KARCINOM MALIGNÍ - praktická zkušenost

[doubravka]

Chránící maminka.. ano.. taky to u nás tak bylo. Moc jsme chtěli s maminkou zůstat doma, ale její lékařka, moudrá to žena, která si sama vzala svého otce domů, když umíral, nám to rozmluvila. Jsem jí dodnes vděčná, protože když jsem mámu viděla ten posledním den - kdyby takhle trpěla, reagovala doma, nevím, jestli bych si někdy připustila, že jsem neudělala chybu, že jsem jí měla nechat v dosahu léků a lékařů.

Hrozně mě mrzelo, že ve všem tom maminka dlouho opatrovala nás a moje obejmutí se vždy nakonec zvrhlo v to, že ona držela mě. Nedala se, prostě to jinak neuměla, nechtěla, co já vím.

Marci, přeju ti všechnu sílu, abys to zvládla, ať už zvrat k lepšímu, či i maminčin odchod, jak nejlépe lze pro vás obě/všechny, ale zároveň, z hloubi, hloubi vlastní zkušenosti, i když ty sama víš, vím - prosím, holka, neztrať se! Já se tehdy ztratila a hledala jsem se celá léta. A jak říká Renáta - držte a podporujte ji v tom, co sama chce a za co bojuje, jako lvi, ale já dodávám - neutopte se v tom. Je to skutečně zvláštní zkušenost, prožijte ji dobře a silně a otevřeně.

Děkuju ti moc, že to s námi sdílíš, i po těch letech to mně osobně pomáhá, určitě nejsem jediná. A přes všechen bol a zmarněné naše naděje má Renáta pravdu - dokud má maminka sílu bojovat, bojujte, stojí to za to. :-*

[macik]

ahoj děvčata, moc děkuji za vaši podporu a sdílené zkušenosti...moc pomohly zejména mojí sestře....už několik dní nemohla plakat a po přečtení vašich příspěvků se to uvolnilo....

dneska jsem s maminkou prožila krásnou hodinku o samotě...před odjezdem do Brna jsme se stavili v nemocnici a protože manžel musel zůstat v autě se psy, tak jsme s maminkou byly samy....nakrmila jsem ji, pak jsem jí dlouze hladila a masírovala záda, docela hodně psala, takže jsme si spoustu zvládly sdělit a podle návodu pana bezouška jsem jí dělala posílení čaker...měla by to dělat sama, ale dneska byla slabší....při odchodu mi vzala hlavu do dlaní a dala mi jemnou pusinku, myslím, že to bylo takové to "kdybychom se už neviděly"...odpoledne ji sestra vzala na vozíčku na chvíli ven, ale nesmí na sluníčko, takže opravdu jen chviličku...sestra taky maminku vykoupala a znovu nakrmila, ale byla chudinka z toho dneska vyčerpaná, i když stejně jako já cítila z maminky klid...

když jsem mamince ráno řekla, že ať dělá vše dle svého uvážení, ale nic nemusí, ani kvůli nám, tam mi napsala, ať jí neberu sílu bojovat...tak jsem jí vysvětlila, že jí podporuju v boji všemi silami, jen ať to dělá pro sebe a ne pouze kvůli nám...na to už se usmívala...

s přibývajícím večerem na ni asi ta fyzická bezmoct dolehla, na mou sms s přáním klidné noci odepsala toto: Moc děkuji kočičko, dnes už vím, že mám více duševní síly než fyzické. Vešla jsem na novou cestu. Cesta poznání, víry, střídmosti a pokory. Dobrou noc babi.

Odepsala jsem jí, že si vybrala krásnou cestu a že se moc těším, až zase budu u ní a budu ji moci pohladit a že jí mám plné srdíčko....

[IDASEK]

Marci posílám smajlík, který tu není "kytička".

[Hugo z Hor]

[Renáta]

Máš úžasnú mamičku, Marcelka. A ona má skvelé dcéry. Čítam tvoje slová s dojatím a pokorou. Moc mamičku od nás pozdravuj. Myslím, že je tu veľa ľudí, ktorí jej posielajú pekné myšlienky pre posilnenie na jej ceste.

[IDASEK]

hugo díky

[macik]

ahoj lidi, maminka v pondělí opět prokrvácela noc a tak jsem od pondělka až dodnes byla 24 hodin denně s maminkou v nemocnici...napsala mi:nedovedla jsem si ani představit, že to bude taková obrovská úleva a pomoc být s tebou...je jasné, že s ní musím být dál, i když konec může nastat za pár hodin i za pár měsíců...

maminka se vrátila k víře, byl za ní pan farář, vyzpovídala se a přijala pomazání, no a nakonec jsme se za ty čtyři dny dobrali k tomu, že zažádáme o přijetí do hospicu u brna. chtěli jsme domácí péči, ale nesehnali jsme stálého ošetřovatele a stav je tak vážný, že bez stálé pomoci si netroufáme....hospic u brna je nejsnazší řešení, může se ke mě nastěhovat sestra s malým a když budu pracovat, tak bude u maminky sestra. Nelíbí se mi, že zpočátku bude možná maminka na vícelůžkovém pokoji, ale nevadí ji to..máme však velkou šanci na samostatný pokoj, protože maminka má tracheostomii....na vícelůžkovém pokoji s ní však nebudu moci být v noci, což mě dost mrzí, ale maminka s tím i tak souhlasí, díky návratu k víře chce být za každou cenu v církevním zařízení..už jen proto, že oblastní nemocnice, kam maminku přeložili podle místa bydliště, je příšerná...nemají tam kapacity na péči, kterou maminka potřebuje a tak klidně nechají otevřenou ránu bez převazu 16 hodin a to i přesto, že to urgujeme...no děs běs...o vše se musíme doprošovat...nedovedu si představit, jak by tam fungovala bez stálého doprovodu, když nemůže mluvit...

trošku byl problém se sestrou, která za žádnou cenu nechtěla být s maminkou celý den a noc, protože se hrozně bojí toho, že bude u jejího konce, ale nedá se nic dělat, potřebuju střídat...ta péče je tak náročná, že jsem po těch čtyřech dnech vyčerpaná...přesto bych tam byla měsíce, kdyby to bylo možné....aspoň, že se maminka do hospice opravdu těší, to jsem vůbec nečekala....uff, je to těžké, kdybyste viděli ty proudy návštěv, co za maminkou chodí...je tolik lidí, kterým na ní záleží....ale ona asi opravdu musela prožít hořký život s hořkým koncem...těžko se to chápe, ale budeme se s tím muset smířit....
dneska spím doma, takže se tu ještě večer a ráno objevím, ale pak zas šupky dupky zpět na sever...

[Katarína]

My sme tiez tete po porazke hladali niekoho na domacu starostlivost, lebo vzdy sa desila domovov. Kedze zostala leziaca, potrebovala niekoho pri sebe 24 h denne a vsetci sme z inych miest, nakoniec sme ju dali do domova s celodennou osetrovatelskou starostlivostou v jej mieste bydliska, na ktory mala prednostny narok. Od zaciatku si tam pochvalovala, az sme sa divili. Takto je o nu postarane a akonahle mozeme, ideme za nou.

Ale co sa zdravia tyka, je to samozrejme uplne iny pripad ako Tvoja maminka, to bolo len na temu hospice a spol., ze to nemusi byt najhorsie riesenie. Niekedy je paradoxne este lepsie nez doma, lebo cela rodina nie je v kuse vycerpana. Co je mama aj tak, lebo sa uz niekolko rokov stara 24 h o babku s Alzheimerovou chorobou, ktora o sebe ani nevie a nevie uz ani jest, ani pit, ani sa postavit ci sadnut si, atd.

[Renáta]

napsala mi:nedovedla jsem si ani představit, že to bude taková obrovská úleva a pomoc být s tebou...je jasné, že s ní musím být dál, i když konec může nastat za pár hodin i za pár měsíců...

Macík, zvládate to výborne, tvoja mamička, ty i tvoja sestra. Tieto situácie všetko menia. I keď by sa človek svetu svete prisahal, že on blízkeho pozná, že vie, že chce byť sám a že sám nezvládne starať sa o chorého. Láska všetko premôže. Odhalí našu silu a preverí, či ide naozaj o lásku. Láske sa nič nebridí a s ňou sa dá všetko zvládnuť. Láska a bolesť nám pomáhajú vidieť nevidené, povedať nevypovedané, precítiť doteraz nepocítené. A, napokon, nájsť aj v takýchto hraničných situáciach svoje drsné čaro. Sú veci, ktoré by sme si nikdy "nepovedali", nebyť týchto situácií. Možno práve preto sa tieto veci stávajú...
Veľmi vám držím palce a pozdravujem mamičku.
A Macík, nezabúdaj jesť. Ja som za 3 mesiace maminej opatery schudla cez 25 kíl, s tým ako ona odmietala jesť, som ani ja nemala na nič chuť. Paradoxne, v deň keď sme ju odprevádzali, som dostala chuť na misku obyčajnej ryže - tá mi dala silu.

[macik]

A Macík, nezabúdaj jesť. Ja som za 3 mesiace maminej opatery schudla cez 25 kíl, s tým ako ona odmietala jesť, som ani ja nemala na nič chuť. Paradoxne, v deň keď sme ju odprevádzali, som dostala chuť na misku obyčajnej ryže - tá mi dala silu.

Reni, já kdybych zhubla 25 kg, tak budu pořád holka krev a mlíko, takže toho bych se nebála

nicméně je pravda, že jsem od soboty dospěla k půstu...v sobotu večer, kdy jsem viděla ránu jsem prostě nemohla jíst, bylo mi špatně...pak jsem si nuceně zobla večeře a nedalo se to...v neděli jsme dojeli do brna-po celém dni lačnění jsem snědla půlku zmrzliny, no a od té doby nic až do dneška do odpoledne, protože v pondělí ráno v pět přišla od mamky sms o tom krvácení...teď už ani sms nepíše, jen to nejnutnější nám na papír...

já před mamkou nechci jíst s vědomím, že ona už si nikdy nedá, navíc maminka má v ráně spoustu nekrotické tkáně a je tam velké množství bacilů, prostě v tom prostředí člověk ani nechce jíst...hleny a hnis mohou být nebezpečné ( i když bychom z nich samozřejmě nemohli mít nádor, ale infekci ano) a tak mi půstování přijde i rozumné...takže teď to vidím na kaskády, podle toho, kdy budu u maminky ...v té nemocnici není, kam se jít najíst, tam je to všude hnusné...v té předchozí to bylo pěkné, ale odtamtud už nás odeslali do oblastní...třeba v tom hospicu mi to vadit nebude, viděla jsem tam na chodbě pěkné posezení, ale před mamkou já teda jíst nebudu, nejsem sobec...viděla jsem, jak sledovala svého přítele, když se ládoval mojí večeří (oni mě tam vedou jako pacoše, abych tam mohla být ve dne v noci a tak mi nosí i jídlo a já je pokaždé posílám s jídlem pryč...pořád stejný scénář)

Renko, můžu se zeptat, jak to konkrétně probíhalo, když maminka odcházela? Dalo se to už dopředu vycítit? Jak se chovala? Vím, že každý to má jinak, ale i tak bych to ráda věděla, pokud ti to nevadí...

[Renáta]

Macík, idem ti to napísať do SZ. Neviem, či by ostatní mali záujem čítať takéto smutné veci. No, život holt niekedy nie je len to prdélkování

[Fiona]

Tak jsem nasla neco co me pripoutalo k obrazovce na skoro 2 dny. Neni to sice moje prakticka zkusenost, ja osobne se z tumoru vylizala Breussovkou, ale tahle metoda je podle autora pouzitelna dokonce i u lidi, co uz maji imunitu zhuntovanou po chemoterapii, tedy pripady na ktere je Breussovka kratka

http://www.drkelley.com/CANLIVER55.html

Pro ty kdo maji problemy s anglictinou maly vytah: jde o metodu vypracovanou lekarem (vericim) a zalozenou na intenzivni detoxifikaci organismu, prechodem na co nejlepsi stravu a suplementaci pankreatickych enzymu. Autor vychazi z poznani, ze zhoubne bujeni je v podstate pomylena reakce organismu, kdy pod vlivem spatne enzymaticke a hormonalni rovnovahy urcite bunky dostanou signal k necemu na zpusob formovani placenty. Toto pry normalne drzi pod kontrolou pancreaticke enzymy, ale pokud je jejich obsah v krvi z ruznych duvodu snizeny, bujeni ma zelenou. Mmj uvadi, ze pri konzumaci stravy bohate na maso je pancreas tak chronicky pretizeny, ze sotva zvlada vyrabet enzymy na traveni, pricemz uz nestiha poustet dalsi do krve...

No, ten vytah berte s rezervou, neni v mych skromnych silach vylicit nekolika laickymi slovy neco, co doktor popisuje na mnoha strankach v cele knize.

[zuzi]

Kdo rozumi anglicky, tak urcite doporucuju i video:
http://www.drkelley.com/
Je to 25 minut, ale pekne - clovek, ktery se vylecil z rakoviny (Hodgkins)

[ml]

marci jste i se sestrou skvělé jak vše zvládáte a jste mamince oporou....je mi jí strašně líto

[macik]

ahoj všichni, děkuji za podporu, moc mi pomohla...maminka dnes v poledne zemřela, byla jsem v ty poslední chvíle s ní, i když mě tam nechtěli pustit a jsem moc ráda....zatím tomu stále nemohu uvěřit, dnes jsem zařizovala pohřeb...nejhorší je hysterická reakce malého synovce, který se situací nedokáže smířit...

[Sluníčko]

upřímnou soustrast udělala jsi maximum co jsi mohla
maminka ukončila pou´t tady na zemi, tuto zkušenost, nese si vás v duši a má vás určitě ještě více ráda než před tím, protože teď už jí nesvazují myšlenky tělesné, je jí hezky a bude v krásnu odpočívat, začínají jí být věci ještě jasnější než dřív a než těm, co tady zůstali
jednou se zase setkáte, určitě bude po zbytek vašeho života tady na zemi nad vámi bdít a pomáhat vám z její úrovně bytí co to půjde

[doubravka]

Kočko..

Držte se. Je dobře, že se maminka zbytečně netrápila dlouho. Ach jo..

Jsme s vámi.

[Sluníčko]

je to hodně smutné, až se mi z přečtení té zprávy jakoby na chvíli zastavilo srdce...

moc na tebe myslíme

[Marci]

Maciku to je me moc lito,uplne si me vyraziladech.

[RadkaS]

Drz se, maciku!

[Renča]

Macíku,upřímnou soustrast. Moc jsem na Tebe a Tvoji maminku myslela. Je dobře, že jsi byla s ní a mohla se rozloučit. Určitě to vnímala i maminka.

[Seraf]

Macíku přeju aby si to zvládla co nejlépe. Myslím že je důležité nést si naše blízké a vystavět jim v našem srdci zlatý chrám. A mít tam zaznamenány všechny okamžiky jejich života co se prolínal s tím naším. Se všemi radostmi i starostmi, s tím vším čím nás obohatili, i všemi "prohřešky" kterými nám někdy ublížili.

[dgm]

Marci, moc na tebe myslim, holko statecna, je dobre, ze jste si k sobe nasly cestu a stacily si ledacos rict. Udelalas hodne pro maminku a ona mozna jeste vic pro tebe.

[Fiona]

Maci, maminku obdivuju. Zvladla umeni umirat s gracii a myslet pri tom vic na vas nez na sebe. Klobouk dolu.

[hofikos]

Je mi líto, že jsi přišla o maminku, macíku. Dobře, že jste se rozloučili a že už jí nic netrápí.

[člověk]

...upřímnou soustrast...je dobře,že jsi byla mamince do poslední chvíle oporou...

[Renáta]

Macík, objímam ťa.
Ukradla som si z môjho denníčku pre teba slová, ktoré som písala, keď mi zomierala krstná mama. Rada by som ti ich poslala na posilnenie, mne tá myšlienka kňaza priniesla blaho pre dušu.
"Nedávno som čítala v Yalomovej knihe ako jeden kňaz rozprával trúchliacim, že keď človek umiera, je to akoby od nás odchádzal na loďke a my vidíme v diaľke už len jej koniec a vravíme si: Odchádza... a kdesi tam na druhom brehu stojí zástup, ktorý vidí predok loďky a vzrušene si vraví: Pozrite, už prichádza! Tak verím, že aj tvoja mamička, Macík, príde do lásky, rovnako, ako v nej medzi vami jestvovala."

[Katarína]

Ahoj, Macik, radsej nez slova Ti posielam objatie...

[IDASEK]

Marci je mi to moc líto drž se

[Standa K.]

Maciku, mám v očích slzy, když toto píšu ... nevím co napsat ... drž se, čas časem vše zahojí

[zuzi]

Macíku, upřímnou soustrast. Myslím na tebe.

[macik]

Děkuji všem za vyjádření soustrasti, už máme za sebou i pohřeb, proběhl ve středu..maminka napsala, jak to chce, takže jsme měli obřad v kostele a pak jsme museli pozvat spoustu známých na hostinu, protože maminka si to tak přála...ale bylo to fajn, všichni nás chválili, jak jsme to šikovně zvládly....jenom v domě nám ihned někdo strhl parte, ale jinak podpora silná....dneska jsme všichni v brně, ségra teď ke mě bude s malým jezdit každý víkend....no a máme už i nové štěně....malý tak strašně plakal, že jsme hned v úterý ráno byli vybírat jorkšírka a ve čtvrtek, den po pohřbu, jsme si ho společně odvezli do brna....takže teď mám já dva psy a ségra dva psy...jsme čtyři-manža, já, ségra, malej...a každej má u nás vlastního psa...trochu blázinec, ale líbí se nám to...teď hledáme nějaký bydlení poblíž brna pro moji sestru...kdyby někdo věděl o někom, kdo chce za úplatu pustit obecní byt v brně, tak sem s kontaktama....

pondělí mi teď připadá strašně daleko, jako by se to ani nestalo...pořád tomu tak nějak nevěřím, že už nikdy...mamka prostě byla ten typ, u kterého se automaticky předpokládalo, že v osmdesáti tu ještě bude..ale holt to budem muset zvládnout i bez ní

[Renáta]

pondělí mi teď připadá strašně daleko, jako by se to ani nestalo...pořád tomu tak nějak nevěřím, že už nikdy...mamka prostě byla ten typ, u kterého se automaticky předpokládalo, že v osmdesáti tu ještě bude..ale holt to budem muset zvládnout i bez ní

Presne. Ten pocit poznám. A ešte ani dnes sa mi nechce veriť, že tu moja mamka nie je fyzicky prítomná. Je fajn, že tak pomáhaš sestre. Ste super!

[ml]

....upřímnou soustrast.......

pomalu se tím tady prokousávám, zlvádli jste to všechno dobře, prostě je všechno tak jak má být.....

[buc11]

moc se tu již neorientuju, jen sdělení, že sestra manželky po absolvování brojsouky před cca půl rokem, a odmítnutí chemoterapi, nyní na testech zjištěno dramatické zvětšení, nyní s prosíkom pro CHT, atd
Taky ji vadilo to zhubnutí, chm

[Katarína]

[Standa K.]

moc se tu již neorientuju, jen sdělení, že sestra manželky po absolvování brojsouky před cca půl rokem, a odmítnutí chemoterapi, nyní na testech zjištěno dramatické zvětšení, nyní s prosíkom pro CHT, atd
Taky ji vadilo to zhubnutí, chm

taky se v tomto vláknu moc neorientuju (jako že nevím historii) ale čistě z tohoto příspěvku:
- brojsovka není půst
- ani 40 denní půst není k ničemu pokud po něm nenásleduje úprava životního stylu
- spoléhání se na "zázračný" proces který samojediný vše vyřeší je dle mne to stejné jako spoléhání se na "zázračnou" pilulku - je to výborný start ( ten půst )ale do cíle je stále daleko...

- podobně to třeba cítím např. s očkováním - pro vařáky dobrá věc (větší šance, že pomůže než že uškodí) obecně ale ptákovina - pro přirozeně se stravujícího člověka se poměr pomůže-uškodí dramaticky přehoupne na druhou stranu...

[Selma]

moc se tu již neorientuju, jen sdělení, že sestra manželky po absolvování brojsouky před cca půl rokem, a odmítnutí chemoterapi, nyní na testech zjištěno dramatické zvětšení, nyní s prosíkom pro CHT, atd
Taky ji vadilo to zhubnutí, chm

Dramatické zvětšení může být i příznakem uzdravování. To jeden zvenku nikdy neví.

[Katarína]

Len to chce teda poriadne velku davku optimizmu a dovery, ze je to prave priznak uzdravovania a nie opacne, uf...

[Selma]

To není o optimismu, Kataríno, spíše o zkušennosti. Prostě i takové případy se staly.
Jinakže karcinom maligní není to nejhorší, co se člověku může stát. Může taky ztratit svou duši, jak někteří věříme

[Katarína]

Ved viem, si pisala uz predtym, nepopieram to. Ale x dalsich pripadov skonci presne opacne, k tomu sa viazal ten moj prispevok o optimizme a dovere. Osobne by som teda v takej situacii byt nechcela a bola by som cela dolepena, aj ked by som sa samozrejme snazila byt v stave co najvacsieho pokoja a harmonie ako zakladu vsetkeho ostatneho, uf.

S ostatnym tiez suhlas.

[macik]

Lidi, vrtá nám v hlavě jedna věc...maminka měla před pár lety na břiše nové znetvořené znamínko a tehdy jsme z toho měly docela vítr, tak jsme ji nakonec donutily, aby s tím šla k doktorovi....tam jí ho vyřízli a nález byl negativní....do roka se ovšem objevil nádor v jazyce....a do dalšího roka byla mrtvá....

nevěnovala bych tomu tolik pozornosti, ale sestra má dvě kamarádky,kterým taky umřela maminka docela mladá a u obou totéž...vyřezná znamínka a do roka zhoubný nádor....co si o tom myslíte a jak byste se zachovali, kdyby se vám podobné znamínko vytvořilo?

[Katarína]

Mozno tam ten suvis je, netusim.
Osobne by som sa snazila operacii vyhnut zo vsetkych sil a bojovala inymi vsetkymi moznymi sposobmi, ak by neislo o kazdu minutu.

[tristazmista]

Lidi, vrtá nám v hlavě jedna věc...maminka měla před pár lety na břiše nové znetvořené znamínko a tehdy jsme z toho měly docela vítr, tak jsme ji nakonec donutily, aby s tím šla k doktorovi....tam jí ho vyřízli a nález byl negativní....do roka se ovšem objevil nádor v jazyce....a do dalšího roka byla mrtvá....

nevěnovala bych tomu tolik pozornosti, ale sestra má dvě kamarádky,kterým taky umřela maminka docela mladá a u obou totéž...vyřezná znamínka a do roka zhoubný nádor....co si o tom myslíte a jak byste se zachovali, kdyby se vám podobné znamínko vytvořilo?

stav kuze je obrazem vnitrniho tela..... pokud je kuze nemocna, clovek je nemocny i uvnitr.... pokud se znaminko vyrizne, problem se neodstranil... to je muj nazor

[RadkaS]

Lidi, vrtá nám v hlavě jedna věc...maminka měla před pár lety na břiše nové znetvořené znamínko a tehdy jsme z toho měly docela vítr, tak jsme ji nakonec donutily, aby s tím šla k doktorovi....tam jí ho vyřízli a nález byl negativní....do roka se ovšem objevil nádor v jazyce....a do dalšího roka byla mrtvá....

nevěnovala bych tomu tolik pozornosti, ale sestra má dvě kamarádky,kterým taky umřela maminka docela mladá a u obou totéž...vyřezná znamínka a do roka zhoubný nádor....co si o tom myslíte a jak byste se zachovali, kdyby se vám podobné znamínko vytvořilo?

To je hodne zajimavy... Jak to znamenko vypadalo? A jak bylo velke? A menilo se casem nejak (barva, velikost)?

[Selma]

Mno nevim, mojí mámě taky vyndali zhoubné znamínko, měla ho za uchem, bylo to před 30ti lety a je tu pořád. Samozřejmě se jí to vrátilo, měla zhoubný nádor na děložním čípku, ten jí našli náhodou, když jí vyndavali schlofferův tumor (průměr tumoru cca 15 cm). To bylo před sedmi lety. Bulku v jazyce měla taky, nejdřív že půjde na vyšetření, ale nějak nebyl čas a pak se ztratila, to bylo teď v zimě. Na jaře se jí začal dělat další tumor. Máma má pořád něco, má za sebou šestnáct operací na všech částech těla, chybí jí čtyři orgány, bere léky na vysoký krevní tlak, hormony, antidepresiva, léky od bolesti, furt běhá po zahradě, hlídá mi vnoučata, hraje s kapelou a stále fňuká, že jí není dobře. A vypadá fakt výborně, musím podotknout. Halt někdo to rád horké. Člověk neumírá jenom proto, že by mu přestalo fungovat tělo, to vydrží strašně moc.

[RadkaS]

Tak to je celkem husty

[macik]

Lidi, vrtá nám v hlavě jedna věc...maminka měla před pár lety na břiše nové znetvořené znamínko a tehdy jsme z toho měly docela vítr, tak jsme ji nakonec donutily, aby s tím šla k doktorovi....tam jí ho vyřízli a nález byl negativní....do roka se ovšem objevil nádor v jazyce....a do dalšího roka byla mrtvá....

nevěnovala bych tomu tolik pozornosti, ale sestra má dvě kamarádky,kterým taky umřela maminka docela mladá a u obou totéž...vyřezná znamínka a do roka zhoubný nádor....co si o tom myslíte a jak byste se zachovali, kdyby se vám podobné znamínko vytvořilo?

To je hodne zajimavy... Jak to znamenko vypadalo? A jak bylo velke? A menilo se casem nejak (barva, velikost)?

bylo takové pokroucené, nic pravidelného a taky přirostlé jen kouskem, zbytek do luftu...bylo spíš tmavší....myslím, že se moc neměnilo...

docela teď byla nervozní ségra, měla nějakou bolestivou bradavičku, ale zmizelo to samo....

[Fiona]

Bysme se mozna divili, jakou funkci maji v tele bradavicky. Doktori je evidentne povazuji za kosmetickou zalezitost, ale co kdyz je to jako spinac na casovane bombe, ktery kdyz se odstrani, bomba se jednoduse aktivuje... To samovolne mizeni nekterych bradavic by tomu odpovidalo.

[RadkaS]

Muj partner se chysta na odstraneni nekterych znamenek, ja si tim prave vubec nejsem jista. Ale to jedno je takovy divny, a ve prostred cernejsi ...