Fórum VitRawian.eu

U stavu jsem stával
a na nitě hrával
nebo nitě na mé nervy
popel si na hlavu nervi

pokání produktivním býti může,
z chlapců dělá muže,
ale co z dívek to nevím,
ještě se tu občas zjevím.

(není to taaaak obtížné,
jak jsem si myslela včera,
ovšem leckteré příspěvky zde jsou nedostižné,
jdu zase studovat geologické zlomy střižné)

To nepatřičné bude asi
snad nevyrvou mi vlasy
ale prý se stáří hornin určit dá
dle fosilních nálezů v nich
a naopak stáří fosílií, jak se zdá
dle hornin, v nichž nalezených,
což bludným kruhem mnohý shledá,
ale to do vláken jiných,
bohulibých?
Šimrá mne to, až jsem kých.

jestli je to přestřelka, vzdávám se na místě,
mou netrénovanou múzu už bolí mozek jistě

Nebylo ode mne fair
sám vytahám se za hair
zlomy piluj
pilně studuj
ať neskončíš na pile
jako školák bez píle.

http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/schei ... 4&strip=74

rým na 74 n-e-z-v-l-á-d-n-u

O interakci přemýšlel
a zapomněl na kabel
překopl ho
pro Fermiho
způsobil el. anomálii
zkalibroval patálii
s krumpáčem zapláčem
vládnem jen počítačem.

s krumpáčem bych plakala
málo, málo jsem činky zvedala
to taková lopata se smetákem
větším jsou mi kamarádem

když vidím v oranžových vestách
metače ulic chodit jak ve snách
občas jim závidím práci na slunci
ani mi nevadí, že páchnou jak skunci

to mají z toho kouření hloupého
já bych si dala na sváču něco jiného
jarní lístek z lípy, sedmikrásku
rozdělíš se se mnou, bělásku?

pracovala jsem kdys s hráběmi i lopatou
mazlila se s žirafou chlupatou
v ZOO, venku, s vyvětranou hlavou
ach, kde jen ty doby jsou...ouou

říkali, že na školu je mne škoda
ve škole o tom nepanovala shoda
prý studuj, když na to máš, přestaň
se dřít, sic budeš bídou potrestán

tak tedy studuji, leccos se bifluji
už jen málokdy gumáky obuji
trochu je mi to líto, však snad též
jednou se dočkám štěstí, není to lež

budu mít zahrádku s košatou třešní
a pod ní poslouchat, jak ptáci řeční
tam bude rukama vždycky co dělat
jen se ještě v tom sázení dovzdělat

Pokořen dílem Tvým
s krumpáčem kovovým
pracím výkopovým
se s rýmem jalovým
věnovat raději budu
ať neutnu si ostudu.

Boduješ

inspirací jste mi pravou
verše se mi honí hlavou
celý den a hlavně noc
už je toho na mne moc

přetlak rýmů dnes vytekl
že by však před tím klekl
zrovna zdejší velký básník
raději pohledám kapesník

stejně dlouhé řádky nedaří se
teď ty hříchy na pravopise
no dobrá, komplexy zahodím
a v toleranci publika uvěřím

teď však čeká mě HJ zelenobílý
aby pomohl mi ztekutit zelené býlí
čínské zelí bude dnes s jablkem
že bych pila pro změnu s brkem?

bože všemohoucí a karmapo milý
dejte mi sílu nebásnit chvíli
už vím, proč prý je nakažlivá
ta hrozná nemoc rýma zvaná

Virusy se šíří lehce
ale se mi smrkat nechce
ať si smrká smrk
a Ti srká brk.

Padnuv smrk ztepilý
husqvarnou poražen
opilý z té pily
opora žen
které naň usedly
ovoce jedly
dřevaře svedly
dobře si vedly
cíl zasažen.

krátké řádky mají říz a velmi hezké jsou
mně se bohužel asi nikdy nepovedou
stručnost zdá se není ctností žen
kéž odpuštěno bude nám v tento den

(mdž )

Ahoj Jelikož tu mamka dlouho nepsala tak jsem se toho ujmula já a rozhodla se že sem zase něco dám Není to básnička přímo o vitariánství přesto si myslím že je pěkná a mohla by mít něco do sebe

Sílu, sílu musíš mít
Na to aby ti osud přál
Abys mohl naplno žít
Věř snu který se ti zdál.

Smutně, smutně se po cestě chodí
Jež ti druhej vyšlapal
Myslím že se hodí
Aby svoji sis klestil dál.

Pláč, pláč plný bolesti
Budeš plakat, někdy rád
Říkaj že to nic dobrýho nevěstí
A ty se tomu musíš smát.

Sebe, sebe překonat v odvaze
Vzepnout se k výšinám
Objevit co je v tvé povaze
Pak budeš moct říct - to já znám.

Strach, strach zabít v souboji
Hrdě říct já jsem já
Kašlat na ty co ti nepřejí
A vzít si co se dá.

Nést, nést stejně prohru jako vítězství
Ač chceš sám vavřín mít
Tak vítězovi nabídnout přátelství
A říct všechno v poho a prostě jít.

Musíš, musíš chtít
Sedmkrát zakopneš tak osmkrát vstaň
Zvednout se a dále jít
Nečekat až nastaví ti někdo dlaň

Vzdát, vzdát se štěstí pro jiné
Místo jiných sama v koutě stát
A nepřát si z toho co vidíš ani jediné
A sama sebe se tiše ptát.

Cesnak Medvedí,
črevné parazity pohladí.

Březen, za kamna vlezem.
Duben, ještě tam budem.
Květen, ještě tam budem.
Červen, ještě tam budem.
...sakra

A mi to nevadí,
déšť přece pohladí
naše okenní tabule
zatímco mne plynule
a odborně hřeje a těší
můj lively raw freš svěží
však vy víte kdo
je mi fuk, že u toho bubnuje na sklo.
Kulisu napraví In extremo

No jo, ale má pravdu Panda,
"Až přijde máj, vyženeme kozy v háj" se letos nekoná, chápu jeho smutek ..

Deštivý červenec bubnuje na sklivec
za kamny vysušen zapadlý kostlivec
osiřel zajásal pozůstalý šťastlivec
nezvládl dědictví pojal ho blázinec
vykvetl šeřík a plazivý zběhovec
přivoňel květeny zpytovec
v hlubinách mořských zaúpěl kytovec
a upéct lívanec není snadná věc
přátelé, zalezl do nory jezevec

Panda píše:Březen, za kamna vlezem.
Duben, ještě tam budem.
Květen, ještě tam budem.
Červen, ještě tam budem.
...sakra

Panda už dál nemože,
malej reset pomože

s.arik píše:Deštivý červenec bubnuje na sklivec
za kamny vysušen zapadlý kostlivec
osiřel zajásal pozůstalý šťastlivec
nezvládl dědictví pojal ho blázinec
vykvetl šeřík a plazivý zběhovec
přivoňel květeny zpytovec
v hlubinách mořských zaúpěl kytovec
a upéct lívanec není snadná věc
přátelé, zalezl do nory jezevec

Básník se nepodepsal

Psala jsem verše o lásce a přišel čas, kdy jsem napsala o ukončení pozemského života. Vše je naší součástí.

Epitaf

Dnes už to svaté tělo odpočívá v hrobě.
Ty, laskavá země vše ukrýváš.
Nenápadné macešky zdobí místo,
kam jste ho před časem odnesli.
Tady má klid, nemusí vstávat, chodit, jíst,
mluvit, smát se, žít.

Ach, vy modré zvonečky, vy jste přece zvonily
na rozloučenou, vy jste tiše cinkaly konec
té krásné pohádky, konec jednoho životního příběhu.
My nevěřili - musí se žít! Musí?

Tak teď to tělo odpočívá v hrobě. Přestalo žít.
Nechce už.
Ten život však byl poctivý,
Ten život prožil dokonalý muž.

Vzal do ruky jsem měkkou hlínu
a jemně formoval jí v tvar,
jejž v představách jsem v nitru nosil.
A měl jsem ve svém díle zdar.

Přišel jsem opět - den se chýlil -,
však výtvor můj již ztvrdlý byl
a nebylo již možno změnit tvar,
jejž jsem zrána vytvořil.

Vzal do ruky jsem živou hmotu
a formoval jí s úzkostí
- dítěte srdce důvěřivé -
v podobu ku své radosti.

Přišel jsem opět - léta prchla -
hle, z dítka stal se zralý muž.
Však rys, jejž z mlada jsem mu vtiskl,
nedal se více změnit už.
Autor neznámý

Houf mužů na koráb se nalodil
a každý činem svým se vychloubal:
"Já skolil prase divoké."
" Já lva jsem zastřelil."
"Já medvěda jsem jednou ranou sklál."
"A jaký čin ověnčil tebe?"
"Já sílu našel jsem, zkrotit sám sebe."
/autor neznámý/