"odesláni k převzetí do péče (ne k hospitalizaci, pokud by nebyla opravdu nutná) na Kliniku infekčního lékařství FNO, z důvodu vysokým teplotám a počínajícímu průjmu našeho syna. Podle informací naší pediatričky se mělo jednat o statimové vyšetření hladiny CRP a acidobazické rovnováhy, vzhledem k tomu, že to byl pátek, se vším jsme s manželem souhlasili a odjeli co nejdříve na již zmíněnou kliniku.
Hned na příjmu v 10 h, nás přivítala velmi „milá“ sestřička. Když jsem jí podávala žádanku na vyšetření, zeptala se nás, jestli jsme dítě nějak zaléčili, opáčila jsem, že jsem mu dávala sirup nad ránem, načež mi odpověděla velmi hrubým tónem, že se pak matky nemohou divit, když děcko dostane febrilní křeče.
Po 30 minutách čekání, jsme se zeptali, kdy přijdeme na řadu, a odpověď byla: „Doktorka je tu sama, má toho hodně, nevím!“ V pátek dopoledne na příjmu 1 lékař a 1 jedna sestra??? Po dalších 15 minutách nás setra přesunula do jednoho z příjmových boxů. Maličký spal v kočárku a tak jsme byli vděční za trochu klidu. Přišla sestra, vyhrnula mu čepičku a na tom zahřátém čele měřila našemu synovi teplotu. Jaké překvapení, že teploměr ukázal 38,7 °C! Bez toho, aniž bychom viděli paní doktorku, znovu přišla sestra a dala mi do ruky kelímek s půlkou diazepamu a injekční stříkačku se sirupem „to mu šoupněte do zadku a to je sirup, ať to zapije čajem.“ Měla jsem pro něj s sebou nutrilon, bohužel v tom spěchu, jsem na čaj zapomněla. Přiznávám, že jsem měla být lépe připravená, ale nepočítala jsem, že příjem bude trvat dvě a čtvrt hodiny! Manžel poprosil sestru, jestli by nám nedala převařenou vodu, abychom malému mohli udělat mléko. „Kde bych na příjmu vzala převařenou vodu?!“ Manžel vstal a odešel hledat převařenou vodu, naštěstí na porodnici byly sestřičky velmi ochotné a manželovi převařenou vodu daly. Mezitím mi sestřička přinesla v kelímku čaj, podala mi erární věci pro malého, že ho mám převléct a přitom s námi začala sepisovat přijímací papíry. S údivem jsem na ni hleděla, vzhledem k tomu, že lékařka stále nedorazila, kde bere tu jistotu, že syn bude hospitalizován. „Vaše lékařka se přesně nevyjádřila, co po nás chce, takže si vás tady určitě necháme!“ Sestra s doktorským titulem?
V 11.17 přišla rozlítaná doktorka, ani si nepřečetla žádanku od pediatričky (kde bylo mimo jiné napsáno, že malý byl v úterý očkovaný a ve středu mu vyrostl první zoubek, což mohlo být spojeno s těmi teplotami i průjmem) a začala ihned sepisovat příjem, že o tom se mnou odmítá diskutovat. Dobře, pokud to bylo s malým tak vážné, že bylo potřeba jej hospitalizovat a nasadit infuzní terapii, nediskutovala jsem. Mezitím brala telefony a podávala ordinace telefonicky, paní doktorka má asi nadlidské schopnosti vidět a diagnostikovat lidi na dálku. Chápu, že toho měla hodně, ale je na vedení kliniky, aby obstarala odpovídající počet personálu, aby podobným věcem předcházela.
Příjem byl u konce něco málo před 12 hodinou. Ošetřovatelka (o které se zmíním ještě v závěru) nás se synem doprovodila na oddělení D3. Nedokážu si představit, kdyby si manžel nevzal volno z práce a nešel s námi, jak by to probíhalo. Jelikož jsme měli s sebou kočárek a osobní věci, které jsme si s sebou vzít na oddělení nemohli, nemám představu, kam bych je dala nebo nechala.
Po 35 minutách co jsem byla s malým přivedena na pokoj, konečně dorazily sestřičky, aby udělaly naordinované odběry. Přinesly Smectu a Kulíšek roztok, že to mám vmíchávat synovi do pití. Syn už byl hladový, i když během příjmu, dostal dávku mléka, ale je zvyklý o půl jedné chodit spát a před tím se ještě napít. Poprosila jsem proto sestřičku, jestli by mi donesla dávku mléka, případně převařenou vodu, abych mu jej mohla udělat sama. Při odpovědi, které se mi dostalo, jsem netušila, jestli si dělá srandu nebo to sestra myslí vážně… Bohužel to myslela vážně! „My stravu teprve budeme objednávat v mléčné kuchyni a ta dávky vozí až kolem půl třetí, takže do té doby bude muset vydržet! Máte tady čaj, to mu musí stačit! Převařenou vodu vám nedáme, své mléko si dělat nesmíte!“ Prosím?!! Dítě přijato s diagnózou průjmové onemocnění a možná dehydratace a on to BUDE MUSET vydržet?!! Jemu to BUDE MUSET stačit?!! Jak chcete vysvětlit pěti měsíčnímu dítěti, že BUDE MUSET vydržet a BUDE MU MUSET stačit studený čaj, na který není zvyklý a pít mi nebude???!!! Byla jsem zoufalá, neschopna vzdorovat. Po další půlhodině, kdy už syn byl nepříčetný, volala sestru a prosila, aby byla tak hodná a přinesla mi tu převařenou vodu, abych mu mohla dát pít. Dostalo se mi stejné odpovědi, že si musím počkat. To už jsem žádala důrazněji, nakonec mi opravdu převařenou vodu ošetřovatelka donesla, s tím, že je to naposledy!
Pomalu, ale jistě, jsem s přístupem doposud veškerého personálu byla velmi nespokojená, ale říkala jsem si, že to dělám přece pro své dítě a že to musím snést. Ale proč a za jakou cenu? Nenechám šlapat ani po sobě a už vůbec ne na úkor svého syna.
Zanedlouho po napití mi syn usnul a měly následovat minimálně dvě hodiny klidného spánku. Shodou nešťastných náhod o patro nad námi snad stěhovali celé oddělení, při každém posunutí nábytku, sebou malý trhnul a vzbudil se, následovaly rány na chodbě a třískání dveří, vrcholem byla paní uklízečka, kterou jsem hned upozornila, že syn spí a požádala ji, aby pracovala co možná nejtišeji, třískla při vytírání jak o mou postel, tak i o postýlku syna a pak urputně vyměňovala sáček v odpadkovém koši. Samozřejmě se pláčem probudil a už se mi ho nepodařilo uspat. Spal s přestávkami 40 min, což se odrazilo na jeho i mé náladě!
Telefonem jsem kontaktovala sestru něco před třetí hodinou a poprosila ji, aby mi přinesla dávku mléka pro syna. Po chvilce se ve dveřích objevila nová ošetřovatelka a podala mi lahvičku s mlékem, s tím, že ji strčila do mikrovlnky, protože v ohřívačce by trvalo moc dlouho! Odkdy se mléko pro miminko ohřívá v MIKROVLNCE?!! To už jsem začala mít zlost. Zeptala jsem se, jestli jsou už známy výsledky odběrů mého syna. „Ty vám někdy přijde sdělit lékař.“-„Kdy přijde lékař?“ – „To fakt nevím, až přijde, tak přijde!“
Má zlost nabírala otáčky, za celou dobu nikdo nepřišel překontrolovat teplotu syna po podané medikaci na příjmové ambulanci, kromě smecty a kulíška, nedostal jinou medikaci, žádné infuze, žádná péče!
V 16 h jsem znovu zvonila sestře s jasným cílem – mluvit s ošetřujícím lékařem mého syna, abych se dozvěděla informace o zdravotním stavu dítěte a hlavně o následné terapii, jestli bude nutná. A odpověď sestry? „Už jsme vám jednou řekly, že až přijde, tak přijde! Teď tady žádný lékař není!“ Fakultní nemocnice s více než 3 tisíci zaměstnanců a na klinice nebyl k dispozici ani jeden lékař?!!! „Pohybuje se někde na budově, dělá příjmy a pohotovost, zavolala bych ho pouze v život ohrožující situaci a to teď není!“ V tuto chvíli mi už opravdu došla veškerá trpělivost a zoufalství se proměnilo v čirý vztek! Důrazně jsem požádala, aby mi sestra zavolala ošetřujícího lékaře a rozhodla se, že pokud bude dítě v pořádku, opustím co nejdříve oddělení, kliniku a celou Fakultní nemocnici! Od sestry se mi dostalo opět milé odpovědi: „To jako mám fakt zavolat lékaře, to nemůžete počkat, až se někdo dostaví na oddělení… No ale počítejte s tím, že to hned tak nebude, stejně si nejdříve bude muset dodělat svoje věci a pak teprve přijde!“ a třískla telefonem!
O půl páté přišla sestra konečně změřit synovi teplotu, měl 38°C. Tudíž dostal dávku brufenového sirupu. Mezi řečí prohlásila, že výsledky jsou v pořádku a infuze nejsou nutné, ale že lékař ještě žádný nedorazil a ani neví, kdy to bude. Opět! V tu chvíli jsem byla rozhodnutá, že déle mě tam už nikdo neudrží a to jsem ji taky řekla. Oznámila jsem ji, už velmi rozčíleně, že i s dítětem ještě dnes odcházíme a poprosila bych o propouštěcí zprávu. Se stejným rozčílením se mě zeptala, co se mi tady nelíbí a že ona mi nic nevypíše, že to musí lékař (což mi bylo jasné!).
Před pátou hodinou dorazila konečně MUDr. Olbrechtová, první milý a ochotný člověk na celé klinice! Byla velmi laskavá, řekla mi výsledky odběrů mého syna a vše pečlivě vysvětlila. Vše bylo v pořádku, až na nízký počet leukocytů a neutrofilů, což je následek infekce. Mrzí mě, že jsem na tuto doktorku byla už nepříjemná, ale byla jsem rozhodnutá se synem odejít, i když mi následně vyhrožovala jeho sepsí a následnou smrtí. Možná kdyby přišla dřív, možná kdyby se s námi jednalo jinak a ne jak s kusem masa, zůstala bych, ale věděla jsem, že se to nezmění a spíš bych synovi uškodila, než pomohla. A pokud by nastaly nějaké komplikace, byla jsem rozhodnutá syna převézt do jiné nemocnice, do FN už NIKDY!
Paní doktorka byla vstřícná a svolila s vypsáním propouštěcích papírů, s tím, že jsme se domluvily, že na další den ráno přijedu se synem na kontrolní odběry a přinesu vzorek stolice (kterou po celou dobu 8 hodinové hospitalizace neměl). Potom ještě řekla, že na klinice počkáme, než budou výsledky (cca 2 hodiny), ale vzhledem k tomu, že bydlíme 15 min od nemocnice, jsem řekla, že si pro výsledky zavolám.
Dnes jsme opravdu se synem na 8 h ráno dorazili na kontrolní odběry a zde se vracím k ošetřovatelce, kterou jsem zmínila již výše, která po otevření dveří poodešla dál do budovy, kde zřetelně zahulákala na sestru „Vždyť jsme je včera přijímali, tak nevím co tu zase chcou!!!“ Tahle věta mě utvrdila v tom, že jsem udělala nejlíp, jak jsem mohla a se synem jsem předešlý den opustila kliniku.
Odběry proběhly bez komplikací, stejně tak i následné vyšetření syna sloužící lékařkou. Sestra chtěla, abychom si na výsledky počkali, ale byla jsem domluvená s lékařkou, že si po 11 h zavolám. Mezitím přišla sestra znovu, že odběry, které udělali malému, si máme sami odnést do odběrové místnosti v hlavní budově, což už byla jen třešnička na tomto hořkém dortu!
Sama jsem zdravotník, ale takové jednání bych si NIKDY ke svým klientkám nedovolila! Práce ve zdravotnictví je poslání a ne každý je na takovou práce uzpůsoben! Ne každý se dokáže vcítit do kůže pacienta a projevit, byť jen trochu empatie a vlídnosti. Nikdy nevíte, kdy se v podobné situaci ocitnete vy sami nebo vaše děti, což vnímáte stonásobně hůř!
Je mi z toho smutno, protože takové jednání jsem opravdu nečekala. Celou událost budu šířit dál, abych varovala vaše další potenciální klienty.
S pozdravem a vírou, že se takové jednání již nebude opakovat"
Výživná diskuze zde:
http://blog2.idnes.cz/diskuse.aspx?iddi ... eni=vlakno
.
.
. Kym sa 