Rodičovství, biologické hodiny, ...
Moderátor: hugo
Hm, napriek tomu, že mám deti, si memyslím, že bez detí by sa čas človeka mal počítať ako premárnený, akoby ani za nič nestál. Myslím, že aj bez detí môže človek prežiť plnohodnotný a zmysluplný život. Nie každý je obdarený deťmi a nie každý ich chce mať. Tak načo sa týrať myšlienkou, že bez detí azda ani žiť nemá zmysel.
-
mandragora
- Příspěvky: 454
- Registrován: sob bře 15, 2008 21:18
To já bych řekl že tikají asi takto: růst - vývoj - množení - odpočinek tedy spíše pudy...Fiona píše:Biologicke hodiny existuji, a tikaji asi takto:
rano = vstavej
vecer = jdi spat
novoluni = pust, drobna perioda, uklid
uplnek = pust, bacha na sex, hrozi mrne
uplnek pred vanocemi a svatojanskou = dejte mi vsichni pokoj, hledam svetlo a nechci byt rusena
Všechno velké je jednoduché.
děti jsou krásné, už jsem tady psala, mám je ráda moc, moje kamarádka má dvě a já jsem jejich tetička a miluji je, kamarád má chlapečka a toho také zbožňuji, všechny děti a je jich dost, co mám blízko sebe800914 píše:no to jo. bud osud alebo nejaku podvedomu zatvrdlinuSluníčko píše:..když tě něco provází od dětství a cítíš to celou dobu od toho dětství do dnes, tak to docela hodně značí
kazdy den je novy den.
obcas ked vidim male decka mam pocity
a to je pmn velka dilema, keby som mal zabezpecit prostredie kde by mal takyto maly clovek vyrastat, ci by som vedel ako to nepokazit.
pripustam ale ze casom by sa ta (ne)istota mohla vyvijat, ze to mozno niekedy neskor budem chciet skusit. na to by ale muselo byt tiez urcitee materialne zazemie, a silne partnerstvo.
ked mam ale zhodnotit uprimne, najsympatickejsie by mi boli deti v rozmedzi od casu ked prestanu nakladat do plienok, do casu ked uz zacinaju prilis skakat po hlave.
tak to by som mal tiez citit ze budem zvladat aj tie obavane stadia.
a moc si je užívám, jsou čisté, inspirativní atd.
možná právě takto cítím, že jim dokáži více dát, je to oboustranné
já také do té puberty, než jim začne moc pracovat mysl (výměnou do té doby za jednání na základě intuice, srdíčka...)a převezme velení a než začnou pracovat pohlavní věci, jsou velmi ve spojení s tím Nejvyšším, s Bohem a jsou krásné...potom se to začíná "zpřetrhávat", zanášet a začíná být vše jinak, málokdo to dokáže dále být takový...někomu se to povede okolo 20 vrátit se do tohoto stavu, ale to musí na sobě pracovat, aby si zpomněl.... a těch je máloFiona píše:. Vidim v nich zazrak, ktey se postupem casu ztraci. .
je tady hrozně důležité vedení rodiny
možná nám pomohou Krystalové děti, Duhové děti, Indigové děti, ty jsou jiné
Naposledy upravil(a) Sluníčko dne stř bře 26, 2008 16:49, celkem upraveno 1 x.
macik píše:jen pro objasnění-termínem blbka neoznačuju osoby s nižším iq, ale spíš lidi, co se tak nějak tím životem nechávají vláčet a nenesou v sobě moc odpovědnosti k sobě ani k druhým...
že i asociálové občas vyprodukujou kvalitního člověka o tom není pochyb, bohužel v naprosté většině případů se ty negativní životní vzory přenáší i na potomstvo, počínaje od blbin, že kuřáci často mají i děti kuřáky atd......já vůbec nechci paušalizovat typy rodičů a následně typy dětí a věřím na to, že jsou vlastnosti, které se výchovou nezlomí, přesto si ale myslím, že obklopíme-li dítě láskou a nenásilně vedeme k zájmu (ať už o cokoliv), tak je málo pravděpodobné, že to půjde úplně špatně a na konci vyleze zbabraný život......nicméně nevylučuju, že stát se to může...
ono člověk když vidí třeba na třídních schůzkách ty typy rodičů, tak se téměř nikdy nediví, proč ty děti jsou jaké jsou....a ta vazba mezi výchovou a výsledkem je hooodně často dost zřejmá....mimochodem za katastrofu považuju i ambiciozní rodiče, co ti s těma dětma dělaj....uff
jojo to chápu, stačí to převést i na vita způsob stravovánímandragora píše: Proto jeden takový génius napsal. Ty průměrné mozky budou stále kopat ty vyjimečné před sebou...
Já jsem si třeba všiml jedné věci. Když jsem žil s přítelkyní která jasně věděla že dítě v tomhle světě nechce, chtěla se nechat vysterilovat a doktoři ji to nechtěli udělat až po dvou dětech... a tak tu byla něco jako závist bezstarostného života z okolí... každý do nás šil... kdy už se vezmeme, když už budeme mít děti... jen abychom nevěděli kde hlava stojí, přitom my jsme volný čas využívali obejování a radování se ze života. To okolí strašně vadilo... že nejsme v okovech... v povinnostech... v odpovědnosti.... že máme čas na sobě pracovat.
to máš pravduRenáta píše:Hm, napriek tomu, že mám deti, si memyslím, že bez detí by sa čas človeka mal počítať ako premárnený, akoby ani za nič nestál. Myslím, že aj bez detí môže človek prežiť plnohodnotný a zmysluplný život. Nie každý je obdarený deťmi a nie každý ich chce mať. Tak načo sa týrať myšlienkou, že bez detí azda ani žiť nemá zmysel.
-
mandragora
- Příspěvky: 454
- Registrován: sob bře 15, 2008 21:18
To je teď velmi moderní úlet... jak proklít člověka už od narození. Já jsem si četl takové vzkazy od Indigových dětí prezentované na osudu.cz a je to spíš k smutku... když už v osmi letech jsou tak doblblé... a z takového dítěte vyroste akorát případ pro psychiatry. Zrovna nedávno mi dával přečíst kámoš sms od jednoho Indiga... který byl v Centru světla Jiřího Maška prohlášen za nadějného Mesiáše... a toho tak doblblo... že se total ztratil... Jenže problém je v tom že každý kdo přijde do Centra světla... tomu je polichoceno... na ty a ty strunky a pak vzniká spíš sekta světelných a velmi aktivních nedonošenců. Podle mě by se měly nechat děti být ať si užijí dokud mohou svobody v dětství... moc růžového je totiž čekat nebude.Fiona píše:??? To je co? Ja znam jen skalu od naruzovelych po cerne...Sluníčko píše: možná nám pomohou Krystalové děti, Duhové děti, Indigové děti, ty jsou jiné
Všechno velké je jednoduché.
vidím to jinak, sice jsem přečetla jen sem tam něco, spíš v nějakých knihách, které se týkaly něčeho jiného a o nich tam byla jen zmínka...ale všeobecně mi z toho vyšel pocit, že jde o děti, které mají velkou vnímavost, více rozvinutou intuici, tíhnou k přírodě, ctí její přirozené cykly, tíhnou k přírodním nechemickým věcem atd. něco takového o co se snažíme my, někomplikovat si život zbytečnými složitostmi, které nás jen jakoby zanáší, nebo svádí z přirozeného žití života jinam, viz naše cítění, že příroda je příroda a chemie je chemie atd. akorát ony na to mají více schopností, jakoby to jejich nitro je více na povrchu
víc bych z toho nedělala, prostě více intuitivní lidé, kteří i více vidí na té energetické úrovni než my
víc bych z toho nedělala, prostě více intuitivní lidé, kteří i více vidí na té energetické úrovni než my
už jsem to našla, toto jsem jednou četla na netu od spisovatelky D. Virtue, od které jsem četla už různé knihy a přišly mi takové hodně přirozené a dost mi ujastnily, takový střípek do mozaiky přidaly, ale bylo to kratší, teď je to více rozepsané, kdo by měl zájem...dávám sem celý článek
Indigo, Crystal and Rainbow Children
Doreen is the author of several books on these seasoned sages of the 21st Century, including The Care and Feeding of Indigo Children and The Crystal Children. She has just released a guide to this new generation of highly sensitive young people on a 2-CD set called Indigo, Crystal, and Rainbow Children (Hay House, May 2005).
Meet the Rainbow Children!
They are the embodiment of our divinity and the example of our potential. The Rainbow Children have never lived on this planet before, and they’re going straight to the Crystal Children as their moms and dads. These children are entirely fearless of everybody. They’re little avatars who are all about service. These are children who are only here to give—Rainbow Children are already at their spiritual peak.
Then, there’s the Crystal Children.
The first thing that most people notice about them is their eyes—large, penetrating and wise beyond their years. The Crystal Children’s eyes lock on and hypnotize you, while you realize your soul is being laid bare for these children to see. Perhaps you've noticed this special new "breed" of children rapidly populating our planet. They are happy, delightful and forgiving. This generation of new lightworkers, roughly ages 0 through 7, are like no previous generation. Ideal in many ways, Crystal Children are the pointers for where humanity is headed . . . and it's a good direction!
The older children (approximately ages 7 through 25), are called "Indigo Children."
They share some characteristics with the Crystal Children. Both generations are highly sensitive and psychic, and have important life purposes. The main difference is their temperament. Indigos have a warrior spirit, because their collective purpose is to mash down old systems that no longer serve us. They are here to quash government, educational and legal systems that lack integrity. To accomplish this end, they need tempers and fiery determination.
Those adults who resist change and who value conformity may misunderstand the Indigos. They are often mislabeled with the psychiatric diagnoses of Attention Deficit with Hyperactivity Disorder (ADHD) or Attention Deficit Disorder (ADD). Sadly, when they’re medicated, The Indigos often lose their beautiful sensitivity, spiritual gifts and warrior energy. I wrote about the Indigos at length in my book, The Care and Feeding of Indigo Children. I also recommend The Indigo Children and An Indigo Celebration, two other Hay House books written by Lee Carroll and Jan Tober.
In contrast, the Crystal Children are blissful and even-tempered. Sure, they may have tantrums occasionally, but these children are largely forgiving and easy-going. The Crystals are the generation who benefit from the Indigos' trailblazing. First, the Indigo Children lead with a machete, cutting down anything that lacks integrity. Then the Crystal Children follow the cleared path, into a safer and more secure world. And now, the fearless Rainbow Children are pure givers ready to fulfill our needs.
The terms "Indigo," "Crystal" and “Rainbow” were given to these three generations, because they most accurately describe their aura colors and energy patterns.
Indigo Children have a lot of indigo blue in their auras. This is the color of the "third eye chakra," which is an energy center inside the head located between the two eyebrows. This chakra regulates clairvoyance, or the ability to see energy, visions and spirits.
Many of the Indigo Children are clairvoyant. The Crystal Children have opalescent auras, with beautiful multicolors in pastel hues. This generation also shows a fascination for crystals and rocks. The Rainbow Children radiate rainbow energy, the kind that we were created with, to instill within us health and balance.
Indigo Children can sense dishonesty, like a dog can sense fear. Indigos know when they're being lied to, patronized, or manipulated. And since their collective purpose is to usher us into a new world of integrity, the Indigos' inner lie detectors are integral. As mentioned before, this warrior spirit is threatening to some adults. And the Indigos are unable to conform to dysfunctional situations at home, work, or school.
They don't have the ability to dissociate from their feelings and pretend like everything's okay . . . unless they’re medicated or sedated.
Crystal Children's innate spiritual gifts are also misunderstood.
Specifically, Crystal Children have telepathic abilities that lead them to talk later in life. In the new world, we will all be much more aware of our intuitive thoughts and feelings. We won't rely so much upon the spoken or written word. Communication will be faster, more direct and more honest, because it will be mind-to-mind. Already, increasing numbers of us are getting in touch with our psychic abilities. Our interest in the paranormal is at an all-time high, accompanied by books, television shows and movies on the topic.
So, it's not surprising that the generation following the Indigos are incredibly telepathic. Many of the Crystal Children have delayed speech patterns, and it's not uncommon for them to wait until they're 3 or 4 years old to begin speaking. But parents tell me that they have no trouble communicating with their silent children. Far from it!
The parents engage in mind-to-mind communication with their Crystal Children. And the Crystals use a combination of telepathy, self-fashioned sign language and sounds (including song) to get their point across.
The trouble comes about when the Crystals are judged by medical and educational personnel as having "abnormal" speaking patterns. It's no coincidence that as the number of Crystals are born, the number of diagnoses for autism is at a record high.
It's true that the Crystal Children are different from other generations.
But why do we need to pathologize these differences? If these children are successfully communicating at home, and the parents aren't reporting any problems . . . then why try to make it a problem?
The diagnostic criterion for autism is quite clear. It states that the autistic person lives in his or her own world, and is disconnected from other people. The autistic person doesn't talk because of an indifference to communicating with others.
Crystal Children are quite the opposite. They’re among the most connected, communicative, caring and cuddly of any generation. They are also quite philosophical and spiritually gifted. And they display an unprecedented level of kindness and sensitivity to this world. Crystal Children spontaneously hug and care for people in need. An autistic person wouldn't do that!
In my book, The Care and Feeding of Indigo Children, I wrote that ADHD should stand for Attention Dialed into a Higher Dimension. This would more accurately describe that generation. In the same vein, Crystal Children don't warrant a label of autism. They aren't autistic, they're AWE-tistic!
These children are worthy of awe, not labels of dysfunction. If anything is dysfunctional, it's the systems that aren't accommodating the continuing evolution of the human species. If we shame these children with labels, or medicate them into submission, we will have undermined a heaven-sent gift. We will crush a civilization before it has time to take roots. Fortunately, there are many positive solutions and alternatives. And the same heaven that sent us the Crystal Children can assist those of us who are advocates for these children.
I first began noticing the Crystal Children during my travels around the world, giving workshops about the angels. I noticed their eyes and magnetic personalities. I held mental conversations with the children, and could clearly hear them answer my questions in mind. I’d watch them smile in response to my mentally sent compliments. These kids hear my thoughts! I realized.
Over the next few years, I interviewed children and parents for my book, The Care and Feeding of Indigo Children. I've always been fascinated with finding patterns among human behavior. Although we're all as unique as snowflakes, the snowflakes share commonalities. With the Indigo Children, I found the traits described earlier. With the Crystal Children, my research took even more interesting twists and turns.
Whenever I met them, I found myself falling in love with each young Crystal Child.
Their hearts were as open and loving as any angel with whom I'd interacted. I found them unguarded and unpretentious. I'd go to sleep thinking about these children, and wake up with volumes of information given to me by the spirit world (or perhaps by the Crystal Children themselves) while I slept.
Each morning, I'd wake up knowing more about the Crystal Children than I'd previously known the evening before! I began lecturing about the Crystal Children and found my audiences very receptive. Many of them were parents, grandparents, or teachers of these special youngsters. They instantly recognized their child's characteristics as I described them.
I asked audience members and subscribers of my newsletter to complete a questionnaire about their Crystal Children. Within one day of my putting out that request, I received hundreds of replies. For my book The Crystal Children, I reviewed hundreds of pages of stories submitted to me by people who were raising and teaching these remarkable children. As I reviewed the survey results, two things happened. First, I felt my heart swell with love and gratitude. Just reading the stories was like being in the presence of mighty angels! I felt ecstatically high by these amazing youngsters' presence on our planet, and also reassured about our collective future. God wouldn't have sent this special breed of humans to earth, were we on our last leg as a civilization or planet.
Just like humans have evolved from ape-like postures, the Crystal Children are concrete evidence that we're progressing in evolution.
Secondly, I found crystal clear patterns among each survey respondent. I read dozens of similar stories about the Crystals and their relationships to animals, plants, rocks and the elderly, for instance. I poured over many stories with eerily similar accounts about children telepathically communicating with their parents . . . while eschewing verbal communication.
Many parents told me, "I never could relate to the descriptions of Indigo Children. My youngster seemed different. But the Crystal Child description was one that perfectly described my child!" Most parents reported a happy relationship with their Crystal Child marked with very few problems. I heard from parents and grandparents around the globe as they described their Crystal as "an angel," "the love of my life," "a true joy," and so on. I noticed that not only were the Crystal Children highly spiritually sensitive, but so were their parents. The souls of Crystal Children were obviously selecting parents who could raise them in a spiritually nurturing environment. Occasionally, I met children who came through parents who were spiritually unaware. In these cases, their grandparents were highly evolved lightworkers who helped to protect and hone the child's spiritual knowledge and gifts. Most people told me that their Crystal Child was a profound spiritual teacher, who taught parents a great deal about being an exceptionally loving and kind person.
One day, I was lecturing about Crystal Children in Sydney, Australia. At the break, my publisher (who was there selling my books) said to me, "What is this book that everyone is asking me about? They're all asking to buy a Crystal Children book!"
I laughed and told him that there was no such book. I was simply reporting the data that I'd gathered from interviews and my own channelings. My publisher said, "Well, they obviously want the book. Will you write it?" Without hesitation, I heard myself reply, "Yes, of course I will." My book, "The Crystal Children" is now available at most bookstores and can also be purchased on this Website. (See Bookstore)
We also recently launched a new Website: www.TheCrystalChildren.com (Note the "The" before the term, "Crystal Children"). This site includes articles and a special message board for parents, grandparents, teachers and crystal children to support one another.
These children are the answers to our prayers.
The Rainbow Children are now being born as the Crystal Children become adults. And these are a few adult Crystal Children that are in their 20s now. Rainbow Children are coming about because the full spectrum of light that we need to assimilate serotonin in our body has been reduced. In other words, when we go out on a clear day with no smog and we’re out in the sunshine, we’re receiving in our body a “rainbow” through the sun waves. And that’s the way that we were created—to need rainbow energy.
As a team, we Earth angels, Lightworkers, Indigos, Crystals, Rainbows and whatever generations that God/Goddess has in store for us after that, are all here working together. We’re all here for peace. And we can do it!
z http://www.angeltherapy.com/article1.php
Indigo, Crystal and Rainbow Children
Doreen is the author of several books on these seasoned sages of the 21st Century, including The Care and Feeding of Indigo Children and The Crystal Children. She has just released a guide to this new generation of highly sensitive young people on a 2-CD set called Indigo, Crystal, and Rainbow Children (Hay House, May 2005).
Meet the Rainbow Children!
They are the embodiment of our divinity and the example of our potential. The Rainbow Children have never lived on this planet before, and they’re going straight to the Crystal Children as their moms and dads. These children are entirely fearless of everybody. They’re little avatars who are all about service. These are children who are only here to give—Rainbow Children are already at their spiritual peak.
Then, there’s the Crystal Children.
The first thing that most people notice about them is their eyes—large, penetrating and wise beyond their years. The Crystal Children’s eyes lock on and hypnotize you, while you realize your soul is being laid bare for these children to see. Perhaps you've noticed this special new "breed" of children rapidly populating our planet. They are happy, delightful and forgiving. This generation of new lightworkers, roughly ages 0 through 7, are like no previous generation. Ideal in many ways, Crystal Children are the pointers for where humanity is headed . . . and it's a good direction!
The older children (approximately ages 7 through 25), are called "Indigo Children."
They share some characteristics with the Crystal Children. Both generations are highly sensitive and psychic, and have important life purposes. The main difference is their temperament. Indigos have a warrior spirit, because their collective purpose is to mash down old systems that no longer serve us. They are here to quash government, educational and legal systems that lack integrity. To accomplish this end, they need tempers and fiery determination.
Those adults who resist change and who value conformity may misunderstand the Indigos. They are often mislabeled with the psychiatric diagnoses of Attention Deficit with Hyperactivity Disorder (ADHD) or Attention Deficit Disorder (ADD). Sadly, when they’re medicated, The Indigos often lose their beautiful sensitivity, spiritual gifts and warrior energy. I wrote about the Indigos at length in my book, The Care and Feeding of Indigo Children. I also recommend The Indigo Children and An Indigo Celebration, two other Hay House books written by Lee Carroll and Jan Tober.
In contrast, the Crystal Children are blissful and even-tempered. Sure, they may have tantrums occasionally, but these children are largely forgiving and easy-going. The Crystals are the generation who benefit from the Indigos' trailblazing. First, the Indigo Children lead with a machete, cutting down anything that lacks integrity. Then the Crystal Children follow the cleared path, into a safer and more secure world. And now, the fearless Rainbow Children are pure givers ready to fulfill our needs.
The terms "Indigo," "Crystal" and “Rainbow” were given to these three generations, because they most accurately describe their aura colors and energy patterns.
Indigo Children have a lot of indigo blue in their auras. This is the color of the "third eye chakra," which is an energy center inside the head located between the two eyebrows. This chakra regulates clairvoyance, or the ability to see energy, visions and spirits.
Many of the Indigo Children are clairvoyant. The Crystal Children have opalescent auras, with beautiful multicolors in pastel hues. This generation also shows a fascination for crystals and rocks. The Rainbow Children radiate rainbow energy, the kind that we were created with, to instill within us health and balance.
Indigo Children can sense dishonesty, like a dog can sense fear. Indigos know when they're being lied to, patronized, or manipulated. And since their collective purpose is to usher us into a new world of integrity, the Indigos' inner lie detectors are integral. As mentioned before, this warrior spirit is threatening to some adults. And the Indigos are unable to conform to dysfunctional situations at home, work, or school.
They don't have the ability to dissociate from their feelings and pretend like everything's okay . . . unless they’re medicated or sedated.
Crystal Children's innate spiritual gifts are also misunderstood.
Specifically, Crystal Children have telepathic abilities that lead them to talk later in life. In the new world, we will all be much more aware of our intuitive thoughts and feelings. We won't rely so much upon the spoken or written word. Communication will be faster, more direct and more honest, because it will be mind-to-mind. Already, increasing numbers of us are getting in touch with our psychic abilities. Our interest in the paranormal is at an all-time high, accompanied by books, television shows and movies on the topic.
So, it's not surprising that the generation following the Indigos are incredibly telepathic. Many of the Crystal Children have delayed speech patterns, and it's not uncommon for them to wait until they're 3 or 4 years old to begin speaking. But parents tell me that they have no trouble communicating with their silent children. Far from it!
The parents engage in mind-to-mind communication with their Crystal Children. And the Crystals use a combination of telepathy, self-fashioned sign language and sounds (including song) to get their point across.
The trouble comes about when the Crystals are judged by medical and educational personnel as having "abnormal" speaking patterns. It's no coincidence that as the number of Crystals are born, the number of diagnoses for autism is at a record high.
It's true that the Crystal Children are different from other generations.
But why do we need to pathologize these differences? If these children are successfully communicating at home, and the parents aren't reporting any problems . . . then why try to make it a problem?
The diagnostic criterion for autism is quite clear. It states that the autistic person lives in his or her own world, and is disconnected from other people. The autistic person doesn't talk because of an indifference to communicating with others.
Crystal Children are quite the opposite. They’re among the most connected, communicative, caring and cuddly of any generation. They are also quite philosophical and spiritually gifted. And they display an unprecedented level of kindness and sensitivity to this world. Crystal Children spontaneously hug and care for people in need. An autistic person wouldn't do that!
In my book, The Care and Feeding of Indigo Children, I wrote that ADHD should stand for Attention Dialed into a Higher Dimension. This would more accurately describe that generation. In the same vein, Crystal Children don't warrant a label of autism. They aren't autistic, they're AWE-tistic!
These children are worthy of awe, not labels of dysfunction. If anything is dysfunctional, it's the systems that aren't accommodating the continuing evolution of the human species. If we shame these children with labels, or medicate them into submission, we will have undermined a heaven-sent gift. We will crush a civilization before it has time to take roots. Fortunately, there are many positive solutions and alternatives. And the same heaven that sent us the Crystal Children can assist those of us who are advocates for these children.
I first began noticing the Crystal Children during my travels around the world, giving workshops about the angels. I noticed their eyes and magnetic personalities. I held mental conversations with the children, and could clearly hear them answer my questions in mind. I’d watch them smile in response to my mentally sent compliments. These kids hear my thoughts! I realized.
Over the next few years, I interviewed children and parents for my book, The Care and Feeding of Indigo Children. I've always been fascinated with finding patterns among human behavior. Although we're all as unique as snowflakes, the snowflakes share commonalities. With the Indigo Children, I found the traits described earlier. With the Crystal Children, my research took even more interesting twists and turns.
Whenever I met them, I found myself falling in love with each young Crystal Child.
Their hearts were as open and loving as any angel with whom I'd interacted. I found them unguarded and unpretentious. I'd go to sleep thinking about these children, and wake up with volumes of information given to me by the spirit world (or perhaps by the Crystal Children themselves) while I slept.
Each morning, I'd wake up knowing more about the Crystal Children than I'd previously known the evening before! I began lecturing about the Crystal Children and found my audiences very receptive. Many of them were parents, grandparents, or teachers of these special youngsters. They instantly recognized their child's characteristics as I described them.
I asked audience members and subscribers of my newsletter to complete a questionnaire about their Crystal Children. Within one day of my putting out that request, I received hundreds of replies. For my book The Crystal Children, I reviewed hundreds of pages of stories submitted to me by people who were raising and teaching these remarkable children. As I reviewed the survey results, two things happened. First, I felt my heart swell with love and gratitude. Just reading the stories was like being in the presence of mighty angels! I felt ecstatically high by these amazing youngsters' presence on our planet, and also reassured about our collective future. God wouldn't have sent this special breed of humans to earth, were we on our last leg as a civilization or planet.
Just like humans have evolved from ape-like postures, the Crystal Children are concrete evidence that we're progressing in evolution.
Secondly, I found crystal clear patterns among each survey respondent. I read dozens of similar stories about the Crystals and their relationships to animals, plants, rocks and the elderly, for instance. I poured over many stories with eerily similar accounts about children telepathically communicating with their parents . . . while eschewing verbal communication.
Many parents told me, "I never could relate to the descriptions of Indigo Children. My youngster seemed different. But the Crystal Child description was one that perfectly described my child!" Most parents reported a happy relationship with their Crystal Child marked with very few problems. I heard from parents and grandparents around the globe as they described their Crystal as "an angel," "the love of my life," "a true joy," and so on. I noticed that not only were the Crystal Children highly spiritually sensitive, but so were their parents. The souls of Crystal Children were obviously selecting parents who could raise them in a spiritually nurturing environment. Occasionally, I met children who came through parents who were spiritually unaware. In these cases, their grandparents were highly evolved lightworkers who helped to protect and hone the child's spiritual knowledge and gifts. Most people told me that their Crystal Child was a profound spiritual teacher, who taught parents a great deal about being an exceptionally loving and kind person.
One day, I was lecturing about Crystal Children in Sydney, Australia. At the break, my publisher (who was there selling my books) said to me, "What is this book that everyone is asking me about? They're all asking to buy a Crystal Children book!"
I laughed and told him that there was no such book. I was simply reporting the data that I'd gathered from interviews and my own channelings. My publisher said, "Well, they obviously want the book. Will you write it?" Without hesitation, I heard myself reply, "Yes, of course I will." My book, "The Crystal Children" is now available at most bookstores and can also be purchased on this Website. (See Bookstore)
We also recently launched a new Website: www.TheCrystalChildren.com (Note the "The" before the term, "Crystal Children"). This site includes articles and a special message board for parents, grandparents, teachers and crystal children to support one another.
These children are the answers to our prayers.
The Rainbow Children are now being born as the Crystal Children become adults. And these are a few adult Crystal Children that are in their 20s now. Rainbow Children are coming about because the full spectrum of light that we need to assimilate serotonin in our body has been reduced. In other words, when we go out on a clear day with no smog and we’re out in the sunshine, we’re receiving in our body a “rainbow” through the sun waves. And that’s the way that we were created—to need rainbow energy.
As a team, we Earth angels, Lightworkers, Indigos, Crystals, Rainbows and whatever generations that God/Goddess has in store for us after that, are all here working together. We’re all here for peace. And we can do it!
z http://www.angeltherapy.com/article1.php
tady ještě ve zkratce něco v češtině
D. V. kniha Andělská medicína: "...duhové děti jsou ta generace dětí, které přišly po křišťálových dětech. Dohovky jsou vysoce senzitivní, milující, odpouštějící a magické, stejně jako křišťřálové děti. Rozdíl mezi nimi je ten, že duhové děti ještě nikdy předtím ne Zemi nebyly, tudíž nemají žádnou karmu, kterou by musely vyrovnávat. Z toho důvodu si duhové děti volí naprosto mírumilovné a funkční rodinné prostředí. Nepotřebují zmatek nebo obtížné úkoly pro uvedení karmy do rovnováhy či pro svůj růst. Právě proto se duhové děti rodí starším křišťálovým dětem (průzkumníkům, kteří poprvé přišli na Zem v osdmdesátých letech). Až přijdou do let další křišťálové děti, stanou se z nich mírumilovní rodiče, kteří dají život novým duhových dětem.
Duhové děti milují bez podmínek, mají srdce na dlani. Na rozdíl od křišťálových dětí, kteří projevují náklonnost pouze vůči lidem, kteří si získají jejich důvěru, duhové děti otevírají své srdce všem. Léčí nás svými ohromnými srdečními čakrami a halí nás do plášťe z duhově zbarvené energie, kterou tak zoufale potřebujeme...."
D. V. kniha Andělská medicína: "...duhové děti jsou ta generace dětí, které přišly po křišťálových dětech. Dohovky jsou vysoce senzitivní, milující, odpouštějící a magické, stejně jako křišťřálové děti. Rozdíl mezi nimi je ten, že duhové děti ještě nikdy předtím ne Zemi nebyly, tudíž nemají žádnou karmu, kterou by musely vyrovnávat. Z toho důvodu si duhové děti volí naprosto mírumilovné a funkční rodinné prostředí. Nepotřebují zmatek nebo obtížné úkoly pro uvedení karmy do rovnováhy či pro svůj růst. Právě proto se duhové děti rodí starším křišťálovým dětem (průzkumníkům, kteří poprvé přišli na Zem v osdmdesátých letech). Až přijdou do let další křišťálové děti, stanou se z nich mírumilovní rodiče, kteří dají život novým duhových dětem.
Duhové děti milují bez podmínek, mají srdce na dlani. Na rozdíl od křišťálových dětí, kteří projevují náklonnost pouze vůči lidem, kteří si získají jejich důvěru, duhové děti otevírají své srdce všem. Léčí nás svými ohromnými srdečními čakrami a halí nás do plášťe z duhově zbarvené energie, kterou tak zoufale potřebujeme...."
tady jsem našla něco k indigovým
http://uk.youtube.com/watch?v=SZwyiy90X2I
hodně mě zaujaly ty, co jsou tam jako celá rodina a dělají rozhovor, mají hodně zajímavé oči mi přijde, hluboké, jiné
http://uk.youtube.com/watch?v=SZwyiy90X2I
hodně mě zaujaly ty, co jsou tam jako celá rodina a dělají rozhovor, mají hodně zajímavé oči mi přijde, hluboké, jiné
-
mandragora
- Příspěvky: 454
- Registrován: sob bře 15, 2008 21:18
No tak tomu říkám, něco jako zrozen z pannny. Myslím že tu na zemi si rychle tu karmu nastřádají díky podmínkám které vytvořila společnost a kterými se musí řídit.Sluníčko píše:Rozdíl mezi nimi je ten, že duhové děti ještě nikdy předtím ne Zemi nebyly, tudíž nemají žádnou karmu, kterou by musely vyrovnávat.
Poprvé... v 80 letech... to je jako ze stránek vesmírných lidí... tato fakta jsou určitě přijímána dalšímí senzitivními dětmi od kdovíčeho... na to by na té psychiatrické klinice měli hned diagnózu, když někdo slyší hlasy... a vidí anděly.Sluníčko píše:Právě proto se duhové děti rodí starším křišťálovým dětem (průzkumníkům, kteří poprvé přišli na Zem v osdmdesátých letech).
Ohromnými srdečními čakrami... ještě že se ty bláboly dají snadno rozeznat podle moc přislazeného a mutli stupňovaného a růžové budoucnosti... svět už neví co by co tak se zcvoknul. Myslíte si že to Lucifer nechá jen tak? Určitě pošle taky své nažhavené a srdečními čakrami vybavené posly.Sluníčko píše:Duhové děti milují bez podmínek, mají srdce na dlani. Na rozdíl od křišťálových dětí, kteří projevují náklonnost pouze vůči lidem, kteří si získají jejich důvěru, duhové děti otevírají své srdce všem. Léčí nás svými ohromnými srdečními čakrami a halí nás do plášťe z duhově zbarvené energie, kterou tak zoufale potřebujeme...."
To už si zase lidská pýcha a ješitnost staví novou babylonskou věž do nebe...Z mých výzkumů vyplývá... slituj se, pomáhej a člověk o to více vlčí. Podáš prst bude chtít dlaň... a když nedáš plivne ti do tváře a prohlásí tě za zlého. Příroda nezná slitování ani soucit... kdyby jo... už by dávno vyhynula.
Zrovna včera jsem viděl Ďáblův advokát... jeho monolog o strategii co se světem dělá... že naděluje i blaženost, lásku a štěstí... jen aby člověka lapil do svých sítí... že vytváří jogíny, kněze, papež... veškeré podmínky pro lidskou ješitnost... hlavně když si člověk vybere... si určitě schovám.
Všechno velké je jednoduché.
už jsem se chtěla divit, že bys neměl nějakou oponenturu nebo nestranný pohled -
Eva
Vysvětluje teorie převtělování duší nějak to, jak se může během života vytvořit špatná karma těm duším, které jsou na Zemi poprvé, když sem přijdou nedotčené čímkoli špatným? Ono by to asi odpovídalo i na otázku, kde je původ 'špatna' celkově, když se to stěmi dušemi potom táhne dál do příštích životů. Asi to ale hodně zjednodušuju, protože o tom málo vím 
PMN to funguje tak, že žádná špatná karma neexistuje, naše duše si na počátku určí co by ráda prožila, a pak hups do světa a prožívá život s určitou vnitřní náplní, vnitřním pnutím co všechno by chtěla prožít. Vzhledem k tomu že si nejsem jistej zda i duše žije v čase jako my samotní, ale přitom věřím tomu že nás provází v každičkém okamžiku, tak bych chtěl říci, že mi duše připadá jako "to neco nad věcí" takovej divák v kině co se kouká na svůj život. Napíše si scénář, vybere si herce, obsazení, vybere si místo kde bude natáčet, počasí, kulisy, ....... a dělá to přímo za chodu, jelikož pro ní (duši) neexistuje čas (tak tomu aspon rozumím já), tak prožívá celý ten film v jediném okamžiku, a těch filmů, kterých takto natočí může být nekonečně mnoho. To poskládá určitý obraz co vypovídá a duší samotné. Duše pak ví a může o sobě říci, tak tohle jsem já.Eva píše:Vysvětluje teorie převtělování duší nějak to, jak se může během života vytvořit špatná karma těm duším, které jsou na Zemi poprvé, když sem přijdou nedotčené čímkoli špatným? Ono by to asi odpovídalo i na otázku, kde je původ 'špatna' celkově, když se to stěmi dušemi potom táhne dál do příštích životů. Asi to ale hodně zjednodušuju, protože o tom málo vím
-
mandragora
- Příspěvky: 454
- Registrován: sob bře 15, 2008 21:18
Seraf... ty mě překvapuješ... takový pohled se jen tak nevidí. Z mého pohledu je ta Karma právě to nenaplněné individuální chtění. A aby se mohlo něco chtít... a naplnit musí se vytvořit protichůdné podmínky, aby to štěstí mělo grády a bylo vkoupené utrpením. Proto kdo odloží individualitu... vidí že tu karma nebyla ani nebude... a je svobodný od prožívání utrpení co si sám způsobuje z nevědomosti že on žije nějaký život v nějakém světě. Asi tak jako se člověku v noci zdá sen... a on musí prožívat to co tam je... když najde vnitřní sílu a překoná chtění sny se mu už ani zdát nemohou...
Z mých výzkumů vyplývá že neexistují podmínky které lze docílit aby se už nedalo nic chtít. I kdyby se člověku splnily všechny přání a měl by všechno... toužil by po svobodě od toto a asketismu o životě v chudobě a snažení... a tak pořád dokola.
V zásadě tedy není žádná špatná karma ani dobrá karma... jen karma toho co sníme ještě prožít, za čím se ženeme, proč vblastně žijeme. Je to životní síla... touha být. Ta staví všechny potřebné podmínky, aby byla pořád nespokojená a směřovala k cíli v čase a prostoru.
Já to připodobňuji... rybě a návnadě... jesltiže návnada přinutí rybu k pohybu... k chuti... kolo se roztočí a ryba nemůlže být svobodná a je lapená. Satan mění tu návnadu ty podmínky cukr a bič... pocity... aby uvěznil ducha v jeho hře... a tím vzniká ego...
Kdysi o tom napsali nějakou pohádku o tom jak se chatjí opice... vydlabe se kokos na otvor pro vstrčení ruky a dovnitř se dá banán... když opice vsune ruku dovnitř a uchopí banán nevytáhne ji ven... opice se však nechce banánu vzdát... a proto se nedokáže osvobodit a lidé ji pak zabijí... člověk si řekne... hloupá opice... vždy kousek vedle nastromě má plno banánů volných... ale ona chce jen ten.. .sní jen o tom v tom kokosu... v tom ukrytém co musí si vydobýt... a ten ji bude chutnat nejvíce... tak ji našeptává to co našeptává člověku aby život nikdy nevzdal.
Z mých výzkumů vyplývá že neexistují podmínky které lze docílit aby se už nedalo nic chtít. I kdyby se člověku splnily všechny přání a měl by všechno... toužil by po svobodě od toto a asketismu o životě v chudobě a snažení...
a tak pořád dokola.V zásadě tedy není žádná špatná karma ani dobrá karma... jen karma toho co sníme ještě prožít, za čím se ženeme, proč vblastně žijeme. Je to životní síla... touha být. Ta staví všechny potřebné podmínky, aby byla pořád nespokojená a směřovala k cíli v čase a prostoru.
Já to připodobňuji... rybě a návnadě... jesltiže návnada přinutí rybu k pohybu... k chuti... kolo se roztočí a ryba nemůlže být svobodná a je lapená. Satan mění tu návnadu ty podmínky cukr a bič... pocity... aby uvěznil ducha v jeho hře... a tím vzniká ego...
Kdysi o tom napsali nějakou pohádku o tom jak se chatjí opice... vydlabe se kokos na otvor pro vstrčení ruky a dovnitř se dá banán... když opice vsune ruku dovnitř a uchopí banán nevytáhne ji ven... opice se však nechce banánu vzdát... a proto se nedokáže osvobodit a lidé ji pak zabijí... člověk si řekne... hloupá opice... vždy kousek vedle nastromě má plno banánů volných... ale ona chce jen ten.. .sní jen o tom v tom kokosu... v tom ukrytém co musí si vydobýt... a ten ji bude chutnat nejvíce... tak ji našeptává to co našeptává člověku aby život nikdy nevzdal.
Naposledy upravil(a) mandragora dne ned bře 30, 2008 12:36, celkem upraveno 1 x.
Všechno velké je jednoduché.
Mandragoro: Vnímám to asi jinak, možná to každej chápeme stejně ale nazýváme to jinými jmény. Ono těžko pojmenovávat tyhlecty věci.
Mám trošku jiný názor na tu individualitu jak jí tu popisuješ Ty. Věřím tomu že bychom měli naopak prožívat život naplno a co nejvíce prožívat naší individualitu, tu naší esenci co se táhne jako šňůra celým naším bytím, co nás propojuje se všemi našimi JÁ, co se rozvětvuje a kontaktuje naše jiné JÁ.
To co píšeš je asi něco jako budhizmus, vzdání se svého já.
Já to vnímám v naprosté bytí se svým já, pochopení sama sebe a všech mých starostí a bolestí. Vnitřní a niterné prožívání všech těch pnutí. Pozorování a zjištování proč se mi děje to co se mi děje. Být co nejvíce vědomý a vpřítomnosti.
Mám trošku jiný názor na tu individualitu jak jí tu popisuješ Ty. Věřím tomu že bychom měli naopak prožívat život naplno a co nejvíce prožívat naší individualitu, tu naší esenci co se táhne jako šňůra celým naším bytím, co nás propojuje se všemi našimi JÁ, co se rozvětvuje a kontaktuje naše jiné JÁ.
To co píšeš je asi něco jako budhizmus, vzdání se svého já.
Já to vnímám v naprosté bytí se svým já, pochopení sama sebe a všech mých starostí a bolestí. Vnitřní a niterné prožívání všech těch pnutí. Pozorování a zjištování proč se mi děje to co se mi děje. Být co nejvíce vědomý a vpřítomnosti.
-
mandragora
- Příspěvky: 454
- Registrován: sob bře 15, 2008 21:18
No akdyž tododržíš tak dojdeš ke steknému názoru... že žádné já není... protože v plné bdělosti mizí pozorovatel... prožívání, přemýšlení, poszuzování a vyhodnocování pocitů je možné jen v čase... nikoliv v přítomnosti. Není nic než já... já je první a poslední myšlenka na sebe samu... a když zmizí... je kořen všech iluzí odseknut. Proto vymizení pocitu já... je dokonáním všeho. Toho lze dosáhnout dvěma cestami... naplněním já... ignorací já. Rychlejší je ta ignorace... proto Budhismus říká, všechno přemýšlení o já je marněním.... Buddha radí dívat se na všechno ve vědomí... toto mi nepatří, toto není moje, toto se mě netýká, toto nejsem já. Ježíš říká... tento život mi nepatří. Hodně o tom hovoří v evangelium svatého Tomáše, které bohužel církev prohlásila za nesmyslné...
Naposledy upravil(a) mandragora dne ned bře 30, 2008 12:45, celkem upraveno 1 x.
Všechno velké je jednoduché.
-
mandragora
- Příspěvky: 454
- Registrován: sob bře 15, 2008 21:18
Právě že to prožívání potřebuje toho prožívajícího... a dokud je tu konatel... není tu Otec, pravda, Duch svatý. Vzniká trojí svět tzv. Mája kdy existuje nějaký poutnik na ceste ke svému cíli.
ALe tobě spíš rozumím tak, že nevytváříš odpor... a hodně lidí právě nepochopilo askezi a chápu ji jako boj... a proto neuspějí. Skutečná askeze je jako odhození přítěže... na základě vhledu a zkušeností... ne z základě umanutí posedlé mysli se stát svobodnou.
ALe tobě spíš rozumím tak, že nevytváříš odpor... a hodně lidí právě nepochopilo askezi a chápu ji jako boj... a proto neuspějí. Skutečná askeze je jako odhození přítěže... na základě vhledu a zkušeností... ne z základě umanutí posedlé mysli se stát svobodnou.
Všechno velké je jednoduché.
To je hodně slov najednou kterým vnitřně tolik nerozumím. Nic nechci odhazovat, chci jen vnitřně prožívat. V tom vidím svou cestu (alespon pro tuto chvilku):)mandragora píše:Právě že to prožívání potřebuje toho prožívajícího... a dokud je tu konatel... není tu Otec, pravda, Duch svatý. Vzniká trojí svět tzv. Mája kdy existuje nějaký poutnik na ceste ke svému cíli.
ALe tobě spíš rozumím tak, že nevytváříš odpor... a hodně lidí právě nepochopilo askezi a chápu ji jako boj... a proto neuspějí. Skutečná askeze je jako odhození přítěže... na základě vhledu a zkušeností... ne z základě umanutí posedlé mysli se stát svobodnou.
