od Pavluska » ned zář 12, 2010 11:14
Fiona píše:jo, mam to tak nejak podobne
sice nevim jiste jestli reinkarnace existuje nebo ne, ale vim jiste ze pokud jo, pak jsem v poslednim zivote byla kocovnym cikanem, jeste predtim piratem neznamo kde a jeste hooodne davno pred tim padlou knezkou kdesi na strednim vychode...
a v tomhle zivote jsem jako hodne malinka jednou po vyprasku vmetla otcovi - "jen pockej az zas ty budes malej!"
Já po výprascích vmetávala jiné věci a pak to chtělo rychlý běh.
Myslím, Fio, že jsi byla (alespoň vzdáleně) to co si myslíš a k čemu máš blízko. Ta "blízkost" nevznikla jen tak (btw. tak to jsme se nejspíš znaly
).
Giovanko, nevím, proč je to pro tebe tolik důležité, ale ok. Já několikrát absolvovala regresní terapii a i poté jsem se "toulala někde" sama. Jenže jsem silně na vážkách, zda k prospěchu. Staré záležitosti mají někdy nejspíš raději spát a pokud už se v tom chceš šťourat, chce to výborné vedení ... a to je podle mě ještě větší oříšek. Sama jsem lezla někam až po zkušenostech kamarádky a toho, co jsem si o tom přečetla, přičemž zpětně mi mnozí "moudřejší" říkají, že jsem lezla do minulosti nevhodnou metodou. A tak to může být se vším: budeš něčemu věřit a bude to mít i perfektní reference, tak to podstoupíš, abys následně zjišťovala, že to nebylo vhodné. Hop nebo trop. A můžeš se cítit hůř než když vybočíš z vita třeba vařenou bramborou. Rozkolísaná mysl je horší než rozkolísaný žaludek. Ne, nechci strašit. Ale tohle je dobré si uvědomit.
Ráda bych ti napsala nějaké důkazy své i svých známých (kamarádů), ale je to "intimní" věc každého. Naťuknout můžu něco ze svých zkušeností: nikdy mě moc nebavila historie a např. letopočty jsem cíleně ignorovala i ve škole (dohnala jsem to "omáčkou")... a přesto jsem při regresích věděla co se děje, jaký je rok, jakým jazykem se tam mluví (přepneš se do něj).... a zpětně doma na internetu jsem si mohla vyhledat že ty mé zážitky sedí i historicky. Přitom mě to nehustila do hlavy regres. terapeutka, protože ta jen poslouchala. Ale především šlo o pochopení strachu nebo lásky k určitým lidem, a to bych regresí asi neměla. Blbý (korektní tvar blbé mi sem nesedí) je, když zjistíš, jaký hnus ti prováděl někdo, s kým prostě vyjít nějak musíš. Zajela jsem proto hlouběji, abych zjistila, co jsem provedla já a přesto, že jsem se k tomu dobrala, stále nedovedu pochopit z toho kontextu chování daného člověka. Protože to co jsem provedla, bylo pod totálním nátlakem a těžko se šlo zachovat jinak. A to co následovalo (včetně pomalého utrpení v x násl. životech) mi osobně přijde jako dostatečná pomsta ze strany dotyčného člověka. Samozřejmě jsem neviděla životy všechny (je jich moc), ale už se mi do toho nechce. Tak se holt snažím chovat slušně v tomto životě a to mi pro nynějšek stačí.
Jo a ještě něco: od té doby se bojím smrti ještě míň než dřív. To po ní, než se zase (pokud) vtělíš, je prostě paráda. 
[quote="Fiona"]jo, mam to tak nejak podobne :)
sice nevim jiste jestli reinkarnace existuje nebo ne, ale vim jiste ze pokud jo, pak jsem v poslednim zivote byla kocovnym cikanem, jeste predtim piratem neznamo kde a jeste hooodne davno pred tim padlou knezkou kdesi na strednim vychode...
a v tomhle zivote jsem jako hodne malinka jednou po vyprasku vmetla otcovi - "jen pockej az zas ty budes malej!" 8)[/quote]
Já po výprascích vmetávala jiné věci a pak to chtělo rychlý běh. :lol:
Myslím, Fio, že jsi byla (alespoň vzdáleně) to co si myslíš a k čemu máš blízko. Ta "blízkost" nevznikla jen tak (btw. tak to jsme se nejspíš znaly 8) ).
Giovanko, nevím, proč je to pro tebe tolik důležité, ale ok. Já několikrát absolvovala regresní terapii a i poté jsem se "toulala někde" sama. Jenže jsem silně na vážkách, zda k prospěchu. Staré záležitosti mají někdy nejspíš raději spát a pokud už se v tom chceš šťourat, chce to výborné vedení ... a to je podle mě ještě větší oříšek. Sama jsem lezla někam až po zkušenostech kamarádky a toho, co jsem si o tom přečetla, přičemž zpětně mi mnozí "moudřejší" říkají, že jsem lezla do minulosti nevhodnou metodou. A tak to může být se vším: budeš něčemu věřit a bude to mít i perfektní reference, tak to podstoupíš, abys následně zjišťovala, že to nebylo vhodné. Hop nebo trop. A můžeš se cítit hůř než když vybočíš z vita třeba vařenou bramborou. Rozkolísaná mysl je horší než rozkolísaný žaludek. Ne, nechci strašit. Ale tohle je dobré si uvědomit.
Ráda bych ti napsala nějaké důkazy své i svých známých (kamarádů), ale je to "intimní" věc každého. Naťuknout můžu něco ze svých zkušeností: nikdy mě moc nebavila historie a např. letopočty jsem cíleně ignorovala i ve škole (dohnala jsem to "omáčkou")... a přesto jsem při regresích věděla co se děje, jaký je rok, jakým jazykem se tam mluví (přepneš se do něj).... a zpětně doma na internetu jsem si mohla vyhledat že ty mé zážitky sedí i historicky. Přitom mě to nehustila do hlavy regres. terapeutka, protože ta jen poslouchala. Ale především šlo o pochopení strachu nebo lásky k určitým lidem, a to bych regresí asi neměla. Blbý (korektní tvar blbé mi sem nesedí) je, když zjistíš, jaký hnus ti prováděl někdo, s kým prostě vyjít nějak musíš. Zajela jsem proto hlouběji, abych zjistila, co jsem provedla já a přesto, že jsem se k tomu dobrala, stále nedovedu pochopit z toho kontextu chování daného člověka. Protože to co jsem provedla, bylo pod totálním nátlakem a těžko se šlo zachovat jinak. A to co následovalo (včetně pomalého utrpení v x násl. životech) mi osobně přijde jako dostatečná pomsta ze strany dotyčného člověka. Samozřejmě jsem neviděla životy všechny (je jich moc), ale už se mi do toho nechce. Tak se holt snažím chovat slušně v tomto životě a to mi pro nynějšek stačí.
[size=85]Jo a ještě něco: od té doby se bojím smrti ještě míň než dřív. :) To po ní, než se zase (pokud) vtělíš, je prostě paráda. :oops: :D[/size]