od tvx » ned lis 04, 2007 15:42
Prvotní výkřik: Arthur Janov PH.D.
můžu vřele doporučit, naprosto perfektně mi doplňuje některé věci které jsem si neuvědomoval nebo jen tak nějak tušil. Ač se na to kniha nikde neodvolává tak se tato teorie vlastně dostává na holistickou úroveň léčení neuróz.
1. Je skvěle čtivá, je to jak detektivka
2. Spousta příkladů z praxe
3. Jeden z mě chybějících pohledů na realitu, nacházím obrovské množství paralel.
4. Skvělé čtivo pro rodiče pokud nechtějí svoje neurózy přenášet na děti a nechtějí jim vyrobit neurózy řízením se tak nablblých univerzálních doporučení jako kdy dítě odstavit, jak moc ho trápit hladem aby nepilo moc, jak moc se mu věnovat nebo jak ho učit spát samo, chodit, chodit na nočník atd...
Výborně mi to sedí i na naše zkušenosti kolem vitastravy a půstu.
Obojí je způsob jak plně obnažit svoje neurózy a proto lidem taky často nejde "c) dokonce bych to rozšířil i na Bucův pohled kdy neurotik prostě likviduje obrovské množství vitamínů atd. na ten provoz zavirovaného mozku...
výborně to sedí i na odraz psychiky do tělesné úrovně a je tam opět spousta případů - jsou nemoci orgánů kterých se člověk nezbaví, pokud pocházejí z jiné úrovně, pokud budu mít z dětství stach že jsem sám a všem ukradený, organizmus to odnese tak jako tak, jen mu můžu stravou ulevit... to samé cvičení, sice svaly rozhýbe ale zase ztuhnou... můžu rakovinu oddálit ale moje zakousnutá prvotní bolest ji zase vyrobí.
úryvek:
Povaha cítění
Základní požadavky těla musí být vnímány. Dítě začíná cítit když jsou všechny jeho potřeby uspokojovány, když je chováno a líbáno, když je mu povoleno svobodně se pohybovat a vyjadřovat, když se může vyvíjet přirozeným tempeem. Jsou-li základní potřeby dítěte uspokojeny, dítě je připraveno prožívat všechno, s čím se každý den setká.
Nejsou-li jeho potřeby uspokojeny, pak zastíní všechno ostatní a znemožní dítěti prožívat přítomnost. Přítomnost pak jen oživuje staré potřeby a bolesti, jež se dítě snaží uspokojit.
Existují dva důvody, proč jsou naše potřeby a popcity z minulosti neědomé. Pocity se vyvinuly v době, kdy dítě ještě nebylo schopno racionálně myslit, a proto je nechápe. ( Dítě například neví, že by nemělo být odstaveno od matčiina prsu příliš brzy.) Ačkoli před prvotní scénou byly pocity dítěte vědomé, je možné, že byly potlačovány neurotickými rodiči, takže je dítě přestalo vnímat. Není-li dítěti dovoleno plakat, ať už z jakéhokoli důvodu, dítě si brzy přestane uvědomovat, že se mu chce plakat...
Potlačení pocitů nemusí být způsobeno přímým jednáním rodičů. K potlačování pocitů může dojít ještě před tím, než je dítě dostatečně staré, aby se snažilo předstírat, že je někým jiným. Neuspokojená potřeba dítěte být rodiči chováno může způsobit tak velkou bolest, že dítě začne svou bolesto potačovat tak že své potřeby potlačuje. Přestane je vnímat. Tyto potřeby však exostovat nepřestanou. Zůstanou zafixované a infantilní protože infantilní jsou. Neurotik nemůže mít dospělé pocity, dokud ho neuspokojené infantilní potřeby trápí. Později může trpět chorobnou touhopu po sexu nikoli proto, že by mělo skutečné sexuální pocity, ale proto, že v dětství nebyla uspokojena jeho potřeba být chováno a milováno. Teprve když si své staré potřeby plně uvědomí, může skutečně zatoužit po sexu - což je úplně jiný pocit než to, co cítí neurotik.
Během nutkavého sexuálního aktu se neurotik snaží uspokojit starou nevědomou potřebu. Může jí dát jiné jméno ale pořád je to jeho stará potřeba být chován. Když si to jeden můj pacient uvědomil uprostřed sexuálního aktu, okamžitě přišel o erekci, (tedy o svůj symbolický sexuální pocit) a svoji ženu požádal, aby ho prostě objímala. Po skončení sexuálního aktu začal skutečně cítit. On si tak rozumově uvědomil svojí potřebu takže už ji nemuse uspokojovat symbolicky. Z toho vidíme, že cítění je rozumově pochopený pocit. Úzkostný pocit v žaludku může být pocitem prázdnoty vlastního života. Neurotik však může tento pocit proměnit v pocit hladu
Neuróza naše bolestivé tělesné vjemy před plným uvědoměním (nemilují mě) skrývá a neustále nás nutí trpět. Neurotik se může snažit bolestivé vjemy zmírnit, ale to se mu nepodaří, dokud si je plně neuvědomí - dokud se nestanou skutečným pocitem .
(pocit není totéž co emoce. emoce může být tělěsným vyjádřením pocitu, skutečný pocit silné emoce nevyřaduje. Naneštěstí mnozí neurotici považují emoce za projev pocitu a pokud někdo své pocity nevyjadřuje dostatečně, neurotik si myslí, že takový člověk nic necítí. Neurotičtí rodiče jsou jen málokdy spokojeni, když jim dítě za nějaký dar jen podějkuje; obvykle vyžadují přehnané projevy emocí, aby si byli jistí, že dítě dar opravdu oceňuje. Proto děti nemohou reagovat přirozeně; musejí projevy vděčnosti přehánět, protože upřímnou reakci rodiče považují často za známku nevděku. )...
Prvotní výkřik: Arthur Janov PH.D.
můžu vřele doporučit, naprosto perfektně mi doplňuje některé věci které jsem si neuvědomoval nebo jen tak nějak tušil. Ač se na to kniha nikde neodvolává tak se tato teorie vlastně dostává na holistickou úroveň léčení neuróz.
1. Je skvěle čtivá, je to jak detektivka
2. Spousta příkladů z praxe
3. Jeden z mě chybějících pohledů na realitu, nacházím obrovské množství paralel.
4. Skvělé čtivo pro rodiče pokud nechtějí svoje neurózy přenášet na děti a nechtějí jim vyrobit neurózy řízením se tak nablblých univerzálních doporučení jako kdy dítě odstavit, jak moc ho trápit hladem aby nepilo moc, jak moc se mu věnovat nebo jak ho učit spát samo, chodit, chodit na nočník atd...
Výborně mi to sedí i na naše zkušenosti kolem vitastravy a půstu.
Obojí je způsob jak plně obnažit svoje neurózy a proto lidem taky často nejde "c) dokonce bych to rozšířil i na Bucův pohled kdy neurotik prostě likviduje obrovské množství vitamínů atd. na ten provoz zavirovaného mozku...
výborně to sedí i na odraz psychiky do tělesné úrovně a je tam opět spousta případů - jsou nemoci orgánů kterých se člověk nezbaví, pokud pocházejí z jiné úrovně, pokud budu mít z dětství stach že jsem sám a všem ukradený, organizmus to odnese tak jako tak, jen mu můžu stravou ulevit... to samé cvičení, sice svaly rozhýbe ale zase ztuhnou... můžu rakovinu oddálit ale moje zakousnutá prvotní bolest ji zase vyrobí.
úryvek:
Povaha cítění
Základní požadavky těla musí být vnímány. Dítě začíná cítit když jsou všechny jeho potřeby uspokojovány, když je chováno a líbáno, když je mu povoleno svobodně se pohybovat a vyjadřovat, když se může vyvíjet přirozeným tempeem. Jsou-li základní potřeby dítěte uspokojeny, dítě je připraveno prožívat všechno, s čím se každý den setká.
Nejsou-li jeho potřeby uspokojeny, pak zastíní všechno ostatní a znemožní dítěti prožívat přítomnost. Přítomnost pak jen oživuje staré potřeby a bolesti, jež se dítě snaží uspokojit.
Existují dva důvody, proč jsou naše potřeby a popcity z minulosti neědomé. Pocity se vyvinuly v době, kdy dítě ještě nebylo schopno racionálně myslit, a proto je nechápe. ( Dítě například neví, že by nemělo být odstaveno od matčiina prsu příliš brzy.) Ačkoli před prvotní scénou byly pocity dítěte vědomé, je možné, že byly potlačovány neurotickými rodiči, takže je dítě přestalo vnímat. Není-li dítěti dovoleno plakat, ať už z jakéhokoli důvodu, dítě si brzy přestane uvědomovat, že se mu chce plakat...
Potlačení pocitů nemusí být způsobeno přímým jednáním rodičů. K potlačování pocitů může dojít ještě před tím, než je dítě dostatečně staré, aby se snažilo předstírat, že je někým jiným. Neuspokojená potřeba dítěte být rodiči chováno může způsobit tak velkou bolest, že dítě začne svou bolesto potačovat tak že své potřeby potlačuje. Přestane je vnímat. Tyto potřeby však exostovat nepřestanou. Zůstanou zafixované a infantilní protože infantilní jsou. Neurotik nemůže mít dospělé pocity, dokud ho neuspokojené infantilní potřeby trápí. Později může trpět chorobnou touhopu po sexu nikoli proto, že by mělo skutečné sexuální pocity, ale proto, že v dětství nebyla uspokojena jeho potřeba být chováno a milováno. Teprve když si své staré potřeby plně uvědomí, může skutečně zatoužit po sexu - což je úplně jiný pocit než to, co cítí neurotik.
Během nutkavého sexuálního aktu se neurotik snaží uspokojit starou nevědomou potřebu. Může jí dát jiné jméno ale pořád je to jeho stará potřeba být chován. Když si to jeden můj pacient uvědomil uprostřed sexuálního aktu, okamžitě přišel o erekci, (tedy o svůj symbolický sexuální pocit) a svoji ženu požádal, aby ho prostě objímala. Po skončení sexuálního aktu začal skutečně cítit. On si tak rozumově uvědomil svojí potřebu takže už ji nemuse uspokojovat symbolicky. Z toho vidíme, že cítění je rozumově pochopený pocit. Úzkostný pocit v žaludku může být pocitem prázdnoty vlastního života. Neurotik však může tento pocit proměnit v pocit hladu
Neuróza naše bolestivé tělesné vjemy před plným uvědoměním (nemilují mě) skrývá a neustále nás nutí trpět. Neurotik se může snažit bolestivé vjemy zmírnit, ale to se mu nepodaří, dokud si je plně neuvědomí - dokud se nestanou skutečným pocitem .
(pocit není totéž co emoce. emoce může být tělěsným vyjádřením pocitu, skutečný pocit silné emoce nevyřaduje. Naneštěstí mnozí neurotici považují emoce za projev pocitu a pokud někdo své pocity nevyjadřuje dostatečně, neurotik si myslí, že takový člověk nic necítí. Neurotičtí rodiče jsou jen málokdy spokojeni, když jim dítě za nějaký dar jen podějkuje; obvykle vyžadují přehnané projevy emocí, aby si byli jistí, že dítě dar opravdu oceňuje. Proto děti nemohou reagovat přirozeně; musejí projevy vděčnosti přehánět, protože upřímnou reakci rodiče považují často za známku nevděku. )...