Strava (a filosofie) jako zdroj rodinné/partnerské krize ?

[Ivo]

Jaké jsou vaše zkušenosti v této oblasti ? Obvyklý model asi je, když zvyklosti jsou "konvenční" a jeden z partnerů najednou začne praktikovat něco nového (vegetariánství apod.) a pro druhého to je nevítaný "úlet" (kromě ideálního případu že se připojí) ...

Někdy ovšem nastává něco jako "regrese". V tom jsem zrovna docela po uši ... nějak jsem to nezvládl ... Když jsme se před 8 lety s manželkou potkali, byla mnoho let předtím vegetariánka (já ještě mnohem déle - nikdy bych nemohl uvažovat o tom spojit se s někým, kdo tuto věc nemá vnitřně vyřešenou) a zároveň byla i velkou propagátorkou vegetariánství, radila jiným, psala odpovědi do Mladé Fronty k článkům kritizujícím vegetariánství , plakala když ve vesnici vybíjeli šílené slepice (nebo krávy ? , mým rodičům neúnavně vysvětlovala proč nás syn (ted je mu 6) nejí maso, jak je to úžasné atd. Prostě fajn ...

Před 2-3 lety najednou začala mít pocit, že (údajně ze zdravotních důvodů) musí občas jíst maso ... Nejdřív ryby, kuřata ... OK ... a pak najednou už to bylo i vepřové, šunka, klobásky ... (tam už ty "zdravotní důvody" byly hůř zdůvodnitelné) atd. Pro mě to byl trochu šok a kromě toho jsem se nemohl zbavit dojmu, že tyto věci připravované a vařené ve vlastní kuchyni mi strašně smrdí (a zůstávají nějak pořád v celém prostoru). Mé komentáře nebyly přirozeně nijak nadšené a tlačil jsem ji k tomu, aby pokud možno tyto věci jedla někde mimo dům když už ... Často jí bylo i špatně (bolesti břicha) a na to si ordinovala jako jediný "lék" kuře apod. Zjistila též že je asi alergická na lepek atd.

Mezitím jsme dokončili nový dům, nastěhovali se tam, ale tento rozpor stále zůstával (nebyla to samozřejmě jediná rovina). Zajímavé ovšem je, že náš syn má naprosto jasno v jedné věci - maso nejí a jíst ho nechce. A ještě zajímavější je, že ted je mi předkládáno, že jsem mu v tomto "vymyl mozek" a že maso by jíst měl, poněvadž je prý nezbytné pro zdravý vývoj Ona ho ještě navíc dost naučila na sladké a dává mu (jako "úplatky a odměny") kvanta bonbonů, zmrzlin, koláčků, chemických nápojů atd., což též hůře snáším, protože je zjevné že to není v jeho prospěch ...

Vyústilo to v to, že po mém nedávném návratu ze zahraničního turné mě přivedla do prázdného domu a v afektu sdělila, že se (v mé nepřítomnosti) odstěhovala, že se cítila pod dlouhodobým tlakem v této oblasti ... (i když už nějakou dobu jsem jí dal najevo, že se nad tyto věci naprosto povznáším a plně respektuju vše co chce a potřebuje jíst a nebude mi to v ničem vadit). Ted je naprosto odtažitá a zablokovaná (je třeba poznamenat, že tam dlouhodobě byly i značné - a troufl bych si říct že i neblahé - vlivy kruhů kolem "rodinných konstelací", kde se aktivně angažuje)

Takže ted to ve mně samozřejmě vyvolává spoustu (hlubších i smutnějších) reflexí a sebereflexí do jaké míry jsou tyto věci skutečně důležité a do jaké míry jsem všechno způsobil. Vím, že bych se nad to opravdu ted dokázal povznést, že jsou mnohem důležitější aspekty (např. pocit domova a rodinné zázemí pro našeho syna, které ted chce od něj v momentálním opojení odříznout). Ale možná už je trochu pozdě ... Kuřata kvůli tomu asi jíst nezačnu

Prošli jste někdy něčím podobným ?

[Fuujin]

Mám dost blbý vztah s otcem a díky mému stravování ještě horší.
Už několik let s ním nebydlím, bydlím s maminkou, otce vidívám o víkendech ráno. Od té doby co sem se začal stravovat bezmasně a bezmléčných výrobků se to s ním dost dobře nedá vydržet, nedokáže ani připustit že moje asthma je způsobené z pečiva i když mu říkám že to tak vážně je a cítím to. Má slabé srdce, nadváhu, pořád se mu "vrací" jídlo (víte co myslim ?) atp a já který se cítí dobře, dělá teď 4 tance denně +malé posilovací cviky je ten špatný který musí začít pít mléko a jíst maso.
Dneska sem za ním šel naposled, zkazil mi celý den a už se s ním stýkat nechci. Asi tak

[Sweetie]

ivo vazim si ze ses s nami podelil o kus svyho soukromi. neco podobnyho me zatim nepotkalo...co rict, souziti je o vzajemny toleranci.

[awa]

Pozorně jsem to pročetla.
Ve skutečnosti tam vidím hodně skrytých problémů, ale mohu se mýlit. Mohu to psát, protože jsem čtrnáct let vdaná a muž jí všechno, ale rozumně. Dokonce teď absolvuje školení výživový poradce, takže by se mohlo zdát, že to bude způsobovat názorové a postojové rozdíly, ale není tomu tak. Oba jsme výrazné osobnosti,ale máme vůli vždy si sednout spolu, probrat to a vzájemně si vyjít vstříc, de facto strávíme hodiny povídáním.
Myslím, že rozdíl na jídlo je spíš špička ledovce, hlavní problém se mi zdá jinde. Nemohu se zbavit pocitu, že tvá paní je v nějaké rovině neuspokojená, pravděpodobně hledá sama sebe, svoji cenu, svoji cestu a to je důvod proč se vaše cesty rozdělily. Neřekla bych, že je to cíleně proti tobě, i když to tak může vypadat. Bohužel tohle rozdělení není dobré pro malého, děti může naučit dvojjakosti, nicméně se s tím nedá nic moc dělat, než ho co nejdřív naučit zodpovědnosti před sebou samým a samostatnosti v rozhodování. To je pro malé dítě těžké, ale nyní je to nezbytné, aby se předcházelo vzájemnému vydírání. Možná to ale vzhledem k osobnosti také nepůjde, některé děti jsou příliš závislé a velmi poddajné. Co se týká tvé paní, tak bych ji bez komentářů nechala být jejímu vývoji, byla laskavá jak bych jen mohla, tohle nakonec může změnit její postoj a dát příležitost si spolu sednout a bez obviňování si popovídat o svých snech, cílech, možnostech a vzájemné pomoci.
Ber to jen jako můj pohled a zkušennosti, snad se z toho dá něco použít.
Rozdílná strava nemusí být problémem.

[Sitar]

My, kdyz jsme se s manzelkou Nik poznali, tak ja byl neinformovanej vsezravec a Nik nekolikaleta lakto-ovo-vegetarianka, ciste z etickych duvodu. Maso mi "stacilo" jednou denne v praci a doma jsme varili vesmes bezmasou stravu. Vzdycky jsem miloval spoustu ovoce a zeleniny, takze to nebyl problem. Dodnes ji obdivuju, jak to uzasne tolerovala. U ni nastesti nehrozi, ze by se nechala strhnout zpet, jelikoz ma velmi rada zvirata a zdravotni stranka veci je az na druhem miste. U me to snad taky nehrozi, alespon si to tedy nedokazu predstavit, ze bych nekdy zase zacal jist maso.

Nase deti v tom maji taky celkem jasno, ve skolce to problem neni a ve skole uz taky ne, i kdyz ze zacatku se snazily ucitelky holku nutit, aby dojidala i maso, ale neuspely.

Ale ted k Ivovi a jeho manzelce:

a) je v tom nekdo jinej a jidlo je jenom zaminka - pak asi neni moc sance

b) nikdo jinej v tom neni, ale manzelka citi, ze to dela blbe, ovsem nechce to priznat, tak dela problemy

c) nikdo jinej v tom neni a manzelka je presvedcena, ze to dela spravne, na rozdil od manzela

Pokud vyloucim variantu a), je potreba si to jasne a otevrene vyrikat, na to je ovsem potreba vule obou stran. Treba to manzelka opravdu citi jako utlacovani, i kdyz tomu tak byt nemusi. Proste zahodit vsechny domnenky a normalne o tom mluvit. Vsechno, i kdyz to vypada beznadejne, se da vykomunikovat. Nejlepsi je to beze slov, ale to pujde v tomto pripade tezko

[Ivo]

Díky za komentáře Myslím že c) je správně + je tam určitě ještě nějaké d) a e) ... Čas na komunikaci teprve přijde ... momentálně to ještě neuzrálo ... věřím že to bude nakonec fajn ... i když to momentálně nevypadá ... mužská a ženská logika se dost liší Ale kromě jiného mě to celé spontánně přivedlo ke dvoutýdennímu očistnému skoropůstu, kdy mi jídlo opravdu nechybělo , takže aspoň něco pozitivního .... a zítra si objednávám nový supermixer jako společníka mého zamilovaného Omega odštavňovače, takže život i tak přináší nějaké drobné radosti

[Oli]

Pozorně jsem to pročetla.
Ve skutečnosti tam vidím hodně skrytých problémů, ale mohu se mýlit. Mohu to psát, protože jsem čtrnáct let vdaná a muž jí všechno, ale rozumně. Dokonce teď absolvuje školení výživový poradce, takže by se mohlo zdát, že to bude způsobovat názorové a postojové rozdíly, ale není tomu tak. Oba jsme výrazné osobnosti,ale máme vůli vždy si sednout spolu, probrat to a vzájemně si vyjít vstříc, de facto strávíme hodiny povídáním.
Myslím, že rozdíl na jídlo je spíš špička ledovce, hlavní problém se mi zdá jinde. Nemohu se zbavit pocitu, že tvá paní je v nějaké rovině neuspokojená, pravděpodobně hledá sama sebe, svoji cenu, svoji cestu a to je důvod proč se vaše cesty rozdělily. Neřekla bych, že je to cíleně proti tobě, i když to tak může vypadat. Bohužel tohle rozdělení není dobré pro malého, děti může naučit dvojjakosti, nicméně se s tím nedá nic moc dělat, než ho co nejdřív naučit zodpovědnosti před sebou samým a samostatnosti v rozhodování. To je pro malé dítě těžké, ale nyní je to nezbytné, aby se předcházelo vzájemnému vydírání. Možná to ale vzhledem k osobnosti také nepůjde, některé děti jsou příliš závislé a velmi poddajné. Co se týká tvé paní, tak bych ji bez komentářů nechala být jejímu vývoji, byla laskavá jak bych jen mohla, tohle nakonec může změnit její postoj a dát příležitost si spolu sednout a bez obviňování si popovídat o svých snech, cílech, možnostech a vzájemné pomoci.
Ber to jen jako můj pohled a zkušennosti, snad se z toho dá něco použít.
Rozdílná strava nemusí být problémem.

Awa, jen souhlasím. problém není ve stylu , ale v osobnosti jeho ženy. Mohu v tomto mluvit sama za sebe. Děti odrostli, bydleli jsme v kleci ve které jsem nechtěla žít a okolí mě nutilo dělat věci , které jsem nechtěla. Samozřejmně , že dnes vím, že problém byl ve mně, mě se to vlastně líbilo se nechat vláčet, ale než jsem na to přišla, projedla jsem se k pěkným kilům kolem pasu a velmi zajímavým zdravotním problémům. Do té doby jsem byla štíhlá a zdravá. Až když jsem si sedla až na dno, začala jsem objevovat samu sebe a začala se podle toho. Trvá to již několik let, ale už aspoň vím co nechci. Konečně bydlím podle svých představ, dělám prostě veci podle svého. Stojí to hodně sil být sama sebou. Schovat se za jídlo je snazší. Kompezuje si s tím nějaký svůj vnitřní problém, dokud jej bude chtít řešit ona sama, nemůže ji nikdo pomoci. Otázka je jestli pomoc chce nebo potřebuje....Letos budu vdaná 22 let. Žiji s manželem, který si svým přejídáním a špatným životním stylem přivodil těžkou cukrovku. Má uříznut jeden prst na noze, píchá si 4x denně, vysoký tlak, 30 kg nadváhy, trhá se mu sítnice v očích , pozvolna slepne, trpí silnými průjmy.... Je mi hodně těžko , když vidím jak mne syrová strava pomáhá a jemu by mohla pomoci taky. Odmítá ji z principu, protože na to nemá dost silnou vůli. Nenutím jej, jen se mu snažím být vzorem. Občas ulétne a nandá si natalíř hodně ovoce a zeleniny a demostrativně to sní, aby mi ukázal jak je mu po tom špatně. Neřeším to, jen mu lakonicky vysvětlím proč je mu špatně a v čem byla chyba.
Promiň nějak jsem si tady vylila svůj osobní kyblíček, snad ti nějak pomůže pochopit.

[Xion]

Oli - Je super, ze si nasla samu seba a mas pravdu, ten boj je tazky. Lahsie je otupit mysel jedlom a nevidiet realitu. Ja obdivujem ludi, ktori si vyberu bojovat. Jeden z najvacsich strachov, ktori ludia teraz maju, je uvidiet samych seba. Jeden kolega mi povedal, ze prebdiet noc v lese, uplne sam, je ako zrkadlo, ktore nam ukaze samych seba. Preto to tak malo ludi dokaze.

[Ivo]

Jeden z najvacsich strachov, ktori ludia teraz maju, je uvidiet samych seba. Jeden kolega mi povedal, ze prebdiet noc v lese, uplne sam, je ako zrkadlo, ktore nam ukaze samych seba. Preto to tak malo ludi dokaze.

Na to není třeba probdít noc v lese, stačí si na nějakou dobu sednout k "meditaci" ... Jinak je to tak - lidé mají často strach vidět sebe, své nitro ... proto se stále obklopují tokem informací, hluků a aktivit (třeba moje maminka musí mít stále doma puštěnou televizi nebo rádio, když náhodou nastane ticho, je z toho velmi nesvá a nesnese to ...) apod.

[Xion]

Vsak meditovat mozes aj v noci v lese.

[Fuujin]

meditovat v noci v lese.. to bych asi nedal, pocit, že přiběhne třeba mýval a pak do mě rýpne čumákem a já vyletím leknutím až na měsíc, není moc příjemný

[Jindra]

meditovat v noci v lese.. to bych asi nedal, pocit, že přiběhne třeba mýval a pak do mě rýpne čumákem

Kdepak, neboj. Být v noci v lese je úžasně fajn, miluju to. Poslouchat v nočním tichu všechny ty zvuky fauny, to je paráda, to se to medituje. Jelikož ale bývám dost sebekritický, nemohu (nedokážu) meditovat hluboce, protože mne to zanedlouho dost psychicky deptá. Holt nikdo nejsme dokonalý a já když o sobě začnu víc přemýšlet, lituji chyb, kterých jsem se dopustil a mrzí mne občas podrážděné jednání s manželkou či dětmi, taky hodnotím, kolik jsem toho vlastně v dosavadním životě dokázal, dále jaké jsou rodinné vztahy... no a protože pořád je co vylepšovat, za chvíli mne to začne deptat a meditace končí, abych se z toho nesložil Ale noční les (a noční příroda vůbec) je nádhera... když utichne ten hluk generovaný civilizací od všelijakých motorek a aut a traktorů a letadel a ...

[Jirka N]

Jelikož ale bývám dost sebekritický, nemohu (nedokážu) meditovat hluboce, protože mne to zanedlouho dost psychicky deptá. Holt nikdo nejsme dokonalý a já když o sobě začnu víc přemýšlet, lituji chyb, kterých jsem se dopustil ....

lepší je dělat to krátce a pravidelně. Když ale začne vypouštět ventil najednou po delší době je to prostě náročnější, stejně jako fyzický detox...
Ale dělat to, protože jak známo, člověk se z chyb učí.

[Panda]

Ach jo, také se stále doma potýkám s rozdílností názorů. Přítelkyni se stále nelíbí, že se už půl roku věnuji zdraví - že stále něco čtu, dělám půsty, jím jinou stravu než ona. Dost žárlí a má poznámky když otevřu okno vitariánu. Prý už spolu nic neděláme a nikam nechodíme (má představu sednout si spolu ke kafi, jíst spolu stejná jídla, sednout si do restaurace na večeři - jakoby to jídlo muselo hrát v životě tak velkou roli) - a když namítám že rád někam půjdu když navrhne tak to že nechce aby bylo vždy jen z její hlavy. Ach jo, proč lidi nemohou uznat že si někdo chce spravit svůj životní styl a věnovat se tomu třeba rok naplno. Budu rád když se mi podaří pod tímto nátlakem vydržet ještě týden půstu (do 21) a pak asi budu muset slevit a víc se jí přizpůsobit.

[Oli]

Ach jo, také se stále doma potýkám s rozdílností názorů. Přítelkyni se stále nelíbí, že se už půl roku věnuji zdraví - že stále něco čtu, dělám půsty, jím jinou stravu než ona. Dost žárlí a má poznámky když otevřu okno vitariánu. Prý už spolu nic neděláme a nikam nechodíme (má představu sednout si spolu ke kafi, jíst spolu stejná jídla, sednout si do restaurace na večeři - jakoby to jídlo muselo hrát v životě tak velkou roli) - a když namítám že rád někam půjdu když navrhne tak to že nechce aby bylo vždy jen z její hlavy. Ach jo, proč lidi nemohou uznat že si někdo chce spravit svůj životní styl a věnovat se tomu třeba rok naplno. Budu rád když se mi podaří pod tímto nátlakem vydržet ještě týden půstu (do 21) a pak asi budu muset slevit a víc se jí přizpůsobit.

Přizpůsobit a přizpůsobit je rozdíl....

[Fiona]

No jo Pando, ale treba ma v necem pravdu
Pochybuju ze by ji nejak moc vadilo to ze na sebe dbas, to zenska spis oceni. Spis mi to podle tveho popisu prijde, ze namisto jednoduse zdraveho jedeni a aktivni zivotospravy travis hodiny a hodiny na netu, mudrujic o kvantovych kmitoctech ruzickove kapusty ci nesmrtelnosti brouka. Coz by samo o sobe snad bylo ok, ale nediv se ze mila zarli
Ona by treba mnohem lip rozdychala to ze nejis jeji knedliky, kdybys ji dal jinak najevo co pro tebe znamena, teda jestli pro tebe porad neco znamena. Ja vim ze je to pro chlapa strasne tezky Jenze se zkus trosku vzit do jeji kuze. Mozna by se s tebou radsi honila v hraskovem poli nez se jen divila, kam ze se ji to ztracis... Jsem ted nedavno nekde slysela, ze laska se musi zalivat, jinak uschne jako kterykoli jiny kvet. Asi tak.

[Vejmutovka]

Ach jo, také se stále doma potýkám s rozdílností názorů. Přítelkyni se stále nelíbí, že se už půl roku věnuji zdraví - že stále něco čtu, dělám půsty, jím jinou stravu než ona. Dost žárlí a má poznámky když otevřu okno vitariánu. Prý už spolu nic neděláme a nikam nechodíme (má představu sednout si spolu ke kafi, jíst spolu stejná jídla, sednout si do restaurace na večeři - jakoby to jídlo muselo hrát v životě tak velkou roli) - a když namítám že rád někam půjdu když navrhne tak to že nechce aby bylo vždy jen z její hlavy. Ach jo, proč lidi nemohou uznat že si někdo chce spravit svůj životní styl a věnovat se tomu třeba rok naplno. Budu rád když se mi podaří pod tímto nátlakem vydržet ještě týden půstu (do 21) a pak asi budu muset slevit a víc se jí přizpůsobit.

Přizpůsobit a přizpůsobit je rozdíl....

Taky si myslím, že se nemusíš vracet k jídlu, které už jíst nechceš. Stačí jen kolem toho tak neblbnout.

[Panda]

"Dbát na sebe" by žena asi ocenila, jenže jako vařanka neuznává že bych tímto stylem o sebe dbal, ale že si škodím.

Trávím tímto hodně času - bohužel můj styl je to co dělám věnovat se tomu naplno (a jako začátečník ještě spoustu věcí neznám nebo neovládám) - ale takto jsem dělal vždy vše a vždy jsem měl sklony mít zájmy spíš na PC. Ale když ona něco navrhne tak to dělám s ní rád, třeba výlety, takže není u mne neochota spolu něco podnikat. A lásku jí snad dávám dostatečně najevo - přinejmenším tím že stále pro ni něco dělám aby jí bylo dobře.

Tak mám ale spíš dojem, že její výčitky jsou v určitých obdobích (má dost velké výkyvy, i kladným směrem - ale tohle si nikdy nepřizná) a připadá mi že jsou vždy před menstruací. Možná musím nějaký den přečkat a zas to bude v pořádku, asi menstruace na náladu ženy působí dost silně.

[hugis]

Téda, že sa ženy furt vyhovárajú na tetu na červenom mercedese som už akosi zvykol, ale aby sa na to vyhováral chlap som ešte nezažil.

[mlok]

jen tak co me zaujalo...

Ale když ona něco navrhne tak to dělám s ní rád, třeba výlety, takže není u mne neochota spolu něco podnikat.

... a jak casto navrhnes neco Ty? Neco naplanujes, zaridis... myslim tim spolecny cas, vylet atd.

A lásku jí snad dávám dostatečně najevo - přinejmenším tím že stále pro ni něco dělám aby jí bylo dobře.

... davas ji lasku najevo zpusobem, ktery je ji prijemny a ktery dokaze a chce prijmout? Ono je mozna rozdil mezi tim, co Ty chapes ze je pro ni dobre a co tak chape sama

Musim rict, ze tady tohle mi hodne pripomelo me byvale zkusenosti - muz, ktery me mel rad, a rikal, jak moc mi to dava najevo atd... ale z druhe strany jsem to tak ja vubec nevidela jako dukazy lasky. Myslim ze laska je v tom, ze ji davame najevo tak, jak je to prijemne a prijatelne pro toho druheho

[Sumicka]

Pando, ty jsi klasický ajťák. Já mám jednoho doma. Když něco dělá tak na 100% a mezi tím není čas ani dýchat. To je ta potíž, proč se to přítelkyni nelíbí. Ostatní to taky už popsali. Ženská potřebuje, aby chlap dal najevo vlastní zájem o její maličkost, neplánovaně. Prostě přijít domů a říct, hele dneska jsem pro nás domluvil nějakou akci, nebo donést nějakou milou maličkost a ona hned ví, myslí na mě, má mě rád. Tohle většina žen bere jako projev lásky a ne, že chlap trpí její výmysly - když chceš tak tam půjdeme atd. Omlouvám se za trochu tvrdší a přímé vyjádření (taky jsem ajťák ). Taky by se mi líbilo, kdyby ten můj přišel a řekl: Hele viděl jsem v obchodě pěkný jabka, tak jsem ti je přinesl ). U nás je to stále na počítači a občas to dojde tak daleko, že si píšem po ICQ a to sedíme 1,5 metru od sebe v jedné místnosti . On mi trpí moje úlety a tiše čeká až mě to přejde , ale nemá s tím žádný problém. Jemu vařím jeho jídla a on mě občas pomůže nachystat ovozel. Chápu jeho a on mě, dokážeme věci probrat a vysvětlit si názory - dojít ke kompromisu.
Zkus se odpoutat aspoň občas od svého zaměření a něčím ji překvapit, co má ráda a uvídíš, jak rychle vyjde sluníčko na zatažené obloze.

[Panda]

Vidím že se mi docela vymstilo něco rozepsat. Dík za názory, ale to se jednalo jen o krátkou odchylku která je už zase pryč, běžně máme vztah velmi hezký a oboustranně spokojený. Teď zrovna přítelkyně drží 21-denní půst zatímco já nemíním na půst pár měsíců sáhnout.

[Jindra]

Ženská potřebuje, aby chlap dal najevo vlastní zájem o její maličkost, neplánovaně. Prostě přijít domů a říct, hele dneska jsem pro nás domluvil nějakou akci, nebo donést nějakou milou maličkost a ona hned ví, myslí na mě, má mě rád

Ne ne, Pando, nic se Ti nevymstilo a naopak díky reakci Sumicky (Sumičko dík!) se nad tímhle tady doufám pár takovejch "sucharů", jako jsem například já (taky ajťák, ufff), zamyslí. Svou ženu miluju, ale vím, že to neumím dát najevo a ona určitě mívá pocit, že ji nemám rád. Takový "ucha", jako jsem třeba já, pak potřebujou pošťouchnout tím správným směrem třeba právě takovouhle radou, jak píše Sumička. Dělat takovýhle drobnosti, jak tady Sumicka naznačuje, to se mi líbí, to beru jako dobrý tip!

[Sumicka]

Jsem ráda, že jsem mohla aspoň napomoct, když vy mě tady taky pomáháte

[Fuujin]

Hlavně nezůstat ve stereotypu.. To se osvědčilo vždycky mě

[hugis]

No ale podľa tohoto prieskumu nie sú itečkári zase až tak zlý partneri, čo ma ako itčkára naplnilo hrdosťou na náš cech.

[Sitar]

Hugis, proč to dáváš do partnerské krize?

Jo, už jsem vám říkal, že jsem taky z oboru informačních technologií?

[Sumicka]

No myslím, že to neberem jako špatné partnery, ale trochu specifické
To Sitar - myslím, že je to celkem jasný, možná by bylo zajímavé zjistit kdo není. Běžní uživatelé nesedí hodiny na kompu a na netu

[Michal S.]

Včera můj prvňák Honza dělal domácí úkol: vybarvěte obrázky s jídlem, které je zdravé -
obr.č.1: dort a lízátko
obr č.2: krabice mlíka
obr.č.3 rohlík s hruškou
obr. č.4 chleba s mrkví
obrč. 5 kola
Já: Tak co vybarvíme , Honzi?
Honza: obrázek č.2,3,4
Já: Já bych vybarvil jen hrušku a mrkev.
Honza : musí se vybarvit celé obrázky
Tak jsem ustoupil chlebu a rohlíku.
Honza: mlíko je taky zdravé...pani učitelka říkala.
Já: kravský mlíko je pro tele
Chvíli hádka
Ustupuji i mlíku

Dnes mi hlásí: Dostal jsem jedničku s hvězdičkou za mlíko, tati.
Manželka to slyší: Ty zas blbneš děcka?!
Já: Ty bys dávala svoje mlíko teleti?
Manželka: Někdy tě fakt nechápu.
Já:

Partnerská krize snad nebude

[Sitar]

Je rozumné ukazovat nebo říkat dětem, jak násilím oddělují tele od krávy, aby měla dostatek mlíka pro lidi? Ve velkochovech.

Nevím, jestli je to rozumné, ale je to pravdivé.

No, co se pak děje s teletem, asi není nutné zmiňovat, že?

Kráva nevyrábí mléko lidem na požádání, vyrábí je pouze pro své tele. Lidé je mohou získat jedině tak, že tele matce seberou. Dnes se to obvykle dělá do 24 hodin po narození. Mezi krávou a teletem přitom existuje pevné mateřské pouto. Vzájemnému odtržení se oba usilovně brání, křičí, hledají se a marně se snaží jít po zvuku volání toho druhého. Toto strádání často neustává ani po několika dnech.

http://goveg.cz/content.php?action=show ... language=1

[Jindra]

tele matce seberou. Dnes se to obvykle dělá do 24 hodin po narození. Mezi krávou a teletem přitom existuje pevné mateřské pouto. Vzájemnému odtržení se oba usilovně brání, křičí, hledají se a marně se snaží jít po zvuku volání toho druhého. Toto strádání často neustává ani po několika dnech.

Zrovna před týdnem jsem tohle zažil. Kdyby aspoň telata dávali dostatečně daleko, aby se s krávami-matkami nemohla slyšet, jenže co jsem zažil, telata byla "za rohem" kravína. Je mi z toho smutno. Je to odporný. My lidi (sebe nevyjímaje) jsme někdy odporní.

[Jindra]

Včera můj prvňák Honza dělal domácí úkol: vybarvěte obrázky s jídlem, které je zdravé
Dnes mi hlásí: Dostal jsem jedničku s hvězdičkou za mlíko, tati.
Manželka to slyší: Ty zas blbneš děcka?!
Já: Ty bys dávala svoje mlíko teleti?
Partnerská krize snad nebude

Tak to ještě dopadlo dobře, Michale. U nás to bývá (zejména v souvislosti s dětma) podobný a krize tam trochu je. Nebudu se rozepisovat, páč bych sem napsal šest stránek, uffff. Když jsem objevil vita, říkal jsem si, to snad není možný, aby tomuhle někdo nevěřil, vždyť je to logický a je to od přírody. Jo, takhle má přece člověk jíst (pít, dejchat, hejbat se, chovat se ekologicky). A začal jsem při každým jídle rodině doma vysvětlovat, čím je to které jídlo škodlivé, proč je špatné mléko (a výrobky z něj), maso, bílá mouka, cukr atd. atd. Naivně jsem čekal, že budou vděční za to, když se dozví, ahá, tak proto ty nemoci u nás. Ne ne, kdepak, takhle v děckách vybuduju spíš odpor k vita žití, když o tom pořád mluvím a zprotivňuju jim to, co právě jí. Takže před malými syny už o tom pokud možno nemluvím (jen když se sami zeptaj) a snažím se povídat s manželkou, která doma samozřejmě funguje jako kuchařka. Ukecávám ji, když už "musí" vařit, ať se aspoň vyhýbá více koncentrovaným jídlům současně, takže ji prosím,vždy jen jedno koncentrované jídlo a k tomu zeleninové přílohy. To manželka respektuje, v tom je zlatá. No ale těch sladkostí, zmrzlin, všelijakejch pochutin co ty naše děcka sní. Hele, zas těžkou hlavu si z toho nedělám, já takhle žil 40 let a jsem dost zdravej. Jde mi ale o to, že čím déle budou děcka jíst tak, jak je dnes běžné, tím více si zasviní těla a taky tím hůře se budou jednou odnaučovat, až uvěří (uvěří?), že tohle žití jim škodí. Vidím to na sobě, jak obtížně se zbavuju mlíka a pečiva a vidím to taky na synech, kdy tomu čtyřletému to jde mnohem snáze, než staršímu desetiletému. No jasně, desetiletý už je za ty roky navyklejší. No a tak to v tomhle ohledu u nás doma není nijak růžové a momentálně hledám cesty, jak to rodině nijak nezprotivňovat (což by bylo naprd a nikam by nevedlo), ale zároveň jak doma nepodporovat nezdravá jídla. Eštěže manželka je cca 75 % vitouš, takže mi jde hlavně o ty milovaný děcka.

[Panda]

Já myslím že stačí děti chránit jen před těmi nejhoršími zly která se běžně považují za škodlivá, jako např. cola s chipsama, aby se nedostali do vážných zdravotních problémů. Jejich organismus toho zatím snese hodně. Vidí příklad v nás, takže je to pak časem jistě přivede na podobný názor. Když my jsme byli schopni se vzchopit v pokročilejším věku a se vzorem v rodičích živících se bůčkem a omastky, tak pro ně to znamená už půl cesty hotovo.

Před 2 týdny mi udělal radost syn přítelkyně (19 let) - oni se živí docela vařácky, trochu si postěžoval na únavu, tak jsem mu jen nadhodil syrovou stravu a půsty a on se toho docela chytl, chvíli vyzvídal a pak si udělal sobotu půstovní den a neděli 100% vita. Sice pokračuje zas ve starém, ale ten první zárodek už tam je.

[Michal S.]

Je rozumné ukazovat nebo říkat dětem, jak násilím oddělují tele od krávy, aby měla dostatek mlíka pro lidi? Ve velkochovech.

Nevím, jestli je to rozumné, ale je to pravdivé.

Pokud je dítě schopné tu konkrétní pravdu přijmout, jakkoli je "krutá", pak je to rozumné.

U nás to bývá (zejména v souvislosti s dětma) podobný a krize tam trochu je.

U nás je taky krize většinou kvůli dětem. Manželka nevím jak je vita protože ji vidím až večer. Ale pozitiivní je, že děcka ví, co je to půst. Já jsem se to dozvěděl až ve 30. Oni to ví v 6. V skrytu duše doufám, že je naučím půstu až k tomu dozrají. Pak už je krůček k vita.

[Panda]

Tohle asi mnozí známe z domova. (Zdalipak dotyčný nátlaku odolal?) http://www.bio-life.cz/poradna-zdarma/v ... trava.html

[mlok]

spis by me zajimalo kdo z "mistnich" vitarianu to je

[awa]

spis by me zajimalo kdo z "mistnich" vitarianu to je

Já se hlásím...ne to je vtip! Do takové výšky jsem nikdy nedorostla, takovou váhu ani neměla. Tak se kluci přiznejte!!!

[tristazmista]

tak kdyz se k tomu nikdo nema tak to udelame vylucovaci metodou, ja merim jen 183 a nemam manzelku

[dvdmchl]

Alek?
viewtopic.php?f=9&t=1391&p=56182#p56182

[Michal S.]

Já to taky nejsu, manželku sice mám, ale nejsu tak velkej