Vzhledem k tomu, že nakonec rozhodnout se stejně musí dotyčný manžel, také něco přihodím - z literatury.
Armstrong v knize "Elixír života" (v e-book str. 20) důrazně varuje před jakýmkoliv řezáním do nádoru (něco ve smyslu že se tím poruší jeho pozdro). Uvádí z jeho praxe velkou úspěšnost léčby nádorů (půstem s urinoterapií), ale úspěšnost prudce klesala v případech řezání:
A tak stovky zcela bezvýznamných bouliček byly léčeny chirurgicky jako závažná nemoc a nakonec se vyvinula rakovina, protože doposud si ani lékaři, ani laici neuvědomili, že nejspolehlivější způsob, jak otevřít dveře malignitě, je zmrzačení ženského prsu nebo jiné části lidského těla.
Proto by se měl manžel rozhodnout i v takové věci, jako je odebrání vzorku - i to může být nebezpečné, nepodceňoval bych radu "nenechat do sebe řezat".
Malachov v knížce Hladovění uvádí tabulku úspěšnosti léčby hladovkou Mak-Itčena, z 5 případů léčby rakoviny se všechny úspěšně vyléčily. Více neuvádí, zda byly zhoubné, jaké délky půstů atd. Ale věřím že, jak se tu už psalo, půst není jen nějaký "univerzální lék", musí být součástí celkové změny způsobu života: půsty + vita strava + (možná i dokonce) urinoterapie + (a to je myslím nejdůležitější) opravdu chtít, lidé selhávají na tom, že vzdávají boj předem, mávnou nad sebou rukou a nechce se jim udělat pro sebe maximum. Např. Růžičková (napsala o své léčbě knihu) měla sice silný optimismus (jeden z potřebných prostředků), ale do poslední chvíle např. silně kouřila přestože věděla že jí to škodí, vědomě nedělala pro sebe maximum ale mávla nad sebou rukou.