od Oli » pon kvě 11, 2009 22:11
awa píše:Pozorně jsem to pročetla.
Ve skutečnosti tam vidím hodně skrytých problémů, ale mohu se mýlit. Mohu to psát, protože jsem čtrnáct let vdaná a muž jí všechno, ale rozumně. Dokonce teď absolvuje školení výživový poradce, takže by se mohlo zdát, že to bude způsobovat názorové a postojové rozdíly, ale není tomu tak. Oba jsme výrazné osobnosti,ale máme vůli vždy si sednout spolu, probrat to a vzájemně si vyjít vstříc, de facto strávíme hodiny povídáním.
Myslím, že rozdíl na jídlo je spíš špička ledovce, hlavní problém se mi zdá jinde. Nemohu se zbavit pocitu, že tvá paní je v nějaké rovině neuspokojená, pravděpodobně hledá sama sebe, svoji cenu, svoji cestu a to je důvod proč se vaše cesty rozdělily. Neřekla bych, že je to cíleně proti tobě, i když to tak může vypadat. Bohužel tohle rozdělení není dobré pro malého, děti může naučit dvojjakosti, nicméně se s tím nedá nic moc dělat, než ho co nejdřív naučit zodpovědnosti před sebou samým a samostatnosti v rozhodování. To je pro malé dítě těžké, ale nyní je to nezbytné, aby se předcházelo vzájemnému vydírání. Možná to ale vzhledem k osobnosti také nepůjde, některé děti jsou příliš závislé a velmi poddajné. Co se týká tvé paní, tak bych ji bez komentářů nechala být jejímu vývoji, byla laskavá jak bych jen mohla, tohle nakonec může změnit její postoj a dát příležitost si spolu sednout a bez obviňování si popovídat o svých snech, cílech, možnostech a vzájemné pomoci.
Ber to jen jako můj pohled a zkušennosti, snad se z toho dá něco použít.
Rozdílná strava nemusí být problémem.
Awa, jen souhlasím. problém není ve stylu , ale v osobnosti jeho ženy. Mohu v tomto mluvit sama za sebe. Děti odrostli, bydleli jsme v kleci ve které jsem nechtěla žít a okolí mě nutilo dělat věci , které jsem nechtěla. Samozřejmně , že dnes vím, že problém byl ve mně, mě se to vlastně líbilo se nechat vláčet, ale než jsem na to přišla, projedla jsem se k pěkným kilům kolem pasu a velmi zajímavým zdravotním problémům. Do té doby jsem byla štíhlá a zdravá. Až když jsem si sedla až na dno, začala jsem objevovat samu sebe a začala se podle toho. Trvá to již několik let, ale už aspoň vím co nechci. Konečně bydlím podle svých představ, dělám prostě veci podle svého. Stojí to hodně sil být sama sebou. Schovat se za jídlo je snazší. Kompezuje si s tím nějaký svůj vnitřní problém, dokud jej bude chtít řešit ona sama, nemůže ji nikdo pomoci. Otázka je jestli pomoc chce nebo potřebuje....Letos budu vdaná 22 let. Žiji s manželem, který si svým přejídáním a špatným životním stylem přivodil těžkou cukrovku. Má uříznut jeden prst na noze, píchá si 4x denně, vysoký tlak, 30 kg nadváhy, trhá se mu sítnice v očích , pozvolna slepne, trpí silnými průjmy.... Je mi hodně těžko , když vidím jak mne syrová strava pomáhá a jemu by mohla pomoci taky. Odmítá ji z principu, protože na to nemá dost silnou vůli. Nenutím jej, jen se mu snažím být vzorem. Občas ulétne a nandá si natalíř hodně ovoce a zeleniny a demostrativně to sní, aby mi ukázal jak je mu po tom špatně. Neřeším to, jen mu lakonicky vysvětlím proč je mu špatně a v čem byla chyba.
Promiň nějak jsem si tady vylila svůj osobní kyblíček, snad ti nějak pomůže pochopit.
[quote="awa"]Pozorně jsem to pročetla.
Ve skutečnosti tam vidím hodně skrytých problémů, ale mohu se mýlit. Mohu to psát, protože jsem čtrnáct let vdaná a muž jí všechno, ale rozumně. Dokonce teď absolvuje školení výživový poradce, takže by se mohlo zdát, že to bude způsobovat názorové a postojové rozdíly, ale není tomu tak. Oba jsme výrazné osobnosti,ale máme vůli vždy si sednout spolu, probrat to a vzájemně si vyjít vstříc, de facto strávíme hodiny povídáním.
Myslím, že rozdíl na jídlo je spíš špička ledovce, hlavní problém se mi zdá jinde. Nemohu se zbavit pocitu, že tvá paní je v nějaké rovině neuspokojená, pravděpodobně hledá sama sebe, svoji cenu, svoji cestu a to je důvod proč se vaše cesty rozdělily. Neřekla bych, že je to cíleně proti tobě, i když to tak může vypadat. Bohužel tohle rozdělení není dobré pro malého, děti může naučit dvojjakosti, nicméně se s tím nedá nic moc dělat, než ho co nejdřív naučit zodpovědnosti před sebou samým a samostatnosti v rozhodování. To je pro malé dítě těžké, ale nyní je to nezbytné, aby se předcházelo vzájemnému vydírání. Možná to ale vzhledem k osobnosti také nepůjde, některé děti jsou příliš závislé a velmi poddajné. Co se týká tvé paní, tak bych ji bez komentářů nechala být jejímu vývoji, byla laskavá jak bych jen mohla, tohle nakonec může změnit její postoj a dát příležitost si spolu sednout a bez obviňování si popovídat o svých snech, cílech, možnostech a vzájemné pomoci.
Ber to jen jako můj pohled a zkušennosti, snad se z toho dá něco použít.
Rozdílná strava nemusí být problémem.[/quote]
Awa, jen souhlasím. problém není ve stylu , ale v osobnosti jeho ženy. Mohu v tomto mluvit sama za sebe. Děti odrostli, bydleli jsme v kleci ve které jsem nechtěla žít a okolí mě nutilo dělat věci , které jsem nechtěla. Samozřejmně , že dnes vím, že problém byl ve mně, mě se to vlastně líbilo se nechat vláčet, ale než jsem na to přišla, projedla jsem se k pěkným kilům kolem pasu a velmi zajímavým zdravotním problémům. Do té doby jsem byla štíhlá a zdravá. Až když jsem si sedla až na dno, začala jsem objevovat samu sebe a začala se podle toho. Trvá to již několik let, ale už aspoň vím co nechci. Konečně bydlím podle svých představ, dělám prostě veci podle svého. Stojí to hodně sil být sama sebou. Schovat se za jídlo je snazší. Kompezuje si s tím nějaký svůj vnitřní problém, dokud jej bude chtít řešit ona sama, nemůže ji nikdo pomoci. Otázka je jestli pomoc chce nebo potřebuje....Letos budu vdaná 22 let. Žiji s manželem, který si svým přejídáním a špatným životním stylem přivodil těžkou cukrovku. Má uříznut jeden prst na noze, píchá si 4x denně, vysoký tlak, 30 kg nadváhy, trhá se mu sítnice v očích , pozvolna slepne, trpí silnými průjmy.... Je mi hodně těžko , když vidím jak mne syrová strava pomáhá a jemu by mohla pomoci taky. Odmítá ji z principu, protože na to nemá dost silnou vůli. Nenutím jej, jen se mu snažím být vzorem. Občas ulétne a nandá si natalíř hodně ovoce a zeleniny a demostrativně to sní, aby mi ukázal jak je mu po tom špatně. Neřeším to, jen mu lakonicky vysvětlím proč je mu špatně a v čem byla chyba.
Promiň nějak jsem si tady vylila svůj osobní kyblíček, snad ti nějak pomůže pochopit.