Okruh známých si teprve buduji, přijela jsem ze Švédska.
Konkrétně babička – té je o 50 let víc než mně, tedy moje babička. O věku to ani tak není, a ta má opravdu nerespektuje a nikdy respektovat nebude. Děti mi nehlídá, ani je nekrmí. Ale když ji občas požádám, aby dohlédla a zabavila, zpívala píseň a říkala říkanky, zatímco dětí spí a náhodou se probudily, já mezitím nakupuju nebo jdu na masáž zad, a ony se opravdu probudí, tak ona aby se jim nemusela věnovat, tak je zabaví něčím dobrým. Lidi si na to nenechaj šáhnout, že to co jí oni sami, je něco špatného, vždyť po tom i nadále žijí. A když já se jí snažím velmi krátce v rychlosti obhájit svůj postoj, vztekne se: Ale dej mi už pokoj prosímtě a zdrhne v půlce mé druhé věty. No a do pokoje jako dotěrná mouchá jí to dopovědět nepolezu. Ona nechce vůbec nikoho poslouchat a muset nad něčím přemýšlet, to už je takový typ človíčka.
Ovlivňovat ji – to je ten poslední typ člověka, kterého bych chtěla ovlivňovat. Mně stačilo před 10 lety ovlivňování, než začala konečně používat mikrovlnku na ohřívání mléka, že se nic u toho nezašpiní
. Tak teda začala. A dnes si to už za žádnou cenu nenechá vyvrátit. Že z toho dodneška neumřela nebo co. Museli by to napsat v Claudii za 10 korun (= týdeník), zatím nenapsali a hned tak nenapíšou 
.Ale tam nejde tolik o tuto babičku, ale o všechny ostatní, a dále třeba panelákoví spolubydlící. Jedna třeba potřebuje, abychom jí vybrali schránku když není doma a děckám pak přinese milou pozornost. Nebo na hřišti – to se s nikým nekamarádím, jenom se tam potkáváme. Děti stranit jiných dětí nějak neplánuju
. Problém jsou maminky . A není nikdo, kdo by se nezeptal: A próóč jakóóó?
Vždyť v tom je vápník, bláblá, a je to jenom mouka, atd. No neřešitelná situace. Přece nebudu každému předávat své rozumy, to tedy ne. Tak schválně, co byste jim řekli, jednou větou a stručně, proč jim nechci dát ten rohlík („Vždyť je to jenom rohlík (langoš...)“, nebo tyčinky „Vždyť už mu byly dvááá, a druhému čtyříííí
“. „Vždyť už přece obědval, tak teď už může? ).Já se nechci muset obhajovat.
Co se týče zdravých zoubků, tak tam mě zase ovlivňují, že je to geneticky, a že i když budu čistit zuby jak blázen a nejíst cukry, stejně se zuby budou kazit po nějaké příbuzném či co.
A co se týče těch všech humusů, myslí si, že tělo si musí odmalička zvykat, aby se naučilo se tomu bránit, vytvořit obranné látky.
Když někomu nebudu souhlasit s jeho jídlem, tak si to vezmou tak, že nesouhlasím s něma a dochází k rozkmnotření. Jídlo je citlivé téma. Hlavní program života.
Lidi mi připadnout prostě neformovatelní, pokud opravdu nejsem nějaká přesvědčovacá kapacita. Jakmile je zmínka o nějaké alternativě, hned je to jak když píchne do vosího hnízda a zuřivě brání to, co za život nasáli z médií.
Já bych se ráda družila třeba právě s vitariány, nebo prostě nějakými rozumnými lidmi, jenže ti seznamky asi nemají. A navíc jich (konkrétně vitariánů) bude každého v jednom městě jeden, nebo někdy i dva
.Neznám jediného člověka, který by se stravoval jinak než „normálně“. Zůstat tedy sama? Tam ještě duchovně nejsem, i když bych tedy asi ráda
. Bych potřebovala nějaký jednoduchý fígl, třeba jednu šikovnou větu, stručnou, ale já jsem prostě takové trdlo a bezlepková dieta mi připadla jako geniální
a byla jsem ráda, že jsem na to přišla 
.A co potom jednou ve školce. Radši vegetarián? Nebo radši bezlepková dieta? Nebo obé
.
). Já ostatní doma a v okolí také nepřesvědčil, jen můj životní styl začali respektovat. Žij a nechej žít - my nenutíme měnit svůj život je (přestože s tím také nesouhlasíme), proč by oni měli nutit nás, proč by na to měli mít právo?
): Bezlepková dieta./th_2327-sorciere-tux.jpg)
