepší ideál je tak v průměru na měsíc na 98-100 %, no vlastně na 100%, ale nechci se psát jako 100 %, protože si někdy dám pohanku nebo něco podobného (maso od 1994 nikdy nejím).
Ale ono to s těmi % je jedno, protože prostě člověk by hlavně měl být šťastný. Vitariánství není nějaká přísná disciplína či co, je to jen způsob, jak člověku může být lépe a každý si zařadí dle sebe co mu sedí. Tu přísnou disciplínu si z toho totiž dělá člověk sám, bojí se uvolnit, že se zapomeneme a nají se něčeho vařeného a nebudeme mít sílu vrátit se zpět, ale kdo jednou okusil nějakou dobu na čerstvé a je vnímavý ke svému tělu, se ale ikdyž se mu toto stane dokáže vrátit zpět. Není třeba obav, člověk si jen vnitře musí být vědom svého vnitřního hlasu, který ho vede stále „výš“ protože jak začne upadat tak potom ta možnost nenávratnosti je, to si to člověk sám pro sebe okomentuje, aby se necítil špatně, že trošku upadl a vitariáství naprosto zatratí. To je extrémní případ, do toho nepočítám ty, co sice nejedí tolik čerstvého, ale jsou si vědomi jeho dobrého vlivu na člověka. Někdy jsou opravdu situace, kdy je všechno s člověkem jinak, ale hlavně, že si drží alespoň tu jasnou mysl a je pozitivní.
Byla jsem teď 14 dní na dovolené, kde jsem měla předplacenou stravu, sice vegetariánskou s hodně zeleninou, ale bylo tam i vařené. Jedla jsem co bylo a trochu jsem si podle potřeb vybírala, podle mého standardu to bylo horší, ale nic jsem z toho nedělala. Věděla jsem, že je to dočasné. Teď jsem se vrátila do Prahy a jsem mooooc ráda, že zase pokračuji ve "svém". Už jsem se na to nesmírně těšila. První den je vždy těžší, protože chuťové kanálky jsou trošku zaneseny a jen to čerstvé člověku nepřipadá zas až tak ono, ale druhý den už jsem byla „nastartovaná“ a moooc jsem si pochutnávala. Co mi nejvíce vadilo na dovče, byl ten nedostatek kyslíku v těle z vařeného a s tím související otupělost v hlavě. Kompenzovala jsem to alespoň hodně dlouhými běhy. Mám teď velikou radost ze svých papáníček a zase si jich více vážím. A to jsem na průměrného občana jedla velezdravě, vůbec si už neumím představit stravovat se tak, jako se stravují lidé běžně – samé vařené a minimum čerstvého, když vůbec nějaké čerstvé. Brrrr. To se člověk potom nemůže divit, že jsou lidé málo energičtí, nevrlí, pohodlní, závistiví….Ten kyslík z čerstvého v těle dělá zázraky.
O společenské stránce také něco vím, naštěstí moje rodina si už zvykla a když k nim přijedu, tak pro mě mají připraveno jen to co opravdu jím. A co se týká přátel mám většinou okolo sebe hodně vegetariánů, ale ne úplně všechny. Když si jdu však s kýmkoliv někdy někam posedět, tak většinou chodím do restaurace Malý Budha v ulici Úvoz v Praze a tam mají velmi dobré saláty (nejlepší je tofu salát, zní to sice divně, jako, že je jen z tofu, ale je hlavně plný čerstvé zeleniny a trochu takového jiného tofu, než známe v Čechách, tady já normálně tofu nejím, protože je mi po něm těžko, ale toto je takové kypřejší a není člověku z něj špatně) a i salát s jarními zeleninovými závitky, toto je velice výborné a tak vnitřně čistě připravované jídlo, mají tam celou stránku vegetariánských (tedy spíše veganských) jídel (a hlavně hezkou atmosféru), takže už mi ta společenská stránka nevadí, docela kvalitní saláty však mají už na vícero místech. Asi se mi za ta léta také změnil okruh přátel, už to nejsou zakouřené hospody vyznačující se pivem a párkem, to je potom opravdu těžké, ta silná atmosféra těchto míst člověka "válcuje" a jeden chytá chutě, které by ho za dveřmi hospody ani nenapadly. To se dá přežít jednou za čas, ale častý pobyt věřím, že člověka opravdu "převálcuje".
Pro mě bylo také důležité přečíst si tady o výrobcích osobní hygieny, které jsou přírodní bez chemických látek. Na praní a úklid je již používám dlouhou dobu, ale nějak mi uniklo, že i v kosmetice se „hnuly ledy“ asi je to tím, že až nyní jsem objevila bio krámky s výrobky na pleť, vlasy, zuby….a to hlavně zase díky těmto stránkám, protože tady jsem našla zmínku.
Někdy mi připadá, že každé jídlo má nějakou vnitřní sílu, svoje energie a paprsky, které člověka omotávají, které nás potom ovládají, člověk když si to ale uvědomí, řekne si jdi pryč nemám o Tebe zájem (ale musí to být upřímné z nitra), tak jako když je to jídlo ztratí, člověka ta energie přestane otravovat a je klid. To cítím u dost nezdravých jídel, mají takovou agresivní silnou energii, vtíravou. Na druhé straně čerstvé má jemnou, sladkou a hodnou energii, která se nevtírá a jen čeká a usmívá se, jestli si ji někdo vybere. No je to jak pohádka, ale já to tak nějak cítím. Myslím, že to má potom i stejný dopad na tělo a psychiku.
Například podle své praxe vím, že vedle čerstvého stravování na mě chutě neustále od počátku přicházely, nejprve když jsem začínala tak zpětné chutě na buchty, omáčky…ale najednou se to začalo měnit, přišla zpětná chuť na rýži se zeleninou a už vůbec ne na to předcházející, za čas chuť na pohanku se zeleninou, potom na med a najednou jsem zjistila, že se vše změnilo. Že mě chuť třeba na buchtu nebo omáčku nebo nevím co vůbec nenapadne, jako bych cosi překročila a nějaká jídla mi připadají jako bych měla sníst cihlu, připadají mi, že nejsou vůbec k jídlu, ale nejenom že připadají, já to hlavně vnitřně cítím a to odpadá takový ten pocit, že se přemáhám něco nesníst. Toto když jsem na sobě objevila, tak jsem měla velkou radost. Změnily se chutě v jejich „prazákladu“.
Člověk by měl mít ve svém jídelníčku, původní chutě – sladké, slané, tučné, kyselé, a to hlavně v počátku, než se mu pročistí chuťové kanálky a nalezne vlastní chutě přírodních potravin, ale jakoby je „povýšit“ – místo buchet - hodně sladké ovoce nebo med, tučné – avokádo, olivový olej…atd.
No prostě jezme tak, aby nám to dávalo radost, nekomplikovalo život, učme se naslouchat tělu, nebojme se pokusu a omylu, nebojme se výkyvů, naše nitro nás samo bude vést a říkat nám co je pro nás v danou dobu nejvhodnější. Vlastní zkušenost je nezbytná a nepřenosná, slova na papíře jsou málo, nedělejme si na sebe zbytečně bič. V životě by člověk měl jít pozvolna stále dál a dál a jídlo je jen vedle sportu, meditace atd. jen část z jakéhosi celku, který nám pomáhá jít životem dál a zlepšováním tohoto celku se urychluje a zlepšuje i cesta k dosahování svého konečného cíle.
Jooo a nesmírně děkuji tvůrcům a udržovatelům těchto stránek!!!!! Pomohli mi zlepšit svůj standard stravování (chlorella, zelené, konopné mléko….) a vůbec je to radost vědět i o ostatních.
Slunicko,
diky moc za Tvoje slova. Ty se vzdycky tak hezky ctes . Z kazdeho Tveho slova je citit, ze to jde opravdu z Tebe, z Tve osobni a jedinecne zkusenosti. Citim vsechno presne tak, jak jsi tu popsala.To, co pises, se neda vycist z zadne knizky ci brozurky, to se musi prozit.
Neni co dodat - snad jen - ze by jsi mohla psat casteji
.
diky moc za Tvoje slova. Ty se vzdycky tak hezky ctes
. Z kazdeho Tveho slova je citit, ze to jde opravdu z Tebe, z Tve osobni a jedinecne zkusenosti. Citim vsechno presne tak, jak jsi tu popsala.To, co pises, se neda vycist z zadne knizky ci brozurky, to se musi prozit.Neni co dodat - snad jen - ze by jsi mohla psat casteji
.-
marie pavelkova
- Příspěvky: 35
- Registrován: čtv lis 25, 2004 19:34
- Bydliště: Ostrozska Lhota, CR/Great Dunmow, Uk
Slunicku
Drahe Slunicko, jsi uzasne, diky za Tve sdileni...
Pokusim se vic naslouchat tomu vnitrnimu hlasu...
Tam bych mohla najit to vsecko, co potrebuju.
Pokusim se vic naslouchat tomu vnitrnimu hlasu...
Tam bych mohla najit to vsecko, co potrebuju.
"Don`t worry `bout that, embrace it!!"
Děkuji děkuji Vám za krásné reakce, někdy když napíši nějaký příspěvek, tak se trochu obávám, jestli to někomu něco řekne, jestli se náhodou nevypisuji zbytečně a ještě ta dýlka, nedokáži nějak psát krátce, to si vždycky říkám, to snad ani nikdo nemůže vydžet číst....a hihi bojím se na ty stránky potom následně jít, co tam naleznu za reakce...
Děkuji a jsem ráda, že Vás na těchto stránkách "mám", hodně si toho vážím, je zde hodně zajímavých, rozzářených, hodných lidiček, kteří si váží svého života a chtějí ho prožít co nejlépe a nebojí se jít stále vpřed a poznávat nové a nepoznané ve všech oblastech a nebojí se řídit svým vnitřním hlasem a a´t je potkávají dobré situace a nebo i někdy těžší situace, tak to nevzdávají, to je prostě život, člověk nemůže zažívat jen procházku růžovou zahradou, musí jít někdy i po té vyprahlé poušti, aby si té růžové a stále více se rozkvétající zahrady vážil. Důležitý je stálý pohyb, který člověka vnitřně uspokojuje a on potom cítí, že vše v životě není nikdy marné. Vše se počítá a vše nás utváří a rozvíjí.
Těším se až Vás někdy poznám osobně.
Děkuji a jsem ráda, že Vás na těchto stránkách "mám", hodně si toho vážím, je zde hodně zajímavých, rozzářených, hodných lidiček, kteří si váží svého života a chtějí ho prožít co nejlépe a nebojí se jít stále vpřed a poznávat nové a nepoznané ve všech oblastech a nebojí se řídit svým vnitřním hlasem a a´t je potkávají dobré situace a nebo i někdy těžší situace, tak to nevzdávají, to je prostě život, člověk nemůže zažívat jen procházku růžovou zahradou, musí jít někdy i po té vyprahlé poušti, aby si té růžové a stále více se rozkvétající zahrady vážil. Důležitý je stálý pohyb, který člověka vnitřně uspokojuje a on potom cítí, že vše v životě není nikdy marné. Vše se počítá a vše nás utváří a rozvíjí.
Těším se až Vás někdy poznám osobně.