Spánek

[sladka_sul]

Dobrý den, třetí měsíc aplikuji jednou týdně půst, a překvapilo mě, že teď velmi špatně spím. Vzbudím se po pěti hodinách a nezaberu. Druhý den to samé. Nedej bože mě NĚCO vzbudí-hluk nebo tak... Večer jsem jak elektrárna a nemůžu zabrat, prostě děs. Nemůžu říct, že bych byla uplně hotová, ale uplně čerstvá taky nejsem, prostě jak praštěná palicí. Se mi narušilo nějaký spánkový centrum nebo coo? Máte s tím zkušenosti?

[Panda]

Jo to je normální. Člověk spí tvrdě hlavně kvůli tomu, že jeho organismus je zatoxikovaný (hlavně produkty ze stravy) a potřebuje k regeneraci přes noc všechno povypínat. Když se člověk půsty pročišťuje, už pak není potřeba tak náročná regenerace a spí se lehčeji a méně. Obzvláště je to poznat během půstů, to bývá velký problém spát. Breathariáni už pak nemusí spát skoro vůbec. Přidává se k tomu ještě to, že teď s jarem je více slunce a člověk je nabuzenější. A ještě se přidává zářící Měsíc, čím větší úplněk, tím také více nabuzuje, protože odráží sluneční světlo, které je nositelem životní energie (nejen když přímo svítí, proniká i skrze zdi, odstíní ho jenom voda - mraky).

Tedy - je potřeba s tím počítat že potřeba spánku bude klesat, chodit spát pravidelně a spíše v dřívějších hodinách (symetricky kolem půlnoci místního času, aby nejméně působilo sluneční záření), organismus se časem přizpůsobí a všechno se to zlepší. Když se nemůže spát, tak je dobré během té doby meditovat - a buď se začne chtít spát nebo si člověk i tak odpočine víc, než kdyby se jen tak převaloval.

[sladka_sul]

Dekuji za rady. Taky mi nejak nejde navratovka, citim se po tom hnusnym rajceti hladova, utahana bez energie. Dalsi jidlo si davam hodne brzo- minimalne za dve hodiny a nevim jak to ukocirovat. Proto jsem nedala jeste ani jednou tridenni, mam z te navratovky desnej vitr. Pust je pohoda uzivam si to fakt, vitr ve vlasech...Dokonce jsem uz zacala i se sportem v tech pustovych dnech, ale ten druhej den mi vsechno leze na nervy a nejradeji bych si dala spagety nebo ryzi. Co s tim?

[Panda]

Jednoduché řešení - tak to neřeš! U 1 až 3 denních půstu není ještě návratovka nutná z hlediska startování organismu, začíná být nutná až u delších půstů. U těchto krátkých se návratovka doporučuje spíš jen jako trénink pro delší půsty. Ale pokud to u krátkých půstů dělá problémy, tak raději to neřešit, mohlo by to k půstům vypěstovat negativní postoj.

Tenhle vlčí hlad po půstu je způsobený psychikou a je to strach podvědomí z hladovění. Nejhorší je to po krátkých půstech, protože to je vztah k jídlu ještě silný a psychika má tendenci vykompenzovat si to strádání a odříkání. Čím delší půst, tím více se člověk zklidní a vlčí hlad po delších půstech mizí, člověk už pak má přirozenou potřebu startovat pomalu. A také vlčí hlad klesá, když se opakuje více půstů po sobě - to psychika získá více sebedůvěry, že se není čeho bát a že půst i návratovka je vlastně pohoda.

Tedy, jak tohle po krátkých půstech řešit - určitě ne silnějším sebetrýzněním a výčitkami, to může mít dost negativní dopad. Klidně to nechat být a jíst po krátkém půstu normálně. Určitě i tak bude množství jídla "na dohnání" menší než by tomu odpovídalo za dobu hladovění, tedy půst bude mít i tak pozitivní efekt.

Já to řeším tak, že po půstech začínám jíst až k večeru (tedy místo 1 dne je půst 1,5 dne) - hladovění se drží mnohem snáz než udržet se proti přejídání. Takhle za večer člověk toho nestihne sníst moc. Do rána se jídlem ukončí půstovní příznaky a i psychika se uklidní - druhý den se pak už cítím normálně, jako bych půst nedržel, a jím už normálně jako obvykle, vlčí hlad zmizel.

Klidně zkus i 3denní půst a pak začni jíst 4. den večer a jez cokoliv chceš, na co máš chuť, neomezuj se na doporučenou lehkou stravu. Uvidíš že i tak se budeš po půstu cítit báječně a nebude Ti to dělat žádné problémy, efekt půstu bude i tak značný. Teprve až si časem vypěstuješ návyk, že půst je vlastně příjemná záležitost, tak pak si můžeš zvyšovat účinek např. pomalou šetrnou návratovkou nebo zkoušet delší půsty. Půst má být sice o sebeovládání a vůli, ale tak, aby působil radost, nemá být o strádání a utrpení.

[Světlana]

Jednoduché řešení - tak to neřeš! U 1 až 3 denních půstu není ještě návratovka nutná z hlediska startování organismu, začíná být nutná až u delších půstů. U těchto krátkých se návratovka doporučuje spíš jen jako trénink pro delší půsty. Ale pokud to u krátkých půstů dělá problémy, tak raději to neřešit, mohlo by to k půstům vypěstovat negativní postoj.....

Pando, všechno, co píšeš, jsou užitečné informace i pro mě, moc děkuju!
opravdu velice moudře napsáno. z půstů jsem měla strach, právě kvůli následnému přejedení.
jenže tělo si chce odlehčit. dělala jsem poslední asi půlrok šťávové dny, vždy jeden den v týdnu, což je vlastně půst se šťávami ze zeleniny. ale kvůli psychice asi jsem si to ani nenazývala půstem, abych neměla pocit strádání. vždycky mi to udělá moc dobře. na delší si zatím netroufám, to udělám, když přijde ten pocit, že musím, když si tělo o to řekne.

k té psychice, je to tak. ony se tam taky (nevědomě) vynoří nějaké zkušenosti z hladovění, které má duše i z minulých životů. bylo by určitě dobré si i tohle nějak ošetřit.

[Světlana]

Dobrý den, třetí měsíc aplikuji jednou týdně půst, a překvapilo mě, že teď velmi špatně spím. Vzbudím se po pěti hodinách a nezaberu. Druhý den to samé. Nedej bože mě NĚCO vzbudí-hluk nebo tak... Večer jsem jak elektrárna a nemůžu zabrat, prostě děs. Nemůžu říct, že bych byla uplně hotová, ale uplně čerstvá taky nejsem, prostě jak praštěná palicí. Se mi narušilo nějaký spánkový centrum nebo coo? Máte s tím zkušenosti?

sladká sůl, kdyžtak promiň, snad jsem ti nenarušila tvoje vlákno o spánku.

[Panda]

Na strach z půstů je dobré dělat si třeba i jen krátké časté půsty, aby člověk v tom získal sebedůvěru. Není potřeba dodržovat nějaké předpisy jak co kdy držet, např. 1 den 1x týdně. I nějaká vynechání jídla přes den jsou na to dobrá. Např. když jdu na výlet, tak si zásadně sebou neberu žádné jídlo (ani pití). Psychika je dost zaměstnaná jinými dojmy a ani si na jídlo nevzpomene, bývá to jen zvyk že se musí pravidelně jíst. Zpočátku se žaludek může hlásit v obvyklou dobu, když je člověk navyklý dodržovat nějaký denní režim stravování. Ale to je dobré nabourat nepravidelností. Vůbec není důvod pro "je čas oběda". Když se odvykne na pravidelnost, tak pak se dá snadno na jídlo zapomenout a organismu každé takové vynechání velmi prospěje. A když hladovění není doprovázené strádáním, tak pak ani není problém s vlčím hladem. Dobře působí dělat kaskádové půsty, kdy se např. jeden den nejí a druhý den jí (raději až odpoledne) a další den zas nejí atd. Dokonce si organismus (=psychika) na tento režim navykne tak, že automaticky může přicházet hlad až každý druhý den (opět jen návyk na režim, ani tehdy by hlad přicházet nemusel). Každý další den je ten půst o trochu snazší. A organismu tohle velmi prospívá.

[Světlana]

to je výborné. vpodstatě to tak dělám, vynechávám jídla, když necítím hlad. snažím se maximálně naslouchat svýmu tělu a někdy se cítím plná jen z jednoho jídla denně, tak už si to druhý nedám. přitom půlku stravy za den mám v tekuté formě, to mi úžasně vyhovuje. akorát ty nepravidelnosti musím dělat tak nějak s mírou, tělo jak bylo nemocný, tak si někdy žádá silně nějakou míru pravidelnosti, doplnění sil stravou a spánkem...ale ono se to taky vyvíjí, směrem k větší svobodě od stravy, je to dobrodružný pozorovat.
pro mě bylo docela velkým úkolem jen zjistit, že nemusím jíst tolikrát denně, že mi to vlastně nedělá dobře, stačí dvakrát, někdy jednou, ale někdy výjimečně třikrát. no je to veselý

sladká sůl, díky za prostor tady.