Katka K. píše:To je Ondro hezký, že jsi dokázal být sám k sobě tak upřímný a přiznat si, že není vždy chyba v ostatních.
Klobouk dolů, takové sebekritiky je schopen málokdo!
Dík.
Ale ona to nutně nemusí být až tak těžká záležitost, jak se může zdát... Když jsem byl křesťan, tak to nešlo - mohl jsem se snažit sebevíc, nenávidět se za to, jak jsem "hříšný", ale byl jsem furt prakticky stejný, nebo možná spíš horší - přidalo se k tomu otravné misionářství. Před rokem a půl jsem začal praktikovat buddhismus, linii Karma Kagjü, a je to fakt raketa.
Sylva B píše:Udel kazdeho, nejen vitarianu, proste kazdeho, kdo se nejak vice svym chovanim odlisuje od vetsiny bude mit vetsi ci mensi problemy s lidmi, at uz v praci nebo ve svem okoli, ale je fajn vedet, ze i kdyz ho ostatni budou odsuzovat, smat se mu, nenavidet ho, pomlouvat ho, ci cokoli dalsiho - i presto se jim to, jak zijes "zapise" v hlave jak na disketu.. a jednou urcite prijde cas, kdy to budou moci vyuzit k dobremu..
Chápu, že je přinejmenším zajímavé, často i vtipné vidět něco/někoho odlišného. Vždyť já sám tak svět prožívám... třeba důchodci se mi zdají vtipní.
Ale snad vlastně úplně všechno mi teď přijde vtipné... v televizi jsou už jen komedie, některé horší, něktré lepší. Mimochodem sledujete taky Walkera?
;) Jestli ne, tak 12:20 Nova, nářez.
Celý svět je skvělá komedie.
Ale aha, tohle vlastně už není reakce na Sylvu.
Takže abych doreagoval: fajn, něco nového je pro většinu vtipné - zasmějí se. To je celé, od téhle chvíle záleží na osobě, jak to vezme. Když jsem se kdysi urazil/naštval..., tak si toho ti smějící se všimli. To je celkem logické.
A co potom, když mě uvidí někdy jindy? Hele, to je ten šašek. Předveď se.
Hahaha! (Je to úplná sranda to brát s nadhledem.) No jo a teď? Teď chci vědět, proč se mi smějí, abych se s nimi mohl smát taky. Někdy to ani nemusím vědět a jde to.
Navíc pokud se dokážu vcítit do radosti druhých, tak je to ještě lepší.
Ale co z toho plyně pro mě? Žádné pomluvy, žádná nenávist, žádný opravdový posměch. Jen jim třeba přijdu zajímavý, vtipný a takový... že je třeba nutím zasmát se. Ale nedávám jim snad žádnou příležitost pro negativní věci, záleží to spíše na mně. A to si myslím, že kromě stravy je toho hodně, čím se od ostatních liším... možná by se s nadsázkou dalo říct, že by bylo lepší vyjmenovat věci, v kterých jsem stejný, ať se neztrácí čas.
buc11 píše:Příspěvek byla snaha otevřít podotázku: co se po mě chce na tomdle světě, jestli jsem povinen za každou cenu konat dobro (i když se o to třeba nestojí) nebo hlásat nějaké ství nebo ismus a když si žiju spokojeně (sobecky sám) tak je to jako špatně. Skutečně musím být pořád na misii? Já sám nejsem nadšen, když mě svými bláboly obšťastňují strážní věže, pojišťováci a podobní, jež semotamo se derou na moji parcelu.
Jojo, taky jsem kdysi řešil věci jako dobro x zlo, misionářství... ale zase můžu napsat, že jsem velice rád, že jsem potkal buddhismus - vyvádí mimo takovou dualitu a nejenom tuto, jde úplně nejvýš - mimo dualitu bytí a nebytí. S jeho praktikováním prostě mizí potřeba se o takové věci starat a člověk sám od sebe začíná "dělat to nejlepší, co má před nosem". A je čím dál tím víc v pohodě.
