Do naší obce zavítala legenda, která se od místního lidu dočkala náležitých ovačních poct.
Když jsem prostudoval krakoherně podvečerní plán na sobotu a zřel, kdo že si to tu vrzne,
popustil jsem uzdu youtube a předpřipravil své boltce na ten nářez. Z klipu pro pamětníky
černobílých časů na mou bránici zaútočilo něco, co jsem nepovažoval za svůj šálek dobře
odtočené kohoutkovice, a v rodinném kruhu BE zlehčoval natolik, že to asi neskoušu.
Leč opak byl pravdou a odvolávám, neboť byli skutečnou ozdobou patronovy promaštěné krempy
a dalece předčili mé vlahé očekávání, když prohrábli své přepjaté produkty drátoven.
Předskakovali Vrchlabští
Lucky Losers, kteří byli veselí divocí a hlasití, což mám rád, pokud se
to neděje v našem domě. Moderátor je však k mé nelibosti po 4cátépáté minutě kulantně upozornil,
že zahlučeli svou poslední skladbu a nastane půlhodinová odmlka, aby se příchozí mistři mohli
secvičit, což tito činili dlouhotrvajícím počítáním od jedné do dvou, do aktivovaného mikrofonu.
Když napočítali víc než dost, rozhodli se vytřít eustachovy trubice všem mnohočetným přítomným,
což jim vyšlo.
V průběhu akustického aktu se stalo, že
proModralý Efekt měl defekt a když panu kytariánovi
Hladíkovi praskla v pořadí již druhá, pravil, že se to stane během jednoho koncertu málokdy
a Jilemnice je zdá se hrobem pro struny, nikoli však slunečným, nýbrž ouplňkem osvíceným,
za což panu oběžnicovému osvětlovači blahořeči.
Nové navlékl ihned na místě, bez brýlí a v okamžiku precizně naladil, aniž ustala produkce.
Nelze vyloučit, že jejich tonus ochabl z příčin virtuosovy záliby ve smyčci, jímž je něžně drbe
a nutí sténat ne nepodobně zpěvu specifických kytovců, kteříž jsou přetlakově komorními
tenory oceánů. Toto netradiční skloubení zdánlivě nesouvisejících nástrojů mne zaujalo natolik,
že jsem na chvíli přestal vnímat nepohodlí ortopedických vložek mé obuvi a otlaky plochodidel.
Vokálního postulátu se ujal showman a exkráčející čokonanuk Křížek, který zábavu nezkazil,
ba právě naopak, a tak fiasko dne předešlého se neopakovalo, kdy došlo k mezinárodní ostudě, dost
možná i meziplanetární, soudě dle uchopeného stylového odvětví polské kapely
Misstress a jejich image,
kterýžto celek nebyl pro posluchače dostatečně podněcující, nebo pochopitelný, a tak opomněli
freneticky skandovat, což se patrně umělců silně dotklo a svůj výstup ukončili včas, bez přídavku
a rozloučení, což na oplátku zaskočilo diváctvo, které spolu se mnou, najednou a zničeho nic, bylo
svědkem jejich dotčeného odchodu a čekali, co bude následovat, ale nenásledovalo, tak je následovali
a rozešli se do svých domovů, stájí, doupat, nebo nor, ale Norové letos opět žádní nevystoupili.
Domnívám, že hlavní zápodrhel byl způsoben rozeklanou jazykovou bariérou, a příliš, až tragicky vážnou
prezentací, přetemněle stylizovanou, která naslouchajícím nesedla a tak se zdráhali adekvátně aplaudovat.
Skutečně dobře přijati byli pouze domácí, což chápu, nebrali se příliš vážně, humorem nešetřili
a jejich menu bylo prudce jedlé. Samozřejmě hodnotím pouze rockově zaměřená tělesa, neboť
ostatní jsem ostentativně oslyšel, jsa jejich snaze vzdálen svou úmyslnou momentální nepřítomností.
Do naší obce zavítala legenda, která se od místního lidu dočkala náležitých ovačních poct.
Když jsem prostudoval krakoherně podvečerní plán na sobotu a zřel, kdo že si to tu vrzne,
popustil jsem uzdu youtube a předpřipravil své boltce na ten nářez. Z klipu pro pamětníky
černobílých časů na mou bránici zaútočilo něco, co jsem nepovažoval za svůj šálek dobře
odtočené kohoutkovice, a v rodinném kruhu BE zlehčoval natolik, že to asi neskoušu.
Leč opak byl pravdou a odvolávám, neboť byli skutečnou ozdobou patronovy promaštěné krempy
a dalece předčili mé vlahé očekávání, když prohrábli své přepjaté produkty drátoven.
Předskakovali Vrchlabští [url=http://www.youtube.com/watch?v=NNPga2tgW7k]Lucky Losers[/url], kteří byli veselí divocí a hlasití, což mám rád, pokud se
to neděje v našem domě. Moderátor je však k mé nelibosti po 4cátépáté minutě kulantně upozornil,
že zahlučeli svou poslední skladbu a nastane půlhodinová odmlka, aby se příchozí mistři mohli
secvičit, což tito činili dlouhotrvajícím počítáním od jedné do dvou, do aktivovaného mikrofonu.
Když napočítali víc než dost, rozhodli se vytřít eustachovy trubice všem mnohočetným přítomným,
což jim vyšlo.
V průběhu akustického aktu se stalo, že [url=http://www.youtube.com/watch?v=3hMuRyePLAk]proModralý Efekt[/url] měl defekt a když panu kytariánovi
Hladíkovi praskla v pořadí již druhá, pravil, že se to stane během jednoho koncertu málokdy
a Jilemnice je zdá se hrobem pro struny, nikoli však slunečným, nýbrž ouplňkem osvíceným,
za což panu oběžnicovému osvětlovači blahořeči.
Nové navlékl ihned na místě, bez brýlí a v okamžiku precizně naladil, aniž ustala produkce.
Nelze vyloučit, že jejich tonus ochabl z příčin virtuosovy záliby ve smyčci, jímž je něžně drbe
a nutí sténat ne nepodobně zpěvu specifických kytovců, kteříž jsou přetlakově komorními
tenory oceánů. Toto netradiční skloubení zdánlivě nesouvisejících nástrojů mne zaujalo natolik,
že jsem na chvíli přestal vnímat nepohodlí ortopedických vložek mé obuvi a otlaky plochodidel.
Vokálního postulátu se ujal showman a exkráčející čokonanuk Křížek, který zábavu nezkazil,
ba právě naopak, a tak fiasko dne předešlého se neopakovalo, kdy došlo k mezinárodní ostudě, dost
možná i meziplanetární, soudě dle uchopeného stylového odvětví polské kapely [url=http://www.youtube.com/watch?v=0QMHjzMLCKg]Misstress[/url] a jejich image,
kterýžto celek nebyl pro posluchače dostatečně podněcující, nebo pochopitelný, a tak opomněli
freneticky skandovat, což se patrně umělců silně dotklo a svůj výstup ukončili včas, bez přídavku
a rozloučení, což na oplátku zaskočilo diváctvo, které spolu se mnou, najednou a zničeho nic, bylo
svědkem jejich dotčeného odchodu a čekali, co bude následovat, ale nenásledovalo, tak je následovali
a rozešli se do svých domovů, stájí, doupat, nebo nor, ale Norové letos opět žádní nevystoupili.
Domnívám, že hlavní zápodrhel byl způsoben rozeklanou jazykovou bariérou, a příliš, až tragicky vážnou
prezentací, přetemněle stylizovanou, která naslouchajícím nesedla a tak se zdráhali adekvátně aplaudovat.
Skutečně dobře přijati byli pouze domácí, což chápu, nebrali se příliš vážně, humorem nešetřili
a jejich menu bylo prudce jedlé. Samozřejmě hodnotím pouze rockově zaměřená tělesa, neboť
ostatní jsem ostentativně oslyšel, jsa jejich snaze vzdálen svou úmyslnou momentální nepřítomností.