od Selma » pát úno 01, 2008 15:18
Radka mi poslala fotky toho pozemku u Kyjova. Ono to bylo cca 30km od nás, tak jsem plesala, že jste tak blízko. No taky mně to zkrušilo, že jste to museli vzdát.
Chápu že chceš obojí, kdo by nechtěl:-)
Vzpoměla jsem v té souvislosti na Megreho, že měl taky nutkání Anastasii a syna zajistit a v podstatě dostal zásadní ránu na ego, když zjistil, že v tomto ohledu ho ti dva nepotřebují. Musel hledat, co se tedy od něj vlastně očekává, jaká je jeho role.
Od svého manžela nechci, aby takhle uvažoval, respektive dávkuju mu to postupně po troškách. Ale ty bys to mohl pochopit zrovna:-)
Jo, my žijem na vesnici. Naši koupili domek s nevelkou zahradou, který už nějakých těch sto let fungoval, takže tu všechno bylo. Byl tu sad, ploty, chlívy, studna, místo na uskladnění sena, předchozí majitel jim poradil, kde co nejlíp roste. Bohužel to prošlo modernizací, naši lecos zlikvidovali, my jsme si přistavěli patro, takže když jsme si například vloni přivedli ovce na spásání sadu, nemohli jsme si je nechat i přes zimu, protože to seno už nemáme kde skladovat. Ještě před těmi sto lety byl tohle standard, který lidem stačil k obživě, ovšem plus ještě nějaká ta políčka, která byla různě kolem vesnice. Stále vidívám z okna babky, jak na těch políčkách ručně drabou.
Inspirativní čtení jsou třeba knížky pana Spáčila, který popisuje život na vesnicích Moravy v časech feudalismu. Myslím, že nemusíme nutně vytvářet něco úplně nového, v mnohém postačí navázat na to z minulosti, co bylo dobré a rozvinout to v dnešních podmínkách. My máme třeba tu výhodu, že nemůžou přijet tatarské hordy a vyžrat nám všechny zásoby. Teda jak doufám:-)
Radka mi poslala fotky toho pozemku u Kyjova. Ono to bylo cca 30km od nás, tak jsem plesala, že jste tak blízko. No taky mně to zkrušilo, že jste to museli vzdát.
Chápu že chceš obojí, kdo by nechtěl:-)
Vzpoměla jsem v té souvislosti na Megreho, že měl taky nutkání Anastasii a syna zajistit a v podstatě dostal zásadní ránu na ego, když zjistil, že v tomto ohledu ho ti dva nepotřebují. Musel hledat, co se tedy od něj vlastně očekává, jaká je jeho role.
Od svého manžela nechci, aby takhle uvažoval, respektive dávkuju mu to postupně po troškách. Ale ty bys to mohl pochopit zrovna:-)
Jo, my žijem na vesnici. Naši koupili domek s nevelkou zahradou, který už nějakých těch sto let fungoval, takže tu všechno bylo. Byl tu sad, ploty, chlívy, studna, místo na uskladnění sena, předchozí majitel jim poradil, kde co nejlíp roste. Bohužel to prošlo modernizací, naši lecos zlikvidovali, my jsme si přistavěli patro, takže když jsme si například vloni přivedli ovce na spásání sadu, nemohli jsme si je nechat i přes zimu, protože to seno už nemáme kde skladovat. Ještě před těmi sto lety byl tohle standard, který lidem stačil k obživě, ovšem plus ještě nějaká ta políčka, která byla různě kolem vesnice. Stále vidívám z okna babky, jak na těch políčkách ručně drabou.
Inspirativní čtení jsou třeba knížky pana Spáčila, který popisuje život na vesnicích Moravy v časech feudalismu. Myslím, že nemusíme nutně vytvářet něco úplně nového, v mnohém postačí navázat na to z minulosti, co bylo dobré a rozvinout to v dnešních podmínkách. My máme třeba tu výhodu, že nemůžou přijet tatarské hordy a vyžrat nám všechny zásoby. Teda jak doufám:-)