Psychický hlad
Moderátor: hugo
Psychický hlad
Navázala bych tady na příspěvky z receptů...
Já bych se s dovolením trochu rozepsala:štěstíčko píše:Až to na tebe přijde, tak zkus zjistit na základě čeho máš ten pocit... co se před tím stalo... co děláš proti sobě, co bys chtěla a nemůžeš. A to může být schováno někde hluboko... já se vždycky lidí ptám ať mi popíší svůj nejšťastnější a nejstrašnější den... co se týče jejich psych. štěstí a zklamání. A podle toho se dá analyzovat nitky a náznaky kde se ukrývá ta příčina. Protože lidé se mění... tak i ty dny se budou měnit a to právě ukazuje ten směr. Protože člověk vyhgodnocuje svůj stav na záladě opírání se o ty dva body... kladů a záporů a ty jsou vždy vybírány z minulosti pod filtrem osobních přání. Tak jako se zdají sny... něco sdělují.hofikos píše:To jo, o tom žádná, ale co s tím dělat?štěstíčko píše:Někteří lidé se jídlem "odměňují..."
Táhlo mi na 15, když jsem si našla o 3 roky staršího přítele. V té době jsem byla ve vývinu, vytáhla jsem se a ač jsem vždy jedla velká množství extrémně sladkého (marcipány, pikaa, přeslazené tyčinky, bílá čokoláda), v tu chvíli jsem byla opravdu štíhlá.
Jenže jak šel čas a já už nepotřebovala energii k růstu, začala jsem se oplácávat (v jednu chvíli jsem měla téměř 60 kg). Tomu klukovi se líbily hubený holky a tak mi dával hodně najevo, že kinu. Dost mě shazoval a dobíral si mě i za jiné vrozené vady, takže jsem vždy měla maličkatý sebevědomí. Dělal to chytře, protože náš vztah byl nešťastný, ale můj strach ze své ošklivosti a z toho, že mě nikdo jiný nebude chtít, mě u něho držel.
Po čtyřech letech jsem se zakoukala do svého současného přítele a když jsem vytušila, že by mě mohl chtít, sebrala jsem veškerou odvahu a vztah ukončila.
Díky pocitu naplnění z lásky, kdy jsme ani jeden nemohli jíst, jsem shodila (aniž bych chtěla) na nějakých 54 kg. Potom jsem si našla práci v realitce, kde jsem seděla každý den do 17. hod a která byla umístěna nad pekárnou, jsem opět začala přibírat.
Byla jsem tam dva měsíce. Poté jsem nastoupila na současné místo. Všichni ve firmě jsou takoví štíhlí, že jsem si řekla, že bych mohla trošku shodit. Začala jsem se zajímat o to, kolik toho sním, jakou to má kalorickou hodnotu a tak. Zmenšila jsem porce jídla. Když jsem zhubla z 56 na 53, začala jsem se zajímat také o to, jak je to, co jím, zdravé.
Objevila jsem vitariánství a chtěla to zkusit. Někdy loni v lednu jsem prostě ze dne na den řekla, že od teď už budu jíst jen syrové a tak to taky bylo (alespoň psychicky, nevím, jak třeba rozinky vyhovují).
No kde vlastně nastal problém? Při tom hubnutí, kdy jsem začala počítat kalorie a jídlo bylo za odměnu. Pokaždé, když se přestanu hlídat, jím hodně, přejím se, není mi dobře. Předtím to bylo müsli, teď je to ovoce...
Vadí mi, že je pro mě jídlo tak důležité. Ráda dělám spoustu jiných věcí, ale pokaždé to podléhá tomu, zda budu mít dost jídla. Nedokážu poslouchat ten vnitřní hlas, který říká, co potřebuje. Já mám chuť a na regulaci tabulky, které mi řeknou, že už jsem toho snědla moc, kolik je kde bílkovin, sacharidů, cukrů. Musím ty tabulky zohledňovat, protože jinak se mi to nedaří a jím příliš a potom už nemám energii vůbec na nic...
Snažila jsem se stručně, moc to nevyšlo.
Péťo neboj, nejsi v tom sama...problémy s jídlem má hodně lidí.....já třeba vůbec nedokážu vystopovat, s čím je spojená moje potřeba jídla...vím, že šíleně žeru ve stresu, ale hodně jím, taky když se nudím...nebo když se nenudím, ale čeká mě práce, do které se mi nechce....absolutně nedokážu jíst umírněně..je pro mě snazší džusovat nebo půstovat než jíst přiměřené porce, to prostě vůbec nedokážu...akorát, že pro mě je 60 kg vysněná váha, kdežto pro Tebe noční můra 
teď mi třeba půst pomoh, změnily se mi chutě víc na zeleninu než na ovoce, ale nevím, jak dlouho to vydrží....nicméně oříšky a spol tlačím pořád, toho se nedokážu vzdát...i když si je nekoupím, tak pořád na ně myslím ...uff....
Moc nevím, jak z toho ven, ale pevně doufám, že dlouhodobou vita stravou se to srovná.....že potřeba bude časem menší, má to hodně lidí...
Moji blízcí to samozřejmě vnímají tak, že když šťávuju nebo půstuju, že jdu jako z extrému do extrému a že to bych dělat neměla..já naopak věřím, že mi to pomáhá se srovnat do optimálního množství, ale že to je proces...tož tak....
Určitě to ale souvisí s tím, že v naší společnosti je jídlo odměna už od dětství-z toho se těžko vymaňuju...já se narodila o měsíc dřív, ale přitom na dnešní dobu s normální váhou (2,80), ale mamku všichni stresovali, jak jsem malá a mamka mě už před rokem života futrovala slazenýma kašičkama...není divu, že mi chutnaj dodnes....
teď mi třeba půst pomoh, změnily se mi chutě víc na zeleninu než na ovoce, ale nevím, jak dlouho to vydrží....nicméně oříšky a spol tlačím pořád, toho se nedokážu vzdát...i když si je nekoupím, tak pořád na ně myslím
...uff....Moc nevím, jak z toho ven, ale pevně doufám, že dlouhodobou vita stravou se to srovná.....že potřeba bude časem menší, má to hodně lidí...
Moji blízcí to samozřejmě vnímají tak, že když šťávuju nebo půstuju, že jdu jako z extrému do extrému a že to bych dělat neměla..já naopak věřím, že mi to pomáhá se srovnat do optimálního množství, ale že to je proces...tož tak....
Určitě to ale souvisí s tím, že v naší společnosti je jídlo odměna už od dětství-z toho se těžko vymaňuju...já se narodila o měsíc dřív, ale přitom na dnešní dobu s normální váhou (2,80), ale mamku všichni stresovali, jak jsem malá a mamka mě už před rokem života futrovala slazenýma kašičkama...není divu, že mi chutnaj dodnes....
Ano, také jsem nad tím teď přemýšlela, že to je tím odměňováním sladkostmi v dětství.
Macíku naše váhy se liší, ale problémy jsou téměř stejné. I to jídlo ve stresu, při nudě nebo před neoblíbenou činností, to naprosto sedí...
Půst jsem v rámci nacházení své cesty zavrhla. Pro mě to je opravdu z extrému do extrému a jelikož si hlava řekne, že o něco přichází, tak to potom stejně doženu a přeženu ještě víc. Nejsem nemocná, takže půst vynechávám.
Jak jsem už psala ve svém deníčku, snažím se jíst poslední týden více plodin, které rostou v našem podnebí. Po dlouhé době mě to trochu harmonizovalo, ale včera jsem si dopřála rozinky a zase jsem se ztratila...
Žádná odměna mi neudělá takovou radost, jako je dobré jídlo. Taková sklenice medu, pytlík rozinek nebo mandlí...
Macíku naše váhy se liší, ale problémy jsou téměř stejné. I to jídlo ve stresu, při nudě nebo před neoblíbenou činností, to naprosto sedí...
Půst jsem v rámci nacházení své cesty zavrhla. Pro mě to je opravdu z extrému do extrému a jelikož si hlava řekne, že o něco přichází, tak to potom stejně doženu a přeženu ještě víc. Nejsem nemocná, takže půst vynechávám.
Jak jsem už psala ve svém deníčku, snažím se jíst poslední týden více plodin, které rostou v našem podnebí. Po dlouhé době mě to trochu harmonizovalo, ale včera jsem si dopřála rozinky a zase jsem se ztratila...
Žádná odměna mi neudělá takovou radost, jako je dobré jídlo. Taková sklenice medu, pytlík rozinek nebo mandlí...
ještě teda jsem si uvědomila, že jím i když dělám příjemné činnosti-např. když si čtu vitariána, tak u komplu často něco zobu a i když si každej den říkám, že dneska už ne, tak do toho sklouznu zase...prostě mě neba, když jím sama, si sednout k jídelnímu stolu a najíst se sama kulturně....s manžou to téměř sladit nejde, on ráno nesnídá a v poledne není doma....no a večer jíme každej něco jinýho, tak je to těžký...jenže u toho komplu člověk logicky naláduje víc než třeba..zatím nevím jak z toho...ráda bych chodila na kompl jen večer, jenže ho zas potřebuju k práci...no je to celý blbý....prostě nepřirozenej způsob života....chce to změnu, jenže vše se nedaří najednou...
je to takmacik píše:Péťo neboj, nejsi v tom sama...problémy s jídlem má hodně lidí.........
naprosto vím o čem píšete....
mně když bylo okolo 18, tak jsem vyzkoušela držet dietu, potom druhou a z normálního žití, kdy pro mě bylo jídlo až nevím na jakém místě vzadu mi přešlo jídlo na první místo, udělala jsem si to tím, že jsem se v té dietě musela kontrolovat a myslet na to jídlo....tím jsem si vytvořila "dokonalou" závislost na jídle, kdy se vše točilo jen okolo toho a jako bych v tom našla smysl života a nedokázala jsem s tím nic udělat. Když jsem byla s kamarády, myslela jsem na jídlo, když jsem byla v práci, myslela jsem na jídlo, jedla jsem a už jsem myslela na další jídlo....Potom přišlo vita, to mi pomohlo, ale ten postoj zůstal...pomohl mi to pozvolna regulovat sport a meditace, to se začalo pomalu vše obracet. Ale trvalo to dlouho a stále se to ještě vyvíjí. Teď můžu říci, že jsem na tom neskonale lépe než tehdy, ale stejně je pro mě to jídlo důležité
hodně mi teď pomohla ta ajurveda, která mi doporučila potraviny k mému typu. Jakoby mě to zklidnilo. Mám přesně rozložené, kdy jím a jsem ráda, že už před lety jsem se naučila mimo tyto časy nejíst. Hlavně na noc. To je pro mě přirozené tabu.
Žravá mě ale jednou dvakrát do měsíce přepadně stejně, ale to vnímám jako spojení s menstruací - hormony, naštěstí ale také přes den.
Mám možná "štěstí", že když je mi po něčem špatně - třeba zrovna po těch nočních jídlech, tak mě to poučí a příště si to nedám. Je my naštěstí špatně hodně, takže to se člověk rychle odnaučí
Naprosto vás chápu, kdo nezažil nepochopí.....je to jako každá jiná závislost. Proto mám soucítění s alkoholiky, s těmi co berou drogy, anorektičkami atd. protože vím, jak to je těžké se závislostí zbavit, tak aby se člověk cítil přirozeně dobře. Je to cesta na dlohou tra´t ale jde to
já teda právě třeba s alkoholikama apod moc soucitu nemám, protože bez toho všeho se dá žít, ale bez jídla ne a tím je to horší...a hlavně oni svou závislostí více ničí i lidi kolem sebe....ale to je dlouhá kapitola, nechci to sem míchat....
pro mě třeba by úplná abstinence byla snazší než umírněnost, ale třeba se to časem poddá
pro mě třeba by úplná abstinence byla snazší než umírněnost, ale třeba se to časem poddá
s váhou je to se mnou ale také horší, myslím si, že bych měla mít tak o 3 - 4 kg méně, než mám teď, ale zhubnout mi to nejde. Mám tedy řád v jídle, ale zmenšit porce nedokáži. Ale já myslím, že to ani není o porcích, že je to o psychice, že toho hodně v sobě držím a s tím držím i to jídlo a ono se potom vše hodně využije a i váha se drží stejná nebo jde nahoru. A nebo když cítím neustále odčerpávní síly, tak to potom doháním jídlem, ale to mám teď docela v sobě jako téma dní, že se snažím vědomě čerpat od jinud, z hloubky nitra, že tím jídlem stejně tu energii, kterou pro spokojenost a radost v životě jídlem nezískávám, že to už jsem překročila, je to jinde výš, hloubš, ale musím si to opakovat, jinak na to zapomínám a zase to hledám v jídle.... 
časem to přejde do běžného zvyku nebo spíš se to stane součástí života.
Mám zkušenost, že když jsem hodně v pohodě, tak ta váha jde dolů, ať jím kolik jím
časem to přejde do běžného zvyku nebo spíš se to stane součástí života.Mám zkušenost, že když jsem hodně v pohodě, tak ta váha jde dolů, ať jím kolik jím
jojo to máš pravdu, ale oni kolikrát pijí ze stejného důvodu, že cítí prázdnotu a následně depresi a zahání to pitím, jiní jídlem atd.macik píše:já teda právě třeba s alkoholikama apod moc soucitu nemám, protože bez toho všeho se dá žít, ale bez jídla ne a tím je to horší...a hlavně oni svou závislostí více ničí i lidi kolem sebe....ale to je dlouhá kapitola, nechci to sem míchat....
Asi to je pohled každého z nás, pro mě je závislost na jídle naprosto stejná jako závislosost na alkoholu či drogách. Jen při půstu se konečně mohu dívat z povzdálí na své závislosti, snad je to podobné jako při meditaci. Nechci rozbíhat do detailů co je více destruktivní, zda závislost na alkoholu, jídle, drogách.......... jedno mají společné, kompenzujeme si Tím nedostatek něčeho jiného.macik píše:já teda právě třeba s alkoholikama apod moc soucitu nemám, protože bez toho všeho se dá žít, ale bez jídla ne a tím je to horší...a hlavně oni svou závislostí více ničí i lidi kolem sebe....ale to je dlouhá kapitola, nechci to sem míchat....
pro mě třeba by úplná abstinence byla snazší než umírněnost, ale třeba se to časem poddá
Přejídání může vést ke smrti stejně jako užívání drog, kouření či alkoholu.
Proto je PMN důležité najít právě onen nedostatek, který si naší závislostí kompenzujeme, zjistit proč ho máme, co nám chybí...... a pokusit se to nějakým způsobem vyřešit.
no to je právě to...já jako nějakej konkrétní nedostatek už nevidím....kterým bych svoji pažravost vysvětlila (chci tím říct, že život se mi vyvíjí, tak jak jsem si přála-víceméně)...teda jako umím si představit, že kdyby každý můj den měl naprostou pravidelnost a dělala bych jen věci, který se mi líběj, tak by to šlo líp, jenže to stejně jaksi nejde s normálním žitím sloučit ...všichni musíme vyplňovat formuláře a mejt si boty atd, atd... 
...všichni musíme vyplňovat formuláře a mejt si boty atd, atd... -
Standa K.
- Příspěvky: 1440
- Registrován: úte čer 13, 2006 8:27
- Bydliště: V Sídlišti 31, 683 01 Rousínov u Vyškova
- Kontaktovat uživatele:
Tož tu trochu rozepíšu svoji současnou theorii... (podepřenou pár přečtenýma článkama)
Pocit hladu, chutí atd. je "hlad" těla po dopaminu a serotoninu - nic víc
"dobrý pocit" = dostatek těchto látek
Možné zdroje :
chválihodné :
- fyzická aktivita
- slunce
- čerstvý vzduch plný záporných iontů
- učení se něčemu, meditace
- uspokojování 5 smyslů : hezké obrazy, hudba, tělesný kontakt s člověkem či zvířetem, vůně, dobré jídlo
- orgasmus
- vydatný spánek
...
nechválihodné:
- čokoláda
- cukr (dle mne i maso, obiloviny atd.)
- drogy
- alkohol, cigarety
- výherní automaty
- neustálé nakupování
...
Mozku je chemicky jedno jestli dostane dopamin díky LSD nebo jogingu (akurát to LSD je 3-4x silnější kurňa).
Prostě - nedostane-li tělo dostatek těchto látek z chválihodných zdrojů vyvolá potřebu těch druhých zrojů ...
Čili neexistuje nic jako "honí mně chutě" ale jen "mám nízký stav dopaminu a serotoninu"
Čili narkoman, tlouštík či začínající vitarián by si mněl hlídat nakolik využívá zdrojů z kategorie chválihodných, protože když odvrhne ty druhé nestačí "vydržet absťák = ono se to samo potom nějak upraví" ale musí tento deficit vykompenzovat z chválihodných zdrojů...
Člověj se musí z té závislosti "vyběhat", "promilovat" ...
Příklady:
- zamilovaný člověk nepotřebuje jíst - má v sobě "bouři" hormonů ...
- narkoman nepotřebuje jíst - je nadopovanej dopaminem
- kuřák zanechavší své neřesti (a tím přicházející o významný zdroj těchto látek) - tloustne
Pocit hladu, chutí atd. je "hlad" těla po dopaminu a serotoninu - nic víc
"dobrý pocit" = dostatek těchto látek
Možné zdroje :
chválihodné :
- fyzická aktivita
- slunce
- čerstvý vzduch plný záporných iontů
- učení se něčemu, meditace
- uspokojování 5 smyslů : hezké obrazy, hudba, tělesný kontakt s člověkem či zvířetem, vůně, dobré jídlo
- orgasmus
- vydatný spánek
...
nechválihodné:
- čokoláda
- cukr (dle mne i maso, obiloviny atd.)
- drogy
- alkohol, cigarety
- výherní automaty
- neustálé nakupování
...
Mozku je chemicky jedno jestli dostane dopamin díky LSD nebo jogingu (akurát to LSD je 3-4x silnější kurňa).
Prostě - nedostane-li tělo dostatek těchto látek z chválihodných zdrojů vyvolá potřebu těch druhých zrojů ...
Čili neexistuje nic jako "honí mně chutě" ale jen "mám nízký stav dopaminu a serotoninu"
Čili narkoman, tlouštík či začínající vitarián by si mněl hlídat nakolik využívá zdrojů z kategorie chválihodných, protože když odvrhne ty druhé nestačí "vydržet absťák = ono se to samo potom nějak upraví" ale musí tento deficit vykompenzovat z chválihodných zdrojů...
Člověj se musí z té závislosti "vyběhat", "promilovat" ...
Příklady:
- zamilovaný člověk nepotřebuje jíst - má v sobě "bouři" hormonů ...
- narkoman nepotřebuje jíst - je nadopovanej dopaminem
- kuřák zanechavší své neřesti (a tím přicházející o významný zdroj těchto látek) - tloustne
Stando: Ně co na tom bude, byl sem si ted zaběhat a opravdu hlad nemám:), jen nevim jak dlouho mi to vydrží.
Možná bych se to pokusil přeformulovat do nějaké úvahy: Pokud jsme v pohybu, jsme v jakémsi proudu našeho bytí. Jakmile z tohoto proudu bytí vystoupíme, našemu tělu i duši chybí to "být v proudu" a začne to hledat jinde. Třeba v jídle.
Pohyb nemusí být jen fyzický pohyb, může tobýt fytická činnost, práce která nás baví a naplňuje, můžou to být dlouhé rozhovory s naší sousedkou, zahradničení, procházky, něco, co nás vnitřně naplňuje.
Možná bych se to pokusil přeformulovat do nějaké úvahy: Pokud jsme v pohybu, jsme v jakémsi proudu našeho bytí. Jakmile z tohoto proudu bytí vystoupíme, našemu tělu i duši chybí to "být v proudu" a začne to hledat jinde. Třeba v jídle.
Pohyb nemusí být jen fyzický pohyb, může tobýt fytická činnost, práce která nás baví a naplňuje, můžou to být dlouhé rozhovory s naší sousedkou, zahradničení, procházky, něco, co nás vnitřně naplňuje.
No ale mě třeba naplňuje pokec na vitariánovi nebo na attachment parenting na modrém koníkovi a stejně u toho žeru....tam chybí ten pohyb, no....ale zas spoustu věcí u toho komplu dělat musím a pak právě sklouznu asi teda k tomu žraní, když nemůžu jít dělat něco jinýho...je pravda, že od půstu jsem začla praktikovat přerušovaný posezení na netu...sednu, něco počtu a napíšu...pak vstanu, jdu udělat něco po bytě (momentálně se stěhujem, tak je furt co dělat) a pak zas sednu....vždy, když musím dělat u komplu něco dlouhodobě tak trpím (proto už taky druhej rok (ne)píšu diplomku)...
To znám.macik píše:....vždy, když musím dělat u komplu něco dlouhodobě tak trpím (proto už taky druhej rok (ne)píšu diplomku)...
Mě se Standova teorie dopaminu a serotoninu líbí, ale může být kořen i v současné situaci, se kterou nejsme spokojeni nebo něco z minula. A když se to vyřeší, tak možná ztrácí význam futrování i jiné závslosti
Může to trvat déle, to je jasné, někomu třeba celý život.Já se stále počítám do těch, kteří na sobě teprve pracují.
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
(G.K.Chesterton)
no já nevím, ale já třeba v sobě tyto věci vyřešené nemám, o zhubnutí mi jde a nedokážu se nad to povznést (už proto, že se ve svém těle necítím pohodlně) a přesto žádný můj partner neměl nikdy blbé kecy k mému tělesnu...a nebylo to o tom, že by sem jim líbily tlusté holky....štěstíčko píše:[Kdybys tohle měla v sobě vyřešené, nikdy by ti to žádný přítel nevyčítal... (ikdyž chudák... nikdy nenajde tu ideálně štíhlou) a taktéž by tvé oko nevšímalo si ostatních jak na tom jsou s váhou.
Tak pokud pominu pubertu, kdy jsem kamarádkám záviděla, že mohou nosit minisukně a tím pádem se více líbí klukům, tak bych řekla, že dneska už se ani s nikým/ničím nesrovnávám-spíš se chci cítit lépe ve vlastním těle-špeky jsou strašně nepohodlné a opravdu zavazí, ať už se lidi zaklínají kecama, že jim to nevadí nebo ne...štěstíčko píše:A podle čeho se srovnáváš, když chceš zhubnout?macik píše:no já nevím, ale já třeba v sobě tyto věci vyřešené nemám, o zhubnutí mi jde a nedokážu se nad to povznést (už proto, že se ve svém těle necítím pohodlně) a přesto žádný můj partner neměl nikdy blbé kecy k mému tělesnu...a nebylo to o tom, že by sem jim líbily tlusté holky....
Možná by mi bylo jedno, že mám 100 kg, ale znamenalo by to, že když mám takovou váhu, že se přestanu přejídat a že budu jíst jen když mám hlad? Myslím, že ne...
Naposledy upravil(a) hofikos dne pát úno 29, 2008 22:15, celkem upraveno 1 x.
ale jinak jsem tento týden (po půstu) fakt překvapená svými chutěmi...normálně jsem víc na sladké a teď jím hlavně zeleninu nebo kyselé...při balení (stěhujeme se) jsem ze šuplíku vysypala zbytky sušenýho ovoce a namočila jsem to a teď mi to stojí na lince a nemůžu se odhodlat to sníst-přitom jindy se můžu po sladkým utlouct 
....jestli to nesním ani ráno, tak to budu muset vyhodit, zítra už spíme v novém.....
prostě teď nemám na sladké vůbec chuť-snad poprvé v životě ...asi se při tom půstu něco stalo, i když jsem měla pocit, že se řeší jen kašel a asi trochu močák (docela mě celou dobu štípalo močení, ale uvědomila jsem si to až po skončení půstu)...
....jestli to nesním ani ráno, tak to budu muset vyhodit, zítra už spíme v novém.....prostě teď nemám na sladké vůbec chuť-snad poprvé v životě
...asi se při tom půstu něco stalo, i když jsem měla pocit, že se řeší jen kašel a asi trochu močák (docela mě celou dobu štípalo močení, ale uvědomila jsem si to až po skončení půstu)...Těžko nám pomáhat, něco tady řešíme a o něčem se bavíme a přitom si v hlavě programuji, jak to aplikovat, aby to nakonec přineslo zase tu štíhlost - jak se k tomu dostat nějakou přirozenou cestou. Dostat se k cíli, který je překážkou. Je to jak říkáš. Je to těžký.štěstíčko píše:Tenhle princip nezná podvod... jako že si řeknu tak já to udělám abych pak zhubla... to je stále stejná písnička... musí se vytratit to všímání si JAK jsem tlustá nebo JAK se cítím. Pak je vše ok.
Na psychický hlad mi pomáhá (dnes jsem to tedy nepoužila), když si v duchu řeknu, jsem krásná štíhlá žena, budu jíst jen do polo syta, protože krásné štíhlé ženy se přeci nepřejídají. Je to asi povrchní, nebo alespoň ne tak osvícený, ale je to pomůcka, která se dá použít... Funguje to jen částečně, i proto, že se stydím sama před sebou, když si o té krásné štíhlé ženě říkám, protože tomu sama nevěřím...
Povrchní? No možná, co já vím...ale určitě účinné...jsem si o tom dokonce koupila knížku-jmenuje se "Štíhlé myšlení" a ten způsob užití myšlenek lze aplikovat v podstatě na cokoliv, čeho se snažíš dosáhnout...akorát holt na to musíš myslet, což zas odporuje takové vnímání jako uvádí štěstíčko...no a teď babo raďhofikos píše:Těžko nám pomáhat, něco tady řešíme a o něčem se bavíme a přitom si v hlavě programuji, jak to aplikovat, aby to nakonec přineslo zase tu štíhlost - jak se k tomu dostat nějakou přirozenou cestou. Dostat se k cíli, který je překážkou. Je to jak říkáš. Je to těžký.štěstíčko píše:Tenhle princip nezná podvod... jako že si řeknu tak já to udělám abych pak zhubla... to je stále stejná písnička... musí se vytratit to všímání si JAK jsem tlustá nebo JAK se cítím. Pak je vše ok.
Na psychický hlad mi pomáhá (dnes jsem to tedy nepoužila), když si v duchu řeknu, jsem krásná štíhlá žena, budu jíst jen do polo syta, protože krásné štíhlé ženy se přeci nepřejídají. Je to asi povrchní, nebo alespoň ne tak osvícený, ale je to pomůcka, která se dá použít... Funguje to jen částečně, i proto, že se stydím sama před sebou, když si o té krásné štíhlé ženě říkám, protože tomu sama nevěřím...
...já to mám vyřešené, já to projektování přání nikdy dlouho nevydržím...mě to neba...i když to funguje...Stejně tak, jako mi moje chtění říká, že mám ještě jíst. Kdyby to záleželo na tělu, volalo by pomóc, neznásilňuj mě a už nic neposílej, nestíhám to zpracovat. Protože hlad nevychází z těla, ale z hlavy, musím i do regulace množství zapojit hlavu.štěstíčko píše:Ale to říká tvoje chtění, nikoliv tělo.
Však jsem se dala na vitariánství a snažím se tělo přesvědčit, že bude dostávat jen samé dobré věci a nemusí si dělat zásoby.štěstíčko píše:Proto to tělo vnímá jako stres a ze všeho se zásobuje. Moje přítelkyně jedla jen Mořeské řasy v tabletce co nabobnají a zasytí společně s nějakýma živinama v druhé tabletce. A zjistila že nehubne ale tloustne pokaždé když si dá jen suchý rohlík. Tělo udržované ve stresu pak všechno ukládalo... do zásoby na ty horší dny...
Mě frustruje pohled do zrcadla. Nemám problém s okolím, jen se sebou. Nikdy jsem se sobě nelíbila, jsem už taková...štěstíčko píše:Je to stejně paradoxní, v tom že přestože jste zadané... a máte někoho kdo vás má rád takové jaké jste... řešíte tento problém.
-
Eva
Myslím, že to sis nevyložila úplně správně. Ta teorie PMN neznamená, že se na ten sport budeš těšit, ale že po něm Ti bude dobře. To, že si budeš chtít příště zasportovat místo jídla, přijde až potom, co si navykneš na příjemné účinky sportu. Abys to opravdu chtěla, musí se tělo naučit, že po tom sportu mu bude líp než po dalším jídle. Znám lidi, kteří to tak mají upřímně sami od sebe, nemuseli se to vědomě učit - tak je to asi nejlepšíhofikos píše:Trochu mi na tý teorii nesedí, že i když jsem najedená, jsem schopná zanechat fyzickou aktivitu, protože už se těším na něco k jídlu. To by podle výše uvedené teorie být nemělo.
